V podání rezidenčního sólisty ostravské Janáčkovy filharmonie Lukáše Vondráčka zazní dnes Třetí klavírní koncert Bély Bartóka. Orchestr pod taktovkou ruského dirigenta Daniela Raiskina, šéfdirigenta Slovenské filharmonie, odehraje také Šostakovičovu Desátou symfonii. Koncert se bude konat v místním Domě kultury od 19 hodin.

„Vlivem vnějších okolnosti s sebou koncert nese hned dvě změny. A to programovou, kdy Třetí klavírní koncert Bély Bartóka nahrazuje původně avizovaný Koncert pro klavír a orchestr č. 2 Johannese Brahmse. Změna nastala i v obsazení koncertu – ze zdravotních důvodů odložil svůj návrat také šéfdirigent Vasilij Sinajskij,“ uvedl ředitel JFO Jan Žemla a dodal, že Daniel Raiskin je zárukou precizního provedení a deklarací, že orchestr JFO spolupracuje s dirigentskými špičkami. Druhou sezónu zastává Daniel Raiskin post šéfdirigenta Slovenské filharmonie. Od roku 2018 je také hudebním ředitelem Winnipeg Symphony Orchestra a od sezóny 2017/2018 hlavním hostujícím dirigentem Bělehradské filharmonie.

JFO informuje, že na Třetím klavírním koncertě Bartók, trpící leukémií, pracoval v posledních měsících života v roce 1945. Smrt ho zastihla s nedokončenou partiturou, a tak posledních sedmnáct taktů koncertu dokomponoval jeho přítel a žák Tibor Serly. Koncert měl premiéru v únoru 1946 ve Filadelfii s klavíristou Györgym Sándorem, rovněž Bartókovým přítelem. Bartók koncert komponoval jako dar k narozeninám manželky, koncertní klavíristky Ditty Pásztory. Ačkoliv jej skládal s vědomím blížící se smrti, v tomto elegantním, neoklasicistním díle nenajdeme tragiku a zoufalství, ale spíše nostalgii a lásku.

Zkomponování Šostakovičovy Desáté symfonie předcházela významná dějinná událost – smrt Josifa Vissarionoviče Stalina v roce 1953. První náčrtky podle všeho vznikaly ještě v době stalinského teroru. „Stalina jsem zobrazil ve své další symfonii, desáté. Napsal jsem ji hned po Stalinově smrti a nikdo ještě neuhádl, o čem je. Je o Stalinovi a stalinských letech. Druhá část je Stalinův hudební portrét.” Ve třetí větě pak autor pracuje se dvěma hudebními kódy – s vlastními iniciálami DSCH (ty použil i v jiných skladbách) a se jménem Elmíry Nazirovové (E La MI Re A), která byla v té době jeho studentkou.

Foto: Ivan Korč