Česká filharmonie po zahajovacím týdnu s klavíristou Daniilem Trifonovem a dirigentem Charlesem Dutoitem vstoupí do října s programem plně zasvěceným Johannesu Brahmsovi. I v tomto případě musel orchestr sáhnout k náhradě – indisponovaného šéfdirigenta Semjona Byčkova nahradí dirigent Marek Janowski. Sólistou bude ve dnech 2. až 4. října basbarytonista Christian Immler. 

Dvě skladby Johanessa Brahmse, německého komponisty reprezentujícího klasicizující proud v romantismu, budou předmětem druhého týdne nové koncertní sezóny v České filharmonii. Ta svoji stou dvacátou devátou sezónu zahájila společně s klavíristou Daniilem Trifonovem a dirigentem Charlesem Dutoitem v závěru září za přítomnosti portálu KlasikaPlus.cz. První polovina večera v prvním abonentním týdnu bude patřit Čtyřem vážným písním, které pocházejí ze závěru života skladatele. Brahms je tvořil v době, kdy se vyrovnával s odchodem své přítelkyně Clary Schumannové a kdy se začal potýkat se zdravotními problémy, které se mu staly později osudnými. Sáhl tehdy k látce z Lutherova překladu Bible a uchýlil se k existenciálním tématům. První tři písně jsou výpovědí o konečnosti a pomíjivosti lidského života, v poslední zaznívá více naděje. Dílo původně komponované pro bas s doprovodem klavíru Česká filharmonie uvede v orchestrální úpravě Detleva Glanerta, který písně zasadil do rámce čtyř preludií a postludia. Role sólisty se zhostí Christian Immler, ten svým vystoupením naváže na úspěšnou spolupráci s Českou filharmonií z roku 2022, kterou reflektoval i portál KlasikaPlus.cz. V tomtéž roce se Immler v Praze představil také se souborem Collegium 1704. 

Christian Immler vystudoval zpěv na londýnské Guildhall School of Music u Rudolfa Piernayho a muzikologii na Royal Holloway College. Mezinárodní kariéru nastartoval vítězstvím v soutěži Nadii a Lili Boulangerových v Paříži, která mu otevřela cestu k předním světovým orchestrům, do prestižních koncertních síní i na světová operní pódia. V oblasti písňové Immler dlouhodobě spolupracuje s klavíristou Helmutem Deutschem. K České filharmonii se Immler vrátí v této sezóně ještě v lednu, kdy vystoupí jako sólista v provedení Bachovy Mše h moll pod taktovkou Semjona Byčkova. 

Druhá polovina prvních říjnových večerů ve filharmonii bude patřit Brahmsově Druhé symfonii. Ta se datuje do tvůrčí etapy skladatele, kdy se definitivně etabloval jako výrazná osobnost vídeňského hudebního života kompozičně stavící na klasicko-romantické syntéze. Autor ji s odkazem na obdivovaného Beethovena a jeho Šestou symfonii také označil rovněž za pastorální a svému nakladateli o ní napsal: „je tak melancholická, že ji nebudete moci snést. Nikdy jsem nic tak smutného nenapsal a partitura musí vyjít ve smutku.“ Patrně to v beethovenovské úctě myslel poněkud ironicky, neboť dílo je spíše považována za radostné, lyrické, bukolické a v kontextu Brahmsovy tvorby nezvykle projasněné. Na stranu druhou ani jisté stíny v ní však nechybí. Propojena základním třítónovým motivem, vystavěna v promyšlených formách a ozvláštněna důmyslnou instrumentací dodnes Brahmsova Druhá symfonie náleží k oblíbenému repertoáru předních světových orchestrů. 

K těm se zařadí i Česká filharmonie, s níž brahmsovský program namísto indisponovaného šéfdirigenta Byčkova nastuduje německý dirigent s polskými kořeny Marek Janowski, pro nějž je německý symfonický repertoár doménou. I ve vysokém věku zůstává Janowski velmi aktivním umělcem, aktuálně jej čeká vystoupení s Berlínskými filharmoniky, v listopadu bude hostem hned několika amerických orchestrů, na přelomu roku bude účinkovat s hamburským NDR Elbphilharmonie Orchester a s Orchestrem curyšské Tonhalle, načež ho přivítá Newyorská či Drážďanská filharmonie, kde řadu let působil jako šéfdirigent. Českému publiku je Janowski znám především ze svých vystoupeních na festivalu Pražské jaro, kde se v minulosti představil například s Filharmonickým orchestrem Radio France nebo Berlínskými rozhlasovými symfoniky.

Foto: Marco Borggreve, Felix Broede