17. listopadu uplyne přesně čtyřicet let od okamžiku, kdy Jan Novák opustil své pozemské přátele. Vzhledem k jeho delší nepřítomnosti v české hudební kultuře způsobené emigrací v roce 1968 se nabízí možnost k zastavení a rekapitulaci všeho nového, co bylo pro Jana Nováka a rekonstrukci jeho neúplného obrazu v domácí produkci posledních let vykonáno. Novinky ve vydávání a propagaci díla skladatele Jana Nováka v přednášce představí Martin Flašar. Akce se koná 11. listopadu od sedmnácti hodin v Knihovně Jiřího Mahena v Brně.

Martin Flašar je docentem Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity, kde se odborně zabývá tvorbou Jana Nováka a dalších skladatelů 20. století. Kromě toho se zaměřuje na historii elektroakustické hudby a multimédií. Dále se věnuje hře na moderní i barokní housle v souborech Indigo Quartet, Musica Poetica, Ensemble Serpens cantat a také komponuje. Přispívá do médií (Český rozhlas, Harmonie) a uvádí koncerty Filharmonie B. Martinů a Janáčkova kvarteta.

Jan Novák patří mezi nejvýraznější představitele české poválečné hudby. Studiu skladby, klavíru a dirigování na brněnské konzervatoři se začal věnovat v roce 1939. Přerušila jej však válka, kdy byl nuceně nasazen v Německu. Po jejím skončení konzervatoř v roce 1946 dokončil a následně krátce studoval na AMU. Jako žák Viléma Petželky a Pavla Bořkovce poté získal Stipendium Ježkovy nadace, které mu na přelomu let 1947/48 umožnilo studijní pobyt v USA. Tam studoval u Aarona Coplanda a u Bohuslava Martinů. Ten měl na jeho tvorbu velký vliv po celá padesátá léta, kdy udržovali čilou korespondenci. Svému učiteli věnoval Variace na téma Bohuslava Martinů (1949) pro dva klavíry, které pak posléze (v roce úmrtí Bohuslava Martinů) instrumentoval pro velký orchestr.

V padesátých a šedesátých letech působil jednak coby koncertní klavírista (často společně s manželkou Eliškou, rozenou Hanouskovou), ale především pak coby skladatel na volné noze. V tomto období se věnoval mj. i tvorbě filmové hudby. Spolupracoval přitom zejména s Karlem Kachyňou. S Novákovou hudbou je tak spojena třeba volná trilogie o osudech mladých dívek (Trápení, Závrať, Vysoká zeď) stejně jako některá vrcholná Kachyňova díla z druhé poloviny šedesátých let (Ať žije republika, Kočár do Vídně).

Pro tvůj svobodomyslný postoj a osobitý hudební styl čelil Novák již v padesátých letech četným obtížím a střetům s představiteli tehdejší oficiální kulturní politiky. Patrně i proto volí po vpádu vojsk Varšavské smlouvy raději svobodný život v emigraci, kam ho následovala i jeho manželka s oběma dcerami.

Pokud jde o Novákovu tvorbu v oblasti vážné hudby lze za jakési jeho vrcholy označit např. nonet Baletti a 9 pro noneto (1957) či kantátu Didó (1967) srovnávaná newyorskou kritikou se Stravinského operou-oratoriem Oedipus Rex, dále balety Svatební košile (1954) a Aesopia na texty Phaerových bajek pro dva klavíry a sbor (1981) či smyčcový kvartet Quadricinium fidium (1977). Symfonická tvorba je zastoupena Filharmonickými tanci (1956) věnovanými nově založené Státní filharmonii Brno a první symfonií Ludi Symphoniaci I (1977). Závěr jeho produkce v této oblasti tvoří dvoudílná Symphonia bipartita (1983).

Jeho kompoziční styl vycházel z neoklasicismu Prokofjevova a Stravinského a obohaceného o prvky jazzu. Tomu zůstal s výjimkou krátkého tvůrčího období v počátcích šedesátých let, které se neslo v intencích tzv. Nové hudby, věrný do konce života.

Pro Nováka je typická fascinace jazykem latiny. Svou lásku k latině rozvinul v 50. letech intenzivním zájmem a studiem, díky kterému latinsky nejenom četl, psal a hovořil, ale dokonce psal verše. V Brně založil kroužek latiny, kde se hovořilo pouze latinsky. Latině se nevyhnuly ani jeho dvě dcery a přesvědčoval ke studiu latiny též své přátele a kolegy.

…………….

O dílo Jana Nováka je v poslední době patrně i díky akci Rok české hudby zvýšený zájem, jak dokládají články v rubrice ReflexePlus ZDE, ZDE, a ZDE. A KlasikaPlus.cz nedávno vydala rozhovor s dcerou Jana Nováka, koncertní flétnistkou a zcestovalou umělkyní Clarou Novákovou. Čtěte ZDE.

Foto: UCT MUNI, pozůstalost Jana Nováka ÚHV FF MU, archiv Klasiky+