Ve věku čtyřiašedesáti let se uzavřel život původem slovenské operní režisérky a televizní dokumentaristky Blaženy Hončarivové. Spolupracovala s operními scénami v Olomouci, Brně, Liberci, Plzni nebo rodných Košicích.

Blažena Hončarivová vystudovala konzervatoř a operní a televizní režii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Spolupracovala s řadou operních divadel v Čechách i na Slovensku. V Moravském divadle Olomouc inscenovala v roce 1995 Offenbachova Modrovouse a Mozartovo Così fan tutte. Po roce 2000 připravila v Městském divadle v Brně muzikál Jevgenije Dogy a Emila Lotjana Cikáni jdou do nebe, v libereckém Divadle F. X. Šaldy režírovala Verdiho Rigoletta, v plzeňském Tylově divadle Donizettiho Nápoj lásky, v Ústí nad Labem pak Nedbalovo Vinobraní. Pravidelně se vracela do Státního divadla Košice, poprvé v roce 1981 jako asistentka režie opery Ladislava Holoubka Bačovské žerty. V následujících letech nesla její režijní rukopis Figarova svatba (1989), Lazebník sevillský (1992 a 2001), Není třeba tolika slov (1994), Prodaná nevěsta (2003), Nápoj lásky (2012), ale také Bizetovu Carmen (2013), u níž byla asistentkou režie, resp. dramaturgyní. Košická scéna památce Hončarivové věnuje premiéru Suchoňovy opery Krútňava, která je na programu 29. listopadu. V posledních letech se věnovala režii televizních dokumentů, tematicky se věnovala zejména klasické hudbě a opeře. Její odkaz zahrnuje dokumenty PFK – Prague Symphonia (2014), Soňa Červená na Zlaté Praze (2015), Sylvie Bodorová – hudba je největší dar (2018) a záznamy operních inscenací, sezonních přehledů operních inscenací pražského Národního divadla nebo film Beethoven a Slovensko.

Blažena Hončarivová se narodila 20. září roku 1960 v Košicích a zemřela 23. 11. 2024.