„Poprvé a naposledy vyšly Smetanovy opery pohromadě na dlouhohrajících černých LP deskách v Roce české hudby 1984.“

„Poválečná smetanovská interpretační tradice byla i vzhledem k panující kulturní politice jedním z rozhodujících hnacích motorů tuzemské hudební kultury.“

„V každé ze svých oper vytvořil Bedřich Smetana unikátní a zralé dílo, pokaždé žánrově i námětově jedinečné.“

Box se sedmnácti CD obsahujícími všechny opery Bedřicha Smetany je v roce dvoustého výročí skladatelova narození logickým vydavatelským počinem. Jde sice o starší nahrávky, které existovaly na LP deskách a které se všechny už objevily i na CD, ale jejich soustředění do jednoho kompletu není vůbec k zahození. Vyšly s novým zastřešujícím komentářem, v jednotném výtvarném řešení a v remasterované podobě, která má smýt rozdíly dané různými daty vzniku snímků; prostě pěkně nově pohromadě.  

Posledním nově natočeným je v katalogu Supraphonu ze Smetanových osmi oper Dalibor. S orchestrem a sborem Národního divadla v Praze dílo zaznamenal dirigent Zdeněk Košler před třemi desítkami let, v roce 1995. V hlavních rolích jsou na této nahrávce obsazeni Leo Marian Vodička, Eva Urbanová a Ivan Kusnjer. Od té doby jinak v tuzemsku na zvukových nosičích nevzniklo po léta nového nic. 

Poprvé a naposledy vyšly Smetanovy opery pohromadě na dlouhohrajících černých LP deskách v rámci rozsáhlého projektu Supraphonu zahrnujícího jeho kompletní dílo. Na trh se postupně dostal v Roce české hudby 1984 a v roce následujícím. Reprezentativní soubor obsahoval nahrávky ze šedesátých až osmdesátých let, které však mezitím – s výjimkou Prodané nevěsty – jako fyzické produkty už zmizely z trhu. 

Vyšly tedy v Roce české hudby 2024 v podobě sedmnáctidiskového kompletu CD. Ze staršího odkazu je vedle dosud nepřekonané Košlerovy nahrávky Prodané nevěsty z roku 1982 a vedle jeho snímku Tajemství z roku 1983 zařazena rovněž inscenace Libuše z roku 1983, hudebně připravená stejným dirigentem pro tehdejší znovuotevření pražského Národního divadla po několikaleté rekonstrukci. V tomto případě jde o legendární živý snímek. Vybrána je dále jediná nahrávka opery Braniboři v Čechách, pořízená pod vedením dirigenta Jana Husa Tichého v roce 1964, k ní stále relevantní pojetí Čertovy stěny Zdeňkem Chalabalou z roku 1963 a pak Dalibor natočený v roce 1968 pod vedením Jaroslava Krombholce. Zbývající dva snímky mají brněnský dotyk: Dvě vdovy natočil roku 1976 legendární Brňan František Jílek, i když v Praze, a Hubičku v roce 1980 opravdu v Brně s tamním souborem František Vajnar. 

Zachyceno je tehdejší aktuální umění generace českých pěvců, kteří na začátku poslední třetiny dvacátého století vystupovali především na scéně pražského Národního divadla. Poválečná smetanovská interpretační tradice byla i vzhledem k panující kulturní politice jedním z rozhodujících hnacích motorů tuzemské hudební kultury. Vyrostli v ní pěvci a pěvkyně, které následující generace, čím dál víc konfrontované s širším a širším repertoárem a s rychlejšími a rychlejšími nároky, mohly a mohou dohánět a překonávat jen postupně. A smetanovské kreace pro ně a pro jejich publikum už zdaleka nejsou jedinými v centru pozornosti, pokud vůbec.

Nejstarší snímky jsou ze šedesátých let. V nahrávce Braniborů v Čechách si lze připomenout umění basisty Eduarda Hakena nebo tenoristy Iva Žídka, ale také Milady Šubrtové, Zdeňka Otavy, Bohumíra Vícha či Karla Kalaše. V Daliborovi je naopak zachycen charakteristický hrdinný projev brněnského tenoristy Viléma Přibyla, a to po boku sopranistek Naděždy Kniplové a Hany Svobodové-Janků a barytonisty Jindřicha Jindráka. A v Čertově stěně je protagonistou v roli Raracha Ladislav Mráz a s ním mimo jiné Václav Bednář a Karel Berman.

Ze sedmdesátých let jsou Dvě vdovy s Naďou Šormovou a Marcelou Machotkovou, s Jiřím Zahradníčkem a Jaroslavem Horáčkem. Zbylé záznamy v kompletu patří do let osmdesátých. Vévodí jim Gabriela Beňačková jako Mařenka a jako Libuše. Jeníkem je Peter Dvorský a Kecalem Richard Novák, Přemyslem Václav Zítek… V Hubičce potěší Eva Děpoltová s Leo Marianem Vodičkou, v Tajemství Jaroslav Horáček s Václavem Zítkem a Věrou Soukupovou… 

Vedle brněnského snímku a vedle České filharmonie v případě Prodané nevěsty je obsahem boxu především zachycení specifického profilu orchestru Národního divadla, formovaného zejména Zdeňkem Chalabalou, Jaroslavem Krombholcem a zcela zásadně pak Zdeňkem Košlerem.

Fragment opery Viola je spíše jen zajímavostí. Je doprovázen klavírem, zpívají Marie Veselá, Drahomíra Drobková, Dalibor Jedlička, Jaroslav Horáček, Miroslav Švejda a Karel Hanuš. Jde o 365 taktů, o přibližně čtrnáct minut hudby. Titul sám o sobě je ovšem pozoruhodný – libreto zpracovala Eliška Krásnohorská podle Shakespearovy komedie Večer tříkrálový. I když řízením osudu víc méně už jen v záměru, jde každopádně o jediné Smetanovo scénické dílo čerpající inspiraci z klasického fondu světové literatury a neodehrávající se v českém prostředí. Scénické realizace mezi roky 1924 a 1984 se dají spočítat na prstech jedné ruky…

Po návratu ze Švédska první skutečný úspěch v Praze zajistilo Bedřichu Smetanovi až v roce 1866 uvedení jeho opery Braniboři v Čechách v Prozatímním divadle. Největšího uznání se mu o několik měsíců později, na jaře 1866, dostalo za operu Prodaná nevěsta, kterou napsal tak trochu ze vzdoru, v reakci na výtky, že je wagnerian. Se získanou prestiží se Smetana mohl už stát a stal kapelníkem orchestru Prozatímního divadla, kde se záhy začal podílet na zvyšování úrovně uvádění českého i světového operního repertoáru. Jeho autorský vklad se vedle toho stal jedním z pilířů tehdejší české hudebně-dramatické tvorby.

V roce 1868 měla v Novoměstském divadle u příležitosti položení základního kamene Národního divadla premiéru jeho opera Dalibor, příběh z dávných českých dějin, podobně jako příběh jeho další opery Libuše, který vypráví báji o kněžně předpovídající slávu českému národu. Dvě vdovy jsou ovšem v 70. letech novým rozhraním: zpěvohra o dvou urozených dámách, z nichž každá prožívá svůj vdovský úděl po svém, je něčím zcela novým. 

V létě roku 1874 přestal skladatel slyšet na pravé ucho a na podzim ohluchl úplně. V červnu roku 1875 se odstěhoval z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé Boleslavi. Navzdory těžké nemoci zkomponoval další mistrovská díla. Z oper to byly Hubička, Tajemství a Čertova stěna, všechny tři na libreto Elišky Krásnohorské.

V každé ze svých oper vytvořil Bedřich Smetana unikátní a zralé dílo, pokaždé žánrově i námětově jedinečné. Jednou historické drama, jindy mytologický obraz, vesnickou veselohru, konverzačku s francouzským šarmem a pak lidovou historku…

Box o sedmnácti CD – sedm samostatně balených dvoudiskových alb a jedno album třídeskové – obsahuje podrobné informace k jednotlivým operám, čtyřicetistránkový booklet se souhrnnou studií, bohatou fotodokumentaci a odkaz na libreta ke stažení v českém a anglickém jazyce.

Širším kontextem vydavatelského projektu jsou fakta: Smetanovský scénický operní cyklus mělo na repertoáru pražské Národní divadlo s dirigentem Zdeňkem Košlerem v roce 1984. Od té doby žádný operní soubor u nás takový komplet nezrealizoval, až v roce 2024 Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Po roce 1989 se Smetanovy opery, s výjimkou Prodané nevěsty, hrají podstatně méně. Nic to ale nemění na skutečnosti, že Smetanův skladatelský odkaz na poli operním, ale neméně i v repertoáru symfonickém, sborovém a komorním, je pokladem české národní hudby.  

Novou informací je, že v rámci jiného projektu na samém konci Roku české hudby 2024 poprvé na CD vyšel ještě jeden soubor nahrávek všech osmi oper Bedřicha Smetany – unikátní kolekce, pod kterou je podepsán Zdeněk Košler. Jde o remasterované živé záznamy pořízené v letech 1980 až 1984 při představeních v Národním divadle a v tehdejším Smetanově divadle, dnešní Státní opeře.

A do souvislostí patří i to, že v archivu veřejnoprávního Českého rozhlasu jsou po dlouhé době novou kompletní smetanovskou operní nahrávkou Dvě vdovy, natočené v roce 2023 ve studiu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu dirigentem Robertem Jindrou. Sólistky a sólisty soustředil projekt momentálně nejlepší možné: Adrianu Kučerovou v roli jiskřivé Karolíny a Kateřinu Kněžíkovou v zadumanější úloze Anežky – a s nimi zpívají tenorista Pavol Breslik jako jemný i sebevědomý Ladislav, Adam Plachetka v roli hajného Mumlala a Jana Sibera s Petrem Nekorancem ve vedlejších úlohách Lidky a Toníka. Nový titul, který zatím není k dispozici na CD, ale vysílal se v Roce české hudby 2024, má mimochodem v rozhlasové produkci logiku i z toho důvodu, že Dvě vdovy byly vůbec první operou, kterou Československý rozhlas zprostředkoval přímým přenosem z Národního divadla. Psal se rok 1925, bylo tedy nedlouho po zahájení pravidelného vysílání na našem území.

Foto: archiv Národního divadla moravskoslezského, archiv ND Praha, Jaromír Svoboda / archiv ND, Wikipedia / volné dílo, NDM / Martin Popelář