PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V Torre del Lago, ve vile, kterou nechal postavit, vznikly jeho tři nejslavnější opery, uvedené poprvé postupně mezi roky 1896 až 1904.“

„Npsal krásnou mši Messa di Gloria, ale velmi záhy se rozhodl, že nebude následovat dráhu vytyčenou jeho předky. Ostatně, i Messa di Gloria připomíná spíše operu než chrámovou hudbu.“

„Jeho opery se těší trvalému zájmu publika a patří mezi nejčastěji provozovaná díla na celém světě. Bohéma bývá v žebříčcích na třetí příčce po Verdiho Traviatě a Bizetově Carmen.“

Rus Igor Stravinskij a Maďar Béla Bartók zemřeli v USA, Čech Bohuslav Martinů ve Švýcarsku, Polák Fryderyk Chopin v Paříži a Francouz Camille Saint-Saëns v Alžíru, Němec Carl Maria von Weber v Anglii a jeho krajan Richard Wagner v Itálii… a Ital Giacomo Puccini v Belgii. Mág operního romantismu a verismu se pokoušel v Bruselu léčit rakovinu, ale vypovědělo mu srdce a 29. listopadu 1924, tedy přesně před sto lety, tam náhle zemřel. Nejprve ho pohřbili v Miláně, ale roku 1926 nechal syn převézt ostatky do Torre del Lago, kde Puccini po tři rozhodující desetiletí tvořil a žil.

„Variace Enigma jsou Elgarovou první zralou skladbou, dílem, které na něho definitivně upozornilo jako na autora hodnotné nové národní hudby.“

„Podobně jako o rok dříve ve Worcesteru, ani tentokrát se Elgar, opět sedící v orchestru, neodvážil Dvořáka oslovit…“

„Neopakovatelného novátorství Gustava Mahlera a Leoše Janáčka však nedosáhl.“

Symfonické variace Enigma Edwarda Elgara mají 125 let. Poprvé zazněly v St. James’s Hall v Londýně 19. června 1899 pod vedením Hanse Richtera, jednoho z těch v cizině narozených hudebníků, kteří Elgara podporovali a podněcovali. Skladba nebyla nikým objednána, neměla textovou oporu a trochu dráždila svou mystifikační záhadností. Přesto u veřejnosti zvítězila. Autor konečně získal dostatečné tvůrčí sebevědomí. Však už mu také bylo dvaačtyřicet.

„Oslněn wagnerovskou estetikou, spoluzakládá Guido Adler v roce 1873 Wiener Akademischer Wagner-Verein, kde krátce na to pořádá cyklus přednášek o Wagnerově tetralogii Prsten Nibelungův.“

„Živý, neustále se proměňující organismus hudebních dějin se pro Adlera stává alfou a omegou jeho celoživotního odborného snažení.“

„Adler se spolu s Hugem Riemannem dostávají do školních učebnic jako zakladatelé muzikologie.“

Jméno Guida Adlera není v médiích či mezi milovníky vážné hudby skloňováno kdovíjak často. Přesto právě této vědecky agilní a analyticky prozíravé osobě vděčí nespočet skladatelů, hudebních vědců, ale i posluchačů za mnohé. Byl to totiž právě Guido Adler, kdo stál u samotného zrodu muzikologie coby vědní a univerzitně řádně vyučované disciplíny a kdo s neobyčejnou věcností a argumentační robustností kriticky prověřil nejednoho klasika hudební kompozice. O určité prolomení stěží pochopitelného nezájmu o tohoto muzikologa se můžeme pokusit dnes u příležitosti jeho výročí.

„Počátkem devadesátých let začal export našich absolventů do Finska, které bylo tehdy ovládáno carským Ruskem. König získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru.“

„König se po bolševické revoluci dostal až do Harbinu v Mandžusku a v roce 1925 se stal prvním hudebníkem z Harbinu, který navštívil Japonsko.“

„V dubnu 1927 se stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu a byl prvním, kdo v Japonsku s profesionálním orchestrem dirigoval Beethovenovu Devátou.“

V Roce české hudby 2024 připomínáme pozapomenutého českého kosmopolitního hudebníka – houslistu a dirigenta Josefa Königa (1874–1932). Proslavil se zejména ve dvacátých letech 20. století v Japonsku. Dnes uplynulo od jeho narození 150 let.

„Se Šubrtem bylo v Miláně už před očekávanou premiérou zacházeno více než nadstandardně.“

„Představa, že se krátce před premiérou Otella Verdi s Boitem toulali českými luhy a háji, je rozhodně půvabná.“

„Opravdu uvedlo Národní divadlo žhavou novinku dříve než operní mekky celého světa?“

Byl začátek února 1887 a do světa se právě rozletěla zpráva, že opera Giuseppa Verdiho na libreto Arriga Boita s názvem Otello je skutečným uměleckým triumfem… Před uvedením nové inscenace tohoto výjimečného díla v pražské Státní opeře 26. září letošního roku určitě neuškodí podívat se do historie a zaměřit se na některé pozoruhodné kapitoly dobrodružství, které bychom mohli zjednodušeně nazvat Otello a Praha. Kupodivu je to příběh, který se začal psát už velmi dávno.

„Schönbergovo umění se neprojevuje ve staticky uzavřeném melodickém tvaru, nýbrž v neustále proměnlivém procesu ze sebe vyplývajících a vzájemně se zprostředkovávajících motivů a frází.“

„Podle Schönberga teprve atonalita dává možnost dokončit to, na čem pracovali jeho chráněnci Wagner a Brahms.“

„Schönberg neuvažuje o dodekafonickém systému jako o sumě zákonitostí, které by kladly překážky umělecké svobodě, nýbrž jako o pouhé podmínce pro tvorbu rozmanitého a široce rozvrstveného množství hudebních frází, motivů, figur, akordů.“

Rakouský skladatel Arnold Schönberg je zcela jistě jednou z nejmysterióznějších osobností hudební historie. Bývá už běžnou praxí, že po uvedení téměř jakéhokoli Schönbergova díla odcházejí posluchači z koncertního či operního sálu tak nějak zmateni, překvapeni, znechuceni, pobouřeni, v mnoha případech ovšem také nadšeni, či dokonce opojeni. Již takovýto slepenec rozrůzněných a protichůdných emocí dává tušit, že tento svérázný suverén umělecké moderny, od jehož narození 13. září uplynulo rovných sto padesát let, znamená pro hudební dějiny důležitý milník…

„Hudební estetiku je třeba datovat jako tu před Hanslickem a po něm.“

„Hanslick zjištění následně zhušťuje do slavné a mnohokrát citované definice, že podstata hudby tkví v pohybujících se znějících formách, přičemž formami jsou zde míněny právě ony vztahy mezi slyšenými tóny.“

„Trnem v oku mu byli skladatelé, kteří s revoluční vervou prolamovali hranice mezi hudbou a dramatem, hudbou a příběhem, hudbou a praktickým životem.“

Eduard Hanslick, rakouský hudební kritik a estetik, je jednou z nejvýznamnějších osobností hudební kultury 19. století. Jeho přísně analytický přístup k hodnocení hudebních děl, kritický ostrovtip, jímž útočil na nejednoho z nedotknutelných velikánů hudebních dějin, jeho neobyčejná znalost hudebně historické a teoretické problematiky a v neposlední řadě i nekonečně obětavá láska k hudbě z něj učinila mnohostrannou a neustále připomínanou figuru, jejíž intelektuální a spisovatelské výkony je zapotřebí stále zohledňovat při posuzování současných skladatelských projevů.

„Projevoval se jako upřímný, až naivně nekritický obdivovatel Richarda Wagnera.“

„Paradoxně proti němu vystupovali však i Wagnerovi příznivci, protože nekomponoval programní hudbu nebo dokonce hudební dramata jako on.“

„Brukner vyvrátil Wagnerův názor, že Beethovenem je symfonická tvorba vyčerpána a uzavřena.“

Anton Bruckner a Bedřich Smetana se určitě nikdy nepotkali a každý psal úplně jinou hudbu, ale přesto je dvě věci spojují. Oba mají letos dvousté výročí. Smetana se roku 1824 narodil 2. března, Bruckner 4. září. A oba měli co do činění s Wagnerovým vlivem. Českého skladatele k němu, poměrně neprávem, někteří jeho současníci vztahovali. Rakouský varhaník a skladatel se k němu vztahoval a s obdivem naopak hlásil sám.

„Novák byl romantik – jako turista šplhal po vrcholcích hor, mořský živel se pokusil poznat zápasem s vlnami.“

„Na pozici pozdního romantika setrvával záměrně a vědomě.“

„Byl autorem usilujícím o výraznou individualizaci každého díla.“

Když před pětasedmdesáti lety, 18. července 1949, zemřel ve Skutči skladatel Vítězslav Novák, skončila v české hudbě definitivně velká epocha pozdního romantismu. Podobně je vnímán pro německou hudbu odchod Richarda Strausse, jehož život se uzavřel 8. září téhož roku.

„Když se 3. července 1883 narodil v Praze do rodiny velkoobchodníka s galanterií Franz Kafka, bylo půl roku po prvním kompletním uvedení Smetanovy Mé vlasti.“

„Prostřednictvím Maxe Broda se Kafka a Janáček osobně setkali.“

„Fakta o inspirativnosti Kafkova odkazu pro hudebníky jsou zvláštním kontrapunktem k tomu, že hudbě, velké lásce svých nejlepších přátel, podle vlastních slov nerozuměl.“

Franz Kafka a skladatelé, to je docela velké téma. I sto let poté, co se 3. června 1924, přesně měsíc před jedenačtyřicátými narozeninami, spisovatelův život uzavřel. Jeho texty a náměty byly a jsou zhudebňovány. I když mu hudba téměř nic neříkala, mohl být v době, kdy vícejazyčná Praha žila kulturně nesmírně zajímavě, svědkem aktivit rakouských, německých i českých hudebníků, jejichž byl současníkem… A byl přítelem Maxe Broda, který svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka – toho Maxe Broda, literáta a skladatele, díky jehož „prozíravé neposlušnosti“ se nakonec světu zázrakem zachoval i Kafkův literární odkaz.

„Beethoven byl přesvědčen, že je v silách člověka vyvolat ve svých bližních víru. Působení, ve které u své hudby doufal, mělo ovšem samozřejmě přesáhnout církevní prostor.“

„Missu solemnis, původně určenou pro intronizaci vévody Rudolfa ohlášenou na 9. března 1820, nestačil napsat. Mimo jiné proto, že se až příliš ponořil do studia teologie, liturgiky a duchovní hudby.“

„Duší provedení ve Varnsdorfu byl učitel Richter, který nelehké dílo nacvičil s hudebníky a zpěváky z celého českého a saského okolí.“

Sedmého května před dvěma sty lety měla ve Vídni premiéru poslední z Beethovenových symfonií. Na stejném koncertě slyšelo publikum v tom roce 1824 navíc i několik částí z jeho nové mše, Missy solemnis. Skladby, která měla znít při arcibiskupské inauguraci Rudolfa Habsburského, ale zpozdila se o čtyři roky. Skladby, která se od počátku vymykala běžnému liturgickému užití. Skladby, jejíž první kompletní provedení se však přesto později odehrálo v rámci bohoslužby. Paradoxně bez velké pozornosti – na samém okraji monarchie, ve Varnsdorfu.

„Skutečský učitel Jan Kavan proslul fyzickými tresty, Tomášek se ve hře na klavír kvůli němu stal samoukem.“

„Po odchodu ze služeb hraběte založil Tomášek v Praze vlastní hudební ústav, zaměřený na výuku klavíru a skladby. Konkuroval konzervatoři i Varhanické škole.“

„Památník Vítězslava Nováka vznikl v roce 1955 poté, co dům rodiny Práškových ve Skutči věnovala Marie Nováková státu.“

Město Skuteč na Chrudimsku, v osmnáctém a devatenáctém století s bohatými kulturními a hudebními aktivitami, je spojeno hned se dvěma pražskými skladateli. Pocházela odtamtud manželka Vítězslava Nováka, který díky tomu do Skutče pravidelně jezdil a v roce 1949 tam zemřel. Naopak Václav Jan Tomášek měl ve Skutči kořeny – narodil se tam před 250 lety, 17. dubna 1774, v rodině pláteníka a tkalce, městského konšela a purkmistra. Už devatenáctým rokem se proto na jaře, letos od března do 12. května, koná festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč.

„Paul Whiteman zatoužil uvést něco, co přesáhne běžný repertoár, něco nového, co pozvedne v očích veřejnosti v té době ještě mnohými opovrhovaný jazz.“

„Klarinetista Ross Gorman na zkoušce předvedl nepřerušované glissando, od kterého už celkem pochopitelně nebylo k původní podobě pro nikoho cesty zpět.“

„Skladby jako Klavírní koncert, Američan v Paříži, Druhá rapsodie a Kubánská předehra se mu povedly, ale úspěch Rhapsody in Blue přece jen už nepřekonal.“

Slavný obraz, který je středobodem komedie Mr. Bean: Největší filmová katastrofa, skutečně existuje a má i hudební souvislosti. Říká se mu Portrét Whistlerovy matky, ale původní název pocházející od autora, amerického malíře Jamese Abbotta McNeilla Whistlera, zní …

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.

„Vzniklo výjimečné, nadčasové dílo, které navíc po uvedení do kin způsobilo ve světě ´mozartománii´.“

„Střet konformního, průměrného, žárlivého a konvenčního staršího umělce s uvolněným, drzým, samolibým a prostořekým, ovšem nesporně geniálním, Bohem políbeným mladším hudebníkem.“

„Československá metropole konkurovala uvažované Vídni nejen díky zachovalému, tehdy navíc ještě omšelému historickému centru, ale i tím, že byla pro americké filmaře mnohonásobně levnější.“

Osm Oscarů, třináct nominací na Oscara a dalších dvaatřicet ocenění včetně čtyř Zlatých globů. To je bilance jednoho z nejlepších filmů historie, jednoho z nejúspěšnějších titulů světové kinematografie – amerického velkofilmu o Mozartovi a Salierim. Filmu o hudební vášni a o konfliktu geniality a průměrnosti, ale i o nerovném a marném zápasu výjimečného jedince s představiteli institucionalizované moci. Amadeus Miloše Formana se točil v roce 1983, tedy před čtyřiceti lety. Mnoho záběrů tehdy vzniklo v Praze, další v Kroměříži.

„Jako mistrovská díla patří dnes Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček do zlatého fondu baletního žánru, stejně tak jako je hudba všech tří, zejména v orchestrálních suitách, mimořádně oblíbenou součástí symfonického repertoáru.“

„Petipa skladateli dodával přesně časově spočítané požadavky a pokyny. Staly se vodítkem pro průběh a směřování hudby, podrobně navázané na příběh i na veškerý pohyb. Některé tance se proměnily v orchestrální hity.“

„V Americe, kde nejspíš vznikla nejsilnější tradice zařazování díla jako ikonické součásti vánočního období, pochází skoro polovina tržeb baletních souborů z uvádění Louskáčka.“

Málokteré hudební dílo světového repertoáru patří tak neoddělitelně k vánočním svátkům jako Čajkovského Louskáček. Měl premiéru v prosinci 1892. Od té doby je stálicí klasického repertoáru baletních souborů po celém světě, titulem oblíbeným u dětských i dospělých diváků. Pohádka vypráví o dárcích pod stromečkem, o holčičce a jejím oživlém dřevěném panáčkovi, který se promění v prince. I kdyby šlo jen o sen, je to krásná představa, že?

„Dvořák už tu nežije, hlásal v té době v pragmatickém duchu novinový úvodník.“

„Carnegie se projevil jako vizionář.“

„S ohledem na setrvalou mezinárodní popularitu bylo první uvedení Novosvětské symfonie určitě nejdůležitější světovou premiérou, která se v této síni kdy odehrála.“

Šestnáctého prosince roku 1893, před sto třiceti lety, zněla jen rok a půl starou newyorskou koncertní síní Carnegie Hall nová hudba. Symfonie e moll Antonína Dvořáka, toho času ředitele tamní konzervatoře. Premiéra vzbuzovala velké očekávání, a to i díky skladatelovým odvážným veřejným prohlášením o černošské a indiánské hudbě jako o potřebném základu a zdroji tamní nové národní hudby. Newyorskou filharmonii dirigoval Anton Seidl.

„Elvira de Hidalgo jasnozřivě vycítila, že hlas její svěřenkyně je a bude plný vnitřního napětí, citu pro melodii a neodolatelné individuality, přitahující pozornost.“

„Ohlasy po premiéře Giocondy, která se ve Veroně odehrála 2. srpna 1947, byly výjimečné. Předpovídalo se, že jde o novou vycházející hvězdu.“

„Obav z dalšího možného selhání a z nich vyplývajících zdravotních a psychických potíží už se po zbytek života úplně nezbavila.“

Na druhý prosincový den roku 2023 připadá jistě několik výročí. Z nich jen jedno hudební je však opravdu velké: před sto lety se narodila Maria Callas. Není potřeba dodávat k tomuto jménu o mnoho víc. Dlouho byla a snad ještě je, alespoň v hudebních kruzích, zcela jedinečně uctívanou operní pěvkyní. Legendární, možná až trochu zbožštělou. Sebevědomou, nedostižnou profesionálkou. Dodnes pravá diva,…

„Libuše, obdobně jako Má vlast, provázela naše předky v jedinečných chvílích.“

„K Národnímu divadlu patří nespočet dalších premiérovaných tuzemských operních děl i českých premiér děl zahraničních.“

„Znali se Bedřich Smetana a Antonín Dvořák? Jistěže ano.“

V Praze se 18. listopadu ke 140. výročí otevření Národního divadla uskutečnilo slavnostní představení Smetanovy Libuše. Do inscenace z roku 2018, v režii Jana Buriana, na scéně Daniela Dvořáka a za řízení Roberta Jindry, se zařadili noví představitelé hlavních rolí – mladá slovenská sopranistka Mária Porubčinová jako Libuše a Jiří Brückler jako Přemysl. Dalšími sólisty byli Tamara Morozová, Kateřina Jalovcová, Pavel Švingr a Aleš Jenis, v roli Chrudoše Martin Bárta a jako Štáhlav Aleš Briscein.

„Bohyně je v závěru Fuxovy opery Costanza e Fortezza ztotožněna s císařovnou a Řím s Prahou.“

„Námětem Zelenkovy skladby Sub olea pacis je získání královské koruny Václavem a dědičný nárok Habsburků na ni.“

„Caldarova oslavná serenata La Concordia de‘ Pianeti vznikla pro velkolepou hudební oslavu jmenin císařovny Alžběty.“

V prosinci roku 1723 zemřel v Praze ve věku šestačtyřiceti let Jan Blažej Santini-Aichel, český architekt italského původu, představitel jedinečného stylu nazývaného barokní gotika. Jen o tři měsíce dříve bylo hlavní město dějištěm události, která se do uměleckého odkazu barokní doby otiskla také silně, ale v jiném oboru – v hudbě…

„Karel Husa užívá v citaci husitský chorál, který je pro českého posluchače jasným symbolem národní identity, ztělesněním odporu, ale i naděje.“

„Osm tisíc provedení je v soudobé hudbě opravdové unikum, za kterým ovšem stojí vedle uměleckých kvalit rovněž silný politický moment.“

„To je osud většiny z těch uměle vyřazených z kontextu umění, těch, o kterých komunistický režim z ideologických důvodů záměrně mlčel.“

Jedenadvacátý srpen. Neblahé datum okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy, v čele s armádou tehdejšího Sovětského svazu, našlo výrazný ohlas v tvorbě Čechoameričana Karla Husy. Jeho Hudba pro Prahu 1968, dobře napsaná a intenzivně emotivní, zaznamenala už tisíce provedení po celém světě.

„Nakonec přece jen – a dochované spisy ukazují, že po tvrdých diskusích mezi radními – nabídli post kantora Bachovi.“

„Připisuje se mu výrok, že cílem a účelem celé hudby by nemělo být nic jiného než oslava Boha a osvěžení duše…“

„Když nastoupil do úřadu, začalo nejproduktivnější období jeho života.“

Jak to bylo v osmnáctém století přesně s letními prázdninami, není teď úplně důležité. Pravděpodobně ale bylo od školního vyučování volno na dva týdny během senoseče, tedy v červnu, a na dva týdny v době žní, tedy v srpnu. Pokud to platilo i pro žáky a učitele Tomášské školy v Lipsku, měl možná Johann Sebastian Bach před třemi sty lety právě nějaké volno. Když však na jaře toho roku 1723 nastoupil do úřadu tomášského kantora, musel začít podle rozvrhu pracovat hned…

„Hudba patří k Santiagu de Compostela neoddělitelně. Barokní i novější, ale především asi pochopitelně a s naprostou samozřejmostí hudba středověká.“

„Hudební katalog katedrály v Santiagu byl popsán a zveřejněn až v padesátých letech dvacátého století. K městu se váže například osobnost skladatele Melchora Lópeze, žijícího mezi roky 1759 a 1822.“

„Ke Svatojakubské pouti dnes patřit i vokální hudba komponovaná na světské galicijské texty.“

Na 25. července připadá Jakubův svátek. Santiago de Compostela, španělské město s údajným hrobem apoštola Jakuba, je po staletí cílem tisíců a tisíců křesťanských poutníků. Daleko už odtamtud není na druhý nejzazší západní výběžek evropského kontinentu, poloostrov jménem Finisterre – Konec země. Pouť často směřuje symbolicky až tam. Peregrinatio ad limina Sancti Jacobi, El Camino de Santiago, Svatojakubská cesta… Tak silný kult a tak dlouhá tradice mají samozřejmě i hudební stránku.

„Grieg byl určitě ovlivněn Schumannovým Klavírním koncertem a moll, zároveň však už je slyšet jeho rostoucí zájem o norskou lidovou hudbu.“

„Vezmeme-li v úvahu, kam až se hudebně dostal jako vizionář Richard Wagner, pak je Griegova často idylická hudba až do konce mnohem romantičtější. Třebaže Wagnera přežil o dvacet let.“

„Norové vděčí Griegovi za to, že se dostali na evropskou kulturní mapu a že jsou na ní trvale přítomni.“

Známe ho z nejobvyklejších podobizen jako bělovlasého drobného muže s velkým knírem. Studoval v Lipsku a svou nejznámější skladbu napsal v Dánsku, ale duší byl Nor – milovník norské přírody a kultury, vlastenec a republikán. Jeho život začal i skončil v Bergenu na západním pobřeží země. Edvard Grieg, pianista a skladatel, zemřel jako čtyřiašedesátiletý v roce 1907 ve městě, kde se narodil 15. června 1843, před 180 lety.

„Začalo se vysílat 18. května 1923 z Kbel. Prvním vysílacím studiem v Československu byl stan zapůjčený od skautů. Uvnitř byl klavír a několik židlí, aparaturu tvořil uhlíkový mikrofon – dolní část telefonního sluchátka.“

„Od roku 1948 se rozhlasoví symfonici zúčastňují mezinárodního festivalu Pražské jaro, s nímž je Československý a dnes Český rozhlas spjat skutečně od prvního ročníku, tedy od roku 1946.“

„Velký ohlas mezi koncesionáři už tehdy urychlil rozhodnutí, že rozhlas, chce-li plnit své programové záměry, musí mít vlastní hudební těleso. A toto přesvědčení trvá dodnes.“

Český rozhlas si 18. května připomíná sto let od začátku pravidelného rozhlasového vysílání na našem území. Do Riegrových sadů na Vinohradech připravil pro širokou veřejnost velkolepý koncert s vystoupením populárních zpěváků a kapel a s přímým přenosem na Radiožurnálu. Stanice Vltava na stejnou dobu téhož dne přistavila mikrofony do Obecního domu…

„Jeho tvorba všechny dobové bouře přestála a již více jak sto let patří k základnímu repertoáru evropské hudby. Stejně jako ta Wagnerova.“

Typově byl Brahms blízký Beethovenovi. A stejně jako Beethoven, i on začínal uměleckou kariéru jako úspěšný, po Evropě koncertující pianista.“

„Z řady důvodů, které jsou od té doby předmětem spekulací, se s Clarou nevzali. Oba dali přednost hudbě.“

Jsem zamilován do hudby, miluji hudbu, nemyslím na nic nežli na ni a snad ještě na to, co mi dělá hudbu krásnější, napsal v jednom dopise Johannes Brahms, skladatel a pianista považovaný za posledního velkého autora klasické německé hudební tradice. Pocházel z Hamburku, žil ve Vídni. Celoživotně ho hluboká platonická láska pojila s klavíristkou Clarou Schumannovou, celoživotně zůstal starým mládencem. Dnes se připomíná 190 let od jeho narození.

„Do rodné země se už nikdy nevrátil. Na rozdíl od Igora Stravinského, který po čtyřech desetiletích odloučení nakonec hostoval v roce 1962 v Moskvě, a zejména od Sergeje Prokofjeva, který se v polovině třicátých let ze Západu vrátil do vlasti dokonce natrvalo.“

„Byla to úspěšná petrohradská premiéra Druhé symfonie v roce 1908, která vrátila autorovi tvůrčí sebevědomí.“

„Jeho skladby pro klavír jsou technicky náročné a efektní, vycházejí z romantické virtuózní tradice a jsou posluchačsky působivé a sdělné. Někomu se jeví jako eklektické, není to však spravedlivý pohled.“

Když v Rusku zvítězila bolševická revoluce, Sergej Rachmaninov odcestoval i s rodinou na turné a do rodné země se už nikdy nevrátil. Ve své době byl mezinárodně uznávaným klavírním virtuosem, dirigentem a s uznáním uváděným autorem. Narodil se 1. dubna 1873, a to podle všeho nejspíš ve vesnici Semjonovo nedaleko města Staraja Russa v Novgorodské gubernii jižně od Petrohradu, zemřel 28. března 1943 v Beverly Hills v Kalifornii. Letos na jaře, v roce 2023, si tedy hudební svět připomíná 150 let od jeho narození a 80 let od úmrtí.

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„Proč se Sergej Prokofjev nechal v roce 1936 přesvědčit k návratu do Sovětského svazu, zůstane asi navždy trochu hádankou.“

„Ve stínu diktatury Josifa Vissarionoviče vytvořili Prokofjev i Šostakovič některá ze svých nejlepších děl.“

„Velká sovětská premiéra baletu Romeo a Julie se o rok později přece jen nakonec uskutečnila – a tu brněnskou, přinejmenším v očích Rusů, dodnes zastiňuje…“

Pátého března roku 2023 uplynulo sedmdesát let od smrti Sergeje Prokofjeva. Jeho život se tehdy paradoxně shodou okolností uzavřel ve stejný den jako život diktátora Stalina, jehož režim mu tak ztrpčil poslední roky. Kult osobnosti a z něho vyplývající státní hysterie pochopitelně znamenaly, že Stalinův konec vše zastínil a že skladatelův odchod neměl šanci vzbudit sebemenší pozornost. Prokofjevova hudba však přečkala i toto poslední ponížení. A po sedmdesáti letech pro ni teď přichází důležitý mezník. Od ledna příštího roku nebudou jeho díla podle autorského zákona už chráněna, dědicům a nakladatelům přestanou plynout peníze. Uvádění Prokofjevovy hudby se zlevní – a určitě se tedy bude víc hrát.

„Cádiz, přeplněný lidmi, je v těchto dnech dějištěm karnevalu. Má podobu divadla pod širým nebem a pouličního happeningu.“

„Manuel de Falla prý v dětství a raném mládí tíhl k literatuře. S kamarády proto tvořil ručně psané časopisy. Pak ale pochopil, že jeho cestou je a má být přece jen hudba…“

„Ani v Argentině se nevzdával záměru dokončit oratorium Atlantida, ale cíle nedosáhl. Devět dní před sedmdesátými narozeninami zemřel. Jeho ostatky dorazily lodí do Cádizu 9. ledna 1947.“

Na nejzazším jihu evropského kontinentu je na pobřeží největším a nejstarším městem Cádiz, vzdálený něco přes sto kilometrů od Sevilly a na druhou stranu pouhých osmaosmdesát kilometrů od Afriky. Jižněji, vedle Gibraltaru, leží ve Španělsku už jen městečko Tarifa. Z něho je to na zřetelně viditelný africký kontinent vzdušnou čarou přes mořskou úžinu dokonce pouhých patnáct kilometrů… Cádizu v týdnu kolem Popeleční středy vévodí proslulý karneval, jeden z nejznámějších na světě, plný nejen masek, ale i zpěvu a hudby…