Česká televize na programu ČT art chystá na sobotní večer 12. prosince premiéru hudebního dokumentu německého režiséra Christiana Bergera o nejslavnější symfonii všech dob, Deváté Ludwiga van Beethovena, jejíž Óda na radost se stala hymnou Evropské unie. Hned potom dojde k vysílání záznamu symfonie, a to v provedení Berlínských filharmoniků pod taktovkou Herberta von Karajana z roku 1986. Programem chce televize připomenout dvě stě padesáté výročí hudebního génia narozeného v německém Bonnu.

Dokument mapuje úspěch Beethovenovy Deváté, kterak se s ní setkávají nadšení hudební amatéři, například v Kongu, a také špičkoví hudební profesionálové. „Diváci budou pozorovat řeckého dirigenta Teodora Currentzise, jak studuje toto dílo se svým souborem Musica Aeterna. Budou sledovat též čínského skladatele a nositele filmového Oscara Tan Duna, jak tvoří novou skladbu inspirovanou tímto slavným Beethovenovým dílem. Budou ohromeni japonským sborem, čítajícím 10.000 zpěváků, jak zpívá s obrovským nadšením závěrečnou Ódu na radost z IX. symfonie. Dozví se, jak Paul Whittaker pomáhá prostřednictvím Beethovenovy tvorby zprostředkovat hluchým lidem zážitek z hudby,“ uvádí ČT art s tím, že se jedná o dojemný film, který není určen pouze příznivcům klasické hudby, ale může zasáhnout všechny vrstvy populace na této planetě.

Beethovenova poslední symfonie představuje z formálního i obsahového hlediska pomyslný spojovací most mezi dvěma uměleckými epochami klasicismu a romantismu. „Zatímco její čtyřvěté schéma vychází z tradičního mozartovsko-haydnovského modelu, zapojení vokální složky do závěrečné věty bylo ve své době v oblasti symfonického žánru vpravdě novátorským počinem. Převážnou část zhudebněného textu převzal Beethoven z básně Óda na radost již tehdy proslulého německého básníka, prozaika a dramatika Friedricha Schillera. Díky svému mimohudebnímu poselství se pak symfonie stala univerzálním, nadčasovým symbolem, výzvou k pospolitosti lidského rodu,“ popisují stránky pořadu.

Hudební téma jako hymna Evropské unie existuje ve třech instrumentálních verzích, a to pro klavír, pro dechové nástroje a pro symfonický orchestr. Instrumentaci jednotlivých verzí vytvořil právě Herbert von Karajan, který dílo natočil s Berlínskými filharmoniky krátce před svou smrtí. Sólisty mu byli sopranistka Lella Cuberli, mezzosopranistka Helga Müller-Molinari, tenorista Vinson Cole a barytonista Franz Grundheber. S pěveckým sborem Wiener Singverein nastudoval závěrečnou větu sbormistr Helmuth Froschauer.

Foto: Youtube, archiv Berlínských filharmoniků, archiv KlasikyPlus 

Facebook X E-mail WhatsApp