V dnešní době často slýcháváme v souvislosti s uměním přídomek „geniální“. Jeho nadužívání je někdy směšné, jindy budí podezření a zdaleka ne vždy výstižně vyjadřuje schopnosti a význam adresáta. Když se však zeptáte jakéhokoli muzikanta, který měl to štěstí spolupracovat s hudebníkem, kapelníkem, muzikologem a pedagogem Pavlem Klikarem, každý z nich, ať už působil v Originálním pražském synkopickém orchestru, nebo v barokním ansámblu Musica Antiqua Praha, vám potvrdí, že to byl člověk a muzikant zcela výjimečný, mimořádný, zkrátka geniální… Zemřel jako dvaasedmdesátiletý 14. února 2026.

Když Pavel Klikar jako kluk poprvé uslyšel nahrávky jazzových orchestrů z počátku dvacátých let minulého století, uvědomil si, že to je jeho hudba. Hrál slušně na klavír, ale chtěl víc. Sám se naučil na kornet a za neuvěřitelně krátkou dobu dosáhl vynikající hráčské úrovně. S vervou shromažďoval originální nahrávky z úsvitu jazzového věku, které pečlivě studoval a analyzoval, aby pochopil všechny důležité stylotvorné aspekty. Již v devatenácti letech začal uskutečňovat svůj velký sen. Jeho vize byla jasná – interpretovat historický jazz v autentické podobě, tedy tak, aby zněl jako na originálních dobových nahrávkách. A tak v roce 1974 založil kapelu, kterou nazval Originální pražský synkopický orchestr.

Od počátku existence O.P.S.O. projevoval Pavel Klikar mimořádný hudební talent nejen v osobních hráčských dovednostech, kdy svým bezchybným, energickým a vitálním projevem strhával své spoluhráče, ale také schopností aranžovat v dobovém stylu. Jasnou představu a umanutou nesmlouvavost projevoval i jako kapelník. V roce 1976 rozšířil pětičlenný ansámbl o další dva hudebníky a na post zpěváka angažoval Ondřeje Havelku. V této sestavě se začal Originální pražský synkopický orchestr výrazně prosazovat a rychle si získával přízeň publika. Zde je nutno zdůraznit, že žádný člen orchestru neměl vyšší hudební vzdělání. Všichni se rekrutovali pouze z lidových škol umění, jak se tehdy nazývaly základní umělecké školy. Přesto, především díky pečlivému pedagogickému vedení Pavla Klikara, dosáhl ansámbl zakrátko vynikající úrovně.

V roce 1978 byl orchestr pozván na renomovaný jazzový festival do holandské Bredy. Úspěch byl mimořádný. Skalní fanoušci, hudební kritici i kolegové z jiných kapel byli doslova fascinováni autentickým zvukem a výrazem kapely. V témže roce rozšířil Pavel Klikar orchestr do big-bandové formace a od toho okamžiku se začala psát jeho nejúspěšnější éra trvající až do poloviny devadesátých let, během které si O.P.S.O. získal nejen velkou oblibu u českého publika, ale také věhlas a špičkové renomé v mezinárodním měřítku.

V čem tkvěl klíč k dosažení přesného dobového stylu a zvukové i výrazové autenticity, kterými orchestr tak okouzloval domácí a zahraniční publikum? Pavel Klikar formuloval tři základní principy: k smysluplnému znovuoživení nejstarší kapitoly historie jazzu bylo bezpodmínečně nutné naučit se vnímat, chápat a nakonec si plně osvojit dobové hudební myšlení. Dále to byla aranžmá, tedy osvojení si dobových aranžérských technik, a konečně používání dobových nástrojů, jejichž charakter a zvukové možnosti jsou výrazně odlišné od nástrojů současných.

Originálním pražským synkopickým orchestrem prošlo během jeho působení mnoho hudebníků, které Pavel Klikar inspiroval a kultivoval. Někteří ansámbl opustili, ale většina z nich pokračovala v rozvíjení Klikarových idejí ve vlastních kapelách. Ne nadarmo milovníci této hudby, stejně jako lidé z odborných kruhů, považují Prahu za jedinečné evropské centrum autentické interpretace historického jazzu, jehož zakladatelem je právě Pavel Klikar.

Hudební vizionářství a bohatá invence Pavla Klikara se však neomezovala jen na raný jazz. Když v roce 1982 založil svůj paralelní soubor Musica Antiqua Praha, podobně precizním a nekompromisním způsobem uchopil dosud opomíjenou hudební tradici evropského raného a středního baroka. Odmítal hluboce zakořeněné přesvědčení, že všeobecně známí skladatelé minulosti jsou automaticky ti nejlepší a neúnavně se vydával do neprozkoumaných končin obývaných autory, jejichž historický význam ležel zapomenut v prachu archivů – a objevoval skutečné perly. Oživoval dobové techniky hry a zpěvu a trval na používání originálních hudebních nástrojů nebo jejich přesných replik. Prosazoval podobu uměleckého díla v souladu se záměrem jeho autora, ale nezapomínal na současné estetické požadavky. Díky jeho badatelské práci a objevné dramaturgii se po čtyřech stoletích znovu rozezněla hudba oslovující a inspirující svojí krásou a hloubkou dnešního člověka. Během několika let intenzivní práce se Musica Antiqua Praha pod jeho vedením stala legendárním tělesem nabízejícím unikátní a nezaměnitelný názor na interpretaci barokní hudby v celosvětovém měřítku.

Pavel Klikar přinesl do provozování staré hudby v českých zemích principy, které jsou známé jako historicky poučená nebo autentická interpretace a vztahují se na všechna období s provozovací praxí odlišnou od té dnešní. Perfekcionistický přístup podpořený neutuchajícím badatelským úsilím a zcela mimořádným a široce rozkročeným talentem jej kvalifikovaly do role duchovního vůdce. A také učitele a mentora. Jeho soubory a vlivem prošla řada osobností určujících dodnes směr a charakter zodpovědného provozování raného jazzu a barokní hudby v Čechách.

Stopa, kterou Pavel Klikar zanechal v české kultuře, je hluboká, podstatná. Obklopuje ji vzrušující a hypnotický rytmus synkop i jemné předivo čistých a libozvučných tónů schopných kultivovat a léčit lidskou duši. A to potřebujeme všichni, ať je doba jakákoli.

Pavel Klikar se narodil 26. ledna 1954 a zemřel 14. února 2026.

Pár slov na jeho adresu přidala také rektorka AMU Ingeborg Radok Žádná:

Má osobní vzpomínka na dlouholeté společné působení v souboru Musica Antiqua Praha, kde jsem hrála na cello a violu da gamba… Pavel Klikar byl jednoduše geniální muzikant s trochu dětským a naprosto oddaným nadšením a elánem pro hudbu jazzovou nebo barokní. V Musice Antiquě kolem sebe soustředil instrumentalisty a zpěváky, kterým všem záleželo na společném zvuku, výsledku, souhře, nikoliv na individuálním sólovém výkonu, i když jsme byli malý soubor. Vzájemně jsme se vnímali, respektovali, poslouchali – a to díky Pavlovi. Kromě hudebního nadání byl Pavel Klikar charakterní člověk, což je třeba zvláště v dnešní době, podtrhnout.

Foto: Zuzana Boenisch, Václav Vraný, Animal Music, Angel Music, archiv O, Havelky

Facebook X E-mail WhatsApp