„Smyčce orchestru vytvořily z pizzicat jemně jiskřivou texturu, která připomínala drobné kapky deště dopadající na hladinu vody.“
„Sólista Sào Soulez Larivière přistoupil k partu s mimořádnou koncentrací. Jeho tón byl temně sametový a velmi kultivovaný.“
„Villaume třetí větu Pastorální symfonie vystavěl s velkou dynamickou gradací – tympány a žestě vytvořily skutečně bouřlivý moment, který však nikdy nepřerostl v hlučnost.“
Nedělní koncert Prague Philharmonia v pražském Rudolfinu nabídl dramaturgii, která se zdánlivě opírala o jednoduchou hříčku – zněla díla skladatelů se stejným počátečním písmenem příjmení. Ve skutečnosti však šlo o pozoruhodnou historickou a estetickou trajektorii: od neoklasicistní hravosti mladého Benjamina Brittena přes existenciálně zabarvený pozdní styl Bély Bartóka až k pastorální kontemplaci Ludwiga van Beethovena. Dirigent Emmanuel Villaume vedl orchestr s přirozenou elegancí a dramaturgický oblouk večera vystavěl jako cestu od lehkosti k hlubší reflexi a nakonec k téměř meditativnímu rozjímání nad přírodou. Koncert byl 15. března věnován památce dirigenta Jiřího Bělohlávka, který by letos oslavil osmdesáté narozeniny.
7 minut čtení Číst dál…