8. srpen
Svátek má Soběslav.
2013 – zemřela Regina Resnik, americká operní pěvkyně (narodila se 30. srpna 1922). Její aktivní mezinárodní kariéra trvala pět desetiletí, z toho spolupráce s newyorskou Metropolitní operou od roku 1944 do roku 1983. Začala jako dramatická sopranistka v roce 1942 (zpívala Elviru a Donnu Annu, Aidu, Toscu, Madamu Butterfly, Sieglinde … a v Met byla první Ellen Orfordovou v Brittenově opeře Peter Grimes), ale v letech 1953 až 1956 se přeškolila na mezzosopránový obor (byla Amneris v Aidě, Laura v Giocondě, Marina v Borisi Godunovovi, Elektru, Hraběnkou v Pikové dámě, Carmen…) a sopránovou literaturu z repertoáru zcela vyloučila. Hostovala i v Opeře v San Franciscu a v předních evropských operních domech, včetně La Scaly, Pařížské opery, Královské opery v Londýně a Vídeňské státní opery. V 70. a 80. letech také pracovala jako divadelní režisérka – v několika evropských operních domech, obvykle ve spolupráci s manželem, scénografem a kostýmním výtvarníkem Arbitem Blatasem. Vyučovala rovněž zpěv na několika hudebních školách, včetně Juilliard School v New Yorku. V roce 1987 přešla do muzikálového divadla jako zpívající herečka.
2008 – zemřel Joseph Gelineau, francouzský jezuitský kněz a současně skladatel moderní katolické liturgické hudby (narodil se 31. října 1920). Vyvinul gélineovskou psalmodii, která se používá po celém světě, spolupracoval na přepracování Jeruzalémského biblického žaltáře (Psautier de la Bible de Jerusalem) a na nahrávce Psaumes, která v roce 1953 získala Grand Prix de L‘ Academie Charles Cros. Složil také řadu chorálů pro ekumenickou francouzskou komunitu Taizé.
1992 – zemřel Václav Vacek, houslista a pedagog (narodil se 11. července 1918). Vystudoval Pražskou konzervatoř u Bedřicha Voldana, vyučoval na Vyšší hudebně pedagogické škole v Praze. Byl členem orchestru FOK, pak orchestru Národního divadla v Praze, později koncertní mistr, v letech 1942–1948 spoluzakladatel a primárius Kvarteta ND, se kterým vystupoval také v zahraničí. Byl bratrem Karla Václava Vacka, sbormistra, dirigenta a ředitele škol v Buštěhradu, Kladně a Praze a otcem pražského houslaře Václava Vacka.
1967 – zemřel Jaromír Weinberger, skladatel a dirigent (narodil se 8. ledna 1896). Skladbu studoval na Pražské konzervatoři a později v Lipsku u Maxe Regera. Rok pracoval jako učitel v USA, pak se však vrátil do Československa a vyučoval v Praze a v Bratislavě. Od roku 1929 žil střídavě v Badenu u Vídně a v Modřanech u Prahy. První velký a okamžitý úspěch se dostavil 27. dubna 1927, kdy byla v Národním divadle v Praze poprvé uvedena jeho opera Švanda dudák. Její libreto bylo přeloženo do 17 jazyků a byla hrána po téměř celé Evropě. Stala se jednou z nejpopulárnějších oper meziválečné doby vůbec, jen v prvních čtyřech letech byla provedena více než dvoutisíckrát. V roce 1931 se dostala i do Metropolitní opery v New Yorku.
1964 – v Amsterdamu se nově zformovala nizozemská operní společnost De Nederlandse Opera, nyní De Nationale Opera. Repertoárové divadlo se stálým souborem vzniklo brzy po válce. V roce 1964 bylo přejmenováno na De Nederlandse Operastichting (Nizozemská operní nadace) a přijal stagionovuo strukturu: pro každou novou inscenaci zval různé sólisty a umělecké týmy. V roce 1986 se soubor přestěhoval do nové budovy Stopera, kterou sdílí s Nizozemským národním baletem.
1954 – zemřel Gino Tagliapietra, italský klavírista a skladatel (narodil se 30. května 1887), dědic transcendentálního symfonického pianismu lisztovského stylu. Sestavil pro milánské nakladatelství Ricordi osmnáctisvazkovou antologii klávesové hudby Antologia di musica antica e moderna per pianoforte. Byl berlínským žákem Ferruccia Busoniho a působil na fakultě Liceo Benedetto Marcello v Benátkách.
1950 – zemřel Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij, ruský skladatel a kritik (narodil se 20. dubna 1881), označovaný za „otce sovětské symfonie“. Provedení Čajkovského Patetické symfonie pod taktovkou Arthura Nikische v roce 1896 ho inspirovalo k tomu, aby se stal skladatelem. Dokončil sice inženýrské vzdělání a vstoupil do armády, ale navštěvoval soukromé lekce u Reinholda Glièra a po převelení do Petrohradu se stal na tamní konzervatoři studentem Anatolije Ljadova a Nikolaje Rimského-Korsakova. Za první světové války a pak i v letech 1917 až 1921 sloužil v armádě, potom byl jmenován do pedagogického sboru Moskevské konzervatoře. Napsal 27 symfonií a díla v dalších orchestrálních žánrech, 13 smyčcových kvartetů, devět klavírních sonát a mnoho miniatur a vokálních skladeb. Spolu s Alexandrem Mosolovem, Gavriilem Popovem a Nikolajem Roslavcem byl jedním z vedoucích pracovníků Asociace pro soudobou hudbu. Po Prokofjevově odchodu ze Sovětského svazu s ním zůstal v úzkém kontaktu. Byl jedním z nejvstřícnějších zastánců hudby Igora Stravinského v Rusku. V roce 1947 byl spolu s Šostakovičem, Chačaturjanem a Prokofjevem (který se ve 30. letech vrátil) označen za jednoho z hlavních tvůrců s protisovětskými, antiproletářskými a formalistickými tendencemi. Rehabilitován byl až po smrti.
1945 – narodil se Štěpán Rak, kytarista, koncertní umělec, skladatel a pedagog. V roce 1982 se stal prvním pedagogem pražské AMU v oboru kytarové hry, v roce 2000 prvním vysokoškolským profesorem hry na kytaru v Česku. V letech 1975 až 1980 učl ve Finsku. Rozvinul techniku tzv. pětiprsté hry pravou rukou, známou jako Rakovo tremolo. Stal se protagonistou spojení uměleckého přednesu poezie s kytarovou hrou, komponovaných osvětových pořadů, muzikoterapeutie kytarovou hrou. Společně s hercem Alfredem Strejčkem vytvořili literárně-hudební projekty, se kterými cestovali po světě. Pro Český rozhlas pracoval jako autor hudebního doprovodu na dramatizaci děl Jaroslava Foglara, Karla Maye, Otakara Batličky a dalších autorů dobrodružné literatury… Hru na kytaru studoval na Pražské konzervatoři u Štěpána Urbana, kompozici na na AMU. Vyrostl v adoptivní rodině, jeho biologičtí rodiče přišli do Prahy ze Sovětského svazu v květnu 1945 s československou vojenskou jednotkou.
1939 – zemřel Josef Egem, pěvec, skladatel a pedagog (narodil se 18. listopadu 1874). Jako absolvent pražské konzervatoře hrál v symfonických orchestrech, po absolvování vídeňské konzervatoře se začal věnovat zpěvu, mimo jiné byl basistou německého operního divadla v Brně. V letech 1921 až 1939 působil jako profesor sólového zpěvu na Hudobné a dramatické akademii v Bratislavě, kde vychoval první generaci slovenských operních pěvců. Vedle houslových a klavírních skladeb komponoval i pro orchestr a byl autorem ženských a mužských sborů a jednoaktové opery Svatební dar.
1935 – narodil se Mirko Škampa, violoncellista a pedagog (zemřel 5. října 2023). V roce 1956 spolu se svou ženou dirigentkou Vlastou Škampovou založil Pražský studentský orchestr, jehož byl uměleckým vedoucím. Vychoval řadu budoucích významných českých violoncellistů – Jiřího Bártu, Tomáše Jamníka, Josefa Krečmera, Petra Nouzovského, Michala Kaňku, Jana Páleníčka, Dominiku Hoškovou nebo Jakuba Tylmana. Kromě soukromé výuky byl během svého života především pedagogem Lidové školy umění Lounských v Praze-Nuslích, a to v letech 1961 až 2007. Byl vůbec prvním pedagogem violoncella na Teplické konzervatoři (1971–1974) a dlouho též vyučoval na Konzervatoři v Plzni 1975–1996. Potom učil na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy, kde měl společnou violoncellovou třídu se svým synem Martinem Škampou.
1929 – narodil se Josef Suk, houslista, vnuk skladatele Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka (zemřel 7. července 2011). Na Pražské konzervatoři studoval u Jaroslava Kociana, Norberta Kubáta a Karla Šnebergra. Z politických důvodů pak byl vyloučen z HAMU. V letech 1950–1952 působil jako primárius Pražského kvarteta, 1953–1955 jako koncertní mistr Činoherního orchestru Národního divadla a pak do roku 1957 jako sólista Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V roce 1951 založil Sukovo trio, pojmenované po jeho dědečkovi, hrál v něm s klavíristou Janem Panenkou a violoncellistou Josefem Chuchrem. Jako violista hojně spolupracoval také se Smetanovým kvartetem a významná je jeho spolupráce s cembalistkou Zuzanou Růžičkovou, se kterou absolvoval mnoho koncertů a nahrál mimo jiné Bachovy a Händelovy sonáty. V roce 1961 byl jmenován sólistou České filharmonie a absolvoval s ní mnohá zahraniční turné a řadu recitálů v jejích komorních cyklech. Spolupracoval s předními světovými orchestry, dirigenty a interprety, za nahrávky obdržel řadu významných cen. Jeho rozsáhlý repertoár sahal od barokní hudby přes Beethovena a Mozarta až po 20. století. Za své poslání a povinnost však považoval šířit českou hudbu, zvláště svého děda a praděda. V roce 1974, u příležitosti stého výročí narození Josefa Suka, založil Sukův komorní orchestr, jehož uměleckým vedoucím byl do roku 2000. V 80. letech učil na Vysoké hudební škole ve Vídni. V roce 1977 se stal národním umělcem a v roce 1999 získal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 2002 byl oceněn nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, Řádem čestné legie. Pochován je v Praze na Vyšehradském hřbitově v rodinné hrobce. V roce 1960 mu byly státem zapůjčeny housle od Antonia Stradivariho Duc de Camposelice z roku 1710, které věnoval československému státu Váša Příhoda. Hrál také na Stradivariho nástroj Libon, na housle Princ Oranžský, které postavil Giuseppe Guarneri del Gesu a dlouhá léta také na nástroj od Přemysla Špidlena.
1928 – narodil se Lubor Bárta, skladatel a klavírista (zemřel 5. listopadu 1972). Vycházel z tradic české hudby, které obohatil o podněty z hudby velkých evropských skladatelů 20. století. Napsal sonáty pro řadu nástrojů – klavír, housle, violoncello, flétnu, klarinet, kytaru, cembalo. Byl autorem tří smyčcových kvartetů, dvou dechových kvintetů, řady skladeb pro komorní orchestr, tří symfonií a koncertů pro housle, klavír a violu. Vystudoval hudební vědu a estetiku na Karlově univerzitě a kompozici pod vedením Jaroslava Řídkého nejprve soukromě a později na AMU. Žil jako učitel a nezávislý skladatel v Praze.
1926 – narodil se Jaromír Bažant, hobojista, klavírista a skladatel (zemřel 2. května 2009). Je autorem stovky symfonických i komorních děl a instruktivních skladeb, včetně skladeb pro mládež. Nejvýznamnější jsou kompozice pro akordeon a vokální díla. V letech 1953–1957 byl učitelem na Hudební škole Bedřicha Smetany v Plzni a dalších pět let hobojistou Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních. Od roku 1962 vyučoval čtyřicet let na plzeňské konzervatoři klavírní improvizaci a hudební teorii.
1916 – zemřel Antonín Mölzer starší, stavitel varhan (narodil se 30. dubna 1839). Od roku 1866 měl vlastní varhanářskou dílnu v Kutné Hoře. Vyučil se ve Vídni a zkušenosti sbíral i v Berlíně. Tvořil v období, kdy se nástroje měnily nejen konstrukčně, ale i ve svém výrazu. Na výstavě v polské Čenstochové dostal stříbrnou medaili za varhany v kostele sv. Václava v Nové Vsi u Kolína… V jeho podniku pokračoval od roku 1905 syn Josef Mölzer (Melzer). Firma byla jednou z prvních, která začala stavět varhany s pneumatickou a později elektropneumatickou trakturou. Po skončení první světové války se firma inspirovala americkým varhanářstvím. První velké varhany tohoto typu byly postaveny v Jiráskově divadle v Hronově, dalšími významnými zakázkami byly varhany v katedrále sv. Víta v Praze, v kostele sv. Václava ve Vršovicích, v kostele sv. Jakuba v Kutné Hoře, v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové a jiné. Po únorovém puči v roce 1948 Josef Melzer emigroval do Kanady.
1905 – narodil se André Jolivet, francouzský skladatel (zemřel 20. prosince 1974). Komponoval v široké škále forem pro mnoho typů souborů, nechával se inspirovat zájmem o akustiku a atonalitu, o moderní i starověké hudební vlivy, o instrumenty používané ve starověku. V roce 1947, dvě desetiletí po vynálezu nástroje, napsal Koncert pro Martenotovy vlny. V roce 1936 spolu se skladateli Olivierem Messiaenem, Jeanem-Yvesem Daniel-Lesurem a Yvesem Baudrierem spoluzaložil skupinu La jeune France (Mladá Francie), pokoušející se nastolit méně abstraktní formy kompozice; vyvinula se z avantgardní komorní společnosti La Spirale, kterou Jolivet, Messiaen a Daniel-Lesur založili v předchozím roce. Odmítali neoklasicismus. Jolivet byl jediným evropským studentem Edgarda Varèseho. V rcce 1945 se stal hudebním ředitelem Comédie Française a byl jím do roku 1959, kdy v Aix-en-Provence založil Centre Français d’Humanisme Musical. V roce 1961 začal učit skladbu na pařížské konzervatoři.
1904 – narodil se István Szelényi, maďarský skladatel, pianista a hudební historik (zemřel 31. ledna 1972). Jako autor debutoval na studentském koncertě 26. května 1925, který vyvolal prudký tiskový útok na hudbu Zoltána Kodálye a jeho žáků. V roce 1926 založil Volné sdružení moderních maďarských hudebníků, stal se jedním z předních umělců hudební avantgardy ve své zemi. Jako interpret začal na svých koncertech a v rozhlasových vystoupeních uvádět klavírní díla soudobých skladatelů, včetně Schönberga a Hindemitha. Přechodně působil v Německu, ve Francii a Londýně, v Maďarsku byl ředitelem dělnických sborů, učitelem hry na klavír skladby a komorní hudby. Nakonec vyučoval hudební dějiny a teorii na Hudební akademii Ference Liszta… Složil oratorium s názvem Deset dní, které otřásly světem, orchestrální dílo Hommage à Bartók nebo Symfonii ze života továrny; jeho nejvýznamnějším dílem je oratorium Spartakus.
1904 – narodil se Josef Hotový, kapelník a skladatel taneční hudby (zemřel 2. dubna 1975). Napsal na tři sta skladeb. Hrál je nejprve jeho vlastní orchestr, ale po velkém úspěchu je přejímaly i další kapely. Dnes jde o základ hudebního repertoáru většiny dechových hudeb v tuzemsku i v zahraničí. Samostatně se naučil hrát na řadu hudebních nástrojů. V kapele svého bratra Františka hrál nejprve na housle, ale později i na akordeon, klarinet a tubu. Podobně se naučil hrát na varhany.
1891 – narodil se Adolf Busch, německo-švýcarský houslista, dirigent a skladatel (zemřel 9. června 1952). V roce 1912 založil ve Vídni kvarteto Konzertverein Quartet. Po první světové válce založil Busch Quartet, soubor, který existoval s různým obsazením až do roku 1951. Jako skladatel byl ovlivněn Maxem Regerem. V roce 1935 se stal švýcarským občanem, v roce 1939 emigroval z Basileje do Spojených států, usadil se ve Vermontu. Tam byl spolu s klavíristou Rudolfem Serkinem, manželem jeho dcerfy, jedním ze zakladatelů hudební školy a festivalu Marlboro. Byl synem loutnisty Wilhelma Busche, jeho bratr Fritz Busch (1890–1951) byl dirigentem.
1888 – zemřel Friedrich Wilhelm Jähns, německý hudební vědec, pěvecký pedagog a skladatel (narodil se 2. ledna 1809). Je autorem tematického katalogu děl Carla Marii von Webera a pojednání o něm z roku 1871. Kromě vyčerpávajících biografických údajů je kniha historicky zajímavá, protože v předmluvě poprvé zavádí termín „leitmotiv“, příznačný motiv, vážící se pak nejvýrazněji k operní hudbě Richarda Wagnera. Byl také zakladatelem a v letech 1845–1870 dirigentem berlínského sboru Jähnssche Gesangverein.
1880 – narodila se Olga Samaroff (vlastním jménem Lucy Hickenlooper), americká pianistka, hudební kritička a pedagožka (zemřela 17. května 1948). Byla první Američankou přijatou do klavírní třídy na pařížské konzervatoři. Po návratu do USA si sama produkovala newyorský debut v Carnegie Hall v roce 1905, a to jako první žena v historii. Najala si sál, orchestr a dirigenta Waltera Damrosche a svým provedením klavírních koncertů od Čajkovského a Schumanna udělala ohromující dojem. Poté hojně koncertovala ve Spojených státech i v Evropě. Byla druhou v historii, po Hansi von Bülowovi, kdo veřejně provedl všech 32 Beethovenových klavírních sonát. V roce 1924 byla pozvána na nově vzniklou Juilliard School v New Yorku, čímž se stala první učitelkou klavíru narozenou v Americe. A jako první žena působila jako hudební kritička newyorských deníků… Jejím druhým manželem byl v letech 1911 až 1923 dirigent Leopold Stokowski.
1875 – zemřel Jan Ludwig, hobojista a skladatel (narodil se 17. května 1832). Byl synem pražského nástrojáře Františka Ludvíka, který vyráběl hudební nástroje pro Rusko, Anglii i Itálii. Studoval na Varhanické škole a na Pražské konzervatoři. V roce 1852 se stal členem orchestru dvorní opery v Mnichově. Vedle toho vykonával funkci ředitele kůru v kostele Mariahilf v okrese Au. V roce 1875 ohluchl a záhy zemřel. Komponoval převážně chrámové skladby a skladby pro hoboj. Kromě toho psal i hudbu komorní a orchestrální a četné písně. Mezi jeho největší díla patří kantáta Slavnostní hymna na paměť bitvy u Lipska a opera Die Rache der Weiber.
1857 – narodila se Cécile Chaminade, francouzská klavíristka a skladatelka (zemřela 13. dubna 1944). Pořádala koncerty, na kterých hrála pouze svá vlastní díla, a to po celé Francii, ve Švýcarsku, Belgii a Holandsku a od debutu v roce 1892 i v Anglii, kam se opakovaně vracela. V roce 1908 koncertovala ve dvanácti městech Spojených států. V roce 1913 jí byl jako první skladatelce udělen Řád Čestné legie. V druhé polovině století byly její klavírní skladby a písně většinou zapomenuty. Jejím nejoblíbenějším dílem zůstává však Concertino pro flétnu a orchestr D dur složené pro soutěž Konzervatoře v Paříži v roce 1902.
1759 – zemřel Carl Heinrich Graun, německý zpěvák a operní skladatel (narodil se 7. května 1704). V dětství zpíval v drážďanském chlapeckém sboru Kreuzchor. Působil jako tenorista v divadle v Braunschweigu, především však byl pak kapelníkem Fridricha Velikého, a to od jeho nástupu na trůn v roce 1740 až do své smrti. V roce 1742 jeho opera Cesare e Cleopatra slavnostně zahájila otevření Königliche Hofoper (dnešní berlínské Státní opery), rokem 1755 je datována opera Montezuma, napsaná na libreto krále Fridricha. Spolu s Johannem Adolphem Hassem je považován za nejvýznamnějšího německého skladatele italské opery své doby. Jeho díla se dnes hrají jen zřídka, uváděna bývá však pašijová kantáta Der Tod Jesu (Ježíšova smrt). Byl bratrem houslisty Johanna Gottlieba Grauna (1702–1771), koncertního mistra Dvorní opery v Berlíně a uznávaného skladatele, který zásadně přispěl k vývoji německé instrumentální hudby.
1755 – narodil se Luigi Marchesi, jeden z nejvýznamnějších italských zpěváků-kastrátů své doby (zemřel 14. prosince 1829). Cenného spojence našel v Josefu Myslivečkovi poté, co se na začátku roku 1777 objevil v jeho opeře Ezio a v oratoriu Isacco figura del redentore v Mnichově. Mysliveček ho doporučil vedení divadla Teatro San Carlo v Neapoli a tím začala jeho triumfální kariéra. Mimořádný dojem zanechal i ve Vídni, Petrohradu a Londýně. Italy byl oslavován, když v roce 1796 odmítl zpívat pro Napoleona vcházejícího do Milána. Marchesiho poslední významné vystoupení se odehrálo při slavnostním otevření Teatro Nuovo v Terstu v roce 1801..
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1956 – archeologický výzkum potvrdil umístění Ivančicko-kralické bratrské tiskárny, založené v roce 1562 biskupem Jednoty bratrské Janem Blahoslavem v jihomoravských Ivančicích (tam vznikl mimo jiné Blahoslavův překlad Nového zákona a jeho spis Musica) a v roce 1578 přestěhované do Kralic nad Oslavou (kde byla mezi lety 1579–1594 vytištěna Bible kralická)
1877 – taneční mistr Josef Vydra vzlétl balónem ze zahrady nuselského pivovaru a stal se tak prvním českým pilotem
1786 – francouzští horolezci Jacques Balmat a Michel Paccard provedli první výstup na Mont Blanc