„V hudebních dějinách nalezneme více skladatelů, kteří se proslavili jedinou skladbou.“

„Určitě by bylo vhodné, aby dramaturgové profesionálních orchestrů pouvažovali o zařazení například Koncertu pro housle a orchestr F dur nebo Violoncellového koncertu C dur.“

„Chceme-li přímo poznat jeho osobnost, čtěme jeho vlastní životopis a školní deníky, které jsou vydány v češtině.“

Takřka každý hudebník v naší zemi zná Českou mši vánoční „Hej, mistře“. Alespoň jednou ji hrál, zpíval nebo dirigoval. Nebo alespoň slyšel. Tím pádem ví i o jejím autoru Jakubu Janu Rybovi, nejvýznamnějším představiteli českých kantorů přelomu 18. a 19. století. Dané dílo zaznívá během každých Vánoc v desítkách, ne-li stovkách provedení a bylo již přeloženo do několika cizích jazyků, ve kterých se i zpívalo. Rožmitálský skladatel se narodil roku 1765 v Přešticích a zemřel v roce 1815 v lesní tišině nad Voltuší u Rožmitálu; letos tedy má výročí 260 let od narození a 210 let od úmrtí. Společnost Jakuba Jana Ryby, která pečuje o jeho odkaz, tak zcela přirozeně vyhlásila rok 2025 rokem Rybovým.

V hudebních dějinách nalezneme více skladatelů, kteří se proslavili jen jedinou skladbou – František Škroup písní Kde domov můj z jeho Fidlovačky, Franz Xaver Gruber vánoční písní Tichá noc, svatá noc a tak dále. Stejné je to i v případě Ryby, od nějž se hraje především jeho česká pastorální mše, přestože (dle odborného odhadu Jiřího Berkovce) napsal přibližně 1500 děl. Jelikož se ale mnoho kompozic ztratilo, dnešní počty se pohybují okolo 300 až 360 dochovaných skladeb. I to je celkem úctyhodný počet, uvážíme-li, že Ryba byl především učitelem a jeho hlavní povinnosti se týkaly školy a péče o hudbu při liturgii. Určitě měl více času pro svou tvorbu během studií, když ještě neměl rodinu a pracovní povinnosti. Proto je škoda, že se od tohoto pozoruhodného skladatele hraje především jedna kompozice a to ostatní zůstává ve stínu, třebaže jeho „Rybovka“, jak se jí lidově říká, z roku 1796 se mu opravdu povedla, což dokládá dodnes neutuchající zájem ze strany posluchačů i interpretů. Originální název zní „Missa solennis festis Nativitatis D. J. Ch. accomodata in linguam boemicam musicamque redacta per Jacobum Joa. Ryba Pedagogum Regentemque Chori Rossmitalli 1796 (fecit aet. s. 31 anno)“. Zcela přirozeně vznikl ten současný, nicméně onen původní podává informace o zaměstnání, věku i místu působení skladatele. Ryba sám si však jedinečnost svého opusu zřejmě neuvědomoval, neboť se o něm kromě soupisu děl s notovým incipitem v původní A dur a přípiskem „Bohemica“ nikde nezmínil, a to ani ve vlastním životopise a denících. Přímý doklad o provedení nemáme, nicméně pravděpodobně prvně zazněla na jitřní mši v roce zkomponování, a to v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. Tam se dodnes nacházejí dvoumanuálové varhany od Martina Palečka, na něž Ryba hrával.

Česká mše vánoční byla vydána tiskem už několikrát – známe ji v editorství Aloise Michla u České katolické charity, orchestry po mnoho let hrály z vydání připraveného Josefem Herclem u Editio Supraphon. Právě Herclem vypracovaný klavírní výtah se mimochodem prodává dodnes. Roku 1995 se dílo dočkalo první kritické edice od Milana Kuny, zhostilo se jí prestižní německé vydavatelství Carus-Verlag. Obsahuje části v originálních tóninách, původní text i instrumentaci. Dosud posledního praktického tisku se ujal o devatenáct let později Vojtěch Spurný v Hudebním nakladatelství Českého rozhlasu. Většinu částí transponoval o celý tón níž, a to pro pohodlnější interpretaci zpěvních partů – v Benedictus je tak v sopránovém sólu místo jednoho h² jen a². Kyrie v A dur je i pro některé tenory a basy vysoko posazené, proto je lepší všeobecně rozšířená G dur. Avšak až ve Spurného vydání se nachází názvy jednotlivých částí, jež vychází z nejstarších a bohužel nikoli autografních partů, neboť ty se nedochovaly. Od Ryby pochází pouze desky. První část nese název Ad Kyrie, druhá Ad Gloria – tedy Ke Kyrie, Ke Gloria, což vysvětluje absenci původních textů ordinária a propria, které v Rybově době stejně odříkával kněz v latině, a boří tak tezi o údajné neliturgičnosti mše. Ryba svými verši původní texty rozvíjel a názorně, jako pokrokový učitel svým žákům, přibližoval zázrak narození Ježíše Krista v Betlémě. Jedná se o první mešní dílo v naší historii, jež autor vypracoval celé v českém jazyce. Jeho Druhá česká mše půlnoční původně kombinovala latinu s češtinou, podobně jako Missa pastoralis „Čuj, Miko, čuj!“ Josefa Schreiera. Až František Vencl převedl celé texty do národního řeči a roku 1934 v Brně vydal v Pazdírkově nakladatelství. Varhanní výtah tohoto tisku vypracoval Josef Michálek.

Z výše uvedeného vyplývá, že máme vůči Rybovi určitý dluh, který bychom mohli hlavně v tomto roce alespoň částečně splatit. Určitě by bylo vhodné, aby dramaturgové profesionálních orchestrů pouvažovali o zařazení například Koncertu pro housle a orchestr F dur, Violoncellového koncertu C dur či dvouvětého Koncertu pro lesní roh a orchestr in Dis. Z pětatřiceti symfonií se dochovala jen jedna v C dur a také jen jedna orchestrální Kasace v téže tónině. Varhaníci by mohli nastudovat některé části z jeho neotřelých Nových a svobodných myšlenek, nedávno objevené a díky péči Františka Malého v Editio Salve Regina vydané tři skladby z kůru kostela v Bystrém u Poličky dosud nebyly nahrány na CD.  Právě zmíněné vydavatelství přineslo světu i Šest chvalozpěvů k slavnosti narození Páně i Pohřební písně, dle Rybova syna Josefa Arnošta paradoxně otcovo nejpopulárnější dílo! Braunensis Art se v edici heureka zhostilo vydání Osmi skladeb pro klavír nebo cembalo i Daru pilné mládeži. Obojí autor určil svým svěřencům, které učil i hře na hudební nástroje. Český rozhlas vydal roku 2015 rozsáhlé Stabat Mater, jež autor věnoval radnímu města Plzně, i pastorelu Z růže zkvetla lilie. Mnohá díla na spartaci a vydání ještě čekají. Kvalitní nahrávky Rybových děl se postupně začínají objevovat, mnohé řídil dirigent Zdeněk Klauda.

Rybových Dvanáct českých písní, které obsahují slavnou Ukolíbavku, i Nové české písně představují průkopnická díla. Ryba byl totiž prvním autorem, který tvořil umělé písně v češtině – zhudebňoval texty obrozeneckých básníků Tháma, Hněvkovského či Nejedlého. A také svoje. Bojoval za zachování češtiny a poukazoval na její kvality. Výčet opomíjených kusů autora by mohl pokračovat…

V matrice byl náš skladatel uveden jako Jakub Šimon, podepisoval se jako Jakub Ryba či později Jakub Jan Ryba, nikoli Jan Jakub, jak můžeme číst na některých plakátech. Neznáme podobu jeho tváře – určitě nenosil smetanovský plnovous, neboť by to bylo v jeho době považováno za neslušné a pro učitele nepřípustné. Nejznámější vyobrazení od Augustina Ptáka z roku 1895 tedy představuje pouze fiktivní podobiznu, skladatele nemohl osobně znát. Novou Rybovu siluetu vytvořil dle znalostí dobového odívání a úpravy vlasů Jan Čáka. Též není pravdou, že rožmitálský pedagog trpěl celý život nouzí – ve vlastním životopise sám uvedl, že nemá díky práci učitele v Rožmitále finanční potíže a dobře uživí sebe i rodinu.

A dále, divadelní hra od Josefa Boučka s názvem Noc pastýřů (původně Vstaň, Mistře!) nepředstavuje autobiografický dokument Rybova života. Spory s farářem Kašparem Zacharem v ní jsou vyhroceny až do krajnosti a události, které se staly v různých obdobích, jsou zde sloučeny do roku 1796, tedy do období vzniku slavné mše. Pravděpodobně by se ani nehádal s rodiči před svými žáky, dle vzpomínek syna Josefa Arnošta měl otec kultivované chování a manželství s ženou Annou harmonické. Vzešlo z něj třináct potomků. Avšak je pravdou, že zfilmování Boučkova scénáře režisérem Františkem Filipem  Rybu značně zpopularizovalo, což se děje díky opakovanému vysílání i platformě YouTube dodnes.

Chceme-li přímo poznat Rybovu osobnost, čtěme jeho vlastní životopis a školní deníky, které jsou vydány v češtině. Pro pochopení jeho hudebního myšlení a správné intepretace jeho hudby nám mohou pomoci jeho Počáteční a všeobecní základové ke všemu umění hudebnému, které znovu vyšly roku 2017 v Nakladatelství AMU. Zde se seznámíme i s jeho originálními hudebně-terminologickými novotvary, které se pochopitelně neujaly: tónní hřebřík, změnitelky, zámlčky, muziční puňktíci a jiné. V kapitole O observacích pochopíme, že jím často užívané Tarde znamená Váhavě.

Dosud jediný tematický katalog Rybových děl vypracoval roku 1963 Jan Němeček. Ten však potřebuje revizi, neboť obsahuje více děl, než je možné dohledat.

Rybův rok 2025 bude oficiálně zahájen v sobotu 11. ledna v šestnáct hodin na Tříkrálovém koncertu ZUŠ J. J. Ryby v kostele sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Rožmitále pod Třemšínem. Zazní tam v novodobé premiéře čtyřdílná Tříkrálová pastorela a píseň Šťastný koledníček od J. J. Ryby. Žáci literárně-dramatického oboru přednesou Radovánky nevinných dítek o Vánocích. 16. května započne také již osmý ročník Festivalu Jakuba Jana Ryby, jejž vede Šimon Kaňka, dramaturgem je Zdeněk Klauda. A již několik let existuje v Podbrdském muzeu expozice o místním skladateli, kterou připravila Ivana Hoyerová. Ta napsala i poslední rybovskou monografii s četnými fotografiemi primárních pramenů a shrnutím stavu bádání. Spolu se svým tatínkem Hubertem Hoyerem stojí v čele Společnosti Jakuba Jana Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, jež vzorně pečuje o odkaz slavné rožmitálské osobnosti.

Foto: Facebook festivalu Jakuba Jana Ryby, ČSFD / Česká televize, Wikipedia / Lucie Voříšková / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/), Facebook ZUŠ J.J.Ryby v Rožmitále p.Tř.