Cyklus Komorní hudba Pražských symfoniků zahájí koncert v úterý 18. října od 19:30 hodin v kostele svatých Šimona a Judy. Vystoupí tam komorní orchestr L’Armonia Terrena se svým dirigentem Zdeňkem Klaudou a dva sólisté z řad orchestru FOK, klarinetisté Jan Czech a Matouš Kopáček. Večer se bude věnovat dvěma českým rodákům, skladatelům Františku Vincenci Kramářovi a Václavu Jindřichu Veitovi. Program doplní hudba Wolfganga Amadea Mozarta.

Koncert zahájí Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta. Skladba, která velmi silně těží z mistrovské tvorby Johanna Sebastiana Bacha, má mimořádně temnou a strhující atmosféru, která už předznamenává nejvážnější a nejpůsobivější části z pozdějšího Requiem.

Právě Mozart byl tím, kdo se zasloužil o popularitu žánru klarinetových koncertů svým notoricky známým kusem. K jeho rozvoji zásadní měrou přispěli ale také čeští hudebníci jako Antonín Rejcha nebo právě František Vincenc Kramář, od kterého zazní Koncert pro dva klarinety a orchestr se sóloklarinetisty FOK Janem Czechem a Matoušem Kopáčkem.

František Vincenc Kramář se narodil roku 1759 v Kamenici na Jihlavsku. Za svůj život se proslavil především v Maďarsku a ve Vídni, kde později dokonce nahradil Leopolda Koželuha jako císařský komorní kapelník a dvorní skladatel a tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1831.

V hlavní roli večera bude česko-německý skladatel Václav Jindřich Veit. Jeho jméno dnes znají prakticky pouze specializovaní hudební historikové. Běžnému posluchači je jméno klavíristy, publicisty a organizátora hudebního života v Čechách první poloviny devatenáctého století nejspíš zcela neznámé. A přesto byl Veit ve své době významným a oblíbeným skladatelem, jehož dílo respektovala i cizina – především německá. „A jaká je jeho hudba? Krásná a povznášející. Hýřící melodickými nápady. Plná kontrastů. Promlouvá k posluchači důvěrně i naléhavě a ve své celkové stavbě kreslí nádherné romantické obrazy plné barev a všech jejich odstínů. V podstatě se tento večer dočkáme obnovené premiéry jeho Symfonie, neboť dílo bylo přes dvě stě let zapomenuté,“ říká k programu dramaturg FOK Martin Rudovský s tím, že Veitova skladba má stylově asi nejblíže k pracím Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, nebo dokonce Roberta Schumanna.

Václav Jindřich Veit se narodil v roce 1806 v tehdy jazykově německé Řepnici na Litoměřicku. Mezi širší hudbymilovnou českou veřejností byl donedávna prakticky neznámý, což se nyní naštěstí začíná měnit zejména díky vydávání Veitovy komorní a nejnověji i symfonické hudby. Převážně v Praze se věnoval kariéře právníka a soudce, ale také skladatele. Krátce také zastával funkci hudebního ředitele v Cáchách a Augsburgu. Napsal jedinou symfonii, většina jeho děl je buď pro hlas, nebo pro komorní soubory, včetně čtyř smyčcových kvartetů a pěti smyčcových kvintetů, které vysoce ocenil Robert Schumann. Veit zemřel roku 1864. RozhovorPlus o Veitově hudbě se Zdeňkem Klaudou si můžete připomenout zde.

Foto: Vojtěch Havlík, archiv orchestru