Národní divadlo Brno představilo novou e-výstavu věnovanou jedné z nejvýznamnějších tvůrčích dvojic své novodobé historie. Projekt Pražák & Kaloč, který je přístupný od 3. června do 6. října, připomíná scénografa Alberta Pražáka u příležitosti osmdesátého výročí jeho narození a zároveň mapuje jeho dlouholetou spolupráci s režisérem Zdeňkem Kaločem. Prostřednictvím archivních fotografií a dochovaných návrhů nabízí výstava pohled na vznik inscenací, které po několik desetiletí formovaly podobu brněnského divadla.

Jména Alberta Pražáka a Zdeňka Kaloče jsou s historií Národního divadla Brno spjata mimořádně silně. Jejich profesní partnerství začalo v roce 1970 inscenací Puškinova Borise Godunova a během následujících šestatřiceti let vyústilo ve vznik šestačtyřiceti společných projektů. Třicet z nich vzniklo právě na scénách brněnského divadla, kde se tandem stal jedním z určujících tvůrčích pilířů druhé poloviny dvacátého století. Výstava připomíná nejen rozsah této spolupráce, ale především kvalitu a promyšlenost jejich divadelního jazyka. Kaloč patřil k režisérům, kteří usilovali o syntetické divadlo, v němž mají obraz, pohyb, slovo i hudba rovnocenné postavení. Právě v Albertu Pražákovi našel ideálního partnera, schopného převádět režijní koncepce do působivých scénických obrazů.

Albert Pražák náležel k nejvýraznějším osobnostem české scénografie své generace. Absolvent a pozdější profesor pražské Akademie múzických umění vytvořil během své kariéry stovky scénických a kostýmních návrhů pro česká i zahraniční divadla. Vedle praktické tvorby se věnoval také teorii scénografie a pedagogické práci, která ovlivnila několik generací českých scénografů.

Přestože je výstava rozdělena do několika tematických okruhů a zachycuje především Kaločovu činoherní tvorbu, významnou kapitolu představují také jejich projekty pro operní soubor Národního divadla Brno. Právě zde se naplno projevila Pražákova schopnost vytvářet vizuálně silné a symbolicky vrstevnaté scénické prostory, které respektovaly hudební strukturu díla a současně nabízely vlastní interpretační rovinu.

K vrcholům jejich operní spolupráce patří inscenace Janáčkovy opery Z mrtvého domu, uvedená v Janáčkově divadle v roce 1998. Pražák zde vytvořil nejen scénu, ale také kostýmy, přičemž výsledná podoba inscenace podtrhovala syrovost a existenciální rozměr skladatelova posledního jevištního díla. O osm let později se oba tvůrci setkali u dalšího Janáčkova titulu, Její pastorkyně, která měla premiéru v roce 2006 a stala se jedním z posledních společných projektů této dvojice na brněnské scéně. Právě operní inscenace ukazují, jak důležitou roli hrála scénografie v celkové koncepci Kaločových produkcí. Pražák nevytvářel pouhou dekoraci, ale aktivní součást dramatického vyprávění. Jeho návrhy dokázaly podpořit psychologii postav, atmosféru hudebního díla i rytmus inscenace. V případě janáčkovského repertoáru navíc citlivě reagovaly na specifickou hudební řeč skladatele a pomáhaly vytvářet komplexní divadelní tvar. e-výstava je k dispozici na webu divadla. 

foto: Národní divadlo Brno

Facebook X E-mail WhatsApp