9. leden
Svátek má Vladan.
2025 – zemřel Otto Schenk, rakouský herec a divadelní a operní režisér (narodil se 12. června 1930). Některé z jeho inscenací zůstávají v repertoáru po celá desetiletí: Například Pucciniho Bohéma v Bavorské státní opeře je z roku 1969, Netopýr od Johanna Strausse ve Vídeňské státní opeře z roku 1972. Jeho verze Růžového kavalíra z roku 1972 se v Mnichově hrála do roku 2021 a jeho tradicionalistická verze Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův se v Metropolitní opeře hrála v letech 1986 až 2009. Met dává i jeho inscenace Wagnerových Mistrů pěvců norimberských a Tannhäusera, Straussovy Arabely a Donizettiho Dona Pasquala. Svou první operu režíroval v roce 1957 – Mozartovu Kouzelnou flétnu pro Salcburské zemské divadlo. Průlomová byla jeho inscenace Bergovy opery Lulu v Theater an der Wien v roce 1962. Později byla přesunuta do Vídeňské státní opery, kde Schenk debutoval v roce 1964 s Janáčkovou Jenůfou. V roce 1965 ho rakouská televize najala k režii studiové inscenace Verdiho Otella. Během 70. a 80. let byl angažován milánskou La Scalou, Královskou operou v Londýně, berlínskou Státní operou, Bavorskou státní operu a Hamburskou státní operou a dalšími divadly. V roce 1981 režíroval světovou premiéru opery Baal od Friedricha Cerhy na Salcburském festivalu. Režíroval i operní a divadelní filmy a byl členem správní rady Salcburského festivalu.
2024 – zemřel Karel Janovický, skladatel, klavírista a novinář, vlastním jménem Bohuš Šimsa, který žil od dvaceti v Londýně (narodil se 18. února 1930). Od roku 1962 působil v rozhlase BBC, v letech 1980 až 1990 řídil jeho československé oddělení. Celý život se současně věnoval hudbě – vedle komponování také učil pěvce výslovnost pro uvádění inscenací děl českých operních autorů v původním jazyce a překládal texty o hudbě do angličtiny. A byl činný v britské Dvořákově společnosti – The Dvořák Society for Czech and Slovak Music. Psal hudbu moderní v sazbě a průběhu, převážně komorní nebo vokální, nicméně hudbu ukotvenou ve stylu, který v každém okamžiku bere ohled na posluchače a na jeho schopnost orientace v hudebním prostoru a čase… V roce 1949 se hlásil na AMU, z politických důvodů však nebyl přijat. Ve stejném roce pak odešel tajně přes hranice na Západ. V Británii studoval na Royal College of Music. Své umělecké jméno přijal z důvodu utajení identity před špiony z východního bloku.
1997 – premiéru měla Symfonie č. 7 Krzysztofa Pendereckého nazvaná Sedm bran jeruzalémských a komponovaná v roce 1996 k uctění výročí 3000 let města. Orchestr tvořili při prvním uvedení v Jeruzalémě členové Jeruzalémského symfonického orchestru a Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, dirigoval Lorin Maazel. Penderecki zkombinoval verše z různých žalmů a z prorockých textů z různých dalších částí Starého zákona, aby představil starobylé izraelské město jako centrum uctívání i vizí. Převážně zaznívá latina, jen šestá věta užívá hebrejštinu. Určení pro dva soprány, alt, tenor, bas, vypravěče, sbor a orchestr napovídá oratorní koncepci; teprve po prvním polském provedení o dva měsíce později se Penderecki rozhodl nazvat dílo symfonií.
1971 – narodil se hudební skladatel a herec Tomáš Kořének. Je autorem scénické hudby k divadelním inscenacím pro divadlo ABC, Ty-já-tr nebo sdružení CD 2002.
1969 – zemřel hudební skladatel Ladislav Vycpálek (narodil se 23. února 1882). Skladbu studoval soukromě u Vítězslava Nováka. Vybudoval Hudební oddělení Univerzitní knihovny a až do roku 1942 ho vedl. Jako violista účinkoval v několika komorních souborech, byl členem České akademie věd a umění, členem poradního sboru Národního divadla a vedoucím hudebního odboru Umělecké besedy. K jeho největším kompozicím patří Kantáta o posledních věcech člověka z roku 1922, vokálně-instrumentální dílo Blahoslavený ten člověk na slova Knihy žalmů, věnované v roce 1933 prezidentu Masarykovi, a České requiem z roku 1940. V roce 1967 získal titul národní umělec.
1955 – narodil se Jan Jirásek, hudební skladatel. Za hudbu k filmům Nejasná zpráva o konci světa a Kytice obdržel dva České lvy. Složil mimo jiné také hudbu k filmům Kuře melancholik, Bathory, Bolero, Samota, Vrásky z lásky nebo Americké dopisy. Jinak je autorem tří oper a sborových i orchestrálních skladeb.
1940 – zemřel klavírista, hudební pedagog a skladatel Josef Jiránek (narodil se 24. března 1855). Učil klavír na Pražské konzervatoři. Jako pianista proslul hlavně coby zasvěcený interpret skladeb Bedřicha Smetany. S jeho rodinou zůstal ve styku i po skladatelově smrti. Učil na klavír Smetanovy dcery i dcery Smetanových sester. Byl také učitelem hudby v rodině hraběte Nostice. Při Smetanově jubileu v roce 1924 absolvoval na padesát koncertů v Čechách a v Jugoslávii. Veřejně vystupoval až do 82 let. Kromě sólových koncertů spolupracoval s Českým kvartetem a působil i jako doprovazeč.
1939 – zemřel český houslista a hudební pedagog Johann Gerstner (narodil se 17. srpna 1851). Život prožil ve Slovinsku, kde otevřel cestu rozvoje houslového umění. Položil první a velmi důležité základy, na kterých stavěly všechny další generace houslových pedagogů.
1915 – zemřel Antonin Foerster, slovinský klavírista českého původu, skladatel a pedagog (narodil se 25. května 1867). Studoval na konzervatoři v Lipsku u Martina Krauseho. Pak začal učit piano na Sternově konzervatoři v Berlíně, pak na berlínské Scharwenkově konzervatoři a na Musical College v Chicagu. Současně vystupoval ve všech větších městech Německa a Rakouska-Uherska. Byl ceněným interpretem skladeb Ference Liszta a Fryderyka Chopina.Upravil si pro svou potřebu také Bachovy fugy, ale tyto úpravy zůstaly v rukopise.
1909 – premiéru měla třívětá klavírní suita Kašpar noci (Gaspard de la nuit) Maurice Ravela, mistrovské dílo impresionismu inspirované stejnojmennou sbírkou prozaických básní Aloysia Bertranda z poloviny 19. století. Sbírka měla podtitul Histoires vermoulues et poudreuses du Moyen age (Červotočem prožrané, zaprášené příběhy ze středověku) a skladatele vedla k poetické obraznosti, ale i k navršení technických výzev. Tři věty tvoří jedno z nejobtížnějších klavírních děl, jaká kdy byla napsána, zejména se to týká finále s názvem Scarbo, které evokuje podivné skřítky, ďábelská stvoření a přízraky smrti.
1897 – narodil se Richard Zika, houslista, hudební skladatel a pedagog (zemřel 10. listopadu 1947). Po studiích odcestoval do Slovinska, kde záhy vyhrál konkurz na post koncertního mistra opery tamního Národního divadla. Později se stal i profesorem na lublaňské konzervatoři. Po návratu do vlasti hrál v komorních ansámblech. Založil Pražské kvarteto, které nějakou dobu neslo jeho jméno, stal se členem Ondříčkova kvarteta a vystupoval i sólově. Premiéroval několik českých houslových koncertů. Byl spoluzakladatelem a od roku 1946 řádným profesorem Akademie múzických umění.
1888 – narodil se Jan Hilbert Vávra, operní pěvec, hudební pedagog, malíř a sochař (zemřel 8. ledna 1950). Debutoval v opeře opavského německého divadla. V roce 1912 hostoval v Národním divadle v Praze v roli Evžena Oněgina a zůstal tam jako člen ansámblu s přestávkami až do roku 1930. Později v ND ještě několikrát hostoval. V letech 1932–1933 byl ředitelem divadla Uranie a v letech 1939–1950 vyučoval zpěv na Pražské konzervatoři.
1856 – narodil se Stevan Mokranjac, vlastním jménem Stojanovič, srbský hudební skladatel, folklorista, houslista, sbormistr a hudební pedagog (zemřel 28. září 1914). Je považován za zakladatele srbské vážné hudby a je vyobrazen na současné srbské padesátidinárové bankovce. Od roku 1887 až do smrti vedl Bělehradský sbor. Roku 1899 založil hudební školu, která dnes nese jeho jméno. Založil také první srbské smyčcové kvarteto, ve kterém hrál na violoncello. Umělecké jméno přijal podle vesnice Mokranje, odkud pocházeli jeho předkové.
1856 – narodil se Alois Provazník, varhaník a hudební skladatel (zemřel 31. ledna 1938). Většinu života strávil v Rychnově nad Kněžnou, kde působil jako varhaník a učitel hry na varhany, klavír, housle i dechové nástroje. Stal se organizátorem hudebního života města. Založil hudební spolek Dalibor a byl do roku 1926 jeho sbormistrem. Pořádal koncerty vážné hudby a zasloužil se o to, že v Rychnově vystupovali přední čeští umělci. Jeho děti se také staly hudebníky: Anatol Provazník známým hudebním skladatelem, Zdeněk Provazník klavíristou (účinkoval v kabaretu Červená sedma), Louisa Horáková-Provazníková operní zpěvačkou a Marie Šašková-Provazníková klavíristkou a hudební publicistkou.
1820 – narodil se Pavel Křížkovský, hudební skladatel, sbormistr, violista, klavírista, klarinetista, varhaník, hudební pedagog a katolický kněz (zemřel 8. května 1885), od roku 1845 řeholník v augustiniánském klášteře v Brně. Zasloužil se o reformu církevní hudby, komponoval sborové zpěvy vycházející z lidové písně a podílel se na vzniku spolků, které byly základem kulturního života především na Moravě. Mezi jeho žáky patřil Leoš Janáček. Zajímavé je, že Křížkovského si v Neplachovicích na Opavsku všiml ředitel místního kůru A. Urbánek a učitel Jiří Janáček, otec Leoše Janáčka. V semináři byl profesorem Křížkovského sběratel českých lidových písní a národní buditel František Sušil. Životním úspěchem Křížkovského se stala kantáta komponovaná k velehradským slavnostem v roce 1863, pořádaným k oslavě tisíce let od příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu.
1819 – narodil se hudební skladatel František Gregora (zemřel 27. ledna 1887). V pětadvaceti letech byl mimořádně přijat na vídeňskou konzervatoř, sice překročil věkový limit, ale přijetí si vysloužil úspěšným vyučováním v rodinách vlivné vídeňské společnosti. Studoval harmonii a kontrapunkt a později se stal řádným posluchačem profesora Antonína Slámy, u kterého studoval hru na kontrabas a pozoun. Ředitel dokonce prohlásil, že konzervatoř dosud tak výborného žáka neměla. V revolučním roce 1848 se účastnil bojů na barikádách, byl nucen opustit Vídeň a nakonec byl jmenován regenschorim při děkanském chrámu v Písku, kde setrval až do své smrti. Současně vyučoval zpěv na obou píseckých středních školách a založil i vlastní hudební školu, kde kromě zpěvu učil základy hudební teorie a hru na různé hudební nástroje. V roce 1876 vydal Nauku o harmonii, která je prvním tištěným dílem tohoto druhu u nás. Po mnoho let se jednalo o vůbec nejlepší učebnici harmonie. Vlastenecké tendence se plně projevovaly i v jeho tvorbě. Po vzoru pražského Hlaholu založil v Písku spolek Otavan, nejvýznamnější v jižních Čechách. Komponoval hlavně chrámovou hudbu a koncertní skladby pro kontrabas, který tak povýšil z dosud vedlejší role v orchestru na sólový nástroj. Dochovalo se jeho 17 koncertů pro kontrabas a orchestr. Vynikal i jako virtuos na pozoun a na flétnu. Jeho dílo zůstalo z velké části nedoceněno, protože jako vlastenec všechny své skladby, světské i církevní, opatřoval českými texty; církev, v jejíchž službách působil, je proto odmítala.