9. říjen
Svátek má Štefan.
2024 – zemřel Leif Segerstam, finský dirigent a skladatel (narodil se 2. března 1944), původně houslista, osobitý propagátor severské hudby a autor obsáhlého kompozičního odkazu čítajícího bezmála čtyři stovky symfonií. Jako šéfdirigent stanul v letech 1975 až 1982 u Symfonického orchestru Rakouského rozhlasu ve Vídni a v letech 1977 až 1987 u Symfonického orchestru Finského rozhlasu v Helsinkách. V osmdesátých letech byl rovněž generálním ředitelem Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz. Roku 1988 byl jmenován šéfdirigentem Symfonického orchestru Dánského rozhlasu, po sedmi letech nastoupil jako šéfdirigent Královské opery ve Stockholmu. Jeho posledním angažmá bylo v letech 1995 až 2007 vedení Helsinské filharmonie… Po studiích houslí, klavíru, skladby a dirigování na Sibeliově akademii v Helsinkách v letech 1952 až 1963 pokračoval postgraduálním studiem na Juilliard School of Music v New Yorku. Nejprve se uplatňoval jako instrumentalista. Dirigentskou dráhu odstartoval působením v operních domech v Tampere, Helsinkách, Stockholmu a Berlíně. Hostoval v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, londýnské Covent Garden, v Teatro Colon, ale i v německých operních domech v Kolíně nad Rýnem, Hamburku a Mnichově. Dirigoval také na Salcburském festivalu či na operním festivalu ve finské Savonlinně.
1986 – premiéru měl muzikál Fantom opery (The Phantom of the Opera) skladatele Andrewa Lloyd Webbera. V Londýně, kde dosáhl nakonec 13629 představení, při premiéře v hlavních rolích účinkovali Michael Crawford a Sarah Brightman.
1962 – zemřel Vratislav Vycpálek, hudební vědec, skladatel a folklorista (narodil se 30. července 1892). Zabýval se sběrem lidových písní a angažoval se v propagaci folklóru. Od roku 1920 učil na obchodní akademii v Praze-Karlíně a na dalších pražských středních školách. Aktivně se hudbě věnoval zejména jako sborový zpěvák. Byl členem pražského Hlaholu a Filharmonického sboru. Články, referáty a kritikami o hudbě přispíval do denního tisku. Byl bratrem člena opery Národního divadla Lubora Vycpálka (1898–1972) a bratrancem skladatele Ladislava Vycpálka (1882–1969). Působil také jako poradce Vycpálkova souboru písní a tanců, založeného v roce 1947 z iniciativy choreografa a pedagoga Františka Boušeho a z jeho vlastního popoudu. Soubor čerpal zejména z rozsáhlé sbírky České tance, kterou shromáždil jeho otec Josef Vycpálek (1842–1922), známý sběratel lidových písní.
1939 – narodil se Alfréd Hampel, operní pěvec – tenorista (zemřel 2. srpna 2014). Strávil bezmála tři desetiletí jako sólista Opery Národního divadla v Praze. Proslul svým lehkým tenorem, vysokou muzikálností a výrazným komediálním a hereckým nadáním. Mezi jeho nejznámější role patřil Principál komediantů v Bedřichově Smetanově Prodané nevěstě, Vašek ze stejné opery, nebo Triquet v Čajkovského Evženu Oněginovi. Objevil se také například v televizních zpracováních operet a oper jako Polská krev (1978) nebo Giroflé-Giroflá. V letech 1988–1996 působil také jako profesor zpěvu na Pražské konzervatoři.
1928 – narodil se Einojuhani Rautavaara, finský skladatel (zemřel 27. července 2016). Po Jeanu Sibeliovi je považován nejvýznamnějšího a nejhranějšího finského skladatele. Propojoval modernismus s neoromantismem a mystickými prvky. K jeho významným opusům patří symfonické skladby Cantus Arcticus, 7. z jeho osmi symfonií zvaná Anděl světla, Koncert pro ptáky a orchestr, kde využil reálné nahrávky zpěvu ptáků z polárního kruhu, napsal i řadu instrumentálních koncertů, například pro klavír, housle nebo kontrabas (Angel of Dusk) a opery, např. Thomas nebo Rasputin. Studoval na Sibeliově akademii v Helsinkách a na Juilliard School v New Yorku, kde byli jeho učiteli Vincent Persichetti, Roger Sessions a Aaron Copland. Kromě komponování proslul jako významný pedagog, nejvýš jako profesor skladby na Sibeliově akademii.
1926 – zemřel Emil Burian, operní pěvec – barytonista (narodil se 12. prosince 1876). Začínal jako operetní zpěvák, na konci 19. století působil v brněnské opeře, následně byl členem operních souborů divadel v Plzni, v Záhřebu, Freiburgu, v Drážďanech a Hamburku. Od roku 1900 hostoval jako sólista opery Národního divadla v Praze, o šest let později byl poprvé angažován a působil tam s několika přerušeními až do své smrti. Znal zpaměti šedesát oper ve třech světových jazycích. Jeho bratr Karel Burian byl také operní zpěvák.
1922 – premiéru měl Dechový kvintet, op. 43 Carla Nielsena. Vystihuje individuální charakter a osobitost jednotlivých nástrojů; patří proto k pilířům repertoáru souborů dřevěných dechových nástrojů. Dílo vzniklo pro členy Kodaňského dechového kvinteta.
1921 – v Brně měla premiéru Janáčkova slavná skladba Taras Bulba, komponovaná v letech 1915–1918. Jde o symfonickou rapsodii, často označovanou jako symfonická báseň, inspirovanou novelou Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Má tři části, smrt Andrijova, smrt Ostapova, proroctví a smrt Tarase Bulby. Dílo tehdy provedl orchestr Národního divadla v Brně pod taktovkou dirigenta Františka Neumanna.
1910 – narodil se Karel Kalaš, operní pěvec – bas (zemřel 3. května 2001). Sólista opery Národního divadla v Praze. Ztvárnil tam řadu rolí (Vodník v Rusalce, Gremin v Evženu Oněginovi, Kecal v Prodané nevěstě, Leporello v Donu Giovannim nebo hrabě Vilém z Harasova v Jakobínovi). V roce 1942 zpíval v Národním divadle ve světové premiéře opery Františka Škroupa Columbus z roku 1855. V roce 1978 ho režisér Ladislav Smoljak obsadil ve filmu Kulový blesk do role vysloužilého operního pěvce pana Bílka. V režii Václava Kašlíka také účinkoval ve filmech Bohéma, Hoffmannovy povídky nebo Julietta . V roce 1995 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
1891 – světovou premiéru mělo Requiem, zkomponované Antonínem Dvořákem. Stalo se tak v rámci hudebního festivalu v Birminghamu za řízení skladatele. Také následující provedení se odehrálo na anglické půdě, a to 3. března v Manchesteru. Pražské premiéře (25. dubna 1892 v Národním divadle pod taktovkou Adolfa Čecha) předcházela dvě provedení v Olomouci, 12. a 13. března 1892, která opět dirigoval Dvořák.
1888 – narodila se Julie Reisserová, skladatelka, básnířka a kritička (zemřela 25. února 1938). Původně studovala klavír u Adolfa Mikeše a operní zpěv (byla dramatický soprán) u Richarda Figara. Vinou přílišné námahy ale přišla o hlas a studium ukončila. Později složila státní zkoušky z angličtiny a francouzštiny a učila jazyky. Byla členkou Hudebního klubu, ve kterém se pod vedením Zdenka Nejedlého scházeli jeho žáci, příznivci díla Richarda Wagnera a také Gustava Mahlera. V letech 1919 – 1921 studovala skladbu v Praze u Josefa Bohuslava Foerstera, pokračovala v Bernu u Ernsta Hohlfelda, kde přidala i dirigování, v Paříži u Alberta Roussela a u Nadii Boulanger. Díky těmto kontaktům zajistila například světovou premiéru Rousselovy opery Odkaz tety Karolíny v Olomouci 14. listopadu 1936 a 18. dubna 1937 pak v Praze. Pro tuto příležitost též přeložila libreto opery do češtiny. S manželem diplomatem cestovala a do Lidových novin a Tempa psala referáty o kulturním a hlavně hudebním dění v navštívených místech. Psala orchestrální, vokální a klavírní skladby. Hrály se ve dvacátých a třicátých letech v řadě evropských města v americké Filadelfii, většinou spolu s díly dalších českých autorů v rámci koncertů české hudby. Její manžel o ní napsal vzpomínky Léta s Julkou, tiskem ale vydány nebyly.
1887 – zemřel Maurice Strakosch, americký hudebník a impresário českého původu (narodil se 15. ledna 1825). Už v jedenácti letech v Brně provedl klavírní koncert Johanna Hummela. Rodiče nesouhlasili s tím, že chtěl být hudebníkem, proto ve dvanácti utekl do Vídně, kde pak studoval u Šimona Sechtera a nějakou dobu i zpěv u italské sopranistky Giuditta Pasta. Osudové setkání s italským tenorem Salvatore Pattim ho přivedlo do USA, kde se stal manažerem Pattiho skupiny v New Yorku a zahájil úspěšnou kariéru. Pracoval jako impresário u zpěvaček a zpěváků jako byla Teresa Parodi, Christine Nilsson, Marie Heilbronn, Eufrosyne Parepa-Rosa, Carlotta Patti, Karl Formes, Pasquale Brignoli, Italo Campanini, Pauline Lucca, Thérèse Tietjens, Marie Roze a Marietta Alboni či u pianisty Louise Moreau Gottschalka. Občas hrál na piano, například duet s norským houslistou Ole Bullem během jeho turné v Americe. V roce 1857 byla provedena v New Yorku jeho opera Don Giovanni di Napoli. Populární byly i jeho skladby pro klavír.
1873 – narodil se Carl Flesch, maďarský houslista (zemřel 14. listopadu 1944). Měl jako sólista široký repertoár sahající od barokní hudby po současnou, ale proslavil se také jako komorní hráč. Studoval ve Vídni a v Paříži. V roce 1903 se usadil v Amsterdamu, v roce 1908 v Berlíně a v roce 1934 v Londýně. Jeho kompendium Systém stupnic je základem houslové pedagogiky, v knize Umění hry na housle z roku 1923 se zasazuje o pojetí houslisty jako umělce, nikoli pouze jako virtuosa… Mezi jeho žáky patřili Ivry Gitlis, Ida Haendel, Henryk Szeryng, Henri Temianka a mnozí další.
1869 – narodil se Harry Lawrence Freeman, afroamerický operní skladatel, pedagog a impresario (zemřel 24. března 1954), během života známý jako „černý Wagner“. Byl prvním Afroameričanem, který napsal operu (Epthelia), navíc úspěšně uvedenou, a to v roce 1891 v Deutsches Theater v Denveru. Jeho druhá opera Mučedník měla premiéru ve stejném divadle 16. srpna 1893. I tu uvedla Freeman Opera Company; hlavní postavou byl egyptský šlechtic popravený za přijetí náboženství Jehovy. Mučedníka pak uvedli v Chicagu v říjnu 1893 a v Clevelandu v roce 1894. Založil Negro Choral Society, Freeman School of Music a Freeman School of Grand Opera, stejně jako několik krátkodobých operních společností, například Negro Grand Opera Company v newyorské čtvrti Harlem. V mnoha jejích inscenacích zpívali hlavní role Freemanova manželka, sopranistka Carlotta, a jeho syn Valdo, barytonista. Pravděpodobně nejznámějším Freemanovým dílem je opera Voodoo, uvedená v roce 1928 na Broadwayi. Koncertní provedení 20. května 1928 bylo pak vysíláno živě na newyorské rozhlasové stanici WGBS. Partitura kombinuje témata ze spirituálů, jižanských melodií, jazzu a tradiční italské opery.
1867 – zemřel Ignacy Feliks Dobrzynski, polský skladatel, klavírista, dirigent a pedagog ukrajinského původu (narodil se 15. února 1807, některé zdroje uvádějí 25. února). Byl o něco starším současníkem Fryderyka Chopina, se kterým studoval kompozici u Józefa Elsnera na Varšavské konzervatoři. Patřil k významným představitelům polského hudebního romantismu a patřil k největším polským symfonikům první poloviny 19. století. Stal výraznou osobností kulturního života ve Varšavě. V roce 1857 založil Polski Orchestr. Jeho nejvýznamnějším dílem je Symfonie č. 2 c moll Charakteristická, napsal také operu Monbar czyli Flibustierowie (Monbar aneb Flibustýři), klavírní koncert, komorní a klavírní skladby a písně.
1863 – narodil se Alexander Siloti (Oleksandr Illič Ziloti), ruský skladatel a klavírista ukrajinského původu (zemřel 8. prosince 1945). Proslavil se více než dvěma stovkami klavírních transkripcí. Působil jako profesor na Moskevské konzervatoři, řídil Moskevskou filharmonii a pořádal vlivné koncertní řady v Petrohradě. Pomohl představit řadu talentů – Pabla Casalse, Wandu Landowskou, Arnolda Schönberga, Clauda Debussyho, Edward Elgara i mladého Igora Stravinského. Po bolševické revoluci opustil v roce 1919 Rusko a od roku 1925 do roku 1942 působil jako profesor na Juilliard v New Yorku. V mládí studoval na Moskevské konzervatoři pod vedením Nikolaje Rubinsteina a P. I. Čajkovského, později patřil mezi žáky Franze Liszta. Byl bratrancem a prvním učitelem Sergeje Rachmaninova.
1835 – narodil se Camille Saint-Saëns, francouzský skladatel, dirigent, klavírista a varhaník období romantismu (zemřel 16. prosince 1921). Jako zázračné dítě projevoval neobyčejné nadání nejen v hudbě, ale i v přírodních vědách a jazykovědě. Už ve dvanácti letech byl přijat na pařížskou konzervatoř a později patřil k nejrespektovanějším osobnostem francouzské hudební scény. Jeho tvorba je mimořádně rozsáhlá, psal symfonie, koncertní skladby, opery i komorní hudbu. Mezi jeho nejznámější díla patří dodnes uváděná opera Samson a Dalila, orchestrální suita Karneval zvířat, jejíž součástí je i lyrická skladba Labuť, Symfonie č. 3 c moll „Varhanní“, symfonická báseň Tanec kostlivců, významné jsou i jeho klavírní koncerty, houslové skladby jako Introduction and Rondo Capriccioso či Violoncellový koncert č. 1. Dlouhá léta působil jako varhaník v prestižních pařížských kostelech, zejména v La Madeleine. Jako pedagog na École Niedermeyer zásadně ovlivnil další generace skladatelů, například Gabriela Faurého. Byl vášnivým cestovatelem. Zemřel na zápal plic v Alžírsku a pochován je na hřbitově Montparnasse v Paříži.
1766 – narodil se Bedřich Diviš Weber (Friedrich Dionys Weber), český skladatel, hudební vědec a pedagog (zemřel 25. prosince 1842). Stal se prvním ředitelem Pražské konzervatoře, sám na ní vyučoval a psal pro ni učebnice. V letech 1839–1842 byl vedle toho i ředitelem pražské varhanické školy. Je autorem tří oper, psal kantáty, mše a drobnější chrámové skladby, instrumentální koncerty, skladby taneční i četné pro klavír a písně. Byl významným hudebním teoretikem, zabýval se technickým vývojem hudebních nástrojů a na žádost nejvyššího purkrabí Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského zpracoval výsledky guberniální sběratelské akce z let 1819–1820, a uspořádal historicky první sbírku lidových českých písní s nápěvy, známou jako Kolovratský rukopis. V mládí se setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem při jeho návštěvě Prahy a setkání ovlivnilo jeho hudební zaměření do budoucích let. Spolu s Václavem Janem Tomáškem a Janem Augustinem Vitáskem patřil ke konzervativnímu proudu pražského hudebního života, který neměl příliš pochopení pro nastupující romantismus v hudbě. Na koncertech, které organizoval, ale přesto uváděl postklasická díla Ludwiga van Beethovena a Carla Marii von Webera. V roce 1832 dokonce uvedl 1. symfonii C dur Richarda Wagnera.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1701 – ve městě New Haven byla založena třetí nejstarší instituce vysokoškolského vzdělávání ve Spojených státech – Yale University, která nese jméno svého prvního mecenáše Elihu Yalea
1410 – byl poprvé v listinách zmíněn pražský Staroměstský orloj