PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Matouškův Nemorino byl smutný, jímavě tragický a dokonale uvěřitelný.“

„Olga Jelínková se skvěle položila do své belcantové disciplíny, během které rozvibrovala nejen své hlasivky, ale i vzduch v koncertním sále.“

„Provedení kusu překonávalo prkna, na kterých se odehrával.“

Čtvrteční teplický koncert festivalu Lípa Musica hostil Koncertní sál tamější konzervatoře. V příjemném nevelkém prostoru, kde měl divák své interprety velmi blízko, s programem nazvaným Belcanto vystoupili sopranistka a členka opery v Lipsku Olga Jelínková a tenorista Daniel Matoušek. Klavírní doprovod duu zpěváků zprostředkoval Marcel Javorček.

„Jak je u Collegia 1704 a jeho sboru očekávaným standardem, provedení bylo plné přesných hudebních emocí, dokonalé artikulace, virtuózních temp i hlubokého výrazu.“

„V něčem, zejména pak v druhém díle, oratorium Izrael v Egyptě koncepcí i vyzněním připomíná Mesiáše.“

„A pak poslední akord, efektní ukončení bez patosu, na první dobu, krátce a svižně, tónem, který zmizí ještě dřív, než stačí doletět k publiku.“

Händel nenapsal jen Mesiáše, od jehož prvního uvedení uplynulo letos dvě stě osmdesát let. Jen o pár let dříve podobně velkolepě hudebně ztvárnil starozákonní příběh o Mojžíšovi a vyvedení židovského národa ze zajetí. Oratorium Izrael v Egyptě má v křesťanském prostředí zásadní a nosný námět a i mimo ně obecně platnou mimořádnou uměleckou působivost. A když se jeho uvedení ujmou interpreti s takovou erudicí a zápalem, jaké v čele Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 vyzařují z Václava Lukse, je na světě na chvíli opravdu krásně.

„Sál vás jednoduše rychle přijme, vklouznete do něj a chcete v něm pobýt, jak nejdéle to jde.“

„Akustika z pozice posluchačky sedící uprostřed sálu byla výborná – velmi konkrétní, blízká, svým způsobem suchá, přitom bohatá, měkká až sametová, jednoduše přívětivá jako samotný prostor.“

„Aplaus nebral konce, bravo se volalo orchestru, který je ve vynikající formě a fantasticky motivován.“

První z dvaceti devíti programů velkých symfonických koncertů Newyorské filharmonie rozprostřených do devadesáti devíti dnů sezóny 2022/23 jsme slyšeli ve středu 12. října. Velká premiéra nastartovala novou zkušenost a nabízí ji hlavně těm, kdo mohou srovnávat – co bylo předtím a co potom, tedy před a po rekonstrukci, jejímž hlavním důvodem bylo změnit šedesát let nevyhovující akustiku koncertního sálu a také jeho podobu a vzhled veškerých vnitřních prostor David Geffen Hall – sídla Newyorské filharmonie. Jak zlidštit, zpříjemnit a zútulnit tak trochu monstrózní prostory z raných šedesátých let 20. století? Novou realitou architektonického pojetí je otevřená náruč, která vás při vstupu do koncertního sálu přijme, obejme a už nepustí. A jak je to tedy s akustikou? Vlastně podobně.

„Velmi překvapil Jaromír Nosek, který vstupoval do toku hudby jemně, krásným barevným zvukem doplňoval své kolegy.“

„Hana Blažíková své kvality rozhodně stvrzovat nemusí, její krásný čistý soprán kraloval, avšak nedominoval, umělkyně má veliký cit pro ansámblové zpívání.“

„Zajímavé bylo sledovat, jak se pojí hlasy obou sopranistek – místy by v kostelní akustice člověk soudil, že zpívá jen jedna, zkrátka jsou perfektně sezpívané…“

Praga Rosa Bohemiae – to je název koncertu, kterým vokální soubor Cappella Mariana v pondělí 10. října zahájil řadu koncertů Barokních podvečerů, pořádaných souborem Collegium Marianum. Hudební večer se konal v krásných prostorách kostela svatého Salvátora v klášteře svaté Anežky České a umělci nabídli publiku skladby od patnáctého do počátku sedmnáctého století. V českých premiérách zazněla díla vlámského skladatele Johannese Tourouta, zastoupeni byli také Josquin des Prez, Pierre de Bonhomme, Jacobus Regnart, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Jan Sixt z Lerchenfelsu. Cappella Mariana vystoupila pod vedením Vojtěcha Semeráda s hosty Jakubem Kydlíčkem, hrajícím na zobcové flétny, a Mélusine de Pas – hráčkou na renesanční viola da gamba.

„Od té doby jde Nombulelo od vítězství v jedné mezinárodní soutěži k druhé.“

„Níže položené písně lépe odpovídaly hlasovému fondu pěvkyně, a tak zmizely ostré tóny, soprán se zakulatil, vyniklo frázování.“

„Po přestávce ovšem následoval přímo gejzír belcanta.“

Spolek přátel hudebních talentů představuje každý rok v koncertním cyklu Talenty světové opery vítěze velkých mezinárodních soutěží. Díky tomuto cyklu máme možnost poznat umělce, jejichž kariéra sice teprve začíná, ale kteří už mají jisté mezinárodní renomé. V letošním roce to je obzvlášť zajímavá umělkyně. Vždyť kdy se nám podaří slyšet belcanto z úst pěvkyně z Jihoafrické republiky… V Praze vystoupila 9. října Nombulelo Yende.

„Dirigent Popelka coby nový člen orchestru vnesl do interpretace svěžest, živost a smysl pro detail, který aplikoval v působivých gestech hráčům a nástrojovým sekcím orchestru.“

„Ve druhé větě Stravinského symfonie se svými frázemi nejvíce vynikali sólisté z řad dřevěných dechových nástrojů i smyčců.“

„Nevídaná technická zdatnost cellisty mu umožnila naplno rozvinout přednes plný hudebnosti, citového sdělení a viditelného vřelého vztahu ke skladbě.“

V pražském Rudolfinu v pondělní večer koncertoval Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Trojici „amerických“ skladeb autorů Bohuslava Martinů, Igora Stravinského a Antonína Dvořáka s tělesem nastudoval jeho nový šéfdirigent a umělecký vedoucí Petr Popelka. Sólového violoncellového partu Dvořákova koncertu se zhostil Jean-Guihen Queyras. Ačkoliv právě Dvořákův koncert byl pravděpodobně divácky nejpřitažlivějším číslem, celý koncert se nesl ve znamení krásné hudby, svěžího ducha a dlouhých potlesků.

„Valčíkové melodie dirigent Iván Fischer lehce krátil, takže spíše než tanečně působily akademicky.“

„Sólisté Wenzel Fuchs i fagotista Stefan Schweigert Duett-Concertino Richarda Strausse interpretovali s brilancí, hravostí, jemností a zpěvností.“

„Do čtvrté věty Mahlerovy První symfonie dostal dirigent Iván Fischer vnitřní gradaci s velkými tahy ostrých kontur.“

Velký sál Filharmonie v Berlíně byl minulý týden vyprodán na třech abonentních koncertech světoznámého orchestru pod taktovkou proslulého maďarského dirigenta Ivána Fischera. Dlouholetí sóloví hráči Berlínských filharmoniků, klarinetista Wenzel Fuchs a fagotista Stefan Schweigert, s brilancí a hravostí excelovali v provedení vzácně uváděné skladby Duett-Concertino Richarda Strausse. Velmi citlivě koncipovaný program nabídl návštěvníkům skladby současníků – Gustava Mahlera a Richarda Strausse.

„Anna Sysová skladbu vystavěla melodicky i tempově výtečně, doprovázející orchestr jí byl dobrou oporou.“

„Brown patří k těm dirigentům, kteří skladbu skutečně prožívají, dirigují celým tělem, jejich gesta jsou hned silná, hned jemná.“

„Rudolfinem se nesly první takty Allegra moderata a posluchači snad přestali dýchat.“

Pokud se týká klasické hudby, pak je Praha zcela jistě to nejfestivalovější město na světě. Máme festival se sedmdesátiletou tradicí, festival plný mezinárodních hvězd i festivaly stojící na jednom, byť světově proslulém interpretovi. A pak také festivaly komornější, o nichž se moc neví a je to škoda, poněvadž přinášejí zajímavé interprety i zajímavou dramaturgii. A mají dokonce i docela dlouhou tradici. Mezi podobné festivaly patří i Mezinárodní hudební festival Mladá Praha, jehož jednatřicátý ročník skončil v sobotu 8. října závěrečným koncertem v Rudolfinu.

„Vyprávění o svatém Grálu bylo opravdu vyprávěním, byť překrásným hlasem. Pavel Černoch si na toto číslo přinesl noty a byl až příliš v jejich otěžích, v nich byl ovšem i David Švec.“

„Árii Vidino divná, přesladká přednesli s takovým entusiasmem… Pavel Černoch byl naprosto ve své kůži a konečně mu jeho ‚belcantové‘ výrazivo sedlo, a to v plné míře!“

„Přídavkem byla slavná árie ze Země úsměvů Franze Lehára. Ta opět zvedla publikum ze sedadel a oběma protagonistům se dostalo další, zasloužené nálože potlesku.“

Letošní sezónu Českého spolku pro komorní hudbu zahájili v neděli 9. října ve Dvořákově síni Rudolfina mezinárodně úspěšný tenorista Pavel Černoch a klavírista David Švec, který je zároveň šéfdirigentem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ti společně dali publiku nahlédnout do skladeb Beethovena, Brahmse, Webera, Wagnera a v druhé půli recitálu pak Liszta, Smetany, Dvořáka, Janáčka a Italů Verdiho a Leoncavalla. Došlo i na přídavek v podobě operety. Tenorista Pavel Černoch prokázal své kvality, pro něž je zván do světových operních domů, zaujal zejména neslýchaným hlasovým témbrem.

„Zcela přesně kopírovali gesta svého dirigenta. Jeho plynulé a klidné pohyby pažemi sváděly muzikanty k nejrůznějším artikulačním obměnám, ať už se jednalo o táhlé legatissimo, nebo decentní non legato.“

„V Dies irae překvapivě mile zapůsobily kulaté vrchní tóny sopranistek, čímž se umocnila sametovost barvy celého vokálního uskupení.“

„Hráči byli komunikačně skvěle propojení, neboť i bez dirigenta zvládali mnohé agogické změny a jednotlivé proměny nálad a charakteru. Jejich hra se stala de facto synonymem propracovanosti.“

Musica Florea je souborem majícím už třicetiletou uměleckou praxi a za svou píli sklízí nejen ovace posluchačů, ale rovněž se stává vyhledávaným společníkem předních českých i zahraničních sólistů. Vsází na stylově poučenou interpretaci a také hru na dobové nástroje. Nejinak tomu bylo v nedělní podvečer 9. října, kdy s těmito instrumenty rozezněli uchvacující prostory baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby. Vyznamenali se také jejich pěvečtí kolegové z Collegia Florea. Společně nastudovali vokálně-instrumentální díla Jana Křtitele Vaňhala, jehož tvorbu přednesli s pozoruhodnou přirozeností a pokorou. Jako sólisté se představili kontratenorista Filip Dámec, altistka Sylva Čmugrová, tenorista Hasan El-Dunia a basista Martin Vacula.

„Ludwig van Beethoven a Sergej Rachmaninov mají překvapivě mnoho společného. Oheň, vřelost a vášeň.“

„Jedním z všeobecných tipů pro klavíristy, který považuji za užitečný a současně překvapivý, je nahrávání se.“

„Studentům na akademiích bych přál, aby více času věnovali snaze o vědomé propojení vlivu fyzické stránky a hudební interpretace.“

Světoznámý izraelský klavírista Boris Giltburg vystoupí ve Dvořákově síni Rudolfina 12. října společně s Peterem Jarůškem a jeho manželkou Veronikou, violoncellistou a houslistkou Pavel Haas Quartet v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu. Společně přednesou tria Rachmaninova, Ravela a Schuberta. Při této příležitosti poskytl rozhovor pro KlasikuPlus.

„První polovina koncertu přinesla niterný vhled do tvorby motet, skladeb, které byly původně přísně liturgické, postupně se však osamostatnily.“

„Zajímavostí bylo, že se i tak skromné obsazení rozdělilo a dva muži a dvě dívky odešli ‚za scénu‘ a zpívali v echu odpovědi k větám, které zněly na jevišti.“

„Provedli Korunovační mši C dur KV 317 Wolfganga Amadea Mozarta. Pohodová a půvabná mše těší publikum na celém světě už téměř 250 let a nikdy se neomrzí.“

Český filharmonický sbor Brno se po zahraničních koncertech v létě předvedl doma v Besedním domě v Brně. V čisté formě a cappella zpívali v neděli 9. října s mladým sbormistrem Michaelem Dvořákem. Na programu byly skladby Johannesa Brahmse, Charlese Villierse Stanforda, Benjamina Brittena, Petra Ebena a Petra Fialy. Po přestávce společně s Czech Virtuosi překvapili Korunovační mší C dur Wolfganga Amadea Mozarta, ve které se představili v sólových partech sopranistka Pavlína Švestková, altistka Marie Vrbová, tenorista Michal Kuča a basista Václav Jeřábek. I když návštěvnost byla menší než obvykle, koncert byl přijat s nadšením z krásné hudby a poctivých muzikantských výkonů.