„Průřez toho nejlepšího ze svého obvyklého repertoáru zazpívali pozorně, průzračně a až na malá osobní zakolísání čistě, s propracovanou dynamikou i polyfonií.“

„Svého zakladatele a dlouholetého sbormistra Stefana Stuligrosze připomněl sbor jeho zručným zpracováním staré mariánské písně O Matko miłościwa.“

„Góreckého Totus tuus je přehledně strukturovanou, zvolna plynoucí skladbou, směřující nejprve ke vznícenému zvolání Maria!, po novém rozvíjení pak končící v podobném zvolání, ale oddaně tichém.“

Chlapecký sbor Poznaňští slavíci zazpíval v olomouckém kostele Panny Marie Sněžné v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby dvě desítky vokálních skladeb. Navzdory tomu, že šlo o hudbu starou i novější, byl program monotematický – formátem a stopáží vybraných děl, zvukem i typem interpretace. Koncert sboru, jehož celý název zní Poznańskie Słowiki Chór Chłopięcy i Męski Filharmonii Poznańskiej, uzavřel v sobotu letošní Polskou sezónu v Olomouci příjemným způsobem, oduševnělým, kultivovaným a konzervativním.

Ty nejlepší německé i britské chlapecké sbory znějí o něco syrověji, barevněji, odvážněji, klukovské hlasy v nich jsou charakterističtější a mužské ještě profesionálnější. Možná je to tím, že jde v sopránech a altech o internátní tělesa, možná počtem, třeba i školením. Poznaňští slavíci ve středně velkém obsazení, s tenory a basy po sedmi mužích a se soprány a alty v trochu větším počtu chlapců, přivezli každopádně průřez toho nejlepšího ze svého obvyklého repertoáru a zazpívali to pozorně, průzračně a až na velmi malá osobní zakolísání jednotlivců v intonaci či nástupu čistě, s propracovanou dynamikou i polyfonií a s důrazem, téměř manýrou, na zakončování skladeb dlouhými působivě drženými tóny v pianissimu. Většina kompozic ostatně byla v pomalejším tempu a podobné vyústění bylo logické a slušelo jim.

Platí to zejména o hudbě renesančních a barokních autorů, tvořící polovinu programu. Byli to – zde vyjmenováni chronologicky podle data narození – Wacław z Szamotuł, Mikołaj Gomółka, Mikołaj Zieleński, Bartłomiej Pękiel a Grzegorz Gerwazy Gorczycki. Jejich hudbu obdařil sbor vesměs velebnějšími tempy, měkkou dynamikou a menšími kontrasty, než by bylo možné.

Jako mnohotvárnější, a to kompozičně i interpretačně, vyzněla hudba Mozartova, Schubertova, Elgarova a Franckova – kratší skladby vesměs s latinskými texty, nápaditě střídající hlasové skupiny, sazbu a dynamickou hladinu. Z hudebního světa protestantismu zazněla Mendelssohnova líbezná jednovětá kantáta Verleih uns Fieden a před závěrem programu Bachův chorál s varhanními mezihrami z kantáty Jesus bleibet meine Freude, o něco málo uspěchanější, než by byl ideál.

Svého zakladatele a dlouholetého sbormistra Stefana Stuligrosze zpřítomnil sbor jeho zručným zpracováním staré mariánské písně O Matko miłościwa, polyfonní skladbou s varhanním doprovodem, s efektním vokálním unisonem na počátku třetí sloky a s krásným zklidněním v závěru. Varhanní doprovod, nejpodrobnější a nejexponovanější v dílech romantiků, obstaral ve všech novějších skladbách Marcin Gałęski.

Skutečnost, že sbor vystupoval mnohokrát i pro „polského“ papeže Jana Pavla II., připomnělo zařazení proslulé skladby Totus Tuus (Celý Tvůj), kterou napsal Henryk Górecki k třetí návštěvě hlavy katolické církve v Polsku v roce 1987 a která při ní také zazněla, dokonce při dvou příležitostech. Totus tuus bylo oficiální papežské heslo Jana Pavla II. Fragment mariánské modlitby s textem od Marie Bogusławské je přehledně strukturovanou, zvolna plynoucí, zhruba desetiminutovou skladbou, směřující nejprve ke vznícenému zvolání Maria!, po novém rozvíjení pak končící v podobném zvolání, ale oddaně tichém.

Koncert završila a korunovala svižná barokní fuga „In virtute tua“ od Gorzyckého. Poznaňští slavící se tento večer, milý a přívětivý, představili jako podrobně vedené a velmi dobře zpívající těleso, které však určitě některá další podobná ve vyzařování, energii, nasazení, hlasových kvalitách a virtuozitě předčí.

Nic to nemění na tom, že jde o chlapecký a mužský sbor s mnohaletou tradicí a skvělou vizitkou, sbor vážený doma a cestující po světě. Původ má v roce 1939, kdy založil devatenáctiletý Stefan Stuligrosz v okupované Poznani těleso tohoto obsazení, aby zpívalo při mších ve dvou kostelech, do kterých směli Poláci chodit na bohoslužby. Po válce se sbor rozrostl a později byl připojen k Poznaňské filharmonii. Stefan Stuligrosz o něj pečoval po sedm desetiletí. Když v roce 2012 zemřel, stal se uměleckým vedoucím sboru jeho žák Maciej Wieloch, jinak také dlouholetý operní dirigent. Poznaňské slavíky teď tvoří stovka aktivně zpívajících chlapců a mužů. Koncertní oddělení, které zavítalo do Olomouce, má zhruba poloviční počet zpěváků.

Foto: Podzimní festival duchovní hudby