KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Lukáš Kozubík: Exkurz do světa opery je pro sbor přínosem english

„Příprava opery Notre Dame byla náročná, protože – i když se nejedná o operu takzvaně sborovou – jednotlivé vstupy vyžadují více instrumentální vedení hlasu.“

„Soudě podle festivalu v St. Gallen, kulturní život se ve Švýcarsku vrací v plném rozsahu.“

„V Pražském filharmonickém sboru pociťuji kromě radosti zejména pokoru.“

Na letním festivalu ve švýcarském městě St. Gallen se na uvedení málokdy hrané opery Notre Dame od pozdně romantického rakouského autora Franze Schmidta podílí i Pražský filharmonický sbor. Skladatel se nechal na začátku dvacátého století inspirovat historickým románem Zvoník u Matky Boží od Victora Huga. Po páteční premiéře následuje ještě několik repríz. Mezinárodně uznávané české sborové těleso hostuje na tomto místě v podobně objevných produkcích pozapomenutých děl pravidelně od roku 2009. Tentokrát ho připravil jeho druhý sbormistr Lukáš Kozubík. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje operu i práci, která hostování předcházela. A zmiňuje i pocity, se kterými před rokem do sboru nastoupil.

Franz Schmidt není pro nás v Česku příliš známým autorem. Jak pro Vás osobně?

Musím se přiznat, že opera Notre Dame je pro mne prvním „osobním“ kontaktem s dílem Franze Schmidta. V minulosti už však Pražský filharmonický sbor v nastudování pana šéfsbormistra Lukáše Vasilka provedl jeho oratorium Kniha sedmi pečetí, které patří k vrcholům skladatelovy tvorby.

Jak zachytil historický příběh? Dramaticky, expresivně?

Hudební zpracování je podle mého názoru nejen dramatické, odpovídající tedy dějové linii a vykreslení postav, ale také epické, chcete-li symfonické. Je nutné mít na paměti, že Franz Schmidt byl zaměřen na hudbu instrumentální, zejména symfonickou. Díky vynikající instrumentaci dokáže v opeře udržet i v dlouhých orchestrálních mezihrách tolik potřebné napětí, které je pro větší formy důležité.

Byla příprava náročná? Jde o velké sborové scény? Církevní? Světské…?

Každý proces studia nového díla je hledáním cesty, na které se nám podaří nastudovat i dosti náročné party s ohledem na křehkost a zranitelnost lidského hlasu. Příprava opery Notre Dame byla náročná, protože – i když se nejedná o operu takzvaně sborovou – jednotlivé vstupy vyžadují více instrumentální vedení hlasu s cílem udržet plasticitu zvuku v celém ambitu sborové faktury. V dějové linii pak sbor představuje tradičně komentátora děje, to znamená lid, dav…

Hraje se opera Notre Dame v moderní inscenaci, nebo letní scéna přináší spíše tradiční řešení?

Myslím si, že pan režisér zvolil jednoznačně klasický inscenační klíč, který je zřejmě do jisté míry předurčen i samotnou „open air“ formou a jejími technickými možnostmi.

Jaký je zájem o méně známé dílo? V St. Gallen je taková dramaturgie tradicí…

Podle našich informací jsou všechna představení beznadějně vyprodána, takže máme všichni radost z velkého zájmu i pozitivního přijetí publika.

Jak vypadá aktuální koncertní život ve Švýcarsku?

Netroufám si hodnotit obecně celou zemi a její aktuální situaci v kultuře, ale soudě podle festivalu v St. Gallen, tak se zde kulturní život vrací v plném rozsahu, o čemž svědčí i velké množství dalších koncertů a jiných doprovodných akcí.

Je pro členy sboru každoroční účinkování v opeře, ať už v St. Gallen, nebo následně na festivalu v Bregenzu, příjemnou změnou vzhledem k jinak převažujícímu koncertnímu působení?

Myslím si, že ano. Opera je obecně vzato přece jenom trochu jiný svět, jiný způsob vyjádření, jiná práce s výrazivem a celkovým hlasovým projevem. Takový exkurz do světa opery může být tedy velmi přínosný, a to oboustranně! Za předpokladu, že se jedná o špičkový operní festival, což je naštěstí případ Pražského filharmonického sboru.

Podíváte se také do Bregenzu?

Ano a velmi se na to těším. V srpnu budu střídat pana sbormistra Vasilka v krásné inscenaci Rigoletta!

Přišel jste do Prahy z Košic, byla to velká změna? A jste rád, že pracujete s Pražským filharmonickým sborem?

Košická opera měla pod vedením Karola Kevického výbornou úroveň a zajímavou, vyváženou dramaturgii. A já jsem rád, že jsem mohl být u toho! Srovnávat podmínky a jiné okolnosti práce v Košicích s podmínkami v Praze by ale bylo z různých důvodů nemožné… V Pražském filharmonickém sboru pociťuji kromě radosti zejména pokoru, s kterou přistupuji ke kolegům ve sboru, úctu k tradici, která je zde hluboce zakořeněna, a obrovskou zodpovědnost vůči důvěře, kterou jsem dostal. Ostatně, stačí se podívat na sbormistry, kteří zde byli v minulosti až dodnes… Je to prostě čest, služba a závazek.

———————

Lukáš Kozubík vystudoval operní zpěv na Janáčkově konzervatoři a Institutu pro umělecká studia na Ostravské univerzitě. Zároveň je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v oboru dirigování sboru ze třídy Lubomíra Mátla. Již během studií spolupracoval s řadou koncertních sborů, mimo jiné s Brněnským akademickým sborem a Pěveckým sborem Lumír Brno, se soubory Musica conspirata Brno, Ansámbl Forte, Chorus Ostrava, Cantores Domini a dalšími. Aktivně se podílel také na činnosti Komorní opery JAMU na pozicích asistenta dirigenta, sbormistra a korepetitora. Je stálým hostujícím sbormistrem a dirigentem sborových dílen ve Frýdku-Místku se zaměřením na hudbu českých a slovenských skladatelů a jako porotce se účastní mezinárodní sborové soutěže „Adamcove dni“ v Košicích. Od sezony 2012/2013 byl sbormistrem opery Státního divadla v Košicích. Zároveň byl zakladatelem a uměleckým vedoucím tamního Dětského operního studia a do jara 2020 působil jako pedagog na košické konzervatoři, kde založil operní studio a školní sbor. Pravidelně spolupracuje s orchestry v Košicích a Žilině, s orchestrem Musica Iuvenalis. Na univerzitách v Ružomberku a Prešově se podílí na uvádění starých slovenských autorů. Od roku 2013 je členem komorního ansámblu Cassovia baroque trio, se kterým se zaměřuje na interpretaci staré hudby.

Foto: Ivana Buzkova, Toni Suter, archiv sboru

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky