Česká filharmonie poprvé v rámci své vlastní abonentní řady dala příležitost Londýnskému symfonickému orchestru. V tradičních termínech středa 17. června, čtvrtek 18. června a pátek 19. června vystoupí toto těleso pod vedením dirigenta Antonia Pappana v Rudolfinu a pak ještě v sobotu 20. června na festivalu Smetanova Litomyšl.

Symbolicky při příležitosti padesátého výročí úmrtí Benjamina Brittena uvede Londýnský symfonický orchestr jeho Sinfonii da Requiem, kterou doplní Pátá symfonie Gustava Mahlera. Ačkoliv Sinfonii da Requiem napsal Benjamin Britten na zakázku pro oslavu vládnoucí japonské císařské dynastie, skladba měla natolik protiválečný charakter, že ji zadavatel skladby nakonec odmítl jako urážlivou. „Snažím se být proti válce, jak nejvíc to jde,“ pronesl Britten v rozhovoru pro The New York Sun v dubnu 1940. Militarizující Japonsko už mělo za sebou invazi do Číny a přibližovalo se oficiálnímu vstupu do druhé světové války. Skladba se dočkala premiéry 29. března 1941, ale byla věnována památce skladatelových rodičů.

Anděl smrti se v únoru 1901 vznášel i nad čtyřicetiletým Gustavem Mahlerem. Skladatel utrpěl náhlé vnitřní krvácení a jen o kousek unikl fatálnímu konci. Pátou symfonii začal umělec skládat v létě 1901 na svém sídle v Korutansku, kam se uchýlil v rámci regenerace. Poslední dvě věty napsal následujícího léta rovněž poblíž osady Maiernigg, již ve společnosti své těhotné novomanželky Almy. Podle dirigenta Londýnského symfonického orchestru Antonia Pappana je vyznění Mahlerových symfonií optimistické: „Všechno to mluvení o smrti má jasné poselství, tedy jeho lásku k životu, ne ke smrti. Smrt je součástí života, ale život je zde jako něco nádherného. To všechno tam je.“

Není to poprvé, kdy britský dirigent s italskými kořeny Antonio Pappano zaujal české posluchače, především příznivce České filharmonie. Jeho působení na loňském Pražském jaru s Londýnským symfonickým orchestrem zapůsobilo svým emocionálním a temperamentním projevem ZDE.

Význam sira Antonia Pappana, dirigenta ověnčeného mnoha cenami, kterým vévodí Řád velkokříže Italské republiky, Řád britského impéria či Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti, asi nejlépe dokládá jeho současná životní situace. Nedávno se rozloučil s postem hudebního ředitele Královské opery v londýnské Covent Garden (ten po něm převzal český dirigent Jakub Hrůša) a jeden z nejprestižnějších operních domů světa tak po více než dvaceti letech vyměnil za roli šéfdirigenta slavného Londýnského symfonického orchestru.

Loni v listopadu stál Pappano opět před dirigentským pultem České filharmonie, aby připomněl půl století od smrti Luigiho Dallapiccoly, autora opery Vězeň. Ve druhé části večera zazněl Beethovenův klavírní koncert č. 5 v interpretaci islandského pianisty Víkingura Ólafssona. Portál KlasikaPlus o tom reflektoval ZDE.

Foto: archiv KlasikyPlus

Facebook X E-mail WhatsApp