PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Brňák, jak se patří, uvedl Jakuba Hrůšu na úterní besedě v aule JAMU dirigent Jakub Klecker.“

„Moje rodina byla úplně v transu, když jsem to rozhodnutí, že se chci věnovat hudbě, udělal. Celé prázdniny jsem ležel v notách a poslouchal a oni se báli o mé psychické zdraví.“

„Závěrem zodpověděl Hrůša několik dotazů od studentů. Například studování dirigování doporučuje až v pozdějším věku.“

Jakub Hrůša – jméno, které v posledních týdnech rezonuje českými médii. Dirigent, kterého nejen talent, ale také tvrdá píle a láska k hudbě dovedly až na post hudebního ředitele Královské opery v Londýně. Úspěchy a světová uznaní slaví ale dlouhodobě. O Janáčkovi, o tom jak to chodí v londýnských orchestrech a operních domech, ale také o tom, jak se připravuje na koncerty a co by doporučil studentům, si povídal s bývalým spolužákem z pražské AMU Jakubem Kleckerem v aule Janáčkovy akademie múzických umění v Brně,…

„Komorní večery PKF – Prague Philharmonia probíhají v atmosféře takřka domácích koncertů.“

„Beethovenův Kvintet pro klavír a dechové nástroje Es dur byl do podrobností propracovanou interpretací s dokonale vyhranými frázemi, melodickými oblouky, s vědomím důležitosti každé noty.“

„Téma horny v podání Mikuláše Kosky znělo jiskřivě, zlatavě, a přitom jemně, Jan Brabec propůjčil klarinetu tón nadmíru přitažlivý.“

Na druhém koncertě komorní řady PKF – Prague Philharmonia v této sezoně vystoupil soubor Prague Philharmonia Quintet s klavíristou Ivanem Klánským. Jádrem zajímavé dramaturgie byli francouzští autoři, které doplnila skladba Ludwiga van Beethovena. Už tradičně se koncert konal v prostorách Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty, v pondělí 31. října také tradičně do posledního místa zaplněný.

„Mám se Zlatým sálem Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni spojeno mnoho vzpomínek, radostných zážitků a šťastných okamžiků z mého dětství i mé kariéry.“

„U Berlínských filharmoniků je mi ctí spolupracovat s mnoha inspirativními hudebníky orchestru.“

„Při interpretaci skladeb Carla Marii von Webera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Johannese Brahmse se cítím velmi příjemně.“

Proslulý sóloklarinetista Berlínských filharmoniků Andreas Ottensamer, který pochází z Vídně a exkluzivně nahrává pro prestižní label Deutsche Grammophon, vystoupí 2. listopadu 2022 s PKF – Prague Philharmonia. V Císařském sále Lobkowiczkého paláce se představí i z pozice dirigenta. Na programu jsou díla Samuela Barbera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Petra Iljiče Čajkovského. Při této příležitosti poskytl portálu KlasikaPlus.cz rozhovor.

„Opera Z mrtvého domu je v kontextu Janáčkova díla věc velmi idealistická.“

„Ducha má Glagolská mše mocného, inspirována tradicí křesťanské spirituality je také, ale kus velké provokace v ní ale bují ještě nápadněji.“

„Mým cílem a přáním je, aby odměnou za naši práci byl velký zážitek a prožitek, na straně umělců i publika.“

Z mrtvého domu, poslední Janáčkovu operu komponovanou podle Dostojevského, spojuje nejnovější inscenace Národního divadla Brno s Glagolskou mší, ryze koncertním duchovním dílem zhudebňujícím staroslověnský liturgický text. Díla z posledních let skladatelova života zahajují 2. listopadu festival Janáček Brno 2022, scénický tvar pak má ještě několik repríz. Režie je dílem Jiřího Heřmana, hudebně za projektem stojí dirigent Jakub Hrůša, který se tak vzácně vrací do rodného Brna…

„Pro Vídeňské filharmoniky je – spolu s červnovým Koncertem letní noci ze Schönbrunnu – jedním ze dvou nejostřeji sledovaných počinů každé sezóny.“

„Jak tráví nynější, poměrně neklidný čas rakouský dirigent Franz Welser-Möst, který pozdvihne na Nový rok taktovku potřetí během uplynulého tuctu let?“

„Během této sezóny se Jakubu Hrůšovi s jeho třinácti koncerty v čele Vídeňských filharmoniků nevyrovnají ani Riccardo Muti, Daniel Barenboim, Andris Nelsons či Christian Thielemann.“

Pokud by se našel mezi žurnalisty neználek, pověstný kandrdas, který by se v propagačním oddělení Vídeňských filharmoniků zeptal, zda orchestr opět odehraje svůj Novoroční koncert, dostal by udivenou odpověď ve stylu: „Matiné? Jak by ne!“ Vždyť toto defilé valčíků, polek či kvapíků, okořeněné o předehry z operet, se už dávno stalo v metropoli na Dunaji, ale díky televizním a rozhlasovým přenosům i ve světě, tradicí. Zdánlivě zahájenou před třiaosmdesáti lety, v počátcích druhé světové války. I když určit přesný počátek není úplně jednoduché.

„Ve Vídni jsem našla přátelskou a naprosto pohodovou pracovní atmosféru. Jistě k tomu přispěl i dirigent Tomáš Hanus.“

„Mám za sebou postavy, jako je například Milada, Libuše, Turandot, Ortruda, Abigail, stále víc se posunuji k dramatickému sopránu, kde se cítím nejkomfortněji.“

„Jsem na volné noze. Mohu alespoň působit v projektech v různých divadlech, Prahou, kde žiji, počínaje a dále třeba v Košicích, Ústí, Cardiffu nebo nyní ve Vídni.“

Pěvkyně Eliška Weissová se stala v poslední době fenoménem. Doma se sice ještě příliš nedostala do povědomí publika, přesto se jí podařilo přesvědčit vedení Vídeňské státní opery a získat v konkurzu roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, které v zahraničí říkají Jenůfa. A důvěru v ni vloženou nezklamala, naopak nadchla vedení opery, odbornou kritiku i publikum.

„Vznikl nápad – uspořádat v lázeňském městě pěveckou soutěž pro studenty uměleckých škol. Řekl jsem, že to zkusím.“

„Přišel rok 1969 a s ním absolutní vítězství Gabriely Beňačkové. To pomohlo osamostatnit soutěž s vlastním rozpočtem.“

„Rok 1990 byl nejdůležitějším milníkem dalších let soutěže. S návratem starého vedení jsme se však nedali původní cestou.“

Druhý listopadový týden se v Karlových Varech koná za účasti stovky mladých zpěváků Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka. Od začátků sahajících do šedesátých let je s ní spojen Alois Ježek, v současnosti ředitel soutěže a Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka. Letos šestaosmdesátiletý manažer, někdejší absolvent pěveckého oddělení Pražské konzervatoře, vzpomíná, že podnět k založení soutěže vzešel z rozhovorů u kávy. Pěvcům totiž chyběly umělecké šance, příležitosti, výměny zkušeností a nová poznání, tolik potřebná pro úspěšné zahájení umělecké kariéry. Nejprve to byla však jen soutěž studentů.

„Potěšila hudba slovenského skladatele Jána Cikkera, která se v našich zemích téměř nehraje, a je to škoda.“

„Houslového partu se ujal renomovaný houslista Ivan Ženatý. Využil všech příležitostí a dal koncertu oduševnělost i dramatickou žalostnost.“

„Dirigent má zájem objevovat a přinášet divákům díla, která jsou méně známá, ale neméně krásná.“

Moravská filharmonie Olomouc uvedla k 104. výročí republiky slavnostní koncert, který věnovala inauguraci nového šéfdirigenta. Je jím maďarský dirigent z Budapešti, nedávný hudební ředitel Maďarské národní filharmonie a profesor dirigování na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti, Zsolt Hamar, nositel Rytířského kříže Řádu Maďarské republiky.

„Za dvacet let existence se Malostranské komorní slavnosti staly neoddělitelnou součástí pražského koncertního života.“

„Rozšíření Českých kulturních slavností? Naše koncertní vytíženost a úbytek sponzorů nám to asi už definitivně znemožní.“

„Všichni dosavadní starostové v místech konání festivalů drží osvícený patronát, publika opět přibývá.“

Hlavní sál Valdštejnského paláce v Praze je 30. října místem konání dalšího koncertu Malostranských komorních slavností, dvacátého ročníku podzimního festivalu, který je Poctou velkým českým interpretačním osobnostem. V sídle Senátu bude tentokrát znít Beethovenova, Brahmsova a Glinkova hudba. Se švýcarským klarinetistou Wenzelem Grundem účinkují pianistka Jitka Čechová a violoncellista Jan Páleníček. Právě oni dva za myšlenkou této přehlídky stojí, stejně jako za dalšími festivaly sdruženými pod hlavičkou České kulturní slavnosti. Jak to vypadalo před dvaceti lety a současně i to, jaký byl minulý pražský koncert, který se konal v polovině října a jehož hvězdou se stal italský klavírista Christian Leotta, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Jan Páleníček.

„Dva přístupy. Tradiční, kterému vyhovuje to, jak se věci dějí v naší současnosti, a netradiční, který je hledačský.“

„Nastudování Václava Lukse je ojedinělým svébytným činem, který staví alternativu ke všem ostatním pojetím a provedením.“

„Odstíny emocí, finesy a jemnosti, koncepce využívající technické a umělecké schopnosti nejlepších moderních symfonických těles, to vše nemá mysl dávat na druhou misku vah.“

Sto čtyřicet let od premiéry a rok a půl od natočení. Takové časové parametry se pojí s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti, pořízenou na festivalu Pražské jaro 2021 a vydanou letos na podzim na CD. Datum prvního kompletního uvedení cyklu symfonických básní, 5. listopad 1882, není v tomto případě nadbytečnou informací. Zahajovací koncert festivalu totiž nabídl historicky poučené provedení…