PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Každá tradice buď roste, nebo slábne; již stagnace je projevem úpadku: časté opakování stejných skladeb tradici neprospívá.“

„V gregoriánském chorálu jsem našel spoustu jedinečných věcí, o kterých jsem dříve neměl tušení a které výrazně promlouvají do přítomnosti.“

„Krása není v oslnivých výkonech, v nadšení publika a v médiích. Krása může být neúspěšná a může skončit i na kříži.“

V dalším dílu volné série rozhovorů s brněnskými skladateli se o poslání hudby, kompozicích v unisonu, ale také třeba o konci postmoderny pro portál KlasikaPlus.cz rozhovořil Pavel Zemek Novák.

„V čem tkví smysl tohoto festivalu? Co nám říká o tom, kam směřuje televizní svět? A kudy v této oblasti kráčejí naši tvůrci?“

„Jestli má televizního diváka něco ‚informovat, vzdělávat a bavit‘, je to v oblasti hudby (a tance a baletu) na obrazovce ztvárnění současného díla, soudobé opery.“

„Máme se vydat stejným směrem, nebo být vděčni za náš konzervativní přístup, za náš středoevropský ‚selský rozum‘?“

Banální konstatování, že čím je člověk starší, tím mu čas rychleji ubíhá, se mi potvrdilo i v končícím roce 2023. Co bylo v lednu, mi připadá jako před půl rokem; co v létě, jako by se odehrálo včera. Prosinec přináší ankety na téma „zážitek roku“, při nichž si v hlavě přehrávám film. O událostech, akcích, projektech, jimiž jsem pracovně prosvištěl, aniž bych měl čas se ptát názvem Gauguinova plátna z Národní galerie: Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? Nyní, když je venku tma od čtyř odpoledne do osmi ráno, přichází čas zklidnění a ohlížení…

„Cítím závazek odvést co nejlepší práci tam, kde Zuzana Růžičková odvedla tu svou.“

„Ve Wigmore bude vždy něco zajímavého, dokud tam bude existovat tak vizionářská umělecká koncepce.“

„Mám velmi rád celý tým této koncertní síně. Vždycky se u nich zastavím na šálek čaje, když jsem ve městě.“

Cembalista Mahan Esfahani, íránsko-americký umělec žijící v Praze, je jedním z posledních žáků Zuzany Růžičkové. Dal si za životní cíl vrátit cembalo zpět do běžného instrumentáře koncertních nástrojů. Pozornost budí nejen jako koncertní umělec, ale po celém světě i svou neúnavností v poptávání nové hudby pro tento nástroj. Letos v červnu se stal v Londýně nejmladším držitelem medaile Wigmore Hall, skutečné mekky komorní hudby…

„V důsledku opatření proti pandemii sbor veřejně nezpíval od loňského léta.“

„Skladby od Martinů měly vše: krásné harmonie, vypracovanou polyfonii, kantabilitu, rozkošné detaily související s textem.“

„Tippettovy spirituály. Parádní číslo Martinů Voices.“

Na podporu činnosti Institutu Bohuslava Martinů se uskutečnil už šestý benefiční koncert. V zahradě Vratislavského paláce v Praze na Malé Straně zpívali v pondělí Martinů Voices. Plenérový koncert skvělého komorního sboru měl svá akustická úskalí, ale činnost specializovaného pracoviště toto setkání připomnělo jedinečně a kultivovaně…

„Zřejmě i proto mohla vyjít nahrávka Sira Colina Davise také pod hlavičkou Supraphonu.“

„Mezinárodní obsazení korunuje německý basista Kurt Moll, skutečný basso profondo.“

„Nahrávka připomíná rolí Tamina umění tenoristy Petera Schreiera, umělce se světovou kariérou, který byl doma právě v Drážďanech.“

Premiéra Kouzelné flétny v Divadle Na Vídeňce v září 1791 vnesla díky velkému úspěchu do života pětatřicetiletého Wolfganga Amadea Mozarta příjemné rozjasnění. Že necelé tři měsíce poté už nebyl mezi živými, je z mnoha důvodů paradoxem, který nás dodnes nenechává lhostejnými. Kompletních nahrávek jeho poslední opery existuje řada. Krásné místo mezi nimi zaujímá ta, kterou v první polovině osmdesátých let dvacátého století pořídil v Drážďanech Sir Colin Davis. Dnešní Mozartovy 264. narozeniny byly dobrou příležitostí si album a také dirigentovu dlouholetou vazbu na Staatskapelle Dresden připomenout.