„S Tomášem Netopilem, který mimořádně pečlivě hlídal co nejnižší dynamiku doprovodu, nepřehnali tempo a závěrečné „Alleluia“ tak bylo krásnou korunou.“

„Dva příbuzné, a přece jasně odlišné hlasy předaly dva výstižně charakterizované lidské profily.“

„Beethovenova Osudová symfonie má jednu nevýhodu: od prvních tónů vyžaduje od orchestru naprosto mimořádné soustředění.“

Slavnostní koncert Mezinárodní letní hudební akademie Kroměříž byl v neděli večer skvělým doprovodným veřejným programem kurzů. Splnil i funkci benefice pro sociální služby. Ve Skleníku Květné zahrady představil za doprovodu zlínské filharmonie úspěšné loňské absolventy a dal prostor uměleckému garantovi celé akce, kroměřížskému rodákovi Tomáši Netopilovi. Program přilákal několik set posluchačů. Uzavřel předchozí horké dny: v dlouhé bílé historické prostoře s velkými okny bylo skutečně „jako ve skleníku“.

Fiharmonie Bohuslava Martinů Zlín, dirigovaná Tomášem Netopilem, měla v první polovině koncertu doprovodnou úlohu, po přestávce pak dostala za úkol potěšit a povzbudit Beethovenovou Osudovou symfonií. Sólisty podpořila pod nesmlouvavýma rukama s taktovkou pečlivě a pozorně, slavné orchestrální dílo pak po počáteční nejistotě gradovala k úctyhodnému a nakonec strhujícímu dojmu.

Houslista Matteo Hager, loni nositel jedné z cen na Letní hudební akademii Kroměříž a také laureát kurzů Václava Hudečka v Luhačovicích, zahrál s nadstandardním klidem a pěkným výrazem Introdukci a Rondo capriccioso od Camilla Saint-Saënse. Jeho projev je směsí technické jistoty, emocionality, muzikality a srdce na pravém místě a spontánně vzbuzuje uznání. Skladba měla krásná ztišená místa s nádherně vedenou melodickou linkou i přesnost v rychlých pasážích a byla na úvod v Hagerově interpretaci až překvapivě silným trumfem večera.

Druhý bod programu měl stejnou interpretační jednoznačnost: sopranistka Tereza Zimková, donedávna známá pod příjmením Maličkayová, zazpívala sólový part Mozartova moteta Exsultate, jubilate svým křišťálovým hlasem s přehledem v celém rozsahu i v proměnách nálad. S Tomášem Netopilem, který i v jejím případě, stejně jako předtím u mladého houslisty, mimořádně pečlivě hlídal co nejnižší dynamiku doprovodu, nepřehnali tempo a závěrečné „Alleluia“ tak nebylo závodem, ale krásnou korunou.

Tereza Zimková, stejně jako Hager nositelka jedné z cen z loňské kroměřížské Letní hudební akademie, a to Ceny Akademie klasické hudby, se pak v Duettinu Zuzanky a Hraběnky z Mozartovy Figarovy svatby spojila na pódiu se svou lektorkou Kateřinou Kněžíkovou. Dva příbuzné, a přece jasně odlišné hlasy v nedlouhém výstupu s velikou porcí pravdivě působících emocí předaly dva výstižně charakterizované lidské profily. Zralá žena s nadhledem začíná být pro Kateřinu Kněžíkovou jako pro interpretku čím dál víc autentickou polohou, kterou dokáže hlasem moc pěkně vystihnout. Krásné pomalé tóny, kterými se Hraběnka obrací na mladičkou Zuzanku, byly hudebním potěšením.

Před přestávkou pak vystoupil třetí nositel loňského kroměřížského ocenění, houslista Ferdinand Pavel Slezák. Výrazně introvertně působící mladý muž s přehledem zahrál Ravelovu proslulou efektní virtuózní kompozici Tzigane, od dlouhého sólového úvodu na nejhlubší struně až po efektní závěr pěkně vypracovanou.

Beethovenova Osudová symfonie má jednu nevýhodu: od prvních tónů vyžaduje od orchestru naprosto mimořádné soustředění, aby byly přesné, úderné, skutečně „osudové“, ať už jejich artikulaci, akcenty a koruny dirigent pojme jakkoli. Zlínští filharmonici tenhle moment při detailním pohledu tak zcela nezvládli, ale postupně během půlhodinové skladby čím dál víc dosahovali blíž k obvyklé společné jistotě a symfonie získávala na jednoznačné závažnosti. Tomáš Netopil ji vedl dál a dál k vrcholu, úspěšně… tak, že v samém závěru neměla interpretace ani stín slabosti.

Kroměřížský Skleník, vpředu s vysokým pódiem a vzadu s velkými palmami v květináčích, je neopakovatelným koncertním prostorem. Včetně choreografií, které v něm nad hlavami posluchačů po celý večer svým třepotavým letem vytvářel jeden maličký poplašený netopýr.

Foto: LHAK a Petr Veber