PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Samotný film by bez té geniální hudby byl de facto nevysílatelný.“

„Znovuuvedení filmu znamená především splacení dluhu české kinematografii a české hudbě.“

„Hudba celého filmu má ušlechtilý a vážný výraz.“

100. výročí vzniku Československé republiky a Den české státnosti zapracoval do své dramaturgie i Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Dnes a zítra v Obecním domě doprovodí projekci historického velkofilmu Svatý Václav s živou hudbou Jaroslava Křičky a Oskara Nedbala. Jde o jeden z posledních československých němých filmů a zároveň o jediný snímek věnovaný postavě patrona českých zemí…

„Dojem z jednoduché scény a minimálního pohybu postav zůstává čistý a působivý.“

„Heiner Müller se ve čtyřiašedesáti poprvé a naposledy dotkl oboru operní režie.“

„Brucknerův orchestr hrál Wagnerovu podmanivou hudbu s úžasnou dynamickou kázní.“

Nejnovější inscenací lineckého divadla Musiktheater je Wagnerův Tristan a Isolda. Hraje se od poloviny září, a to v koprodukci s Opéra de Lyon jako remake podoby z Bayreuthského festivalu z léta 1993. Do konce kalendářního roku je v plánu ještě pět představení, v lednu a v únoru pak tři.

„Jediné osvětlení obstarávaly desítky svíček rozmístěných po celém kostele.“

„Celek působil jako zázrak.“

„Obě zpěvačky, byť každá jinak, předávaly silné duchovní poselství.“

Sobotní zastavení festivalu Lípa Musica zavedlo jeho diváky do kostela svaté Barbory nedaleko Zahrádek, na jedno z nejkouzelnějších míst každoročního putování festivalu. Hlavními protagonistkami velmi intimního večera byly sopranistky Hana Blažíková a Barbora Kabátková. Program, kterým byly TEMNÉ HODINKY Jeana Françoise Couperina, se do kostela svaté Barbory hodil nadmíru, protože tam není instalován elektrický proud a jediné osvětlení tak obstarávaly desítky svíček rozmístěných po celém kostele.

„Fantasie a hravost autorů od první chvíle fascinovala.“

„Tahy smyčců jako by mluvily samy za sebe a nebylo třeba slov.“

„Bludiště seznamů je poctou nedávno zesnulému autorovi.“

Ztišená mluvená opera o pěti obrazech skladatele Martina Smolky a režiséra a libretisty Jiřího Adámka BLUDIŠTĚ SEZNAMŮ si vzala na paškál člověčí potřebu vytvářet seznamy, katalogy, posloupnosti a řady. Původně vznikla pod názvem Sezname, otevři se! na objednávku festivalu NODO pro Národní divadlo moravskoslezské, kde byla provedena s orchestrem a sborem. V této verzi jsme měli možnost ji zažít v úpravě pro smyčcový kvartet, harfu, klavír a herce v divadle Alfred ve dvoře.

„Thielemann nemohl jinak, než povinně připomenout stopadesáté narozeniny Richarda Strausse.“

„Arabella z roku 1933 je jubilantovo mistrovské dílo.“

„Tato nahrávka je naprosto unikátní především pěveckým obsazením snů.“

Videonahrávka opery „ARABELLA“ Richarda Strausse ze Salcburských Osterfestspiele z roku 2014 je pro mě osobně připomínkou jednoho v pravdě nezapomenutelného zážitku. Zamiloval jsem se tehdy do díla, které jsem viděl na jevišti poprvé, stejně jako do celého festivalu, v jehož rámci bylo uvedeno…

„Rusalkou se prošli napřeskáčku, se značnou fantazií a opravdu s odvahou.“

„Kontemplativnost upozadil ve prospěch okázalé velebnosti a výrazové intenzity.“

„Koruna za posledními tóny, aniž by se kdokoli pohnul, je nezapomenutelná.“

Dvořákovu Prahu uzavřela vynikajícím vystoupením Staatskapelle Dresden, těleso stejně tak dobré na koncertním pódiu, jako v orchestřišti drážďanské Semperovy opery. Totožným programem a také s dirigentem Manfredem Honeckem si dnes večer v domovském městě připomíná své 470. výročí.

„S moderní tvorbou si Zimermana při zběžném uvažování spojuje málokdo.“

„Ideální příležitost pro Zimermanova úhozová kouzla v nejtišší dynamice.“

„Te Deum je jednoznačně lepší. Ale Americký prapor není nezajímavý.“

KRYSTIAN ZIMERMAN je hvězdou první velikosti s pověstí senzitivního interpreta zejména romantické hudby. Festival Dvořákova Praha ho získal pro jiný kontext – jako sólistu v Bernsteinově Druhé symfonii zvané Věk úzkosti. Jak se dalo čekat, i z toho byla událost.

„Prostor sociální sítě často dokáže zkreslit realitu a skutečné výkony umělce.“

„Aktivisté rozdávali letáky a v sále se i při koncertě pohybovali muži s vysílačkami.“

„Koncert nebyl pro Dvořákovu Prahu šťastným krokem.“

Bylo lákavé zajít si poslechnout recitál Valentiny Lisitsy, této internetové hvězdy, které světová koncertní pódia otevřela nahrávka na Youtube. Dnes čítá její kanál více než 62 milionů zhlédnutí a jistě to není jediná kontroverze, která pianistku doprovází. Nečekané klima koncertu nakonec nepřineslo nijak zajímavý večer a pro Dvořákovu Prahu to nebyl šťastný výběr.

„Ančerlova typologie koncertních návštěvníků obstojí i po padesáti letech.“

„Jeho mobil svítil do tmy, z balkonu to musel být úchvatný pohled.“

„Nagelovaní muži nečekali na přídavek a vyrazili do salonku určeného pro zachránce planety.“

Není daleko doba, kdy si místo papírového programu koupíme licenci k online verzi obohacené o videa, rozhovory a bůhví co ještě. Zdaleka už výjimkou není, že na mobilech můžeme pomocí speciální aplikace sledovat např. titulky k opeře. Nepříjemnou daní moderních technologií jsou ovšem ti, co si chodí na koncerty psát maily či smsky nebo surfovat po netu. Právě nad nimi se zamýšlí ombudsman Českého rozhlasu Milan Pokorný.

„Jistota Kissinovy hry i náročnost, se kterou se k partituře staví, brání v hledání jakékoliv hráčské nedostatečnosti.“

„Jeho technická preciznost našla s Altrichterem – díky dirigentově schopnosti hudbu dramaticky násobit a zdobit – společnou řeč.“

„Dvořákova Osmá byla pod vedením Petra Altrichtera vlastně jako Lisztova hudba.“

Úterní koncert festivalu Dvořákova Praha byl efektním večerem – jak programem, tak především obsazením Petra Altrichtera a Jevgenije Kissina. Ačkoliv u Dvořáka se dá o Altrichterově vnější efektnosti polemizovat, v Lisztově Prvním klavírním koncertu našli interpreti společnou řeč.

„Žádný záchytný bod pro člověka chtějícího si na koncertě spíše odpočinout.“

„V symfonii zřejmě škrtal. Jak mnoho, zůstává věcí jeho svědomí.“

„Adamsova skladba působí masivně i étericky, disonantně i zvukově opojně.“

Inaugurační koncert šéfdirigenta Dennise Russella Daviese rozhodně nebyl konvenční. Nasvítil Filharmonii Brno třemi jasnými paprsky. Jeden se dotkl odvážné dramaturgie, druhý zaujaté interpretace. Třetí, odhalující realitu sálu Stadionu, však bolestně připomněl, že postavení moderní koncertní síně je pro město opravdu naprostou nezbytností. 

„Provedení přimrazilo posluchače do sedadel.“

„Michal Kaňka na sebe – vedle Sharon Kam – strhl největší pozornost.“

„Dramaturgům náleží pochvala za podobné „výstřelky“, které se v běžné sezoně neuvádějí.“

Osm muzikantů, kteří se „náhodně“ potkali v jeden večer. Tři zkoušky před koncertem. Výsledkem nádherné hudební ztvárnění smíření, odpuštění a apokalypsy, kterou střídá naděje. A důkaz, že ti nejlepší muzikanti dokážou své ego odevzdat celku, podřídit své ambice ansámblové souhře. Závěrečný koncert Komorní řady, kterou svým jménem a umem zaštítila izraelská klarinetistka Sharon Kam, se uskutečnil 17. září v pražském Rudolfinu.