KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Karlovarská pěvecká soutěž v zajetí jubileí english

„Alois Ježek je brilantní český kulturní manažer, zakládající i současný ředitel Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a také zakladatel a ředitel Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka v Karlových Varech.“

„Eva Randová v roce 2021 obdržela cenu Thálie za celoživotní mistrovství. V čele poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka zavedla do hodnocení pevný řád, kterým se soutěž řídí dodnes.“

„Peter Dvorský povede letos porotu Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka posedmnácté.“

Věhlas soutěží jistě roste se jmény zářících vítězů, a přece síla významu všech klání pramení především z délky tradice a z obětavosti těch, kdo soutěž dál vytvářejí, ač stojí v pozadí. V případě Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, jejíž 55. ročník se v Karlových Varech koná od 5. do 12. listopadu, je plejáda jejich jmen letos zvláště nepřehlédnutelná a významná. Šest z nich se totiž potkává v roce 2021 s životním výročím. Skromně stojí na nepřipomínané straně soutěže, a přece by bez nich, stejně jako bez vkladu mnohých dalších, žádná soutěž ani nevznikla, ani nevytrvala a ani sama nezazářila… Jsou to její dlouholetý ředitel Alois Ježek a její pravidelní porotci, pěvci Eva Randová, Magdaléna Hajóssyová, Peter Dvorský, Zdeněk Šmukař a Zbyněk Brabec. Autorem jejich medailonků je operní publicista Jan Králík.

Od samých počátků karlovarskou pěveckou soutěž organizoval a v nadějném čase opět široce rozvinul:

Alois Ježek

(12. února 1936 v Nových Zámcích na Slovensku), brilantní český kulturní manažer, zakládající i současný ředitel Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a také zakladatel a ředitel Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Sám vystudoval operní zpěv na pražské konzervatoři a již během studií souběžně organizoval divadelní a koncertní sezony. Krátce byl asistentem režiséra v Městských divadlech pražských a organizačně se podílel na prvním mezinárodním jazzovém festivalu v Praze. V Karlových Varech stál v roce 1966 u zrodu pěvecké soutěže, pro niž získal jako předsedkyni poroty Marii Budíkovou-Jeremiášovou. Přestože mu pak politický režim na dvě desetiletí znemožnil veřejnou činnost, svou soutěž dál sledoval. Prestiž tohoto klání po čase odhodlaně podržel Václav Holzknecht, ale po jeho skonu hrozil zánik. Alois Ježek přesto již v roce 1990 prosadil další konání soutěže, znovu se ujal jejího organizačního vedení a souběžně se na řadu sezon stal ředitelem Karlovarského symfonického orchestru. Do plného provozu uvedl po rekonstrukci i Městské divadlo. Do karlovarské kultury zavedl mimo jiné Dvořákův karlovarský podzim, Beethovenovy dny, Mozartovy dnyMezinárodní jazzový festival. V roce 2000 založil nad pěveckou soutěží mezinárodní pěvecké centrum, stanul v jeho čele a zavedl mistrovské pěvecké kursy se světově proslulými pedagogy. V pěvecké soutěži otevřel nové kategorie Junior a Operní naděje. Letos stojí v čele organizátorů soutěže popětatřicáté.

Již od prvního ročníku 1966 je se soutěží spjata:

Magdaléna Hajóssyová

(* 25. července 1946 Bratislavě), mezinárodně uznávaná slovenská sopranistka, skvěle etablovaná zejména ve Státních operách v Berlíně a v Praze. V roce 1966, ještě za studií na bratislavské VŠMU u Anny Hrušovské, získala v Karlových Varech II. cenu a skvěle se vypracovala. Jejímu prvnímu angažmá ve Slovenském národním divadle dominovala spolupráce s dirigentem Zdeňkem Košlerem na mozartovském repertoáru. Zpívala však také Leonoru, Markétku, Mařenku, Rusalku a Mimi. Od roku 1978 ji získala na dlouhou řadu let jako oporu sopránového oboru Státní opera v Berlíně. Excelovala jako Iphigenie, Donna Anna i Donna Elvíra, Fiordiligi, Agáta, Euryantha, Elsa, Alžběta, Evička, Violetta, Micaela, Jaroslavna, Taťána, Káťa, Arabella… V pražském Národním divadle hostovala v roce 1972 úlohou Rusalky a poté v dalších jedenácti rolích. Hostovala v Moskvě, Budapešti, Bukurešti, Sofii, Vídni, Mnichově, Hamburku, Kolíně, Madridu, Kodani, Bruselu, Paříži i v New Yorku a Japonsku. Pro CD se podílela na kompletech oper Erindo, Don Giovanni, Faust a Markétka, Werther, Dimitrij, OsudPříhody lišky Bystroušky. Oddaně se věnovala také písním. Za svou činnost ve Státní opeře v Berlíně byla oceněna titulem komorní pěvkyně. V další životní etapě se začala věnovat pedagogické práci především v postavení vedoucí pěveckého oddělení na hudební fakultě pražské Akademie múzických umění. Roku 1996 byla přizvána do poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a od té doby se do Karlových Varů s přestávkami vrací. Letos zasedne v porotě podvanácté.

V letech 1994-1997 předsedala porotě a v nedávných letech se mezi porotce vrátila:

Eva Randová

* 31. prosince 1936 v Kolíně), vynikající česká mezzosopranistka, oceňovaná ve všech předních operních domech Evropy a Ameriky. Na pěveckou dráhu vstoupila vybavena mimořádnou souhrou smyslu pro sportovní vytrvalost a matematickou přesnost. Studium zpěvu u Jitky Švábové a na pražské konzervatoři ji přivedlo na první operní jeviště v Brně a Ostravě jako Ježibabu i Cizí kněžnu, Končakovnu, Carmen a Oktaviána. Výtečný nástup dotvrdilo v roce 1966 vítězství v pěvecké soutěži v Reggio Emilia v Itálii. Po ohlasu její Eboli, Azuceny, Preziosilly, Dulcinei, Herodias a Ortrudy ji krátce angažovalo pražské Národní divadlo, ale mnohem významnější příležitost jí brzy poskytly operní domy v Norimberku a Stuttgartu. Dokonalá spolehlivost nejnáročnějších výkonů, potvrzená Herbertem von Karajanem v Salcburku, pak otevřela závratnou kariéru: hlavní role v Londýně, Paříži, Vídni, Miláně i Veroně včetně wagnerovské Venuše a Kundry v Bayreuthu až po Metropolitní operu v New Yorku, kde vystupovala v letech 1981-1999. Excelovala rovněž v janáčkovských rolích Kostelničky a Kabanichy. V Německu byla vyznamenána titulem komorní pěvkyně. Operní komplety zaznamenaly na CD její strhující výkony v operách Lohengrin, Parsifal, Gioconda, Šárka, Rusalka, Její pastorkyňa, Káťa KabanováPříhody lišky Bystroušky. V čele poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka zavedla do hodnocení pevný řád, kterým se soutěž řídí dodnes. V letech 1995–1998 se vrátila do Prahy jako ředitelka Státní opery. Věnuje se rovněž pedagogické práci. V roce 2021 obdržela cenu Thálie za celoživotní mistrovství. V porotě zasedne podeváté.

Dlouholetým předsedou odborné poroty v novém století je téměř nepřetržitě:

Peter Dvorský

(* 25. září 1951 v Hornej Vsi na Slovensku). Sám proslul mezi nejvýznamnějšími světovými tenoristy světa na předních evropských operních scénách od Londýna a Paříže přes Miláno a Mnichov po Vídeň, i v Japonsku a USA. Na operní scénu vstoupil díky mimořádnému talentu již ve svých jednadvaceti letech za studií u Idy Černecké na bratislavské konzervatoři. Ze Slovenského národního divadla byl zván na další scény, ověnčen také soutěžními úspěchy v Moskvě a Ženevě. Vytvořil početnou řadu pěvecky oslnivých a jevištně přesvědčivých kreací zejména v hlavním italském a francouzském repertoáru od vzorově verdiovského Vévody po příkladně massenetovského Werthera. V letech 1977-1991 byl sólistou Metropolitní opery v New Yorku, kde vystupoval v Traviatě, Bohémě, Madame Butterfly, Manon LescautMaškarním plesu. Zpíval na více než šedesáti operních scénách pětadvaceti zemí světa. Jako prvnímu neitalskému pěvci mu byla udělena Cena Enrica Carusa a za činnost ve Státní opeře ve Vídni byl oceněn titulem komorního pěvce. Operní komplety na CD zachytily jeho výkony v Nápoji lásky, Faustovi a Markétce, Traviatě, Otellovi, Prodané nevěstě, Rusalce, Wertherovi, Sedláku kavalíru, Manon Lescaut, Madame Butterfly, Její pastorkyni, Kátě Kabanové, Věci MakropulosKrútňavě. Věnoval se rovněž vedení operních domů a diplomatické činnosti. Do poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka vstoupil poprvé v roce 2001 rovnou jako předseda a opětovně se do této pozice vrací v čele odborných porot pro kategorie Opera, Junior a Píseň. Letos povede porotu posedmnácté.

V roce 2012 usedl mezi členy odborné poroty:

Zdeněk Šmukař

(* 19. října 1951 v Krumvíři na jižní Moravě), český tenorista a pěvecký pedagog. Po absolutoriu studií zpěvu u Jarmily Hladíkové, Vlasty Linhartové a Viléma Přibyla na Janáčkově akademii múzických umění (MgA.) získal první operní angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Od roku 1977 působil v trvalém úvazku jako sólista souboru Janáčkovy opery v Brně. V lyrickém oboru zde nastudoval a zpíval více než 100 větších i menších rolí, ve světovém repertoáru Belmonta, Dona Ottavia, Almavivu, Vévodu, Malcolma, Cassia, Davida, Spalanzaniho a Werthera, v českém repertoáru Smetanova Junoše, Vaška a Víta, Dvořákova Jiřího, Janáčkova Števu, Doubka, Rechtora, Kudrjáše, Vítka, Janka i Janíčka a trojroli Mazal – Blankytný – Petřík, Martinů Michelise i Panaita. Zpíval také Stravinského Toma Rakewella a Bernsteinova titulního Candida a získal i cennou zkušenost v původních premiérách nových oper i v operetách jako Orfeus, Orlowski, Su-Čong a Paganini. Pohostinsky vystupoval na dalších českých scénách a v Německu, Francii, Itálii, Španělsku a Japonsku. V roce 1997 začal souběžně vyučovat na JAMU na hudební fakultě předmět Vytváření postav a externě spolupracoval s divadelní fakultou, kde připravoval budoucí činoherní a muzikálové herce. Od roku 2001 se zaměřil na hudební fakultě výhradně na obor zpěv, byl zvolen vedoucím katedry a zde se pak v roce 2011 habilitoval. Působí rovněž jako předseda poroty písňové soutěže Bohuslava Martinů. V Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka zasedne letos v porotě podeváté.

Z letošních jubilantů je nejnovější posilou odborné poroty pro obor Junior:

Zbyněk Brabec

(* 3. prosince 1956 v Praze), operní pěvec, režisér, dramaturg a pedagog, absolvent pražské konzervatoře v pěvecké třídě Jariny Smolákové a brněnské JAMU v oboru operní režie (MgA.). Jako žádaný tenorista zpíval ve více než osmi desítkách rolí v operách i operetách. V letech 1985-1990 byl sólistou v opeře Městského divadla v německém Plavně, poté se jeho domovskou scénou stalo Divadlo J. K. Tyla v Plzni, kde působil i jako lektor a dramaturg. Zpíval téměř ve všech českých operních domech: trvaleji spolupracoval se Státní operou Praha, s operami národních divadel v Praze a v Brně, s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích a Moravským divadlem v Olomouci. V letech 1992-1996 byl předním sólistou lyrického tenorového oboru ve Státní opeře v Praze, kde zpíval mimo jiné Belmonta, Ferranda, Tamina, Nemorina, Fausta, Alfreda, Vévodu a Kudrjáše. Jeho kmenový repertoár překročil 30 rolí – včetně Ernesta, Rudolfa, Fausta, Hoffmanna a Des Grieux i Smetanova Junoše, Jeníka i Vaška, Dalibora, Ladislava a Lukáše, Dvořákova Jiřího a Prince a Fibichova Ctirada. Za roli Chapeloua v Postilionu z Lonjumeau byl nominován na Cenu Thálie. Spolupracuje s Českým rozhlasem a hudební publicistice se pravidelně věnuje v Hudebních rozhledech. Po řadu let vyučoval operní zpěv v postavení vedoucího pěveckého oddělení pražské konzervatoře. Působí v odborné porotě pro udělování cen Thálie a je členem jejího kolegia. Letos zasedne v porotě Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka počtvrté.

U příležitosti letošních výročí členů poroty se sluší připomenout také alespoň dvě výročí nedožitá: v roce 1901 se narodil spoluzakladatel soutěže pěvec Karel Leiss, pětinásobný člen poroty v jejích začátcích, a rovněž v roce 1901 se narodil čtrnáctinásobný člen poroty i její předseda národní umělec Janko Blaho. Z dlouholetých zahraničních členů poroty dosáhl nejvyššího počtu šestnácti účastí komorní pěvec Jürgen Hartfiel z Drážďan, narozený v roce 1941.

Jubiluje i soutěž sama, a to nejen počtem 180 let, uplynuvších od narození Antonína Dvořáka. Soutěž byla založena před 55 lety a vlivem nešťastné celosvětové pandemie dosahuje až teprve letos svého padesátého pátého konání.

Jan Králík

Foto: Petr Veber, Vojtěch Havlík, Fb soutěže, Fb Janáčkovy opery, Fb DJKT

KlasikaPlus.cz

Redakční články v rubrikách AktuálněPlus a VýhledPlus



Příspěvky redakce



Více z této rubriky