Státní filharmonie Košice společně se svým šéfdirigentem Robertem Jindrou nabídne ve čtvrtek 8. února další z koncertů své abonentní řady zasazené do prostor košického Domu umění. Od sedmé hodiny večerní představí trojici děl, které pojí francouzský původ. Sólistou večera bude německo-švýcarský violoncellista Emanuel Graf, který je mimo jiné sólovioloncellistou Bavorské státní opery v Mnichově.

Francouzský večer otevře ukázka z tvorby Julese Masseneta. Košická filharmonie představí jeho symfonickou báseň Vize inspirovanou Lisztovou básní Preludia. Dílo éterické i dramatické je neobvyklé svou orchestrací, která si žádá posílení standardního orchestru o malý soubor mimo scénu. Sólových partů se ujmou sopranistka Michaela Várady a houslista Martin Pavlík.

Druhým číslem večera bude elegantní jednovětý Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 a moll od Camilla Saint-Saënse, který náleží ke kmenovým skladbám violoncellového repertoáru. Nejinak je tomu u violoncellisty Emanuela Grafa, který Saint-Saënsovo dílo v Košicích provede.

Violoncellista Emanuel Graf absolvoval svá studia u prof. Wolfganga Emanuela Schmidta a další důležité podněty získal u profesorů Davida Geringase, Wolfganga Böttchera, Wolfganga Marschnera, Any Chumanchenko a Jense Petera Maintze. Ještě během studií se Graf stal prvním sólovým violoncellistou Dánské královské opery v Kodani. Mezinárodní turné zavedla Emanuela Grafa do předních sálů, jako je Carnegie Hall v New Yorku, vídeňský Musikverein, milánská La Scala, Berlínská filharmonie, Gewandhaus v Lipsku nebo Symphony Center v Chicagu. Jako první sólový violoncellista hostoval i u řady německých symfonických těles. Graf se věnuje také interpretaci soudobé hudby a rovněž propojování různých druhů umění, jako je literatura, hudba a malířství. Za tímto účelem založil se svou rodinou Kulturzentrum3klang nedaleko Freiburgu. V komorní hudbě koncertuje s triem Bavaria, v němž hraje se Stancem Madicem a Dianou Al-Hassani.

Koncert Košických filharmoniků uzavře jediná dokončená symfonie Georgese Bizeta s opusovým číslem 2 a podtitulem Římská. Bizet ji zkomponoval jako sedmnáctiletý v roce 1855, ale až do roku 1933 ležela zapomenutá v knihovně Pařížské konzervatoře. Stejně jako mnoho dalších významných francouzských skladatelů byl i Bizet laureátem francouzské ceny Prix de Rome, která mu umožňovala tříleté bezplatné studium na Francouzské akademii v Římě. Nápad na tuto symfonii dostal při cestě zpět do Paříže v roce 1860 a původně ji chtěl nazvat Řím, Benátky, Florencie a Neapol. Symfonii zamýšlel jako povinnou skladbu pro poslední rok svého pobytu v Římě, ale včas dokončil pouze scherzo, která vyniká živostí a půvabem. Dnes dílo však spíše doplňuje pohled na skladatele známého především pro svou scénickou hudbu.

Foto: archiv umělce, SFK / Jakub Šimoňák