7. duben
Svátek má Heřman a Hermína.
1972 – zemřel Rudolf Quoika, pedagog, muzikolog, skladatel a varhaník, původem z českých zemí (narodil se 6. května 1897). Od roku 1947 žil v Bavorsku, věnoval se komponování a jako jednatel Gesellschaft der Orgelfreunde (Společnosti přátel varhan) organizaci hudebního života, především varhanní hudby. Ve své publikační činnosti se věnoval především dějinám varhan a varhanní hudby. Vydal díla českých skladatelů: Černohorského, Brixiho, Segera a Zacha. Před válkou vyučoval v Československu němčinu, dějepis, zeměpis a později i náboženství, mimo jiné na gymnáziu v Žatci. V letech 1923 až 1941 zastával místo regenschoriho v žateckém děkanském kostele. Na pražské německé univerzitě vystudoval muzikologii, historii a německou literaturu.
1961 – zemřel Jesús Guridi, baskický skladatel, houslista a klavírista (narodil se 25. září 1886). Je považován za baskického národního skladatele. Po Španělsku studoval dál na Schola Cantorum v Paříži varhany u Abela Decauxe, kompozici u Augusta Sérieyxe a kontrapunkt u Vincenta d’Indy, pokračoval v Bruselu u Josepha Jongena a v Kolíně nad Rýnem u Otto Neitzela. Po návratu do Bilbaa učil hře na varhany na Hudební akademii, stal se ředitelem Chorálové společnosti (Sociedad coral), učil varhany a kompozici na nově založené Baskické konzervatoři, ředitelem madridské konzervatoře, ředitelem filmové společnosti Ufisa Film Corporation a varhaníkem v kostele San Manuela a San Benita. Byl velice plodný autor, psal komorní hudbu, skladby pro varhany a klavír, orchestrální, symfonické, opery, operety, zarzuely a hudbu pro filmové plátno.
1860 – narodil se Rudolf Nováček, vojenský kapelník, skladatel, houslista a učitel (zemřel 11. srpna 1929). Psal hlavně pochody – nejslavnější je Castaldo, který nahrála i Česká filharmonie s dirigentem Václavem Talichem (1954) a Václavem Neumannem (1986), neoficiálně byl otextován My jsme ta pražská pára, nás zná přec celá Praha, dále taneční hudbu, ale také houslový koncert a několik komorních i orcgestrálních děl. Spolu s otcem a bratry měli houslové kvinteto, které pořádalo hudební turné, pak byl vojenským kapelníkem a také členem Umělecké besedy, stýkal se s Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem nebo Karlem Bendlem. Působil i jako dirigent a učitel hudby, v Temešváru pak ředitelem hudební školy. Po vzniku Československa se měl stát ředitelem připravované vojenské hudební školy.
1858 – zemřel Anton Diabelli, rakouský skladatel a nakladatel (narodil se 6. září 1781). Na přání rodičů se měl stát knězem. Přesto ale pokračoval v komponování a stal se známým díky své spolupráci s Michaelem Haydnem, který byl jeho učitelem a zároveň ho i podporoval. Ve Vídni učil klavír a kytaru a spřátelil se také s Josefem haydnem a Ludwigem van Beethovenem, který později napsal „Diabelliho variace“, jeho poslední velké klavírní dílo. S nakladatelem Peterem Cappim společně provozovali obchod s hudebninami a nakladatelství, stalo se hlavním vydavatelem Franze Schuberta. Psal všechno, klavírní skladby pro dvě a čtyři ruce, cvičení na klavír a kytaru, orchestrální i komorní díla, operety, opery, kantáty, mše, ofertoria… vysoce ceněna je jeho chrámová hudba, některé mše jsou stále často uváděny. Hudební spolek salcburského chrámu ho jmenoval čestným členem, vyznamenání získal i od rakouského císaře. Pohřben je na hřbitově Sv. Marxe ve Vídni.
1805 – premiéru měla Symfonie č. 3 Es dur Eroica, op. 55 Ludwiga van Beethovena. Bylo to první veřejné provedení, a to v Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce) ve Vídni. Byla původně napsána pro Napoleona, když ještě vyhrával ve jménu Velké francouzské revoluce. Po Napoleonově korunovaci císařem dne 14. května 1804 Beethoven věnování zaškrtal a rozhodl se dílo darovat svému mecenáši, knížeti Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkovic. Úplně první uvedení symfonie bylo soukromé a konalo se v roce 1804 v Lobkovickém paláci ve Vídni. Pravděpodobný je i záměr provést pak symfonii na rodových zámcích Jezeří a Roudnice v létě 1804. Původní partitura je ve sbírce rodu Lobkoviců. V roce 1806 byla skladba vydána tiskem pod italským titulkem Sinfonia eroica composta per festeggiare il sovveniere di un grand uomo (Symfonie zkomponovaná na počest velkého člověka).
1783 – zemřel František Václav Habermann, skladatel a pedagog (narodil se 20. září 1706). Za hudebním vzděláním odešel do zahraničí. Ve Španělsku vstoupil do služeb prince Louise-Henriho de Condé a stal se ředitelem hudby u jeho dvora v Paříži. Později získal stejné postavení u toskánského velkovévody ve Florencii. V roce 1741 se vrátil do Prahy a stal se ředitelem kůru v kostele P. Marie pod řetězem na Malé Straně a v kajetánském kostele Panny Marie Matky ustavičné pomoci v Nerudově ulici. Kromě toho vyučoval ve významných šlechtických rodinách, m.j. byl učitelem Josefa Myslivečka a Františka Xavera Duška. 12. května 1743 byla v Praze uvedena opera, kterou napsal na počest korunovace císařovny Marie Terezie. Na konci života působil v Chebu jako regenschori děkanského kostela sv. Mikuláše. Komponoval mše, oratoria, litanie, sinfonie, sonáty, školské hry a příležitostné skladby ke světským i chrámovým příležitostem, vše na přechodu od baroka ke klasicismu. Je jedním z prvních českých skladatelů, kterému několik skladeb vyšlo tiskem. Svými obdivovateli byl nazýván „český Händel“. Sám Händel si Habermannova díla velmi cenil a témata z jeho mší použil v oratoriu Jephta. Jeho skladby jsou ale vesměs ztraceny. Bratři Karel (1712–1766) a Anton (1704–1787) byli také skladateli a vynikli i jako pozounisté. Také dva synové byli hudebníky.
1745 – narodil se Jiří Družecký, skladatel, hobojista a tympánista (zemřel 21. června 1819). Stal se napřed tympánistou a později kapelníkem plukovní hudby. Hudební vzdělání získal u slavného italského hobojisty Alessandra Besozziho. Po odchodu z armády se usadil v Linci a vedl tam hudební vydavatelství, ve Vídni se pak stal členem Tonkünstler-Sozietät, kapelníkem u knížete Antonína Grassalkoviče z Gyaraku a přestěhoval se do Bratislavy. Ke korunovačním oslavám císaře Leopolda II. napsal Harmonii pro 21 dechových nástrojů. Tuto skladbu provedl v roce 1791 ve Vídni Antonio Salieri. Později působil jako dvorní skladatel uherského primase hraběte Josefa Batthányiho a dvorní skladatel a kapelník u arcivévody Josefa Antonína Jana Lotrinského. Psal chrámové skladby, symfonie, koncertantní i komorní hudbu. Proslul symfoniemi pro spojené smyčcové a žesťové orchestry, které získaly název sinfonia alla bataglia, nebo skladbami pro tzv. tureckou, janičářskou hudbu, psal také pro tehdy nově zkonstruovaný basetový roh, který se stal i oblíbeným nástrojem Wolfganga Amadea Mozarta.
1728 – narodil se Charles Burney, anglický hudební historik a skladatel (zemřel 12. dubna 1814), blízký přítel a podporovatel Josepha Haydna a dalších skladatelů, mezi kterými byl i Josef Mysliveček. V roce 1776 vyšel první svazek jeho dlouho plánovaných Dějin hudby – projektu, která ani uprostřed různých dalších profesních zálib nikdy neztratil ze zřetele. Jeho „General History of Music from the earliest Ages to the present Period“ vycházela postupně do roku 1789. Předcházely jí cesty do zahraničí a sběr materiálů, které se v Británii nenacházely: roku 1770 jel do Paříže, Ženevy, Turína, Milána, Padovy, Benátek, Bologni, Florencie, Říma a Neapole a svá pozorování publikoval v knize Současný stav hudby ve Francii a Itálii. Roku 1772 navštívil Kontinent znovu a pak vydal knihu Současný stav hudby v Německu, Nizozemsku a Spojených provinciích; popsal v ní také hudební život na dvoře pruského krále Fridricha II. a podal rovněž informace o českých hudebnících, se kterými se setkal v Praze a ve Vídni… Burney byl v mládí v roce 1749 jmenován varhaníkem v kostele na Fenchurch Street a byl pověřen hrou na cembalo v souboru New Concerts, nedávno založeném v King’s Arms v Cornhillu. Od roku 1751 byl několik let varhaníkem v Lynn Regis v Norfolku. V roce 1759 byla provedena jeho Óda na den svaté Cecílie. O rok později se vrátil do Londýna.
1724 – na Velký pátek se v luteránském kostele sv. Mikuláše v Lipsku konalo první provedení Janových pašijí Johanna Sebastiana Bacha. Vedle Matoušových pašijí je to jediné v úplnosti dochované Bachovo zhudebnění pašijí.
1713 – narodil se Nicola Sala, italský skladatel, pedagog a teoretik (zemřel 31. srpna 1801). První operu Vologeses zkomponoval ještě v době studia na konzervatoři v Neapoli, byla uvedena v Římě v roce 1737. Stal se nástupcem Leonarda Lea ve funkci královského kapelníka a kariéru završil na škole, kde studoval, stal se jejím ředitelem. Byl jedním z nejúspěšnějších a nejvyhledávanějších neapolských hudebních pedagogů. K jeho žákům patřili m.j. Vojtěch Jírovec, Gaspare Spontini, Ferdinando Orlandi, Ambrogio Minoja, Luigi Caruso, Giacomo Tritto a Valentino Fioravanti. Napsal řadu teoretických pojednání o hudbě a hudební teorii. Jeho díla jsou uložena v archivu neapolské konservatoře a o jeho odkaz pečuje konservatoř v Beneventu.