PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Orchestrální triptych Rituales Amerindios Estebana Benzecryho zahrála Filharmonie Hradec Králové jako zvukově poutavou hudbu, imaginativní, vynalézavou a zajímavou.“

„Adamsova kompozice Must the Devil Have All the Good Tunes? je klavírním koncertem. Sólový part nemá téměř pauzy. Je koncipován ve stylu klavíru jako bicího nástroje.“

„Antrópolis mexické autorky Gabriely Ortiz byla kratičkou, ale o to údernější tečkou za programem. Pokud něco tato skladba připomíná, pak Leonarda Bernsteina.“

Třetí večer Hudebního fóra Hradec Králové, specializovaného festivalu současné zahraniční symfonické tvorby pořádaného tamní filharmonií, přinesl pod titulkem Předkolumbovské rituály tři české premiéry. Publiku nabídl jen čtyři roky starou kompozici Johna Adamse a představil dvě méně frekventovaná skladatelská jména – Esteban Benzecry je Argentinec žijící v Paříži a Gabriela Ortiz Mexičanka. Nejzajímavěji se jevilo Benzecryho dílo.

„Nejde nám o to, pořádat drahé koncerty pro exkluzivní klientelu. Spíše se radujeme, když na náš koncert někdo ‚jen tak zabloudí‘ a při odchodu nám děkuje, že se mu to líbilo.“

„Krom Plzeňského varhanního festivalu se jedná hlavně o pořádání koncertů. Za všechny jmenujme Plzeňany hojně navštěvované Adventní půlhodinky.“

„V současnosti se v plzeňské katedrále můžeme pochlubit nástrojem, který má nové vzdušnice a vzduchové hospodářství, moderní elektrickou trakturu s digitálními pamětmi, zároveň ale původní rejstříky, které jsou doplněny o nové píšťalové řady.“

Plzeňský varhanní festival patří v západočeské metropoli od roku 2008 k už tradičním hudebním přehlídkám. Vedle jiných multižánrových festivalů, které se snaží zařadit do programu také klasickou hudbu, představuje tento zcela úzký profil – pořádání koncertů na místních chrámových varhanách…

„Straussova komická opera Růžový kavalír patří k mým oblíbeným, často jsem ji dirigoval, což bylo pro jednání důležité.“

„Orchestr Státní opery mne opravdu překvapil, velmi se mi líbí. V tělese je silný potenciál.“

„Nejhezčí společný projekt, který jsme na sklonku sezóny zrealizovali s Bělehradskou a Dortmundskou filharmonií, byl ‚Beethoven maraton‘.“

Ve Státní opeře debutuje významný německý dirigent Gabriel Feltz, který hudebně nastudoval komickou operu Růžový kavalír Richarda Strausse. Pražské divadlo uvádí proslulé dílo jako remake původní úspěšné inscenace berlínské Komické opery režiséra Andrease Homokiho, současného intendanta Opery v Curychu, se scénou Franka Philippa Schlößmanna a kostýmy Gideona Daveyho. Premiéra se koná 24. listopadu 2022. Gabriel Feltz, který je v současnosti generálním hudebním ředitelem Dortmundské opery a šéfdirigentem Dortmundské a Bělehradské filharmonie, poskytl u příležitosti svého pražského hostování pro portál KlasikaPlus.cz rozhovor.

„Závěr to měl být monumentální, ale popravdě řečeno, byl to jen apendix k předešlým projektům.“

„Schulhoffův nihilismus, chaos a chtíč, který spaluje člověka a který režisér Calixto Bieito dovedl ad absurdum, vedl k vnitřnímu odmítnutí díla publikem.“

„Orchestr Státní opery pod taktovkou Jiřího Rožně hrál velmi kompaktně a instrumentálně barevně. Sólisté se vydávali ze všech svých nejlepších sil.“

Festival Janáček Brno 2022, který zahájil 2. listopadu monumentální projekt ze spojených Janáčkových děl Z mrtvého domu a Glagolská mše, ukončila v neděli 20. listopadu opera Plameny Erwina Schulhoffa. Dílo, které mělo premiéru 27. ledna 1932 právě v Brně, se tam po devadesáti letech zase vrátilo. Tentokrát jako inscenace Národního divadla v Praze, kde byla poprvé uvedena 12. června 2022 v rámci mezinárodního kulturního a hudebního projektu Musica non grata, na němž participuje Česká republika a Spolková republika Německo.

„Poroty se jednoznačně shodly na hodnocení soutěžících.“

„Ne vždy měli všichni soutěžící vhodně volený repertoár.“

„Věřím, že uslyšíme nejen o oceněných, ale i o těch, kteří si letos žádnou cenu neodvezli.“

Slavnostním koncertem a vyhlášením výsledků šestapadesátého ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech skončila 11. listopadu v Městském divadle tato naše nejvýznamnější pěvecká soutěž. Už několik let probíhá ve čtyřech kategoriích: Operní naděje pro nejmladší adepty pěveckého umění ve věku mezi 16 a 20 lety, pak kategorie Junior pro soutěžící do 24 let včetně a kategorie Opera pro pěvce do 35 let. Speciální kategorie je věnována písňové interpretaci, která je rovněž ohraničena věkem 35 let. Za soutěží se ohlíží Zbyněk Brabec, jeden z porotců.

„Moszkowského víceméně pohodová, ač v některých místech interpretačně náročná skladba zněla v ‚rodinném‘ podání Čepických jako příjemně propracovaný celek, připomínající občas serenádu.“

„Třicetiletý Martin Kudrna zkomponoval Zrození hmoty přímo pro Komorní filharmonii.“

„Autor opojí posluchače vždy jen na okamžik a jde si důsledně za svým, neboť John Cage je mu zřejmě bližší než John Williams.“

Komorní filharmonie Pardubice patří k orchestrům, které pořádají mimořádný koncert k příležitosti 17. listopadu. Letos se taktovky ujal Marko Ivanović a kromě děl Mozarta, Moszkowského a Prokofjeva řídil premiéru skladby Zrození hmoty místního komponisty Martina Kudrny. Sólové houslové party interpretovali Markéta Čepická a Leoš Čepický.

„Obecní radní spolu se všemi občany složili přísahu, že pokud Bůh obec nákazy zbaví, budou každých deset let veřejně předvádět pašijové hry. A morová epidemie opravdu ustoupila.“

„Hry se obvykle začínají připravovat dva roky před svým konáním. Všichni účinkující buď v Oberammergau žijí, nebo odtud pocházejí.“

„Další ročník her se bude konat v roce 2030, prodej vstupenek – online, telefonicky i fyzicky na místě – začíná také už dva roky předem.“

Přestože složité jméno malé hornobavorské obce Oberammergau (spolu se sesterským Unterammergau – tedy „Horní“ a „Dolní“ ves na říčce Ammer) bývá někdy jako dokonalý jazykolam parodizováno, a to v češtině i v němčině (například ve slavné německé dětské písni „Heut´ kommt der Hans zu mir…“), stojí za to si ho zapamatovat a také naučit správně vyslovovat. Neboť v této půvabné předalpské obci, ke konci roku 2021 čítající jen něco málo přes pět tisíc obyvatel, se už skoro čtyři sta let v desetiletém intervalu odehrává velkolepé hudebně-divadelní ztvárnění…

„Bolo zrejmé, že vybraní autori a autorky premýšľajú o forme, o tom, ako sa vysporiadať s tradičnými lineárnymi, teleologickými postupmi, a že viac či menej počítajú s vplyvom percepcie poslucháča.“

„V tomto prípade sa Mikyskovi naozaj podarilo štrukturovať priebeh skladby tak, aby poslucháčov vtiahol do svojej ‚hry‘, do svojho pojatia času.“

„Demoč je jedným z autorov, ktorý s striedmymi elementmi dokáže pracovať mimoriadne účinne a precízne.“

Zásadní mládí – takúto tému mal ďalší zo „zásadných“ koncertov, ktoré Ostravské centrum nové hudby každoročne organizuje v pražskom DOX-e. Zatiaľ čo v minulých rokoch sme mali možnosť počuť takpovediac monotematické koncerty (Zásadní Xenakis či Lang), tentokrát bol program o poznanie rozmanitejší. 15. novembra totiž zazneli orchestrálne skladby piatich mladých autorov a autoriek z rôznych krajín.

„Díky tomu, že part apoštola připadl Tomaszi Koniecznému, získalo provedení špičkové parametry.“

„Paradoxem je, že v době, kdy Janáček jako vcelku neznámý brněnský umělec marně pracoval na přípravách provedení díla, byl Nowowiejskij skladatelem se světovým ohlasem.“

„Jde o skladbu, která by mnohem šťastněji vyzněla v chrámovém prostředí.“

Oratorium Quo vadis, pozdně romantické dílo Felikse Nowowiejského s tématem prvních křesťanů v Římě, zaznělo na festivalu Janáček Brno nejen jako zajímavé zapomenuté hudební dílo, ale dokonce také jako svého druhu janáčkiana. Leoš Janáček usiloval v Brně kolem roku 1910 o jeho uvedení, ale z plánů tehdy sešlo. Naplnily se až letos. Jen škoda, že koncert musel být v sále Stadionu, v prostoru akusticky klasice skutečně nevyhovujícím, ba dokonce škodícím.

„Režisérka naštěstí neměla ambice pokoušet se přidávat do opery ´svůj´ příběh.“

„Pěvci kompletně tvořili vyrovnaný, dobře vybraný cast a režisérce ochotně hráli. Vesměs dobře se vyrovnali s češtinou a Janáčka zpívali oddaně.“

„Hanusovo vedení celého dramatu bylo podrobné a vášnivé, jak je u něj obvyklé.“

Opera Věc Makropulos v inscenaci Velšské národní opery se stala dalším vrcholem festivalu Janáček Brno 2022. Jak díky režii a scénografii, které podpořily sílu poselství textu Karla Čapka, tak díky hudebnímu nastudování Tomáše Hanuse. Brněnský rodák, ve Walesu působící už šest let, v pátek v Janáčkově divadle se strhujícím dílem skutečně triumfoval.

„Marek Keprt předvedl jak skladatelský um s vynikajícím citem pro rovnováhu mezi poměrně tradiční motivičností a soudobou atonalitou, tak i precizní práci s nástrojem.“

„Koncertu dominovala meditační až temně snivá atmosféra, kterou dokreslovalo i nasvětlení Kaple Božího Těla, jež se postupně ztemňovalo.“

„Skladba měla tak dostatečnou sílu, aby zbořila náš dům, který autorka popisuje jako vzduchotěsnou a zvukotěsnou pevnost v nás, kterou se chráníme před okolním světem a bolestí.“

Čtrnáctý ročník festivalu soudobé hudby MusicOlomouc, který proběhl ve velmi krátkém období mezi 25. říjnem a 3. listopadem v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci a v Redutě Moravské filharmonie Olomouc, nabídl celkem devět světových a několik českých premiér. S podtitulem INTO THE DARKNESS se jednalo o putování sny, nocí a temnem, často doslova. Část programu byla inspirována nocí a vším, co se během ní odehrává, například snění či zvuky nočních krajin. Temno je však zobrazováno i v dekadenci a v našich fantaskních představách.