„Straussova komická opera Růžový kavalír patří k mým oblíbeným, často jsem ji dirigoval, což bylo pro jednání důležité.“

„Orchestr Státní opery mne opravdu překvapil, velmi se mi líbí. V tělese je silný potenciál.“

„Nejhezčí společný projekt, který jsme na sklonku sezóny zrealizovali s Bělehradskou a Dortmundskou filharmonií, byl ‚Beethoven maraton‘.“

Ve Státní opeře debutuje významný německý dirigent Gabriel Feltz, který hudebně nastudoval komickou operu Růžový kavalír Richarda Strausse. Pražské divadlo uvádí proslulé dílo jako remake původní úspěšné inscenace berlínské Komické opery režiséra Andrease Homokiho, současného intendanta Opery v Curychu, se scénou Franka Philippa Schlößmanna a kostýmy Gideona Daveyho. Premiéra se koná 24. listopadu 2022. Gabriel Feltz, který je v současnosti generálním hudebním ředitelem Dortmundské opery a šéfdirigentem Dortmundské a Bělehradské filharmonie, poskytl u příležitosti svého pražského hostování pro portál KlasikaPlus.cz rozhovor.

Kdy jste byl osloven k nastudování opery Růžový kavalír Richarda Strausse ze strany vedení Národního divadla?

Když jsem byl v březnu profesně v Bělehradu, volal mi můj agent, že musím bezpodmínečně hovořit s Perem Boyem Hansenem, uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery v Praze, který mi poté nabídl hudební nastudování Růžového kavalíra. Straussova komická opera patří k mým oblíbeným, často jsem ji dirigoval, což bylo pro jednání důležité. Praha je krásné město a divadlo působí skvostně. Per Boye Hansen měl velkou radost, když jsem jeho nabídku přijal. Musel jsem však alespoň částečně změnit své plány a zajistit za sebe jiného dirigenta ke koncertům i operním představením v zahraničí. S uměleckým ředitelem Hansenem jsme si dobře porozuměli a momentálně jsme oba spokojeni.

Jak se vám líbí spolupráce s Orchestrem Státní opery v Praze?

S orchestrem se mi pracuje velmi hezky. Hráči jsou příjemní, pěkně motivovaní a mají dobrou disciplínu. V sekcích hrají velmi dobří sólisté, zejména v žestích. Orchestr Státní opery mne opravdu překvapil, velmi se mi líbí. V tělese je silný potenciál.

Když srovnáte Straussovo komické dílo Růžový kavalír s dalšími skladatelovými operami, které jste dirigoval, jak vnímáte styl jeho partitury, kterou jste právě hudebně nastudoval?

Partitura se mi velmi líbí, jedná se skutečně o mistrovskou kompozici. Ze Straussových oper jsem dirigoval ještě Salome, Elektru, Arabellu a Dafne. Opery Růžový kavalír a Arabella jsou komické, zatímco Salome a Elektra jsou temnější, démoničtější a také kratší, mají ovšem v sobě mnoho energie. Richard Strauss si přál, aby některá z jeho děl byla v lehčím stylu. Složil krásné opery, mám je moc rád. Ovšem pro pěvce a orchestr je partitura Růžového kavalíra velmi náročná.

Richard Strauss se s libretistou Hugem von Hofmannsthalem dohodl na nové opeře pár týdnů po premiéře Elektry v roce 1909, Růžového kavalíra dokončil skladatel v roce 1910. Premiéra komické opery o třech jednáních v režii Maxe Reinhardta se konala v Královské opeře v Drážďanech 26. ledna 1911, kde zazněla pod taktovkou Ernsta von Schucha. Maršálku zpívala Margarethe Siems, Barona Ochse Karl Perron a Oktaviána Eva von der Osten. V díle je velmi úzce propojeno slovo s hudbou, Hugo von Hofmannsthal a Richard Strauss vložili do komické opery velké nároky na souhru.

Ano, máte pravdu. Text v souhře s hudbou není vůbec snadný. Hugo von Hofmannsthal napsal libreto jak knihu. Režisér Andreas Homoki navrhl lehké zkrácení díla. Pražská inscenace nebude klasická ani příliš moderní.

Líbí se mi, že v situacích příběhu je mnoho humorných pasáží. Režisér se rozhodl, že centrální postavou jeho inscenace bude Maršálka, kněžna z Werdenbergu. Dvaatřicetiletá manželka polního maršála udržuje milostný vztah se sedmnáctiletým hrabětem Oktaviánem, ale je jí jasné, že jde jen o aférku. I když je smutná, poradí svému milenci, ať jde k mladičké Sofii a začne s ní žít. Stále se jedná o velmi moderní příběh, i když častěji jsou vztahy obráceně, starší muž a mladá partnerka. Mnohé situace jsou v Maršálčině okolí veselé.

V příběhu situovaném do vídeňského období okolo roku 1740 v době vlády císařovny Marie Terezie zpívá hraběte Oktaviána mezzosopranistka. Jak vnímáte roli z pohledu hudebního znění?

Richard Strauss vyšel inspirativně při komponování role mladého hraběte Oktaviána z tradice italských oper Claudia Monteverdiho a Antonia Vivaldiho. Jeho rozhodnutí bylo velmi chytré, protože mladí muži ve věku šestnácti a sedmnácti let prochází hlasově proměnou. Kdyby roli zpíval tenor, měl by hlas dramatickou povahu. Skladatel nechtěl ani obsazení hraběte kontratenorem, protože hlas by byl příliš úzký a orchestr je velký, mezzosoprán je objemnější. Richard Strauss měl skutečně krásný nápad.

Ve svém repertoáru inklinujete ke klasickým dílům skladatelů 19. a 20. století. Kteří z nich jsou vám svou tvorbou nejbližší?

Především jsem velkým ctitelem děl Gustava Mahlera a Ericha Wolfganga Korngolda. Velmi rád mám ovšem také tvorbu Richarda Wagnera, Johannese Brahmse a Richarda Strausse.

Pro mou kariéru bylo důležité nahrávání cyklu všech Mahlerových symfonií. V březnu vyšlo v Německu kompletní album (10 CD + 4 multichannel SACD), které mne velmi těší. Díla natočila Stuttgartská filharmonie a Dortmundská filharmonie. Z dirigentského pohledu bylo pro mne krásné, že se mi dostalo privilegia obsáhlý projekt uskutečnit. Skladatelovy symfonie jsou fascinující a současně velmi komplikované. Kompletně Mahlerovy symfonie nahrálo jen asi třicet dirigentů, například Lorin Maazel, Claudio Abbado, Seiji Ozawa, Mariss Jansons, Giuseppe Sinopoli a Simon Rattle. Měl jsem štěstí, že vyšlo také mnoho velmi pěkných kritik, z čehož jsem měl radost.

Česká filharmonie nahrála kompletní Mahlerovy symfonie v letech 1976 až 1982 se svým dlouholetým šéfdirigentem Václavem Neumannem. V současnosti stejný projekt připravuje orchestr se svým uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Co se vám líbí na Mahlerově hudbě?

Je skvělé, že Česká filharmonie natočila všechny skladatelovy symfonie ve své historii a opět se k nim ve svém novém nahrávacím projektu vrací. Na Mahlerových symfoniích se mi velmi líbí, jak kompletně se ve svém znění rozvíjí, kompozičně jsou na mimořádně vysoké úrovni.

V Dortmundu působíte na postech generálního hudebního ředitele Dortmundské opery a šéfdirigenta Dortmundské filharmonie už desátou sezónu. Jak obtížné bylo pro orchestr koronavirové období?

Jistě, období pandemie koronaviru bylo pro nás velmi obtížné. Až do března roku 2020 jsme byli s orchestrem zvyklí na velký úspěch, ale předloni na jaře jsme nesměli kvůli šíření koronaviru naši programovou nabídku provozovat. Ve srovnání s jinými hudebními institucemi mne potěšilo, že jsme složitou situaci vyřešili už po třech měsících. Velmi intenzívně jsem se snažil, aby naši hráči mohli co možná nejdříve opět veřejně vystupovat. Orchestr ovšem stále studoval repertoárová díla. V červnu jsme s radostí uskutečnili v Německu open-air koncert. V současnosti jsem rád, že na naše programy chodí mnoho návštěvníků, stejně jak před koronavirovou pandemií. Publikum máme skvělé, nadšené a věrné.

V jiné situaci jsou orchestrální hráči Bělehradské filharmonie, jíž jste šéfdirigentem sedmou sezónu v Srbsku…

V Bělehradu je situace pro hudebníky mnohem těžší než v Dortmundu, protože v Srbsku mají orchestrální hráči méně financí a stát je ekonomicky slabší než Německo. Ovšem, Bělehradská filharmonie má výjimečný potenciál. Těleso rádi řídí renomovaní i světoznámí dirigenti. Maestro Zubin Mehta je čestným dirigentem srbského orchestru. V Bělehradu je také velká tradice open-air koncertů a Zubin Mehta u nás řídil velký plenérový galakoncert v roce 2017, oba jsme se tehdy střídali na pódiu. Koncert navštívilo kolem pětatřiceti tisíc posluchačů, což bylo úžasné.

Bělehradská filharmonie má neuvěřitelnou vůli a temperament. Orchestrální hráči se snaží vydat ze sebe co možná nejlepší výkon a tvoří skutečně skvělý tým. Ke hře skladeb mají velmi silnou motivaci, o čemž svědčí i vyjádření dirigentů, kteří k orchestru přicházejí studovat naše repertoárové skladby. V atmosféře tělesa je zvláštní spirit, v Bělehradě jsem velmi rád šéfdirigentem. Repertoár orchestru je obsáhlý. Hudebníci s nadšením hrají i velké skladby Johannese Brahmse, Petra Iljiče Čajkovského a Gustava Mahlera. V adventním období plánujeme koncert symfonií Roberta Schumanna a Antona Brucknera.

Na sklonku loňské sezony jste uskutečnili společné velkolepé koncerty věnované hudbě Ludwiga van Beethovena…

Nejhezčí společný projekt, který jsme na sklonku sezóny zrealizovali s Bělehradskou a Dortmundskou filharmonií, byl „Beethoven maraton“, který se uskutečnil 19. června 2022 v Dortmundu a 26. června 2022 v srbském městě Novi Sad. Na obrovském pódiu se střídali od 10.00 hodin do 22.00 hodin oba orchestry. Dirigoval jsem všechny symfonie Ludwiga van Beethovena, přičemž jeho poslední Symfonie č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“ zazněla v podání obou orchestrů, Slovenského filharmonického sboru a zahraničních sólistů. Mimochodem městu Novi Sad byl letos propůjčen titul Evropské hlavní město kultury. Koncerty byly původně v plánu na rok 2020 u příležitosti skladatelova 250. výročí narození, ale kvůli pandemii koronaviru jsme je museli přeložit. Projekt byl skutečně nádherný.

Příprava na koncerty musela být pro vás náročná i po psychické stránce.

Ano, náročná, ale cítil jsem okolo sebe povzbuzující energii. Víte, já také rád sportuji. Mám dva syny a hraji s nimi v týmu fotbal. Prý se jim vyrovnám, říkají, což je skvělé. Musím být po jejich boku fyzicky fit.

Němečtí hudebníci mnohdy bývají z klasicistní Beethovenovy hudby nadšeni, protože cítí mnoho optimismu ve skladatelových dílech, nejen v jeho slavné Deváté symfonii s Ódou na radost, ale i v dalších kompozicích. Jaké jsou vaše pocity při interpretacích Beethovenových skladeb?

Líbí se mi, že Ludwig van Beethoven je ve svých kompozicích velmi konkrétní, a mohu jen potvrdit, že rovněž cítím v jeho dílech pozitivní sílu a optimismus. Jeho Devátá symfonie je z mého pohledu i jistou utopií, jaký by svět mohl být. V určité paralele přemýšlím momentálně o skladbách Antonína Dvořáka, které jsou velmi otevřené.

Které české skladatele jste si oblíbil?

Díla Antonína Dvořáka si zcela přirozeně získala mé srdce. Z historie známe výrok Johannese Brahmse, že Antonín Dvořák je lepším skladatelem. Tak moc ho obdivoval.

V tvorbě českých skladatelů najdeme mnoho krásných děl. Mám rád skladby Josefa Suka, dirigoval jsem několikrát jeho kompozice, které jsou skutečně nádherné. Oblíbil jsem si i díla Leoše Janáčka, zejména opery Z mrtvého domu, Výlety páně Broučkovy a Káťu Kabanovou, která je dle mého názoru skladatelovým nejlepším dílem. Často jsem řídil i jeho Sinfoniettu. Domnívám se, že opera Růžový kavalír Richarda Strausse je mnohem těžší na poslech než opery Leoše Janáčka.

Často jsem slyšela díla Richarda Strausse v podání Orchestru Vídeňské státní opery a poslechově jsou mi mnohem bližší než opery Leoše Janáčka.

Opravdu? Moc jste mne potěšila. Mám upřímně radost, že vnímáte díla obou skladatelů jinak na poslech.

Máte mnoho zkušeností s dirigováním i soudobých děl 20. století, která mnohdy bývají velmi obtížná pro posluchače, zejména pro návštěvníky, kteří nejsou profesionálové.

V soudobých kompozicích jsou momenty, kdy je hudba komplikovaná a posluchači náhle třeba přestanou dílu naslouchat soustředěně. Ano, máte pravdu, stále se jedná o problém zaujmout soudobými skladbami posluchače.

Profesionálové z hudební instituce se ovšem musejí alespoň pokusit vysvětlit repertoárová díla návštěvníkům divadel či koncertních síní. V Dortmundu před představením nebo koncertem často pořádám setkání se zájemci, kde jim přednáším o daném díle, někdy i s nahrávkou a ukázkami. V Německu zveme veřejnost i na otevřené zkoušky a všiml jsem si, že publikum poté přistupuje k soudobým dílům pozitivněji.

——————-

Gabriel Feltz patří k nejvýznamnějším německým dirigentům střední generace. Studoval na Vysoké hudební škole Hannse Eislera v Berlíně. V letech 2004 až 2013 zastával post šéfdirigenta Stuttgartské filharmonie a v současnosti je od sezóny 2013/2014 generálním hudebním ředitelem Dortmundské opery a šéfdirigentem Dortmundské filharmonie. S oběma filharmonickými tělesy nahrál všechny Mahlerovy symfonie. Album vyšlo letos na jaře v Německu. V Srbsku je rovněž šéfdirigentem Bělehradské filharmonie od sezóny 2017/2018. V Dortmundu i Bělehradě mu byla prodloužena smlouva až do sezóny 2024/2025.

Z klasické hudby je dirigentovi blízký repertoár 19. a raného 20. století, natočil řadu zajímavých projektů na CD i DVD. Řídil četné německé orchestry a přední tělesa zahraničí. Operní kariéra Gabriela Feltze začala velmi úspěšným debutem v Komické opeře Berlín s operou Vojáci Bernda Aloise Zimmermanna, Bludným Holanďanem v Bavorské státní opeře, Arabellou v Oper Frankfurt a novou inscenací Hamletmaschine Wolfganga Rihma v Curychu. Mezi další úspěchy patří inscenace v Curychu (Amerika Romana Haubenstocka-Ramatiho), Ženevě (nová inscenace Reise der Hoffnung – Voyage vers l’espoir Christiana Josta) a Komické opeře Berlín, kde diriguje Intolleranzu Luigiho Nona. Vrcholem loňské sezóny bylo zahájení nového Prstenu Nibelungova v Dortmundu (počínaje Valkýrou) v režii Petera Konwitschného. Gabriel Feltz se vrátil do Kolínské opery ve dvou inscenacích: Erich Wolfgang Korngold Mrtvé město v režii Tatjany Gürbacy (na oslavu prvního uvedení, které se v Kolíně nad Rýnem uskutečnilo před sto lety) a Die Vögel Waltera Braunfelse.

Foto: Marko Djokovic, Magdalena Spinn, Marcel Schaar, St. opera Praha (Facebook), z archivu G. Feltze