Když jsem odjížděl z Plzně, kde jsem se zúčastnil odhalení pamětní desky profesorky Zuzany Růžičkové, za účasti představitelů správy města, netušil jsem, co tam prožiji o pár dnů později. Večer 5. února jsem vstoupil poprvé do nové divadelní budovy s představou, že nejprve vyslechnu vyznání Eugena Chaplina, věnované otci, legendárnímu králi němého filmu, a poté zhlédnu baletní představení s názvem Chaplin, s hudbou Benjamina Brittena, Dmitrije Šostakoviče, Claude Debussyho, Hanse Zimmera, Johannesa Brahmse, Johna Barryho, Rey Nosaura, Bennyho Goodmana, Frederica Chopina a samozřejmě Charlieho Chaplina.

Už setkání publika s panem Chaplinem vykazovalo srdečnost, bezprostřednost a nezbytnou radost z nového kontaktu a nevšední zkušenosti. Eugene Chaplin osvětlil životní peripetie svého otce, zmínil i onu nešťastnou politickou kauzu, která stála za odchodem Charlieho Chaplina z USA a přemístila jeho činnost a rodinný život do Evropy. Zdůraznil skutečnost, že tatínek v dětství navštěvoval školu jen sporadicky a všechno co nakonec ovládal, získal jen samostudiem. Vedle vysoké inteligence k tomu byla zapotřebí i nevšední píle a úsilí. I v době svých vrcholných úspěchů, už jako světová „megastar“, byl navyklý pracovat minimálně devět hodin denně a bylo jedno, zda brzy ráno, nebo pozdě v noci.

Začátek otcovy divadelní zkušenosti shrnul pan Eugene do příběhu, kdy Charlieho maminka, která zpívala v kabaretu, zapomněla při jednom výstupu text písně a šestiletý syn, který vše pozoroval ze zákulisí, vystoupil na scénu a dozpíval to za ni. Publikum jej odměnilo frenetickým potleskem a na scénu mu naházelo mince. Malý Charlie je posbíral a zjistil, jak lehce se dají na divadle vydělat peníze. Později však dodával: “Už nikdy potom se to nepotvrdilo a byla to pořádná dřina.“

Charlie Chaplin dokonce nabádal své děti, aby se profesně raději věnovaly něčemu pořádnému. Snil o lékařích, právnících, ekonomech. Eugene dodal, že „ani to se mu nesplnilo a děti i vnoučata se všechny nějak spojily s kumštem“.

O přestávce představení, které bylo krásné už v první polovině, jsem se setkal s panem Eugenem Chaplinem v pracovně ředitele Divadla Josefa Kajetána Tyla Martina Otavy. V soukromé debatě jsem se dozvěděl, že Charlie Chaplin, který napsal skvělou a proslavenou filmovou hudbu například ke snímkům Světla velkoměsta a Světla ramp, kompozici nikdy u nikoho nestudoval a i tady se spoléhal na svoji autodidaktickou praxi. Napsal údajně i komorní a symfonické skladby, ale nechtěl je poskytnout k veřejnému provozování. Českou hudbu měl rád, obzvláště Dvořáka a Martinů. Pan Chaplin mi vepsal do programu představení svoji dedikaci a rozloučili jsme se s ujištěním, že se potkáme při mé cestě do Švýcarska, kde žije. Je to nedaleko od otcovského domu, v němž vyrůstal a kde je v současnosti Muzeum Charlieho Chaplina.

I druhá část baletního představení byla na reprezentativní úrovni a publikum vytušilo, že je svědkem něčeho, co se vymyká každodennosti. Když jsem se vracel po setkání s Eugenem Chaplinem na své místo v hledišti a procházel jsem přes scénu, v zákulisí byli dospělí tanečníci i představitelé dětských rolí. Z jejich pohledu vyzařovala soustředěnost, skromnost a pokora k tomu, co mohou vykonávat.

Vzkaz všem mocným a důležitým těchto okamžiků: postarejte se o ty, kteří umí vnímat čas ve trojím rozměru, s jeho minulostí, přítomností a budoucností; potom i Vy vykonáte něco smysluplného.

Foto: DJKT Plzeň

Eugene Anthony Chaplin (1953), švýcarský zvukový mistr a filmový dokumentarista, je pátým dítětem Oony O’Neill a Charlieho Chaplina, vnukem spisovatele Eugena O’Neilla a otcem filmové herečky Kiery Chaplinové. Je prezidentem Mezinárodního festivalu filmových komedií ve Vevey.

Mezi nejlepší němé filmy britského komika Charlieho Chaplina (1889-1977), od roku 1913 žijícího v USA, se počítá jeho celovečerní herecký debut Kid (1921), dále Zlaté opojení (1925), Cirkus (1928), Světla velkoměsta (1931) a Moderní doba (1936). Chaplin ve filmu promluvil až v satiře Diktátor (1940). V roce 1952, kdy mu byl v důsledku nátlaku Výboru pro vyšetřování neamerické činnosti zakázán návrat z Londýna do USA, údajně pro jeho levicové názory, se usadil v Evropě.  Do Ameriky se podíval až o dvacet let později, aby převzal čestného Oscara za celoživotní přínos světové kinematografii. O rok později obdržel dalšího Oscara – za hudbu, kterou zkomponoval k filmu Světla ramp (1952). V roce 1975 ho britská královna povýšila do rytířského stavu.

Balet Chaplin, hudební koláž s hity z Chaplinových filmů a s úryvky z děl řady skladatelů, má plzeňské Divadlo J. K. Tyla na repertoáru od března 2018. Osmaosmdesát let života slavného komika zachytil  Jiří Pokorný, který stojí za libretem, choreografií i režií inscenace. Vzdává hold člověku, jehož životní zkušenosti, umělecká i politická odpovědnost a také zisky i prohry v osobním životě mají co říci i dnes.