„Moszkowského víceméně pohodová, ač v některých místech interpretačně náročná skladba zněla v ‚rodinném‘ podání Čepických jako příjemně propracovaný celek, připomínající občas serenádu.“

„Třicetiletý Martin Kudrna zkomponoval Zrození hmoty přímo pro Komorní filharmonii.“

„Autor opojí posluchače vždy jen na okamžik a jde si důsledně za svým, neboť John Cage je mu zřejmě bližší než John Williams.“

Komorní filharmonie Pardubice patří k orchestrům, které pořádají mimořádný koncert k příležitosti 17. listopadu. Letos se taktovky ujal Marko Ivanović a kromě děl Mozarta, Moszkowského a Prokofjeva řídil premiéru skladby Zrození hmoty místního komponisty Martina Kudrny. Sólové houslové party interpretovali Markéta Čepická a Leoš Čepický.

Minimálně jednou v roce opouští Komorní filharmonie Pardubice své tradiční zázemí v Domě hudby a její technici postaví orchestřiště v prostoru moderní auly Arnošta z Pardubic v areálu zdejší univerzity. Listopadové slavnostní koncerty, pořádané při příležitosti vzpomínky na události let 1939 a 1989 pod názvem Studenti za svobodu a demokracii, vznikají ve spolupráci orchestru a pardubického vysokého učení už jedenadvacet let a pokaždé jsou v něčem dramaturgicky odlišné od běžných abonentních řad. Nejde přitom o akci určenou pouze akademikům, vedle studentů a pedagogů Univerzity Pardubice ji mohou navštívit i zájemci z řad široké veřejnosti. A protože město na soutoku Labe a Chrudimky si potrpí na hrdý a zdravý lokální patriotismus, odráží se tato skutečnost i v oslovování sólových interpretů. Letos však nejen interpretů, neboť jednu z kompozic, provedených během večera, napsal mladý autor z Pardubic.

Koncert orámovaly skladby patřící do kmenového repertoáru pardubického tělesa. Hudbu Wolfganga Amadea Mozarta tentokrát reprezentovala Předehra k opeře Don Giovanni. Orchestr i jeho bývalý šéfdirigent Marko Ivanović by ji dozajista mohli zahrát zpaměti. Posluchač se vždy nechá vtáhnout do pochmurné a výhrůžné atmosféry introdukce, aby z ní vyšel „očištěn“ následným kontrastem, v tomto případě včetně finální cody užívané mimo operní domy při koncertních provedeních. Zařazení skladby rozumím ze dvou důvodů: orchestr se při ní patřičně rozehraje a zároveň její podmanivost plní i jakýsi edukativní účel; vždyť v hledišti sedí hodně těch, co klasickou hudbu, vzhledem ke svému věku, teprve začínají poznávat.

Za posluchačsky vlídnou lze označit rovněž čtyřvětou Suitu pro dvoje housle a orchestr, op. 71 Moritze Moszkowského. Německý autor polského původu spojil svůj život především s klavírem a navázal na největší osobnosti romantického období. Moszkowského životopisci ale zmiňují i jeho vášeň pro housle, zejména pak skutečnost, že na ně hrával v akademickém orchestru. Komorní filharmonie zvolila verzi instrumentovanou současným americkým dirigentem Carlem Topilowem, sólových partů se ujali Markéta Čepická, koncertní mistryně pardubického orchestru, a její tchán Leoš Čepický. Dvacetiminutová, víceméně pohodová, ač v některých místech interpretačně náročná skladba zněla v „rodinném“ podání jako příjemně propracovaný celek, připomínající občas serenádu. Oba sólisté si pohráli se všemi jejími nuancemi, s jistotou zvládli technicky obtížnější úseky a ve vzorné spolupráci s orchestrem bedlivě řízeným Markem Ivanovićem odvedli poctivý výkon. Za vyjádřenou přízeň publika ještě poděkovali přídavkem v podobě Tance od Bély Bartóka.

Třicetiletý Martin Kudrna zkomponoval Zrození hmoty přímo pro Komorní filharmonii. Absolvent varhanní třídy Josefa Rafaji na pardubické konzervatoři je přes svůj mladý věk v regionu už známou a respektovanou uměleckou osobností díky působení v Chlapeckém sboru Bonifantes, v souboru ReBelcanto a zvláště ve vokálně-instrumentálním uskupení Chanson Trio Coucou. Jeho skladatelské ambice se už dočkaly ocenění, a tak není divu, že v autorské tvorbě neustává. A je jen dobře, že nastudování Zrození hmoty se dostalo do rukou Marka Ivanoviće, který patří v České republice v oboru hudby 20. a 21. století k největším znalcům a propagátorům.

Kudrnův počin totiž patří k nejzajímavějším skladbám soudobé muziky vzniklé v posledních letech. Autor se podle svých slov původně nechal inspirovat houslovým tématem a dějem z Dimenze dialogů Jana Švankmajera a zároveň vesmírem v celé jeho nekonečné podstatě. Na tomto základě vytvořil souvislý, dvacet minut trvající proud muziky kosmopolitního charakteru opřený o dynamiku ve všech myslitelných podobách. Ať už na pódiu vládne fascinující linka sólových houslí (opět všestranně spolehlivá Markéta Čepická), nebo dochází k jejímu proplétání s ostatními, vždy pozoruhodně představenými nástroji v orchestru, nepřeslechneme především zvuky vycházející z některého ze čtyř bicích postů. Určité pasáže skladby krátce připomínají snad i filmovou hudbu hollywoodského stylu, Kudrna jimi však opojí posluchače vždy jen na okamžik a jde si důsledně za svým, neboť John Cage je mu zřejmě bližší než John Williams. Za vůbec nejúchvatnější považuje autor těchto řádků okamžik někde v polovině skladby, kdy na sólové housle naváže smyčcová sekce tak bezprostředně a čistě, že se až zatají dech. Velmi rafinovaný je i moment, kdy už se zdá, že Kudrna přece jen dospěje k tradičnějšímu a mohutnému závěru, leč patřičný hudební motiv se opět zlomí a vše vygradují sólové housle. Markéta Čepická a pochopitelně i dirigent si nastudování Zrození hmoty jistě vychutnali.

Po spontánní posluchačské poctě přítomnému skladateli přišla ještě na řadu Symfonie č. 1 D dur, op. 25, Klasická Sergeje Prokofjeva. Nadšení z plnokrevného a bezchybného výkonu Komorní filharmonie okomentujme snad jen tím, že opět jde o jeden ze základních kamenů širokého rejstříku pardubického orchestru. V tištěném programu slavnostního koncertu se dokonce píše, že jen v prvních dvou dekádách své koncertní činnosti tuto skladbu hrál sto třiadvacetkrát…

Hudební večer v aule pardubické univerzity tak důstojně naplnil poslání i rozvíjenou tradici. A Kudrnovu kompozici Zrození hmoty vřele doporučuji k poslechu dramaturgům jiných orchestrů i rozhlasových stanic.

Foto: Michal Jeřáb