KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě
...váš vyladěný partner
„Smyk vybírali dirigent, sólista a orchestr hodně dlouho. Z pódia se nekontrolovaně ozývaly akordy, za které by se nemusel stydět skladatel o půlstoletí mladší.“ „Provedení, v němž si zřetelně ani dirigent, ani sólista nevěděli s obsahem hudby příliš rady.“ „Přes všechna pěkná místa s harfami, flétnami a opalizujícími plochami výsledek rozhodně ne nezapomenutelný.“ Mezinárodní hudební festival Pražské…
„Cestu k Wagnerovi jsem si vyhledal postupně.“
„Pokud už si člověk troufne na Tamburmajora ve Vojckovi, pak se může vrátit i k romantičtějšímu Wagnerovi.“
„Pěveckou náročnost wagnerovských rolí dělá jejich délka – a také hutnost orchestru, který zpěváky nešetří.“
Pražské Národní divadlo připravilo do Fora Karlín na čtvrtek a neděli koncertní provedení Wagnerova Zlata Rýna – prvního večera operní tetralogie Prsten Nibelungův. Vystoupí v něm pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera vedle tuzemských sólistů také respektovaní zahraniční wagnerovští pěvci – lotyšský basbarytonista Egils Silins jako Wotan, německý basbarytonista Thomas Gazheli v úloze Albericha, nizozemský tenorista Arnold Bezuyen jako Mime, rakouský basista Karl-Heinz Lehner v roli Fasolta… a jako Loge se představí Štefan Margita, v jehož kariéře má právě tato role profilové místo…
„Hráli s podobným entuziasmem a osobním nasazením jako hrávají mládežnické orchestry.“ „Bartókův koncert obdařila houslistka kantabilitou i vcítěním do atmosféry, pochopením pro nekonečné melodie.“ „Pappano zacházel v Šeherezádě do krajností, ale nikdy nepřesáhl míru únosnosti.“ Sir Antonio Pappano je rodilý Brit, ale po rodičích Ital – a temperamentem snad dvojnásobně. Hostování římského tělesa Orchestra dell´Accademia…
„Berlín je velmi vzdušný, jakoby otevřený, kultura je všudypřítomná a naprosto samozřejmá.“
„Pierre Boulez Saal nemá téměř žádný dozvuk a bylo by slyšet spadnout špendlík, ale akustika není suchá, je naprosto ideální.“
„Kožená s Bronfmanem souzní jako jeden, všechno je podřízené hudbě, žádná gesta zbytečná, tedy nic než hudba.“
Michal Mašek je klavírista a manažer a jeho hudební postřehy a dojmy, i jeho podíl na organizování hudebního života, mají jeden cíl a touhu: aby se hudba dostávala mezi lidi a aby lidé byli schopni vnímat její krásu, její smysl, její poselství. Tentokrát Michal Mašek podává svědectví o umění pěvkyně Magdaleny Kožené a pianisty Yefima Bronfmana, kteří byli před několika dny protagonisty písňového recitálu v berlínské koncertní síni Pierre Boulez Saal. I o ní a o berlínské kulturní atmosféře autor svědčí. Jak píše, bylo by moc pěkné, kdyby se podbné koncerty, jako byl tento, častěji konaly – a byly vnímány jako naprosto samozřejmá součást života – i u nás.