„Opatřil dílo v ohromujícím zvuku orchestru a sboru hudbou, která se v roce premiéry 1846 zdá stejně neuvěřitelná, jako byla o šestnáct let dřív jeho Fantastická symfonie.“
„Sólová scéna Štěpánky Pučálkové, nádherná árie podbarvovaná anglickým rohem, zůstane dlouho v paměti.“
„Komplexní romantickou fresku, tvarovanou jak podle koncertních zvyklostí, tak podle operních zákonitostí, vystihoval Tomáš Netopil po celý večer s velkou představivostí i cílevědomostí.“
Faustovo prokletí je podobně jako Fantastická symfonie trestí hudebního romantismu, extravagantním výsledkem tvůrčí výjimečnosti Hectora Berlioze. Rozsáhlé dílo žánrově označil jako dramatickou legendu, ale klidně by se dalo hovořit o koncertní opeře. Na festivalu Pražské jaro zazněla exaltovaná skladba o Faustovi, Mefistovi a Markétce v pondělí právě takto – lyricky i hrůzostrašně, rouhačsky, epicky, barvitě. Dirigent Tomáš Netopil do ní s velkým aparátem účinkujících dal vše, co lze.