6. červen

Svátek má Norbert.

1925 – premiéru měla Symfonie č. 2 d moll Sergeje Prokofjeva. Komponoval ji v Paříži v letech 1924 až 1925 během doby, kterou nazval devíti měsíci horečné dřiny. Symfonii charakterizoval jako dílo ze železa a oceli. První uvedení, které v Paříži dirigoval Sergej Kusevickij, nebylo dobře přijato. I sám skladatel uznal, že skladbu zkomplikoval a že při poslechu nechápal její podstatu. Symfonie zůstává jedním z nejméně hraných Prokofjevových děl.

1924 – premiéru mělo monodrama Očekávání (Erwartung) Arnolda Schönberga, a to v pražském Novém německém divadle pod taktovkou Alexandra Zemlinského a v podání sopranistky Marie Gutheil-Schoderové. Atematická skladba ve stylu „emancipovaných disonancí“ byla složena už v roce 1909. Spolu s Bergovým Vojckem a Stravinského Svěcením jara je řazena mezi velké památky modernismu… Žena v úzkostech hledá svého milence. Později najde jeho mrtvé tělo. Volá o pomoc, ale nikdo se neozývá. Snaží se ho oživit a obviňuje ho z nevěry. Pak se sama sebe ptá, co má dělat se svým životem… a zmizí do noci.

1924 – narodil se Vlastimil Pinkas, dirigent a skladatel. Studoval dirigování a skladbu na brněnské konzervatoři, byl žákem Bohumíra Lišky a Jaroslava Kvapila. Studia na JAMU nedokončil a stal se korepetitorem a asistentem dirigenta Iši Krejčího v olomoucké opeře. Od roku 1951 působil v Praze jako šéf orchestru Městských divadel pražských, poté Armádního uměleckého divadla a nakonec obnoveného divadla D 34. Jako skladatel se zaměřil na filmovou hudbu a scénickou hudbu pro divadlo.

1912 – zemřel Giulio Ricordi, italský nakladatel, publicista a skladatel (narodil se 19. prosince 1840), syn milánského vydavatele Tita Ricordiho. Čtyři roky za druhé italské války za nezávislost působil v armádě, pak pracoval v rodinném nakladatelství, které po smrti otce v roce 1888 plně převzal. Pod jeho vedením dosáhl Casa Ricordi vrcholu bohatství a slávy a významně přispíval i ke kulturní prestiži prostřednictvím hudebních periodik La Gazzetta Musicale di Milano, Musica e Musicisti a Ars et Labor, stejně jako řadou publikačních iniciativ, které měly zásadní dopad na italskou hudební kulturu na přelomu století. Do historie se Giulio Ricordi zapsal především díky vydávání děl Verdiho, Ponchielliho a Pucciniho i Alfreda Catalaniho a Umberta Giordana.

1903 – narodil se Aram Chačaturjan, sovětský arménský skladatel a dirigent (zemřel 1. května 1978). Navazoval na zavedené hudební tradice Ruska, ale do svých děl k tomu široce začleňoval arménskou, v menší míře i další lidovou hudbu dotýkající se kavkazských, východoevropských a středoevropských a blízkovýchodních tradic. Velká díla napsal už ve 30. letech – Klavírní a Violoncellový koncert a Houslový koncert, v premiéře uvedený Davidem Oistrachem, který se stal součástí mezinárodního repertoáru. Světový věhlas mu získala zejména věta z posledního jednání jeho baletu Gajané s názvem Šavlový tanec, dokončená v roce 1942; evokuje arménský vířivý bojový tanec, při němž tanečníci prokazují své umění se šavlemi. Jeho styl bývá charakterizován barevnými harmoniemi, podmanivými rytmy, virtuozitou, improvizacemi a smyslnými melodiemi… Ačkoli do komunistické strany vstoupil až v roce 1943, od konce 30. let zastával několik vysokých funkcí ve Svazu sovětských skladatelů. Spolu s Prokofjevem a Šostakovičem byl v roce 1948 oficiálně odsouzen jako „ formalista “ a jeho hudba byla v roce 1948 označena za „protilidovou“. Později téhož roku byl vzat na milost…. Po roce 1950 učil na Gněsinově institutu a na Moskevské konzervatoři a věnoval se dirigování. Cestoval po Evropě, Latinské Americe a Spojených státexch, uváděl vlastní díla. V roce 1957 se stal tajemníkem Svazu sovětských skladatelů; funkci zastával až do smrti.

1902 – narodil se Avraham Daus, izraelský dirigent a skladatel (zemřel 25. června 1974). V letech 1919 až 1921 studoval hru na klavír a kompozici v Berlíně a v Mnichově, do roku 1933 působil v operních domech ve Vratislavi, Dortmundu, Krefeldu a Wuppertalu. Po vzestupu nacismu emigroval do Francie a v roce 1936 jako aktivní příslušník sionistického hnutí do Palestiny. I po vzniku státu Izrael žil v kibucu a pracoval jako učitel hudby a sborový dirigent.

1869 – narodil se Siegfried Wagner, německý skladatel a dirigent (zemřel 4. srpna 1930), syn Richarda Wagnera a Cosimy Wagnerové, vnuk Franze Liszta, který navždy zůstal ve stínu svých mnohem slavnějších a úspěšnějších předků. V letech 1908 až 1930 byl uměleckým ředitelem Hudebních slavností v Bayreuthu, vedení převzal po své matce. Jeho nejstarší skladby vznikly už kolem roku 1882. Hudbě se věnoval u žáka svého otce Engelberta Humperdincka, ale nakonec studoval v Berlíně a Karlsruhe architekturu. V Londýně 6. června 1895 dirigoval koncert, na kterém zazněla jeho symfonická báseň Sehnsucht (Touha). V Bayreuthu se v roce 1896 stal dirigentem zodpovědným za provedení Prstenu Nibelungova, a to spolu s Felixem Mottlem a Hansem Richterem. V roce 1899 měla premiéru jeho první opera Der Bärenhäuter (Medvědí kůže). Oper složil ještě dalších osmnáct. První samostatnou inscenaci, jako režisér a dirigent, vedl v Bayreuthu v roce 1901. Dirigování považoval po celý život za podřadnou činnost, vnímal sám sebe především jako skladatele. Nikdy ale nedosáhl úspěchů svého otce; přičítal to spiknutí „židovského tisku“, který ho podle něj chtěl cíleně poškozovat, protože jeho otce považovali za „antisemitu“… Siegfried a Winifred Wagnerovi byli už od roku 1922 v těsném kontaktu s NSDAP a od roku 1923 patřili k aktivním příznivcům strany. S Adolfem Hitlerem se poprvé osobně setkali v Bayreuthu 1. října 1923. Siegfried neskrýval své antisemitské názory, ale členem NSDAP se nestal. Jeho žena naopak byla váženou členkou strany. Po jeho smrti vedla festival až do roku 1945 právě ona. V pořádání festivalu pokračovali jejich synové Wieland (1917-1966) a Wolfgang (1919-2010).

1773 – narodil se Václav Tomáš Matějka, skladatel a kytarista (zemřel 19. ledna 1830). Pocházel z rodiny venkovského kantora Jana Františka Matějky. Studoval práva na Karlově univerzitě v Praze a vedle toho se vzdělával v hudbě. Stal se právníkem ve službách hraběte Kinského, ředitelem kůru v kostele sv. Josefa v Leopoldově, rychle si vydobyl uznání jako vynikající kytarista, učitel klavíru a skladatel. Jeho Notturno op. 21 pro flétnu, violu a kytaru přepracoval Franz Schubert připojením violoncella na kvartet a dlouho byla tato skladba připisována právě Schubertovi… Komponoval skladby pro kytaru, komorní hudbu, písně a chrámové skladby. Řada z nich je uložena v Kroměříži, jeho Slavnostní mše D-dur pak v Hudebním archivu Moravského muzea v Brně.

1661 – narodil se Giacomo Antonio Perti, italský skladatel (zemřel 10. dubna 1756). Působil šedesát let jako Maestro di Cappella v kostele S. Petronio v Boloni. Byl učitelem Giuseppe Torelliho a Giovanniho Battisty Martiniho. Napsal 120 žalmových úprav pro jeden hlas, sbor, basso continuo a různé další nástroje, pět desítek motet, 28 mší a řadu dalších liturgických děl. Z 26 oper se dochovalo jen málo. Komponoval i světské kantáty a instrumentální hudbu včetně sonát a sinfonií.