9. duben
Svátek má Dušan.
2006 – zemřela Natalia Troická, ruská operní pěvkyně – sopranistka, členka Vídeňské státní opery (narodila se 18. května 1951). Byla považována za jednu z nejlepších interpretek Aidy ve stejnojmenné opeře Giuseppe Verdiho a Taťány v Čajkovského Evženu Oněginovi. Její hlas ji proslavil na mnoha operních scénách ve světě včetně Metropolitní opery, Royal Opera House Covent Garden a La Scaly. Kromě Aidy si získala renomé zejména jako Tosca a Manon Lescaut na scéně divadla Wiener Bühne. Mezi její partnery patřili Dmitrij Chvorostovskij, Luciano Pavarotti, Plácido Domingo a Montserrat Caballé.
1927 – narodil se Jaroslav Foltýn, dirigent, skladatel a pedagog (zemřel 16. března 2020). V oblasti vážné hudby jsou významné jeho skladby se slezskou tematikou a hudba k činoherním představením, také např. k Černým baronům. Napsal i několik set skladeb pro estrádní a taneční orchestry i pro dechovku. Vystudoval v Ostravě varhany, klavír, skladbu a dirigování a pak soukromě dirigování u Otakara Paříka a skladbu u Viléma Petrželky. Byl sbormistrem, korepetitorem a dirigentem Slezského divadla v Opavě a současně skladatelem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze. Učil a založil a řídil Orchestrální sdružení slezských učitelů.
1925 – narodil se Vladimír Karbusický, muzikolog, folklorista, sociolog a historik (zemřel 23. května 2002). Do dějin evropské hudební vědy vstoupil jako autor významných sociologických, sémiotických a hudebně-antropologických studií, zasáhl do bádání v oblasti starých českých pověstí a legend, když dal jejich původ do souvislosti s dvorskou zpěvní epikou a popřel tak jejich lidový i národní původ, zastávaný zvláště marxisticky orientovanými historiky. Po srpnu 1968 odešel do Německa, působil tam jako vědecký pracovník, založil katedru systematické hudební vědy na univerzitě v Hamburku a působil tam jako profesor. Pohřben je na Lesním hřbitově v Hamburku.
1936 – zemřela Berta Foersterová-Lautererová (Bertha Lauterer), operní pěvkyně – sopranistka, první manželka skladatele Josefa Bohuslava Foerstera; vzali se v roce 1888 v pražském kostele svatého Vojtěcha (narodila se 11. ledna 1869). V roce 1887 debutovala v pražském Národním divadle v roli Lidunky ve Weberově Čarostřelci a zůstala tam do roku 1893. Zpívala v ND například Desdemonu při české premiéře Verdiho opery Othello nebo Taťánu při české premiéře Evžena Oněgina pod taktovkou autora, Petra Iljiče Čajkovského. Působila především v Německu. Objevila se také ve světové premiéře v Dvořákově Jakobínovi v roce 1889. V roce 1893 ji Gustav Mahler angažoval do operního divadla v Hamburku a v roce 1901 do Dvorní opery ve Vídni. Richard Wagner o Bertě prohlásil, že je to „žena obdivuhodného nadání a intelektu“. Ve své době patřila k nejvýše oceňovaným sopranistkám.
1935 – narodil se Aulis Sallinen, finský skladatel. Komponuje v moderním, ale ne experimentálním hudebním stylu. Vystudoval Sibeliovu akademii, kde ho učil například slavný finský autor Joonas Kokkonen. Mezi jeho nejslavnější díla patří například skladby pro Kronos Quartet. Mimo jiné napsal šest oper, osm symfonií, nespočet koncertů a komorních skladeb. Roku 1978 získal cenu Severské rady za svou operu Ratsumies (Jezdec na koni).
1916 – premiéru měly Noci ve španělských zahradách (Noches en los jardines de España), skladba pro klavír a orchestr od Manuela de Fally. V madridském Teatro Real hrál José Cubiles, Orquesta Sinfonica de Madrid dirigoval Enrique Fernández Arbós. Falla začal dílo komponovat v roce 1909 v Paříži, kde v letech před první světovou válkou žil. Mělo jít o nokturna pro sólový klavír. Na návrh klavíristy Ricarda Viñese změnil formu do skladby pro klavír a orchestr. Když začala válka, Falla se vrátil do Španělska a dílo v roce 1915 dokončil. Věnoval je Viñesovi. Ten kompozici poprvé hrál v San Sebastiánu krátce po světové premiéře, se stejným orchestrem. V publiku byl ten večer Arthur Rubinstein, který skladbu pak uvedl v Buenos Aires. Pařížská premiéra se konala v lednu 1920, sám skladatel byl sólistou při londýnské premiéře v roce 1921 na koncertě v Queen’s Hall pod taktovkou Edwarda Clarka. Falla byl andaluský autor a dílo odkazuje na hispánsko-arabskou minulost regionu. V hudbě je ovšem také patrný vliv francouzských skladatelů Debussyho a Ravela.
1904 – narodil se Eduard Gloz, skladatel (zemřel 9. července 1971). Byl zejména populárním skladatelem zábavní hudby a operet. Nejznámější jsou Tu je sreća, Na plavom Jadranu a Čar mjesečine. Zkomponoval i operu Matka a další skladby vážnějšího charakteru. Žil v Chorvatsku, po válce v Ústí nad Orlicí, působil v tamním divadle, a pak se odstěhoval do Brazílie. Tam se angažoval i jako organizátor hudebního života, například v roce 1955 založil orchestr São Bento do Sul Orchestra.
1902 – narodil se František Suchý Brněnský, hobojista, skladatel a pedagog (zemřel 12. července 1977). Studoval na brněnské konzervatoři hoboj u Matěje Wagnera a skladbu u Jaroslava Kvapila a pak u Vítězslava Nováka. V letech 1927–1947 působil jako první hobojista Brněnského rozhlasového orchestru. Po roce 1947 byl profesorem teoretických předmětů a hry na hoboj na brněnské konzervatoři a od roku 1949 přednášel i na JAMU v Brně. Založil a vedl Moravské dechové kvinteto. Působil také jako předseda brněnské pobočky Svazu československých skladatelů. Psal duchovní, orchestrální i komorní skladby a operu Maryla podle Aloise Jiráska.
1881 – zemřel Max Löwenstamm, německý pedagog a skladatel (narodil se 25. října 1814). Studoval ve Vídni u Salomona Sulzera, od roku 1840 působil v Praze, od roku 1842 v tehdejší Pešti a to jako hlavní pedagog Nového chrámu a od roku 1846 v Mnichově v tamní židovské kulturní čtvrti.
1777 – zemřel Maxim Sozontovič Berezovskij, ruský skladatel ukrajinského původu, houslista a pěvec – bas (narodil se 27. října 1745). Spolu s Dmitrijem Stěpanovičem Bortňanským je považován za zakladatele klasického typu ruského sborového vokálního koncertu a za prvního autora sborových kantát. Vzdělání získal napřed na slavné pěvecké škole založené za Hejtmana Daniela Pavloviče Apostola a v Kyjevsko-mogiljanské akademii, kde napsal své první skladby kantiky, brzy vešly v obecnou známost. Díky svému ušlechtilému hlasu se stal sólovým zpěvákem dvorní kapely ruského velkoknížete Petra Fjodoroviče, budoucího cara Petra III., v Oranienbaumu a účinkoval v prováděných italských operách. Nakonec byl vyslán na nejprestižnější školu tehdejší doby, na Boloňskou filharmonickou akademii, kde získal titul skladatel – akademik, zkoušku skládal ve stejný den jako Josef Mysliveček, rok po nich pak mladý Wolfgang Amadeus Mozart.
1754 – narodil se Antonín František Bečvařovský, skladatel (zemřel 15. května 1823). Jeho rozsáhlá tvorba stojí na pomezí klasicismu a romantismu. Komponoval zejména pro klavír, varhany a komorní soubory s klavírem a písně na texty Goetha, Schillera a Körnera. Jeho skladby vydávaly přední evropská vydavatelství. Byl také vynikající pedagog. Dodnes je živá jeho instruktivní literatura (prstová cvičení, etudy, sonatiny). Sám byl žákem Jana Křtitele Kuchaře. Nejprve byl varhaníkem v kostele sv. Jakuba v Praze, pak katedrály v Braunschweigu a získal místo kapelníka na dvoře vévody Ferdinanda von Braunschweig-Wolfenbüttel. Později působil v Bamberku a v Berlíně.