PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Členky Alma Ansámblu hrály docela razantně až robustně, výrazově opravdu romanticky.“

„Radek Baborák zahrál, jak je u něj obvyklé, nejen víc než bezchybně, ale také mimořádně kultivovaně.“

„Joseph Summer nebere předlohu smrtelně vážně. Julie se Romea v této chvíli podle všeho patrně nedočká – a ani hudba není přehnaně závažná.“

Zámek ve městě Kosmonosy, na dohled od Mladé Boleslavi, byl v pondělí dějištěm závěrečného koncertu prvního ročníku projektu Rok na 4 doby. Hrálo smyčcové kvarteto Alma Ansámbl, hornista Radek Baborák a s nimi všemi po celý večer klavírista Miroslav Sekera, který za čtyřdílným koncertním cyklem stojí. V sále bylo plno a organizátoři už mají plány i příslib financí na další ročníky. Na Mladoboleslavsku vzniká nová hudební tradice, která očividně nachází jak živnou půdu, tak cílovou skupinu.

„Co se týče scénického ztvárnění, může nás potěšit, že bylo svěřeno česko-švýcarské režisérce Barboře Horákové Joly.“

„Pokud předehrou měli být diváci že upozornění, že zážitek, který je před nimi, nebude ani příjemný, ani příliš hezký na pohled, pak je třeba konstatovat: povedlo se.“

„Přes uvedené výhrady jsem přesvědčen, že je tato pobloudilá Violetta nejspíš odsouzena k značnému a možná i dlouhodobému diváckému úspěchu. Nezbývá než jí ho přát.“

Drážďanská Semperova opera přistoupila k novému nastudování Verdiho operní stálice La traviaty. Po třinácti letech, kdy bylo na repertoáru nanejvýš úspěšné zpracování Andrease Homokiho, šanci dostala režisérka Barbora Horáková Joly ve spolupráci s dirigentem Leonardem Sinim. Premiéra se konala 2. října a nabídla verzi příběhu sledovaného z pohledu samotné Violetty.

„Výsledek, i když hodně menšinový, je ovšem skvělý. Sezóna spolku Lieder Company přináší vyprecizované sondy do historie, přesné sestavy.“

„Jestliže je v Pierrotu lunaire melodická linka rozkolísaná v široké amplitudě kdesi mezi zpěvem a řečí, Vojtěch Šembera zvolil opak, ještě výlučnější.“

„Výsledná expresivita Schönbergova Pierrota lunaire, atakující adresáta, není plodem poetismu, ani dadaismu, ale osobitě bizarního vidění světa.“

Na den přesně po sto deseti letech od premiéry zaznělo v Praze v neděli dílo, které tehdy posunulo hudební dějiny podobně zásadně jako o rok později Stravinského Svěcení jara. Pierrot lunaire Arnolda Schönberga sice nevyvolal takový skandál, ale dodnes zůstává milníkem, u kterého se otevřela cesta pro abstraktní moderní hudbu, rezignující na libost a emoce. O vzácné připomenutí tohoto bizarního melodramu či vokálního cyklu se zasloužil spolek Lieder Company se zpěvačkou Irenou Troupovou.

„Pokud má někdo punc vůdčího „prvního“ mezi ostatními, neměl by být svým způsobem normotvorný, tedy ukazovat nejvyšší kvalitu?“

„Potenciál a materiál Lucie Kaňkové je velmi pěkný. Jen je třeba ještě chvíli zrát k rolím typu Violetty.“

„Vyvstává otázka: Je nutné, aby představení s léty chátrala?“

Škoda úpadků repríz, zvlášť když se jedná o naši „první“ operní scénu, ikonický titul, jakým je Verdiho La traviata, a navíc představení, do kterého právě vstupuje mladá, nadějná sopranistka. V neděli 16. října to byla Lucie Kaňková, která ve Státní opeře poprvé vystoupila v roli Violetty Valéry. Inscenaci příjemně osvěžila, i když zatím nedozrálým hlasem pro tuto roli a snad až příliš dívčím projevem. Více pozitiv ale těžko najít vedle toho, co zachránilo dílo jako takové a vizuálně příjemná scéna. Podřadně hrající orchestr, nekompaktní sbor, místy necitlivá tempa a více než průměrné výkony v ostatních rolích. Unavená rutina.

„Film se soustřeďuje na nedlouhé období patnácti let života. Ale co všechno se za tu dobu událo, jak velké osobní drama ta léta ukrývají!“

„Příběh můžeme vnímat i obecněji – jako podobenství o neodbytné touze talentovaného jedince po seberealizaci a o nebezpečných nástrahách na cestě za kariérou.“

„Volba Vojtěcha Dyka byla pro titulní roli Josefa Myslivečka mimořádně šťastná.“

Příští týden jde do kin film Il Boemo, hraný příběh o úspěšné italské etapě života skladatele Josefa Myslivečka. Filmové dílo režiséra Petra Václava v titulní roli s Vojtěchem Dykem a s velkým hudebním podílem Collegia 1704, Václava Lukse a významných pěvců. Má už dobré ohlasy z filmového festivalu v San Sebastianu. Přinášíme jeho první reflexi.

„Ukrajinské Ministerstvo kultury zveřejnilo informaci, že ‚ve dnech předcházejících 12. říjnu 2022 byl Jurij Kerpatěnko ve svém bytě zavražděn‘.“

„Od počátku ruské invaze si Kerpatěnko ve svých komentářích na sociálních sítích nebral servítky, což jistě neuniklo pozornosti ruských specialistů na hybridní válku.“

„Před několika dny vtrhli do jeho bytu gangsteři a dali mu nabídku, která zdánlivě nešla odmítnout. Výběr muže, který nepůsobil dojmem hrdiny, zaslouží obdiv a úctu.“

Mark Twain prý napsal, že „historie se neopakuje, ale rýmuje“. Ať už se mu autorství výroku připisuje právem, anebo slavný spisovatel citoval kohosi neznámého, zní tento bonmot od konce února trpce v souvislosti s válkou na Ukrajině. V posledních dnech přibyl na seznam krutostí, které se tam odehrávají, příběh statečného ukrajinského mistra taktovky jménem Jurij Kerpatěnko. Je tragický sám o sobě, ale ještě hrůznější v historických souvislostech. Jako by se tamní bludný kruh ne a ne zastavit, rozetnout. Naopak nabývá na odpudivosti, pokud je promítnut v časové ose.

„Český filharmonický sbor Brno potvrdil své kvality v sezpívanosti, přesném frázování, artikulaci, dynamických možnostech a kultivovanosti profesionálních hlasů.“

„Nelehkého flétnového partu se skvěle zhostila Hana Hána, její krásný tón byl podle potřeby jednou sólem, jindy orchestrem ve spojení s varhanami Martina Jakubíčka.“

„Festival, založený od začátku na duchovních hudebních základech, tak skončil v nejlepším možném stylu.“

Dvacátý první ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica je minulostí. V sobotu 15. října 2022 zazněl jeho závěrečný koncert, který poprvé představil publiku v České Lípě v klášterní bazilice Všech svatých Český filharmonický sbor Brno. Právě toto těleso se organizátoři snažili angažovat několik let a je pro ně satisfakcí, že se to konečně podařilo. Velká návštěvnost koncertu, ostatně i celého uplynulého festivalového ročníku, potvrdila, že tato volba byla správná.

„Průřez toho nejlepšího ze svého obvyklého repertoáru zazpívali pozorně, průzračně a až na malá osobní zakolísání čistě, s propracovanou dynamikou i polyfonií.“

„Svého zakladatele a dlouholetého sbormistra Stefana Stuligrosze připomněl sbor jeho zručným zpracováním staré mariánské písně O Matko miłościwa.“

„Góreckého Totus tuus je přehledně strukturovanou, zvolna plynoucí skladbou, směřující nejprve ke vznícenému zvolání Maria!, po novém rozvíjení pak končící v podobném zvolání, ale oddaně tichém.“

Chlapecký sbor Poznaňští slavíci zazpíval v olomouckém kostele Panny Marie Sněžné v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby dvě desítky vokálních skladeb. Navzdory tomu, že šlo o hudbu starou i novější, byl program monotematický – formátem a stopáží vybraných děl, zvukem i typem interpretace. Koncert sboru, jehož celý název zní Poznańskie Słowiki Chór Chłopięcy i Męski Filharmonii Poznańskiej, uzavřel v sobotu letošní Polskou sezónu v Olomouci příjemným způsobem, oduševnělým, kultivovaným a konzervativním.

„Brahmsův Koncert a moll pro housle, violoncello a orchestr oplývá decentní kultivovaností, zdrženlivou vášnivostí, zpěvnými tématy a nenápadnou virtuozitou ve službě výrazu.“

„Dvořákova symfonická báseň Polednice šikovně těží z kontrastu idyly a hrůzostrašnosti.“

„Kančeliho skladba je srozumitelné, obecně duchovní sdělení, nezastřené konstrukcemi a disonancemi ani ryze náboženskými odkazy.“

Program pátečního koncertu Moravské filharmonie Olomouc byl trojnásobě zajímavý. Prvním důvodem byla Dvořákova Polednice, která nezaznívá zdaleka tak často jako některé jeho symfonie. Druhým se stal Brahmsův Dvojkoncert, vděčná příležitost pro emotivní kantilény, a to v podání významných sólistů Jana Mráčka a Michaely Fukačové. A tím třetím důvodem byla česká premiéra díla nazvaného Nu. Mu. Zu – efektní, ale i výrazně burcující kompozice skutečného klasika moderní hudby Giji Kančeliho. Jakub Klecker, do letošního léta šéfdirigent tělesa, vedl orchestr k zaujaté intenzivní hře.

„Ze sólistky čišela úcta k rukopisům a frázím, které si ‚vymazlila‘ do posledního tónu, dozvuku, či tiché prázdnoty po něm.“

„Bartoňova skladba vytvářela dojem ozvěny zážitku, kdy je zachována a zesílena její syrovost. Silná slova žalmu jako by se do ní vpila, slova zmizela, nikoli však jejich energie.“

„Moodyho Fioriture je až dojemnou hudební výpovědí o tom, že jediný možný směr je ‚vpřed‘, ať se děje cokoli, což o to významněji rezonuje v kontextu světových událostí.“

Ani na letošním ročníku pravoslavného festivalu Archaion Kallos nemohl chybět koncert soudobé hudby a hudby 20. století, inspirované pravoslavnou spiritualitou. „Filokalie dneška“, jak zní podtitul koncertu, který se tradičně konal v galerii HAMU, byla plná čistě klavírních tónů, s výjimkou jedné zvukové stopy. Posluchači mohli být přítomni světové premiéře Hanuše Bartoně, ale také dílům Arvo Pärta, Johna Tavenera, Vasilijeho Mokranjace a Ivana Moodyho. Recitálu se zhostila klavíristka Radka Hanáková, a to precizně, s hlubokým zaujetím stran výrazové složky hudby.

„Orchestr hrál skvěle a dílo vyznělo ve své plné kráse.“

„Sólové hlasy zněly velmi vyrovnaně a výborně artikulovaly.“

„Jiří Štrunc s Plzeňskou filharmonií nespolupracuje až tak často, ale s orchestrem si výborně porozuměl.“

Slavnostním uvedením Haydnovy Mše d moll „Nelsonmesse“ a jeho Třetí symfonie se uzavřel v katedrále svatého Bartoloměje v Plzni letošní jubilejní třicátý ročník Haydnových hudebních slavností. Koncert Plzeňské filharmonie byl zároveň dalším v nové Chrámové abonentní řadě, a tak není divu, že byl kostel zcela zaplněn.

„Laureátem Ceny ČSKH v roce 2022 se stal Belfiato Quintet.“

„Britský hudební časopis BBC Music Magazine zařadil Pavel Haas Quartet mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob!“

„Musím říci, že to, co v Schubertově triu B dur předvedli Jarůškovi a Boris Giltburg, byl výkon světové úrovně.“

Český spolek pro komorní hudbu je jednou z nejstarších hudebních institucí u nás. Ač v současné době součástí České filharmonie, je dokonce o dva roky starší než jeho současná mateřská instituce. Byl založen na podporu tehdy mladého, ale už úspěšného Českého kvarteta. Podpora mladých komorních souborů mu zůstala až do dneška. I když v koncertní řadě najdeme i zralé umělce, jako je například Ivan Klánský. A nebo – jako ve středu – Veronika a Peter Jarůškovi a Boris Giltburg.