1

„Je mi pětaosmdesát. Jsem rád, že jsem se toho dožil, měl jsem celkem úspěšný i dobrodružný život.“

„Rádiu jsem říkal ádijko a pořád mi nešlo do hlavy, kde v tom ádijku ti hráči jsou.“

„Dirigent je od toho, aby všechno vyjádřil rukama a očima. Ne složitě mluvit, ale vše správně oddirigovat.“

Vladimír Válek – dirigent. Tahle charakteristika říká vše. Válek je dirigentem tělem i duší, zmíněnou profesi miluje a kam přijde, tam kvete umění. Prošel řadou orchestrů u nás i v cizině a všude nechal nesmazatelné stopy. Severočeská filharmonie Teplice, Dvořákův komorní orchestr, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Česká filharmonie, Slovenská filharmonie, Symfonický orchestr v nizozemském Leeuwardenu, Ósaka Symphoniker, a samostatnou kapitolu tvoří jeho působení na postu šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jak říká, rádio je jeho život. I o tom budeme v následujícím bilančním rozhovoru mluvit. S Vladimírem Válkem se scházíme v době, kdy slaví krásné pětaosmdesátiny. Tedy – kvůli koronaviru a mistrově pobytu na Moravě o pár dní později.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
12

„Hudbu píšu proto, aby žila.“

„Měla jsem pocit, že oproti českým studentům mě chtějí ti američtí vyždímat, zato se ale těžko loučí s přebytečnými pasážemi svých děl.“

„Hudbu, pokud jsem na světě, mám s sebou vždycky, je to moje životní stálice.“

Úspěšná, skromná, přátelská k těm, které má ráda. Taková je hudební skladatelka Sylvie Bodorová. Píše muziku, která se dobře poslouchá, a díla od ní chtějí soubory i sólisté z celého světa. K tomu učila na vysokých školách jak v Česku, tak v Americe. Na kontě má velké množství úspěšných děl, většina z nich má přitom hluboký duchovní kontext. V současnosti pilně pracuje na nové (své druhé) opeře. Jmenuje se Quo vadis a píše ji pro operní soubor plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus