V pondělí 12. srpna se v nedožitých devětaosmdesáti letech uzavřel život hudebního skladatele a varhaníka Zdeňka Pololáníka. Neutuchající hudební invence, tvůrčí autenticita a nápaditost vyrůstající z moravských kořenů a silné religiozity jej zařadila k našim předním soudobým skladatelům zejména na poli duchovní hudby.

Zdeněk Pololáník absolvoval brněnskou konzervatoř ve varhanní třídě Josefa Černockého, skladbu studoval zprvu soukromě u Františka Suchého, poté na JAMU u Viléma Petrželky a Theodora Schaefera, kde absolvoval v roce 1961. Již během studií Pololáník projevoval invenční skladatelský talent, který si tříbil samostatným studiem nahrávek, analýzou partitur i samostatnými tvůrčími úkoly. Krátce po studiích se stal členem avantgardní brněnské skladatelské Skupiny A a vytvořil jednu z prvních elektronických skladeb v tehdejším Československu. Již v poměrně mladém věku se Pololáník dočkal provedení svých skladeb v mnoha zemích světa, řady nahrávek i tištených vydání děl u tuzemských i zahraničních vydavatelů.

Pololáníkova kompoziční tvorba zahrnující na tři stovky děl stála na třech pilířích. Věnoval se hudbě koncertní a hudebně dramatická a dále hudbě duchovní, v těchto oblastech vytvořil na tři stovky děl. Jeho tvorbu charakterizuje pestrá rozmanitost žánrů, záliba v ne­všedních nástrojových seskupeních, i neobvyklých uměleckých koncepcích, ale také stylová kontrastnost děl. Ačkoli v šedesátých letech stál jako autor v popředí hudebně novátorských snah, distancoval se od dobového hyperkonstruktivismu a jiných dobových tendencí. Poselstvím jeho hudby jako věřícího člověka byla naděje a jas, které činily jeho dílo přístupným široké veřejnosti. Vedle oratorií, kantát, liturgických a sborových skladeb a hymnů patří k vrcholům jeho tvorby s duchovní tematikou opera Noc plná světla z roku 2013 na námět Claudelova dramatu Zvěstování Panny Marie. Komponoval i skladby přímo pro bohoslužby (mešní hudba, řada hymnů ke křesťanským světcům, desítky kostelních písní a úprav vánočních koled). Tvorbě křesťansky orientované duchovní hudby a její interpretaci se věnoval Pololáník soustavně od studentských let přes potíže, které mu v důsledku toho za komunistického režimu vznikaly. Třetím pilířem Pololáníkovy tvorby byla hudba k filmům, činohrám, pro rozhlas a televizi, kde spolupracoval s pěti desítkami režisérů a choreografů. V této oblasti vytvořil na čtyři sta titulů, například hudbu k filmům Žert (1968) či Lev s bílou hřívou (1986) v režii Jaromila Jireše, a nebo k televiznímu seriálu Jaroslava Dietla Synové a dcery Jakuba Skláře apod.

Pololáník v závěru života žil a působil v Ostro­vačicích u Brna, a to jako ředitel kůru a varhaník. V letech 1990 až 1994 byl též varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla. Věnoval se také pedagogické činnosti, na počátku devadesátých letech vyučoval obory duchovní hudba, scénická a filmová hudba na JAMU, kde založil první Kabinet duchovni hudby po revoluci. Za svou uměleckou práci byl Zdeněk Pololáník odměněn několika cenami v soutěžích liturgické hudby, získal Řád sv. Cyrila a Metoděje České biskupské konference (2001) nebo Cenu Jihomoravského kraje (2005). V České Třebové se od roku 2005 koná každoročně Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka a k jeho osobnosti se hlásí také festival pořádaný v Tišnově. Pokračovateli hudební tradice v rodině Zdeňka Pololáníka, který sám je považován za pokračovatele Josefa Bohuslava Foerstra, jsou jeho dcera, varhanice Jana Kubová- Pololáníková a syn, dirigent, aranžér a skladatel Petr Pololáník.

Zdeněk Pololáník se narodil 25. října 1935 v Brně, zemřel 12. srpna 2024.

foto: Zdeněk Sláma, mestohudby.cz, orik.cz

Facebook X E-mail WhatsApp