Hned dvojí výročí má v listopadu „básník Vysočiny“ Miloslav Bureš, bez kterého by nevzniklo mimo jiné jedno z ikonických hudebních děl, Otvírání studánek. Právě jeho verše zhudebnil v této slavné kantátě jeho přítel a také poličský rodák Bohuslav Martinů. Miloslav Bureš se narodil 6. listopadu 1909 v Poličce a zemřel přesně před 50 lety, 12. listopadu 1968. Verše k Otvírání studánek prý napsal na břehu rybníka Sykovec, kde se nechal inspirovat zápisem o tradici čištění studánek v okolí. Lidé dřív věřili, že studánky jsou očima nebes. Jejich čištění měly na starosti dorůstající dívky. Otvírání studánek mělo velkou tradici na Vysočině i na Moravském a Českém Horňácku, kde dívky obcházely studánky ještě po druhé světové válce. V padesátých letech pak tento zvyk zanikl. Dnes je otvírání studánek záležitostí folklorních souborů, které v sedmdesátých letech tradici obnovily. Vlastní jméno básníka Vysočiny bylo Jan Bohuslav, křestní jméno Miloslav začal používat po své první velké lásce, předčasně zesnulé Milušce Šifnerové. Vyrůstal v dělnické rodině, jeho otec byl skladník na železniční stanici, matka pracovala v tkalcovně. Své první básnické pokusy publikoval pod pseudonymem už během studií na poličském gymnáziu. Po maturitě nastoupil na univerzitu v Praze, ale ze školy předčasně odešel a krátkou dobu pak bez kvalifikace vyučoval. Později zamířil do Liberce, kde přijal místo redaktora Severočeského deníku, a pak do jičínského A-Zetu, kde prožil celou druhou světovou válku. Za Bohuslavem Martinů cestoval v roce 1957 do Říma a o dva roky později do Švýcarska. Martinů zhudebnil pro smíšený sbor jeho básně Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek a Mikeš z hor. Jiné jeho verše zhudebnil i Iša Krejčí a Jiří Mihule. Z knihy Vysočina milostná čerpali skladatelé František Šauer a Petr Eben. Jádrem Burešova díla je poezie věnovaná Vysočině, tamnímu venkovskému životu, lidovým zvykům a slovesnosti. Pochován je, stejně jako Bohuslav Martinů, na hřbitově v Poličce.

Facebook X E-mail WhatsApp