Pražský komorní balet uvede ve středu 1. prosince v 19:30 hodin v pražské Městské knihovně premiéru inscenace Kříž u potoka v choreografii Aleny Peškové. Pro nové taneční drama, které se zabývá tématy, jako jsou smysl života, nedorozumění, oběť, vina či láska, se choreografka inspirovala stejnojmenným románem Karoliny Světlé a Dvořákovým smyčcovým kvartetem d moll, op. 34, který živě přednese Zemlinského kvarteto. Večer zaznějí ještě další dva smyčcové kvartety z pera Antonína Dvořáka, a to č. 4 e moll a jeho poslední kvartet, G dur. Završí se tím kompletní provedení všech Dvořákových smyčcových kvartetů, které letos – v roce stého osmdesátého výročí skladatelova narození – v rámci série 4plus Zemlinští uvedli.

„Karolina Světlá pracuje ve svém slavném románu s několika nadčasovými tématy, ze kterých jsem si já pro naše představení vybrala pouze ta, která – jak se domnívám – zrcadlí i geniální Dvořákova hudba,“ vysvětluje choreografka Alena Pešková a dodává, že způsob, jakým se rozhodla příběh odvyprávět a jakým pracuje s tanečníky, není asi úplně neobvyklý. Je-li s ním pracováno do důsledku, dost možná ale neobvyklý efekt přinese. Chybí tu pro tanec tolik typický ornament. Všechny pohyby tu jsou „významotvorné“ a hlavně „emocetvorné“. Vše by mělo působit velmi nepřipraveně, a tedy přirozeně – což je na jevišti vždy to nejtěžší. Jako když hudba a pohyb na poslední chvíli vytrysknou z právě prožívaného. Tanečníkům nechává Alena Pešková uměleckou svobodu do té míry, do jaké jsou absolutně pravdiví a přesvědčiví. Pokud se toto podaří, bude to podle ní velmi lehké nechat se strhnout dost rychlým sledem obrazů. Jako prohlížením fotografií v albu, kdy z gesta či výrazu tváře vytušíme, k čemu mohlo dojít i mimo záběr.

„Večer, který je závěrečným koncertem série 4plus 2021, přináší tři Dvořákova kvartetní díla,“ doplňuje violista Zemlinského kvarteta Petr Holman s tím, že kromě smyčcového kvartetu d moll, op. 34, na který bude tančit Pražský komorní balet, zazní také jediné autorovo kvartetní dílo, které je koncipováno jako jednolitý útvar, bez rozčlenění na jednotlivé věty. Stejně jako Zemlinští celou sérii v lednu zahajovali prvním Dvořákovým kvartetem, nyní ji zakončí jeho posledním kvartetem – G dur, op. 106. Toto monumentální dílo shrnuje a uzavírá veškeré skladatelovo mistrovství. Nalezneme zde vše, co bychom od Dvořáka očekávali, a ještě mnohem víc – prokomponovanou první větu s nádhernými tématy a někdy až neobvyklými doprovody, takřka symfonicky znějící pomalou větu, několikadílné monumentální scherzo a propracované finále s radostným a optimistickým závěrem.

Foto: Michal Hančovský, Christian Palm, archiv Aleny Peškové