Ve věku nedožitých čtyřiaosmdesáti let zemřela tanečnice a nejvýraznější tvář Šmokova souboru Balet Praha Marcela Martiníková. Působila také v baletním souboru pražského Národního divadla. V úlohách dramatických postav patřila pro hluboký prožitek, přesvědčivou intenzitu výrazu a osobitý vášnivý patos k největším dramatickým tanečnicím celé poválečné éry.

Opavská rodačka Marcela Martiníková byla žákyní Borise Slováka při divadle v Opavě, v roce 1958 absolvovala pražskou taneční konzervatoř, kde studovala u Marie Tymichové a Olgy Iljiny. Jejím prvním angažmá se v roce 1958 stal balet Státního divadla Ostrava, kde Martiníková začínala pod vedením Emmericha Gabzdyla. V Ostravě se rovněž seznámila s Pavlem Šmokem, který tam působil jako choreograf a Martiníková vystupila v jeho inscenacích jako Candelas v de Fallově Čarodějné lásce (1963) a Svědomí v Bukového Hirošimě (1964). Se Šmokem následně odešla jako hlavní tanečnice do Baletu Praha, kde působila mezi lety 1960 a 1974 a ztvárnila tam řadu významných rolí a zůstala se skupinou, která se Šmokem přesunula do Basileje. Po dvou sezonách se vrátila do Prahy, kde v letech 1972 až 1988 tančila v baletu Národního divadla. V letech 1985 až 1988 působila jako taneční pedagožka v Laterně magice.

Na svém kontě Martiníková měla řadu lyrických rolí včetně Kateřina v Kamenném kvítku (1958), Mášenka v Louskáčkovi (1959), Feliciana ve Florelle (1960) nebo Desdemona v Othellovi (1963). Šmok však v Martiníkové probudil dramatický talent, který rozvinula v Baletu Praha. K jejím nejvýraznějším výkonům se řadí hlavní ženská úloha ve Freskách (1965) a ve Sněti na Mingusovu hudbu (1966), dívka v Podivuhodném mandarínovi choreografa Luboše Ogouna (1964) a role Matky-Milenky-Inspirace-Smrti v jejích emblematických Listech důvěrných v choreografii Pavla Šmoka (1968, Basilej 1971), v Basileji zazářila také ve výrazné ženské roli v choreografii Opilý koráb, nebo titulní roli v Šeherezádě.

Na scéně pražského Národního divadla se Martiníková představila jako Žena ve Svěcení jara (1972), Dorotka v Ondrášovi (1974), Carabosse v Šípkové Růžence (1974), Carmen ve Vášni na hudbu Bizeta a Ščedrina (1976), Vévodkyně v Doktoru Faustovi (1977), Stella v Lanchberryho Hoffmannových povídkách Jacquese Offenbacha (1981) nebo Lilith ve Věčných písních (1982). V roce 2016 získala Cenu Thálie za celoživotní taneční mistrovství.

Marcela Martiníková se narodila 31. října 1940 v Opavě, zemřela 18. července 2024.

Foto: archiv IPŠ, Karel Čejka

Facebook X E-mail WhatsApp