PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V době koronakrize se jasně ukázalo, že kultura u nás stojí opět bohužel úplně na okraji zájmu státu a vlády.“

„Poslední kapka přetekla před pár dny.“

„V tuto chvíli nikdo neví, jaká bude situace na podzim. A netuší to ani posluchači a návštěvníci, kteří se bojí kupovat dopředu vstupenky.“

Srozumitelná, koncepční a předvídatelná pravidla omezování živé kultury a plán její obnovy po skončení koronavirové krize požaduje po státu volné sdružení #zazivouhudbu. Prosazuje zájmy 130.000 lidí z oboru populární i klasické hudby a s nimi spjatých služeb. Na pondělní demonstraci „Nechte živou hudbu hrát!“ tisícovka účastníků vyjadřovala nespokojenost s chováním vlády a úředníků vůči hudebnímu sektoru,…

„Viry i bakterie s námi byly, jsou a budou a nejsmutnější smrt je z vyděšení.“

„Žádný pořadatel si nemůže být jistý, zda nebude jeho akce z okamžitou platností zastavena. Nikdo nemůže doufat, že bude v rozumném předstihu informován.“

„Je třeba s mocí nastavit pravidla hry, jinak může jít naše kultura takříkajíc do kopru.“

Rozhodnutí hygieniků, kteří v pátek v Moravskoslezském kraji zakázali kvůli koronaviru akce s účastí nad sto lidí a kteří i dalšími opatřeními nečekaně vrátili region do doby před uvolňováním restrikcí, vzbudilo emoce. Jako kontroverzní se ukázalo hlavně to, že vydali příkazy bez upozornění a s okamžitou platností. Do dosavadních okolností vnesli bezprecedentní prvek naprosté nejistoty. O rozhodnutí se začalo hovořit jako o bezohledném a devastujícím, jako o výsměchu všem lidem, kteří něco organizují…

„Svoje zásady, postoje a názory zastávala až do konce svých dnů. Nekompromisně a radikálně.“

„Nezaobírala se připomínkami svých uměleckých úspěchů, nikdy je sama také nepřipamatovala. A že jich za padesát let činnosti doma i v zahraničí bylo.“

„Byla osobností náročnou, laskavou, tvrdošíjnou i statečnou… a určitě hodnou naší vzpomínky a úcty.“

Sté narozeniny, k nimž klavíristce Zorce Zichové (1920-2017) chyběly už pouhé tři roky a které připadají právě na dnešek, se staly pro profesora Jiřího Hlaváče, klarinetistu a pedagoga, podnětem k připomenutí jejího lidského a uměleckého profilu. Potkávali se na hudební fakultě AMU. Zorka Zichová tam pedagogicky působila v letech 1950 až 1981 v oboru klavírní spolupráce. V roce 1968 byla jmenována docentkou pro obor klavír se zvláštním zřetelem ke komorní hře. Koncertní činnosti se věnovala do června roku 1990.

„Studijní léta v Praze na Konzervatoři jsme prožívali v porevolučním kvasu opravdu radostně a bouřlivě.“

„Honza byl to, čemu se říká srdcař.“

„Budou to stovky lidí, kteří nikdy nezapomenou na jím pořádané Zjefteky.“

Jen odchod opravdu výjimečného člověka dokáže vyvolat takovou vlnu emocí, jaká se od posledního dubnového dne vzdouvá na sociálních sítích napříč hudebními kruhy. Nečekaně zemřel skvělý hornista Jan Musil. V šestačtyřiceti letech. Jinak plný sil. Možná ani netušil, jak moc je oblíbený a milovaný. Ze všech stran přicházejí nevěřícné reakce a vyznání. Osobní vzpomínku na něj napsal pro KlasikuPlus.cz jeho blízký přítel a kolega Radek Baborák.

„Jeho skromnost mu bránila k sobě víc poutat pozornost, přitom v muzeu odvedl heroický kus práce.“

 „Jeho vzpomínky dnes už mají hodnotu zlata; své o tom vědí i muzikologové z olomoucké univerzity.“

 „A protože vládl jemným intelektuálním humorem, uměl návštěvníky zaujmout.“

V požehnaném věku 87 let zemřel 16. dubna 2020 v Poličce muzikolog František Popelka ml. (narozen 19. 2. 1933). Křestní jméno František mu sice figurovalo v rodném listě, ale nikdo mu neřekl jinak, než Iša. To pro odlišení, neboť stejně jako jeho tatínek František Popelka st. se většinu profesního života věnoval propagaci Bohuslava Martinů – záměna osobností by tak byla nasnadě… Jeho odborný i lidský odkaz zachytila pro KlasikuPlus doc. Monika Holá z  Centra Bohuslava Martinů Městského muzea a galerie v Poličce.

„Publiku neváhal nabídnout trochu efektu i hodně afektu, trochu skandálnosti či senzačnosti.“

 „Koupil zámeček u Krakova, skoupil pozemky všude kolem, založil arboretum a začal obchodovat se stromy. „Stromy už mě zajímají víc než hudba“, dal se slyšet, nevděčník.“

„Géniem byl spíše notograf, který malůvky mladého Pendereckého převedl do hratelné partitury.

Březen 2020 se do historie zapíše nejen kvůli pandemii koronaviru, ale také jako datum odchodu jednoho z hudebních velikánů. 29. 3. zemřel Krzysztof Penderecki. Nad jeho osobností, dílem a odkazem jsme se zamysleli nejen my, ale také hudební skladatel a šéfredaktor Českého rozhlasu D-dur Lukáš Hurník pro naši rubriku OsobnostPlus.

„Druhému koncertu bude předcházet prohlídka sbírek muzea, kde se nacházejí proslulé nástroje značky Kebrdle, heligonky rodiny Hlaváčků i argentinské bandoneony.“

„Vzorem ostatním bylo otevření akordeonových oddělení na našich konzervatořích již v 60. letech minulého století.“

„Třikrát ročně se setkávají zástupci celého světa k řešení aktuálních úkolů v akordeonové oblasti.“

Praha bude během nadcházejícího víkendu, od pátku 28. února do neděle 1. března, hostit 142. ročník Mezinárodního kongresu a festivalu světové akordeonové konfederace CIA. V jeho průběhu se návštěvníci mohou těšit na dva koncerty a závěrečnou prezentaci výrobců těchto nástrojů a hudebních vydavatelství. Festival podporuje Státní fond kultury a Nadace OSA a jeho partnery jsou Pražská konzervatoř a Národní muzeum.

„Režim se pokusil využít Otvírání studánek jako pobídku skladateli, aby se vrátil do Československa. Proto bylo také Miloslavu Burešovi umožněno za ním v roce 1957 vycestovat do Itálie.“

„Obliba Otvírání studánek byla, je, a dost pravděpodobně bude nezměrná, bez nadsázky lze říci, že básník z úspěchu této spolupráce profitoval po zbytek života.“

„V dopise Burešovi se Martinů podivuje nad nezájmem o trojici pozdějších kantát.“

Před rovnými 110 lety, 6. listopadu 1909, se v Poličce narodil Miloslav Bureš, často označovaný za „básníka Vysočiny“. Je znám zejména jako autor veršů, které zhudebnil Bohuslav Martinů ve svých „vysočinských kantátách“, ostatní jeho tvorba zůstává pozapomenuta. Kdo vlastně Miloslav Bureš byl a jaké byly jeho profesní osudy?

„Velmi obtížná skladba, avšak plná neotřelé a podivuhodné krásy, která zdaleka nemusí vyznít tak neefektně, jak se o ní tvrdí.“

„Bohužel se následkem tohoto snažení většinou setřel pel zpěvnosti, vnitřní křehkosti a humoru některých partií koncertu.“

„Hrát v dnešní době čistě Kurzovu úpravu není průchodné.“

Pianista Ivo Kahánek se v poslední době podrobně zaobíral Klavírním koncertem g moll Antonína Dvořáka – na svou dobu nekonvenčním opusem sedmatřicetiletého, tehdy ještě nepříliš známého skladatele, kompozicí s pověstí nevděčného díla. Skladbu studoval, spolupracoval na její notové edici, natočil ji s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou na CD a uvedl ji v září na festivalu Dvořákova Praha. To vše rozhodně dává hned několik důvodů k tomu, aby Ivo Kahánek pro KlasikuPlus shrnul svůj pohled na dlouholeté uvádění díla v úpravě Viléma Kurze…

„V intencích dobové rozhlasové praxe znělo dílo přímým přenosem do éteru a bohužel se o jeho konkrétní podobě více nedozvíme – záznamy tehdy neexistovaly.“

„Precizní hudební nastudování bylo dílem dirigenta Tomáše Krejčího, který na sebe vzal nejen úkol finální – interpretační, ale i nelehký úkol přípravný.“

„Nápad uchopení Oidipa v podobě statického rozhlasového vysílání vnímám jako velmi příhodný a líbil se mi; s čím ale ztotožněna nejsem, je nadnesené označení této inscenace za světovou premiéru scénického uvedení.“

Padesátý ročník festivalu Moravský podzim je letos věnován z velké části jubilujícím uměleckým osobnostem. Patří mezi ně – vedle vedle E. F. Buriana, Mieczysława Weinberga a Heinze Holligera – Bohuslav Martinů, od jehož úmrtí v srpnu uplynulo šedesát let. Festival tak reflektuje vlastní kořeny, neboť hned jeho historicky první ročník v roce 1966 byl tomuto skladateli tematicky věnován – a to beze zbytku.

„Sólová flétna je vyjadřovacím prostředkem nejbližším mému srdci.“

„V případě tvorby žen-skladatelek vnímám hlas sólové flétny jako naléhavý, flétna – v češtině femininum – hovoří hlasem jejich duše.“

„Pět autorek, a pět různých přístupů ke skládání hudby pro sólovou flétnu vytváří dohromady jeden celek.“

Pondělní večer v New York City. Nádherný koncertní sál Českého Domu „Bohemian National Hall“ se zaplňuje posluchači z řad profesorů Columbijské Univerzity i Čechy žijícími trvale ve Spojených státech. Dnešní koncert, který pořádá Společnost pro vědy a umění, v zářijovém programu vyniká. Všechny skladby z programu jsou totiž zkomponované ženami – skladatelkami a pouze pro obsazení sólové flétny nebo sólové flétny s elektroakustickou stopou.

„Poličská pobočka Společnosti Bohuslava Martinů si letos připomněla čtyřicet let existence.“

„Napjatě očekávaným bodem přehlídky bylo promítání dokumentu amatérského filmaře Petra Vorlíčka, který zaznamenal uložení ostatků Martinů v Poličce v roce 1979.“

„Niterná interpretace byla dílem Lubomíry Sonkové (recitace) a Leoše Černého (viola).“

Letos jsme si připomněli hned dvojí kulaté martinůovské výročí: 60 let od smrti skladatele a 40 let od uložení jeho ostatků v rodinném hrobě v rodné Poličce, kde spočívá vedle rodičů a sourozenců – a také vedle manželky Charlotte.

„Některé posluchače vykolejí chybějící programová informace o vysílání nedělních zvonů.“

„Jiní diskutují o například o vztahu pojmů hudební moderna a soudobá hudba.“

„Rezolutností se naopak vyznačují posluchači katastrofisté.“

Zdrojem hudby, kultury a informací je bezesporu stále rozhlas. Někteří sice vidí jeho pomyslný blížící se zenit a rádiím prorokují neodvratný konec, jiní ale berou vysílání za nedílnou součást svého každodenního života a dokonce ho pečlivě řeší. Své o tom ví a s našimi čtenáři se o své zkušenosti a postřehy dělí ombudsman Českého rozhlasu Milan Pokorný, jedna z našich OsobnostíPlus.

„K respektu k novému nástroji přispěl svojí pedagogickou, ale i publikační činností Václav Riedlbauch. Asi nejvýraznější stopu pak na akordeonovém oddělení zanechal Jaroslav Vlach.“

„V současné vedle sólových kompozic vznikají původní skladby s přihlédnutím ke komorním sestavám, a tak na koncertech můžeme slyšet díla současných skladatelských osobností.“

„Zatím museli absolventi naší konzervatoře odcházet na vysokoškolská studia do zahraničí, nový děkan HAMU se oficiálně vyjádřil k záměru otevřít akordeonový obor v Praze.“

Zítra se koná AKORDEONOVÁ AKADEMIE – každoroční událost pro studenty, interprety, pedagogy a příznivce i propagátory tohoto nástroje, který nesmazatelně patří ke klasické hudbě, i když ho tak možná ne každý vnímá. Letos přijede Franck Angelis z Francie, který patří k nejhranějším akordeonovým skladatelům současnosti. V 10 hodin dopoledne bude mít seminář a od 15 hodin koncert z vlastních skladeb v Koncertním sále Pražské konzervatoře. Nad akordeonem od jeho historie až budoucnost a také nad českými úspěchy se pro KlasikuPlus zamyslel Ladislav Horák.

„Mám na pultě něco, co nesložila živá bytost. Chtě nechtě to člověka přinutí k chvilce filosofie a osobní etiky‘.“

„Najednou zjišťuje, že si skrze černé kuličky „povídá“ s duchem člověka, který dle našich materiálních měřítek dávno ‚skončil‘.“

„Člověk odnepaměti posedlý touhou ovládnout mechanismus (S)tvoření. Ale budeme jednou milovat iDvořáka???“

Jednoho dne mi v polovině března zazvonil telefon: volali mi z PKF Prague Philharmonia a nabídli mi možnost zúčastnit se projektu Future Dvořák. Byl jsem poněkud v časové tísni – skladbu bylo nutné nastudovat během týdne – ale přemohla mne zvědavost a souhlasil jsem. Princip projektu zazněl již několikrát v médiích, přesto si dovolím pro přehlednost jej stručně zopakovat.

„Dnes již dalece přesahuje to, co si představujeme pod pojmem amatérský či studentský orchestr.“

„Koncerty NOFI bývají mnohdy beznadějně vyprodány během několika hodin.“

„Stačí, když si čtenář vybaví všechna synonyma třeba od slova ´úžasné´.“

„Nebývá zvykem, ani na těchto stránkách, psát o činnosti amatérského orchestru. Novoměstskou filharmonii (NOFI) však sleduji již delší dobu a jsem přesvědčen, že si tuto publicitu zaslouží“, píše Josef Krečmer pro KlasikuPlus v postřehu zaznamenaném v pondělí v Náchodě. Sólistou tam byl Lukáš Vondráček, hvězdný pianista, vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu v roce 2016. 

„A kdo byla tato dáma? Odpověď se podařilo najít díky poprvé v historii realizované výstavě kompletu všech skladatelových kreseb.“

„Martinů se o krutém konci studentských známých pravděpodobně nikdy nedozvěděl.“

„Po rovné stovce let od cesty Bohuslava Martinů z Kácova do Poličky uspořádalo Městské muzeem a galerie výlet do Kácova po stopách Bohuslava Martinů.“

Je tomu rovných 100 let, co Bohuslav Martinů cestoval ze středočeského Kácova do Poličky. O této cestě bychom se pravděpodobně nikdy nedozvěděli, kdyby ji sám skladatel nezaznamenal do svého deníku. Tím zachoval svědectví pro další generace, ale také zanechal stopu, díky níž se „detektivním pátráním“ podařilo zjistit několik dosud zcela neznámých informací. A navíc, jak ve svém svědectví popisuje Monika Holá, dal teď podnět k výletu. Jelo se při něm ovšem minulý víkend opačně – z Poličky do Kácova.

„Bylo znát, že si členové Bennewitzova kvarteta s vynikající Ludmilou Peterkovou sedli. Jejich pojetí bylo jednotné a o inspirativní momenty nebyla nouze.“

„Právě ona „normálnost“, v tom nejlepším možném smyslu slova, nechala vyniknout pravé poselství, které publiku umělci tlumočili.“

„Je hřejivé, že v době, kdy je často jakákoli výrazná odlišnost téměř podmínkou úspěchu, Bennewitzovo kvarteto dělá solidní mezinárodní kariéru se svým zdravým a skromným přístupem k věci.“

„Do roku 1829 vládla kulturní Evropě soudobá hudba.“

„Mendelssohn svým epochálním provedením vrátil Bacha na koncertní pódia, o pár let později totéž udělal s Händelem, Lassem a Palestrinou. Otevřel tak cestu k nové tradici provádění historické hudby.“

„Zdá se, že hudební umění prochází jakousi křížovou cestou. Zvláště v této zemi zřejmě právě absolvujeme některé z těch bolestivějších zastavení.“

Dnes večer zazní v Rudolfinu Matoušovy pašije Johana Sebastiana Bacha v podání souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, řídí Václav Luks. Představují jeden z vrcholů nejen německé barokní, ale evropské hudby vůbec. Dnes už je běžné, že se k nim můžeme vracet. Ještě před sto devadesáti lety bychom je ale neměli možnost nikde slyšet. Až legendárním uvedením těchto pašijí Mendelssohnem začala v roce 1829 renesance zájmu o hudbu nejen lipského kantora…

„Škola se prezentovala mezioborovým projektem, jímž bylo scénické provedení kantáty Otvírání studánek, doslova symbolu hudební Poličky.“

„První půlka koncertu byla věnována vystoupení ne příliš dávných absolventů ZUŠ. Někteří jsou studenty konzervatoří a vysokých hudebních škol, někteří již sami působí v pedagogické sféře.“

„Polička jako rodiště slavného skladatele logicky upřednostňuje především rok narození, výraznější část chystaných aktivit proto bude soustředěna na rok 2020.“

ZUŠ Bohuslava Martinů v Poličce slavila sedmdesátiny. Koncertem ke svému jubileu odstartovala současně defilé akcí spojených s dvouletým výročím skladatele, místního rodáka, od jehož úmrtí letos v létě uplyne 60 let a od narození pak napřesrok 130 let.

„Lidem, kteří chodí na varhanní koncerty, moderní varhanní hudba většinou nepřipadá nezajímavá či nesrozumitelná.“

 „Eben býval častým interpretem svých varhanních opusů, většinou se ovšem jednalo ještě spíše o improvizace. Ale nezaznamenal jsem, že by někdy koncertně provedl třeba Nedělní hudbu či Laudes.“

„Potkávám interpretace, jaké se zrodily zdánlivě bez kontinuity, nepřejímají vyzkoušené a zažité postupy, ale zároveň se mi zdá, že míří k podstatě věci.“

Varhanní tvorba významného českého hudebního skladatele Petra Ebena, jehož nedožitých devadesátých narozenin vzpomínáme právě dnes, 22. ledna, patří k tomu nejdůležitějšímu, čím obohatilo české umělecké prostředí ve druhé polovině dvacátého století kulturní svět. Nebo upřesněme: obohatilo tu výseč evropské a světové kultury, jež se vztahuje ke křesťanským kořenům. – Varhaník a profesor AMU Jaroslav Tůma uvažuje o tradici provádění Ebenových varhanních děl a o výchozích parametrech jejich interpretace. Ebenovy opusy se mu už stávají klasikou, něčím, co bude patřit do repertoáru varhan zřejmě už napořád.

„Martin Fröst náhle onemocněl a v Bamberku hledají rychle někoho, kdo by mohl zahrát Coplandův klarinetový koncert. Vytahuji klarinet a zjišťuji, co z něj ještě zůstalo v hlavě a v rukách.“

„Jaká radost hrát v takovém sále! Zvuk orchestru se krásně pojí a přitom perfektně slyším jednotlivé hlasy.“

„Klarinet beru do ruky zase až těsně před začátkem koncertu, obvykle tak 10 minut před začátkem. Těžko se popisují pocity a myšlenky interpreta při takovém koncertě.“

„Sedím ještě trošku zpocený z hraní a jsem unesený hudbou Bohuslava Martinů. Ivo Kahánek hraje fantasticky, Jakub s jistotou řídí vřele a kompaktně znějící orchestr a posluchači ani nedutají. Tohle provedení Inkantací je naprosto strhující.“

„Myslím, že Jakub Hrůša formuje svůj orchestr skvěle a že na něj může být pyšný.“

„Uši mi otevřela až nahrávka Roberta Huga z roku 1999. Komorní orchestřík se krásně doplňoval s dřevěnou barvou dobových varhan a sólisté předváděli umění, které do té doby česká hudební pedagogika skoro neznala: frázování.“

„„Rybovka se nezkouší“, dozvěděl jsem se při domlouvání termínu na zkoušku.“

„Kolik Čechů dokáže plně vnímat komplexní hodnotu Novosvětské nebo Mé vlasti? Ale Rybovka je tu pro všechny.“

„Orchestr, který dnes sklízí nadšené recenze za ztvárnění děl Dvořáka, Janáčka, Čajkovského či Mahlera, se zde svým zvukem takřka blížil historickým nástrojům!“

„Maestro Antonini, vůbec o tom nepochybuji, musel na zkouškách pracovat velmi pečlivě, analyticky, možná i pedantsky. Ale na pódiu to tak nepůsobilo. On nenutil, nehlídal, nekontroloval – on inspiroval.“

„Úplně jiné vyznění má nedokonalost vzniklá ze strachu (ztuhlosti, roztřesení), že něco udělám špatně, nebo neudělám, a naopak zcela odlišně působí chyba vzniklá ve snaze jít na hranu technického rizika za účelem maximální intenzity výrazu. Jak říkal slavný dirigent Nikolaus Harnoncourt – „za takovou chybu jsem muzikantovi naopak vděčný.“ Myslím, že podobně se na to díval i pan Antonini…“

„Skladatelka je tvůrčí žena. Je tedy logické, že jí zaujalo téma Boženy Němcové.“

„Oběma autorkám šlo hlavně o vyjádření poklony životu talentované ženy. To se povedlo.“

„Jsem zvědavá na další operní počin Lenky Noty. Bude to už opera?“

Tento titulek mě napadl po vyslechnutí opery Jsem kněžna bláznů české skladatelky Lenky Noty. Autorka dnes bydlí ve Vídni a podle jejích vlastních slov žije tak, jak jí umožňuje její profese hudební vědkyně, varhanice, editorky hudebního nakladatelství, skladatelky a matky.

„Ančerlova typologie koncertních návštěvníků obstojí i po padesáti letech.“

„Jeho mobil svítil do tmy, z balkonu to musel být úchvatný pohled.“

„Nagelovaní muži nečekali na přídavek a vyrazili do salonku určeného pro zachránce planety.“

Není daleko doba, kdy si místo papírového programu koupíme licenci k online verzi obohacené o videa, rozhovory a bůhví co ještě. Zdaleka už výjimkou není, že na mobilech můžeme pomocí speciální aplikace sledovat např. titulky k opeře. Nepříjemnou daní moderních technologií jsou ovšem ti, co si chodí na koncerty psát maily či smsky nebo surfovat po netu. Právě nad nimi se zamýšlí ombudsman Českého rozhlasu Milan Pokorný.

„Sály ve světě poskytují zážitek řádově vyšší, než na jaký je zvyklý český návštěvník.“

„Moderní sály jsou plné a reklamou samy o sobě.“

„Věřím, že realizace v Brně konečně zahýbe strnulými vodami českého koncertního provozu.“

Dějiny přinášejí neustálé ztráty a zisky. Právě dnešní datum, 11. září, se od roku 2001 jednou provždy zapíše jako výročí destrukce, zmaru a neštěstí. O to víc je právě dnes potěšující zpráva o tom, že Česká republika bude mít brzy další stavbu, která se zapíše do historie, a to i té kulturní. Nad novým koncertním sálem v Brně, jehož podoba bude už brzy představena i veřejnosti, se zamýšlí ředitelka tamní filharmonie Marie Kučerová.