PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Idomeneo bývá považován za skladatelovu první mistrovskou operu. A vskutku je to dílo v mnohém nové, nejen v Mozartově tvorbě samotné, ale i v kontextu evropského operního vývoje.“

„Inscenace je dílem skotského režiséra Davida McVicara, hudebně operu nastudoval a řídil pravidelný spolupracovník divadla Sir Simon Rattle. Inscenace se dá označit jako klasická, hraje se na prázdné scéně, které vévodí zavěšená lebka. Režisér děj opery nikam nepřekládá ani nepřekrucuje vztahy mezi jednotlivými postavami.“

„U Magdaleny Kožené jsme mohli obdivovat její mimořádné herecké nasazení v roli Idomeneova syna, který svého otce miluje a ctí a který miluje i svou Illii.“

Poslední premiérou v berlínské Státní opeře Pod lipami, uskutečněnou 19. března, byla opera Wolfganga Amadea Mozarta Idomeneo, celým názvem Idomeneo, Re di Creta (Idomeneus, král krétský). Mozart ji napsal v roce 1780 jako svou desátou dokončenou operu (před ním vznikly i fragmenty oper Thamos nebo Zaida), po něm následovalo dalších sedm dokončených oper. Idomeneo totiž bývá považován za skladatelovu první mistrovskou operu. Za inscenací stojí režisér David McVicar a dirigent Sir Simon Rattle, v jedné z hlavních rolí účinkuje Magdalena Kožená. 

„Dirigent Paavo Järvi dodal dílu Les Offrandes oubliées O. Messiaena s Berlínským filharmoniky zářný niterný a dramatický esprit.“ 

„Pojetí skladby Prayer Toshia Hosokawy s orchestrem a sólistou Daishinem Kashimotou bylo lyrické i citlivě expresivní.“

„Berlínští filharmonikové vtiskli Beethovenově Eroice obdivuhodnou lehkost a hravost.“

V historii Berlínských filharmoniků, jejichž zrod sahá až k roku 1882, se minulý týden vůbec poprvé představila žena na pozici první koncertní mistryně. Lotyšská houslistka Vineta Sareika-Völkner je členkou světoznámého tělesa od května loňské sezóny a v březnu povýšila z první sekce houslí na nejprestižnější post. Sérii třech březnových koncertů se stejným programem, jejichž dramaturgickým vrcholem byla světová premiéra skladby Prayer japonského skladatele Toshia Hosokawy, řídil ve Velkém sále Berlínské filharmonie proslulý estonsko-americký dirigent Paavo Järvi.

„Magdalena Kožená umí zvýraznit význam slov, umí jim dát hudební tvar a přesný výraz.“

„V doprovodu písní Simon Rattle působil téměř neviditelně, neznamená to však, že by neměl vše pevně a hlavně podrobně v rukou.“

„Vystupuje s taktovkou jako opravdový velitel, přesto však ani trochu ne jako dirigentský despota. Nevznáší se nad orchestrem, neopájí se, ale je na všechny strany v blízkém kontaktu – a z detailní práce mu zároveň zřetelně vyvstávají proporce a velké plochy díla.“

Sobotní koncert České filharmonie byl výjimečným setkáním s neokázalým pěveckým uměním Magdaleny Kožené a s dirigentským mistrovstvím, jímž obdobně nenápadně vládne Sir Simon Rattle. Schumann a Martinů, oba v programu dvakrát, spolu sice nijak nesouviseli, ale hodnota koncertu spočívala v něčem jiném než ve vycizelované dramaturgické lince. Společným jmenovatelem písní moderního českého klasika a symfonické tvorby německého romantika bylo oživování partitur, interpretace, tvoření znějící hudby, a to způsobem, který se autoritu nemusí snažit dávat najevo – prostě ji má.

„Bohužel, Česká studentská filharmonie odvedla poněkud nervózní výkon.“

„Koncert C dur pro zobcovou flétnu, smyčce a basso continuo, který si vybral Giovanni Antonini, měl českou premiéru.“

„Pod Antoniniho vedením hráli čeští filharmonici jako o život.“

Česká filharmonie už léta bere vážně svou edukační činnost, která spočívá nejen v organizovaní akcí pro děti a mládež, ale rovněž i ve výchově mladých orchestrálních hráčů. K tomuto účelu má určenou nejen svou Orchestrální akademii České filharmonie, ale i sdružení hudebníků, které se sice schází ad hoc, ale možnost má vystupovat i v abonentních koncertních řadách. Mají pro ně zavazující název, který zní Česká studentská filharmonie. Právě ta zahajovala ve středu 8. 2. 2023 pod vedením dirigenta Giovanni Antoniniho sérii koncertů.

„V rozezpívaném orchestru zaznívaly poetické tóny a Magdalena Kožená dala písním punc slovní i hudební poezie, milou výslovnost a lahodné hloubky i výšky.“

„Simon Rattle neomylně a jasně podněcuje drobné detaily vystupující na pozadí zásadnějších proporcí, nachází neobvyklá nasvícení známých, nenápadných či zdánlivě nedůležitých míst nebo dokonce přináší celé nové pohledy.“

„Málokdy je možné slyšet partituru Tarase Bulby rozehranou do takových nuancí, do takové jemnosti i ráznosti, básnivosti i reálnosti, do tak podrobně dynamicky tvořené polyfonie, jak se ten večer podařilo.“

Druhý týden rezidence, kterou v této sezóně realizují u České filharmonie Magdalena Kožená a Sir Simon Rattle, přinesl méně známé písňové cykly a nesmírně zajímavě provedené symfonické skladby českých klasiků – Dvořákovu báseň Holoubek a Janáčkovu rapsodii Taras Bulba.

„Sólistka poskytla písním všechny charakteristické znaky svého projevu: lahodnost, emotivnost a pečlivou deklamaci dávající slovům nejen jejich vlastní, ale i hudební smysl.“

„Dirigent vytvářel hudební obrazy plné výrazu, nálad, obsahů a průhledů k věčnosti.“

„Hudba se nekonečně dlouho vytrácela, až se nesmírně jemně vytratila do ticha.“

Koncert pro svobodu a demokracii Česká filharmonie naplnila v Rudolfinu 17. listopadu hudbou zdánlivě, na první i na druhý pohled, se sametovou revolucí nesouvisející. Nicméně skutečnost, že dirigoval Sir Simon Rattle a že zpívala Magdalena Kožená, byla zcela výjimečná, skutečně sváteční. A takové bylo i provedení Mahlerovy Deváté symfonie.

„Brněnské hudební školství by se bez Janáčkovy celoživotní dřiny začalo rozvíjet později.“

„Stejně jako JAMU, i Janáčkovo kvarteto slaví letos pětasedmdesáté narozeniny.“

„Kniha s názvem ‚…vždy svou hřivnou přispívat…‘ je věnovaná devatenácti držitelům titulu doctor honoris causa.“

Přestože se jejího založení Janáček nedožil, dnes by na její počest jistojistě složil nějakou oslavnou skladbu a byl by nadšen z toho, že jeho celoživotní snažení založit vysokou uměleckou školu mělo přece jen nějaký smysl. Historie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně je dlouhá tři čtvrtiny století a za tu dobu se toho opravdu hodně událo. Institucí prošla řada významných pedagogů, absolventů a jiných předních hudebních a divadelních osobností. Koncerty k oslavám výročí pětasedmdesáti let od založení akademie probíhaly po celý rok a vygradovaly 16. října, kdy vystoupilo v Besedním domě v Brně nemalé osazenstvo z obou fakult v čele s dirigentem Jakubem Kleckerem. Na programu nemohl chybět Leoš Janáček. Zazněla ale i díla jiných českých a světových skladatelů. „JAMU na cestě k uzavření kruhu přeji odvahu, nasazení a schopnosti táhnout za jeden provaz. JAMU je 1,“ vzkazuje rektor Petr Michálek.

„Nahrávka Houslového koncertu D dur Ermanna Wolf-Ferrariho vzbudila v mezinárodním odborném tisku mimořádný ohlas.“

„Nominace na cenu Opus Klassik jsou rozvrženy do 27 kategorií, v některých je až několik desítek titulů. S Beikircherem jsou ve stejné kategorii také Kahánek a Šporcl.“

„S Jakubem Hrůšou, úspěšným s nahrávkou tří verzí Brucknerovy Romantické, jsou mezi nominovanými v kategorii Dirigent roku například Gardiner, Barenboim, Petrenko, Pappano, Rattle nebo Thielemann.“

Plzeňská filharmonie se objevila v nominacích na prestižní německou hudební cenu Opus Klassik. V Německu vydané CD s díly italského skladatele Ermanna Wolf-Ferrariho, jehož sólistou je houslista Alban Beikircher a dirigentem Chuhei Iwasaki, je zařazeno ve dvou kategoriích postihujících instrumentální sólistické výkony a koncertní snímky. Jde o stejné ceny za významné nahrávací počiny v oblasti klasické hudby, na které jsou nominováni také dirigent Jakub Hrůša, pianista Ivo Kahánek a houslista Pavel Šporcl.

„Vrcholem festivalu byl bezesporu písňový koncert mezzosopranistky Magdaleny Kožené, ve kterém vystoupila společně s manželem Sirem Simonem Rattlem, který se ujal partu klavíru.“

„Byl to kouzelný večer plný poezie a niterného výrazu, který pomáhali velkou měrou nastolit spoluúčinkující špičkoví instrumentalisté.“

Písňový recitál Magdaleny Kožené uzavřel v pondělí 27. června festival Concentus Moraviae. Zlínské Kongresové centrum spolu s ní přivítalo mezinárodní seskupení hudebníků v čele se Sirem Simonem Rattlem a dramaturgem letošního ročníku Kasparem Zehnderem.

„Když už museli Berlínští filharmonikové slevit z vystoupení v miliónové Oděse a zaměřit se na městečko čtrnáctkrát menší, dali si záležet na repertoáru tohoto matiné.“

„Dramaturgie nabízí možnost objevit skladby ukrajinských autorů, v bývalém Sovětském svazu diskriminovaných; doplní je i ukázka z díla Leoše Janáčka.“

„ČT art nabídne tuto událost ze zpožděného záznamu 1. května večer.“

Až se 1. května v pravé poledne místního času rozezní v Jantarové koncertní síni na mořském břehu jižního Lotyšska hudba, půjde v mnoha ohledech o mnohovrstevnatý zážitek. Bylo by – vzhledem k tomu, v jakém světě poslední dobou žijeme – až nepřípadně idylické konstatovat, že proslulí Berlínští filharmonikové tam oslaví sto čtyřicáté výročí svého založení. Vznikli totiž, či spíše jejich zárodek, přesně na prvního máje roku 1882. To je sice pravda, zdaleka ale ne jediná.

„Dirigent má nejvyšší možný podíl jak autorovu zakódovanou informaci v notách interpretovat: přesvědčit o ní interprety, motivovat je, strhnout… a přesvědčit i posluchače, že taková byla autorova představa.“

„Lze očekávat, že tak velcí komunikátoři, jakými jsou dirigenti, budou typicky obklopeni kruhem přátel?“

„Jiří nahlížel na svou profesi jako na samotářskou.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu už potřetí pokračuje v prezentaci obrazového materiálu ze své knihy A Life in Pictures a zamýšlí se k tomu z hlediska dirigentské profese i osobního nastavení člověka nad tématem přátelství. Měl Jiří Bělohlávek hodně přátel…?

„Dirigentský obor má takovou skulinu a v určitých případech lze ansámbl řídit, aniž člověk tuto průpravu má.“

„Existuje řada mladých, velmi zajímavých dirigentů, kteří mají techniku v malíčku, ale nepoužívají ji dostatečně zřetelně.“

„Když sleduji některé výkony těch nejslavnějších matadorů a nejslavnějších orchestrů, musím konstatovat, že závod s časem a rychlost přípravy zanechává stopy na způsobu, jakým se hudba prezentuje.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka, po připomínání jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin v roce 2021, pokračuje portál KlasikaPlus.cz i letos v seriálu využívajícím texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně…

„Roku 1972 byla založena Nadace pro udělování Hudební ceny Ernsta von Siemense s cílem pravidelně oceňovat špičkové osobnosti světové klasické hudby.“

„Druhá z cen se postupně vyprofilovala jako speciální podpora významným skladatelům soudobé hudby.“

„Slavnostní večer se letos uskuteční 15. června v mnichovském Divadle prince regenta, poprvé skoro za padesát let bez diváků v sále.“

Průmyslový gigant Siemens, jehož centrála sídlí v Mnichově, zaměstnává po celém světě kolem tří set tisíc lidí. Plná desetina z nich se věnuje výzkumu a vývoji. Před pandemií se roční obrat šplhal k osmdesáti miliardám eur, čistý zisk činil 5,6 miliard v téže měně. Ne, nespletl jsem se, pro které médium tento článek píši… Řeč je totiž o firmě, která od roku 1974 stojí za každoročním udělováním ceny v klasice, která je – díky své finanční odměně i společenské prestiži – přezdívána „Nobelova cena v hudbě“…

„Musel přijít rok 1989, aby byl 1. květen 1882 oprášen a využit v nových souvislostech a okolnostech.“

„Pár stovek metrů od sídla orchestru padla Berlínská zeď; kromě jiného se tím zjednodušila možnost vyjíždět volně na koncerty do všech koutů Evropy.“

„Pro nás je poctou, že se Evropský koncert konal už třikrát v Praze.“

Psal se rok 1882. V Praze byla 5. listopadu poprvé vcelku provedena Smetanova Má vlast; Karlo-Ferdinandova univerzita se rozdělila na českou a německou část; Německé městské divadlo v Brně rozzářily – jako první v Evropě – Edisonovy žárovky. A v metropoli nedávno vzniklého Německa (1871) byl 1. května založen orchestr Berlínských filharmoniků. Jeho vznik dodnes vzbuzuje úsměv.

„Zkuste se zeptat orchestrálního hráče, jaké má zkušenosti s frakem, a dočkáte se řady komických historek.“

„Pracovní oděv by měl být především pohodlný, což frak určitě nesplňuje.“

„Nošení fraku v provozovací praxi vážné hudby se dnes stalo pouhou společenskou konvencí.“

Předpokládám, že jste už slyšeli onu anekdotickou příhodu, kdy rodič vezme své malé dítě poprvé na symfonický koncert a setká se s udiveným dotazem, proč jsou všichni páni v orchestru oblečeni „jako Spejbl“, případně v kostýmu „černých brouků s krovkami“. Následuje pochopitelně vysvětlení, že se jedná o takzvaný frak, tedy slavnostní večerní pánské oblečení, určené pouze pro nejvýznamnější společenské události, jako je například…

„Rok 2020, magický ´twenty twenty´, přinesl všechno jiné, než kýžený krok kupředu.“

„Zmar symbolizuje osud plně nastudované inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů Národního divadla Brno…“

„Právem se asi můžeme obávat, že cesta k normálu bude pomalejší, než bychom si přáli.“

Kdo všechno doplatil na pandemii? Beethoven se svým výročím pokaženým všemi omezeními určitě; celosvětově, tak jak i koronavirus působil globálně. Nevyužitých hudebních jubileí zůstalo samozřejmě víc – v našich zeměpisných šířkách například Rejchovo. Na opatření přijímaná proti nemoci jsme ale doplatili všichni…

„Nebude příšerně smutné, když po rozverných valčících, čtverylkách, kvapících či polkách nastane místo ovací mrtvolné ticho?“

„Rakouský veřejnoprávní vysílatel ORF se ve spolupráci s Vídeňskými filharmoniky rozhodl uskutečnit projekt Potlesk na dálku.“

„Riccardo Muti dokáže při Novoročních koncertech z Vídně vždy přesvědčit dramaturgy, aby do programu vedle ‚osvědčených hitů‘ zařadili i novinky; tentokrát zazní z osmnácti skladeb šest poprvé.“

Dlouho se zdálo, že Vídeň, hodnocená v průzkumech jako jedno z nejpříjemnějších měst na planetě, vysílá světu hned na Nový rok povzbudivý signál. Poté, co utichne silvestrovský řev opilců i dunění dělbuchů, se vynoří jiná skupina lidí. Kultivovaných, elegantně oblečených, hudbymilovných. Ve Zlatém sále vídeňského Společenství přátel hudby, proslulém Musikvereinu, oslaví s hudbou příchod dalšího z pádících roků našich ubíhajících životů. Způsobem, jaký poskytuje naději, že kultura ještě nezahynula.