10. únor
Svátek má Mojmír.
2025 – zemřela Maria Tipo, italská klavíristka a pedagožka (narodila se 23. prosince 1931). V roce 1952 dosáhla třetího místa v soutěži královny Alžběty. Vysloužila si přezdívku „neapolská Horowitzová“, sama ale říkala: „On byl Horowitz. Já jsem z Neapole.“ Ceněny jsou zejména její nahrávky děl barokních a raně klasických skladatelů, oživila hudbu Muzia Clementiho. Vyučovala na konzervatořích v Ženevě, Bolzanu a Florencii.
2023 – zemřel Páll Pálsson (Pampichler), rakousko-islandský skladatel, sbormistr a dirigent (narodil se 9. května 1928). Studoval ve Štýrském Hradci a v Hamburku. V letech 1964 až 1990 vedl sbor Karlakór Reykjavikur a v letech 1971 až 1994 Islandský symfonický orchestr.
2010 – zemřel Max Schubel, americký skladatel (narodil se 11. dubna 1932), známý jako majitel společnosti Opus One Records. Založil ji v roce 1966 pro nahrávání nové hudby méně známých a začínajících autorů avantgardní a soudobé klasické hudby
2006 – tenorista Luciano Pavarotti zpíval při zahájení 20. zimních olympijských her v Turině árii Nessun dorma z Pucciniho Turandot; bylo to jeho úplně poslední vystoupení.
2000 – zemřel Ronald Roseman, americký hobojista, skladatel a pedagog (narodil se 15. května 1933). Byl hráčem Newyorské filharmonie a Newyorského dechového kvinteta. Od roku 1973 až do smrti působil jako učitel hry na hoboj na Juilliard School, od roku 1974 učil také na Yaleově univerzitě. Jako skladatel se proslavil především komorní hudbou.
1996 – premiéru měla skladba Proverb od Steve Reicha, kompozice pro tři soprány, dva tenory, dva vibrafony a dvoje elektrické varhany s krátkým textem od Ludwiga Wittgensteina „Jak malá myšlenka stačí k naplnění celého života“. V New Yorku ji uvedl soubor Theater of Voices Paula Hilliera. Autorovi byla inspirací Perotinova hudba z 12. století.
1991 – zemřel Walter Klien, rakouský klavírista (narodil se 27. listopadu 1928). Natáčel Mozarta, Brahmse, Schuberta, s Alfredem Brendelem repertoár pro klavírní dua. Schubertovy sonáty v jeho podání jsou považovány za jedny z nejlepších snímků. Ve hře na klavír byl žákem Josefa Dichlera a Artura Benedettiho Michelangeliho, v kompozici žákem Paula Hindemitha. Byl laureátem Busoniho soutěže v Bolzanu a soutěže Marguerite Long v Paříži. V roce 1969 debutoval v USA.
1987 – narodila se Yuja Wang, americká klavíristka čínského původu, „nejoslnivěji a nejzáhadněji nadaná“, proslulá nejen svou interpretací, ale i charismatickou pódiovou prezencí. Studovala na Ústřední hudební konzervatoři v Pekingu a od patnácti na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii. V roce 2003 debutovala v Evropě s Tonhalle-Orchester Zürich pod taktovkou Davida Zinmana, v roce 2005 měla americký debut v Ottawě s orchestrem Národního uměleckého centra pod taktovkou Pinchase Zukermana a v roce 2006 debutovala s Newyorskou filharmonií. V březnu 2007 pak na sebe definitivně upozornila, když nahradila Marthu Argerichovou na koncertech v Bostonu. Od té doby se stala jednou z nejvyhledávanějších sólistek své generace a v roce 2009 podepsala kontrakt s Deutsche Grammophon… V roce 2015 debutovala s Berlínskými filharmoniky. V březnu 2019 uvedla s Los Angeles Philharmonic pod taktovkou Gustava Dudamela světovou premiéru koncertu Must the Devil Have All the Good Tunes? od Johna Adamse, složeného přímo pro ni.
1982 – narodil se Marek Šulc, od září 2024 umělecký ředitel festivalu Smetanova Litomyšl. Hudební začátky má spojeny s chlapeckým sborem Boni Pueri. Vystudoval zpěv a hudební management na pražské AMU. V letech 2004–2018 byl členem souboru Schola Gregoriana Pragensis. Mnoho let působil jako člen umělecké rady festivalu Lípa Musica a patnáct let byl moderátorem rádia Classic Praha, kde zastával také pozici hudebního ředitele. Od roku 2020 je pedagogem na katedře Hudební produkce na Hudební a taneční fakultě AMU.
1977 – zemřela Grace Williams, velšská skladatelka (narodila se 19. února 1906), první žena, která složila hudbu k celovečernímu filmu. Získala stipendium pro studium na University College of South Wales and Monmouthshire (nyní Cardiff University). V roce 1926 začala studovat na Royal College of Music v Londýně, kde ji učili Gordon Jacob a Ralph Vaughan Williams. V letech 1930 a 1931 studovala u Egona Wellesze ve Vídni. Od roku 1932 učila v Londýně na dívčí škole Camden a na Southlands College of Education. Od roku 1945 se věnovala v rodném městě Barry víceméně na plný úvazek komponování. V roce 1949 doprovodila hudbou film Blue Scar (Modrá jizva), na začátku 60. let zkomponovala svou jedinou operu, komickou aktovku Salon založenou na povídce Guye de Maupassanta. Navzdory tradici sborové hudby ve Walesu se portfolio jejích skladeb skládá převážně z orchestrálních a instrumentálních děl.
1961 – premiéru měla 7. symfonie amerického autora Waltera Pistona. Objednal ji a provedl Philadelphia Orchestra s dirigentem Eugenem Ormandym. Skladatel za ni obdržel Pulitzerovu cenu.
1960 – premiéru měla skladba Lincoln, the Great Commoner (Lincoln, velký obyčejný člověk) amerického skladatele Charlese Ivese z roku 1923, tříminutové dílo pro sbor a orchestr.
1950 – zemřel Armen Tigran Tigranian, arménský skladatel, dirigent a kulturní aktivista (narodil se 26. prosince 1879). Věnoval se výuce a komponování hudby a založil amatérský smíšený sbor. Jeho nejznámějším dílem je Anoush, první opera uvedená v Arménii, sociální drama vyznačující se originalitou národního stylu, lidových postav a hudebního jazyka. Premiéru měla v Alexandropolu 4. srpna 1912. Ve 30. letech ji přepracoval, aby vyhověla diktátu sovětské kulturní politiky.
1948 – narodil se Conrad Cummings, americký skladatel, všestranný autor píšící opery, instrumentální hudbu i hudbu pro alternativní kluby. Působí pedagogicky na Juilliard School Extension. Jeho operu The Golden Gate (Zlatá brána) z roku 2010 s textem podle veršovaného románu Vikrama Setha vybral časopis Opera News Magazine jako jednu z „nejlepších nových oper 21. století.“
1942 – Glenn Miller a jeho orchestr získali za milion prodaných kopií alba Chattanooga Choo Choo jako historicky první Zlatou desku.
1942 – zemřel Bohumil Benoni, český operní pěvec, barytonista (narodil se 25. února 1862). Byl žákem pěvce Jana Ludevíta Lukese, 7. dubna 1883 debutoval v roli Valentina v Gounodově opeře Faust a Markétka. Byl jedním z prvních zástupců pěvecké generace českého divadla, která se nespoléhala pouze na hlasovou techniku a pěvecký projev, ale dotvářela operní postavy v duchu realistického operního herectví. Mezi jeho nejlepší role patřil Otello, Rigoletto a Amonasro v Aidě, Scarpia v Tosce, Escamillo v Carmen, Boris Godunov, Don Giovanni, Bludný Holanďan… Byl prvním českým představitelem Evžena Oněgina, zpíval však také komické role – Figara v Lazebníku sevillském nebo Falstaffa.
1935 – narodil se Salvador Pueyo, španělský skladatel, od roku 1987 pedagog konzervatoře v Barceloně. V roce 1965 jeho dílo Abstrakce získalo Cenu města Barcelona, v roce 1977 měla premiéru Barokní symfonie hraná pak v Evropě i v Americe. V roce 1986 uvedla sopranistka Montserrat Caballé v premiéře písňový cyklus pro hlas a smyčce Cap al meu silenci (K mému tichu). V roce 1992 měl premiéru balet Yerma, založený na stejnojmenném díle Federica Garcíi Lorcy.
1935 – narodil se Theodore Antoniou, řecký dirigent a skladatel (zemřel 26. prosince 2018). Jeho odkaz sahá od oper a sborových děl přes komorní hudbu a sólové skladby až po filmovou a divadelní hudbu.
1931 – narodil se Gerhard Rosenfeld, německý skladatel filmové a operní hudby (zemřel 5. března 2003), rodák z Königsbergu, od konce války přejmenovaného na Kaliningrad. Jeho opera Kniefall in Warschau (Pokleknutí ve Varšavě) mapuje výrazné momenty života Willyho Brandta, v letech 1969 až 1974 západoněmeckého spolkového kanceléře. Měla premiéru 22. listopadu 1997 v Dortmundu.
1929 – narodil se Jerry Goldsmith, americký skladatel a dirigent (zemřel 21. července 2004) považovaný za jednoho z nejinovativnějších a nejvlivnějších autorů filmové hudby. Pozornost získal hudbou k postapokalyptickému sci-fi filmu Planeta opic z roku 1968, jednou z prvních výrazně avantgardních filmových partitur, hudbou k filmu Čínská čtvrť z roku 1974, k filmům Vetřelec, Základní instinkt a k několika filmům série Star Trek. Vynikl jedinečnou instrumentací, využívající širokou škálu etnických nástrojů, nahraných zvuků, syntetických textur a tradičního orchestru.
1927 – zemřela Laura Netzel, švédsko-finská skladatelka, klavíristka a dirigentka (narodila se 1. března 1839), která jako autorka používala pseudonym N Lago. Motivována svou silnou vírou, organizovala a dirigovala populární koncerty a společenské akce ve Stockholmu, které vynesly velké částky peněz na charitativní činnosti – na podporu žen, dětí a chudých. Jejím nejambicióznějším dílem byla Stabat Mater pro sóla, smíšený sbor a varhany z roku 1890. V roce 1893 byla pověřena úkolem předsedat ženskému hudebnímu umění na Světové výstavě v Chicagu. V roce 2020 zazněl v Mikkeli v premiéře její vrcholně romantický Klavírní koncert e moll, op. 84, zrekonstruovaný klavíristou Peterem Friisem Johanssonem. V roce 2021 se uskutečnil v jejím finském rodišti Rantasalmi Hudební festival Laury Netzel.
1927 – narodil se Brian Priestman, britský dirigent (zemřel 8. dubna 2014). Byl postupně šéfdirigentem Opera da Camera a Orchestra da Camera v Birminghamu, hudebním ředitelem Royal Shakespeare Theatre ve Stratfordu nad Avonou, hudebním ředitelem Edmontonského symfonického orchestru a Händelovy společnosti v New Yorku, rezidenčním dirigentem Baltimorského symfonického orchestru, hudebním ředitelem Denverského symfonického orchestru, šéfdirigentem Novozélandského národního orchestru, hudebním ředitelem Floridské filharmonie, šéfdirigentem Kapského symfonického orchestru a hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru v Malmö. Dirigoval také v Austrálii a Singapuru, vystupoval na newyorských koncertech Mostly Mozart, na hudebním festivalu v Aspenu a na festivalu v Grant Parku v Chicagu. Byl rovněž děkanem Hudební fakulty a profesorem na Univerzitě v Kapském Městě, rezidenčním umělcem na Univerzitě v Kansasu a hudebním ředitelem Národního mládežnického orchestru Kanady.
1927 – narodila se Leontyne Price, první afroamerická sopranistka, která získala mezinárodní uznání, první Afroameričanka, která se stala přední sólistkou v Metropolitní opeře v New Yorku, i když tehdy z rasových důvodů zažila v Americe i osobní útoky. Pravidelně vystupovala ve významných světových operních domech, včetně Vídeňské státní opery, Královské opery Covent Garden v Londýně, opery v San Franciscu, Lyrické opery v Chicagu a milánské La Scaly. Její hlas se označuje jako spinto soprán, případně jako lirico spinto. Kariéru – po studiích na Wilberforce University a na Juilliard School, soukromé konzervatoři múzických umění v New Yorku – začínala v první polovině 50. let jako Bess v obnoveném uvedení opery Porgy a Bess George Gershwina, které se hrálo po celých Spojených státech, i na Broadwayi. Bess ztvárnila i na dvou turné po Evropě. Prosadila se na koncertních a recitálových pódiích, zejména v Beethovenově Deváté symfonii a ve Verdiho Requiem. V roce 1953 zahájila dlouholetou spolupráci se skladatelem Samuelem Barberem, když ve světové premiéře zpívala v Kongresové knihovně jeho Hermit Songs (Poustevnické písně), za autorova klavírního doprovodu. V roce 1955 se stala první Afroameričankou, která hrála v televizní opeře, když ztvárnila Pucciniho Toscu ve vysílání společnosti NBC Opera Theatre. Byl to významný moment v prolomení bariéry pro černošské zpěváky, kteří historicky v USA nemohli vystupovat na operním jevišti… Následovala smlouva se San Francisco Opera, kde debutovala v roce 1957 jako Madame Lidoine v americké premiéře Poulencových Dialogů karmelitek. Její mezinárodní kariéru pak prostřednictvím mnoha vystoupení ve Vídeňské státní opeře a na Salcburském festivalu odstartoval Herbert von Karajan. V sezóně 1958–1959 triumfovala jako Aida ve Vídni, ve Veroně a v Londýně. V této roli dosáhla úspěchu i v La Scale v roce 1960. V Metropolitní opeře debutovala v roce 1961 v roli Leonory ve Verdiho Trubadúrovi. Hrála tam pak v mnoha operách po dvě desetiletí. Když se 16. září 1966 slavnostně otvírala nově postavená budova Metropolitní opery v Lincoln Center, účinkovala ve světové premiéře Barberovy opery Antonius a Kleopatra. S operní kariérou se rozloučila v Met 3. ledna 1985 v titulní roli Verdiho Aidy.
1923 – narodil se Cesare Siepi, italský operní pěvec (zemřel 5. července 2010), jeden z nejznámějších basistů poválečné éry, v letech 1950 až 1974 spjatý s newyorskou Metropolitní operou. Často hostoval ve Vídni. Dlouhou kariéru formálně ukončil roku 1989. Jeho nejslavnější rolí byl Don Giovanni.
1921 – narodil se Adrian Cruft, britský skladatel (zemřel 20. února 1987). Od roku 1947 do roku 1969 hrál na kontrabas se všemi významnými londýnskými orchestry. V roce 1966 se stal předsedou Composers‘ Guild of Great Britain a pomohl založit Britské hudební informační centrum. Skládal chrámovou hudbu, kantáty, úpravy chvalozpěvů, hymnů a koled, ale i orchestrální díla, komorní hudbu a skladby pro děti a amatéry.
1917 – zemřel Émile Pessard, francouzský klavírista a autor komických oper a operet (narodil se 29. května 1843). Od roku 1881 byl profesorem harmonie na Pařížské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřili Maurice Ravel a Jacques Ibert.
1908 – narodila se Jean Coulthard, kanadská skladatelka a pedagožka (zemřela 9. března 2000). Patřila mezi londýnské žáky Ralpha Vaughana Williamse, studovala pak i u Bély Bartóka, Aarona Coplanda a Arnolda Schoenberga. Složila na 350 děl ve většině tradičních žánrů: operu, čtyři symfonie, houslový koncert, tři smyčcové kvartety a další komorní hudbu, mnoho instrumentálních sonát a písně a sborovou hudbu. Její styl byl převážně romantický a impresionistický. Její opera Návrat domorodce vznikala ve Francii v roce 1956, dokončena byla však až v roce 1979 a koncertně provedena v roce 1993.
1905 – narodil se Vilko Ukmar, slovinský skladatel (zemřel 24. října 1991). Pracoval jako hudební kritik a vydavatel, působil jako ředitel Lublaňské opery a po léta vyučoval na Hudební akademii v Lublani a na Filozofické fakultě v Lublani. V roce 1967 obdržel Prešernovu cenu za balet Godec (Hudebník).
1905 – zemřel Ignacy Krzyżanowski, polský skladatel (narodil se 24. prosince 1826). Skládal převážně klavírní díla, jeho dílo, ačkoli vysoce ceněné, upadlo však v zapomnění. Ve Varšavě měl pověst jednoho z nejlepších učitelů hry na klavír. Pracoval také jako hudební novinář.
1902 – narodil se Josef Bartoš, hudební pedagog, skladatel a sbormistr (zemřel 14. srpna 1966). Studoval u Karla Boleslava Jiráka, Vítězslava Nováka a v Paříži na Schole cantorum u Vincenta d’Indy. Působil postupně v Olomouci, v Pardubicích a Českém Těšíně. Byl sbormistrem zpěváckého spolku Lubor-Ludiše v Novém Bydžově a v roce 1939 se stal profesorem Pražské konzervatoře. Na čas se vrátil do Paříže jako člen Slovanského kvarteta.
1901 – narodil se skladatel Jaroslav Očenášek (zemřel 19. července 1968). Byl považován za jednoho z nejnadanějších žáků Leoše Janáčka. Stal se učitelem hudby a sbormistrem v Brně, potom ředitelem kůru v Bohumíně a v Kelči na Zlínsku. Od roku 1950 pracoval jako městský archivář. Napsal četné chrámové skladby, z nichž nejzávažnější je Česká mše národní. Byl předlohou postavy Očenáš ve filmu Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného z roku 1969.
1897 – zemřel Antonio Bazzini, italský houslista, skladatel a pedagog (narodil se 11. března 1818). Jeho komorní skladby mu vynesly přední místo mezi italskými tvůrci 19. století, avšak tyto úspěchy překonal jako jeden z nejlepších houslových virtuosů své doby. V roce 1873 byl jmenován profesorem skladby na milánské konzervatoři, kde učil mimo jiné Catalaniho, Mascagniho, Pizziho a Pucciniho. V roce 1882 se stal ředitelem školy.
1894 – premiéru měl v Brně Počátek románu: druhá opera Leoše Janáčka, výrazně ovlivněná obdobím jeho intenzivního zájmu o folklor. Libreto vychází ze stejnojmenné povídky Gabriely Preissové, kterou inspiroval žánrový obraz Jaroslava Věšína. Láska vesnické dívky Polušky a Adolfa, mladíka z panských vrstev, se nesetká s pochopením jeho rodičů. Prostý příběh Janáček označil jako vaudeville, pro který je typická jednoduchá zápletka provázená populárními lidovými popěvky. Operu naplnil hudbou vycházející z jeho vlastních záznamů lidové tvorby, včetně tanců. Premiéra se uskutečnila za řízení skladatele a přinesla mu první divadelní úspěch, nicméně k dalším provedením už nedošlo. Sám Janáček byl k dílu později velmi kritický.
1888 – narodila se Blažena Rylek Staňková, hudební skladatelka (zemřela roku 1974). V jejím díle převažuje vokální a komorní hudba. První skladby jsou psány převážně ve čtvrttónovém a šestinotónovém systému, později komponovala i v tonální soustavě, zejména skladby pro pohybová cvičení.
1882 – premiéru měla v Mariinském divadle v Sankt Petěrburku opera Sněhurka (s podtitulem Jarní pohádka) Nikolaje Rimského-Korsakova, a to pod taktovkou Eduarda Nápravníka. Předlohou skladatelova vlastního libreta byla Sněguročka ruského dramatika Alexandra Nikolajeviče Ostrovského. Českou premiéru měla opera v Národním divadle v Praze 29. března 1905.
1881 – premiéru měla opera Hofmannovy povídky (Les Contes d’Hoffman), poslední jevištní dílo francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha. Neopustil v ní sice zcela komediální žánr, avšak jednoznačně jde především o žánr francouzské lyrické opery 19. století, tedy o stylovou blízkost s operami Georgese Bizeta, Charlesa Gounoda a Camilla Saint-Saënse. Premiéra se uskutečnila v divadle Opéra-Comique v Paříži, čtyři měsíce po skladatelově smrti. Inspirací se pro fantazijní operu stalo stejnojmenné činoherní drama Julesa Barbiera a Michela Carrého, úspěšně uvedené v pařížském divadle Odéon v roce 1851. Hra originálně zpracovává motivy z prozaického díla německého právníka, skladatele, spisovatele a kreslíře Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna.
1879 – narodil se Franz Carl Bornschein, americký skladatel, učitel a hudební kritik (zemřel 8. června 1948). Působil na Peabodyho konzervatoři v Baltimore ve státě Maryland. Velká část Bornscheinovy tvorby je orchestrální, včetně řady suit a houslového koncertu; napsal však i mnoho komorní hudby, písně a díla pro sbor i kantáty, oratoria a operety.
1878 – narodil se Zdeněk Nejedlý, muzikolog, literární historik a politik (zemřel 9. března 1962), po puči v roce 1948 přední kulturní ideolog tuhého komunismu Gottwaldovy éry, známý tehdy pod hanlivou přezdívkou Rudý dědek. Na začátku vědecké dráhy věnoval svůj zájem husitské epoše a dějinám husitského zpěvu, druhým okruhem jeho badatelského zájmu bylo období národního obrození. Smetanovskou monografii však nezvládl dokončit a torzem zůstala i monografie věnovaná Masarykovi, stejně jako později monografie zasvěcená Leninovi. Zastával názor, že komunisté jsou dědicové nejen husitských a národně obrozeneckých tradic, ale i dovršitelé Masarykova díla… V porovnání s jím adorovaným Bedřichem Smetanou neuznával umění Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Zájem o Smetanu, s nímž ho pojilo stejné rodiště, tedy Litomyšl, ho přivedl do Společnosti pro postavení pomníku Bedřicha Smetany. Politicky byl organizován v Masarykově realistické straně. Před první světovou válkou zasáhl do sporu o smysl českých dějin – do diskusí, na jejíž krajních pólech stáli historik Josef Pekař a filozof T. G. Masaryk. Od dvacátých let byl členem mnoha spolků, vesměs radikálních levicových intelektuálů, případně organizací zaměřené na mezinárodní dělnickou solidaritu a propagaci Sovětského svazu. V roce 1939 s pomocí komunistické strany emigroval právě tam. Do roku 1945 působil jako profesor Lomonosovovy univerzity v Moskvě. V emigraci také vstoupil do KSČ. Jako ministr školství později otevřel v Československu cestu ke komunistické a ateistické ideologizaci školství a likvidaci církevních škol. Za první republiky platil za podnětného polemika, glosátora a zasvěceného komentátora politického života, ve stáří se z něj však stala ješitná neomylná autorita… U jeho pomníku v Litomyšli přibyla v 90. letech cedulka s výstižným textem: „Rozmnožil i poškodil kulturu českou, přinesl poctu i úhonu rodnému městu, jež oceňuje dobré a zavrhuje špatné jeho skutky“. Nápad založit operní festival, ze kterého je na počátku 21. století Národní festival Smetanova Litomyšl, měl Jaromír Metyš, duchovní Církve československé husitské, zároveň muzikant a nadšený organizátor hudebního života ve městě. Nejedlý svým politickým vlivem pomohl myšlenku realizovat. Metyšův podíl pak postupně zakryla komunistická propaganda.
1876 – zemřel August Söderman, švédský skladatel (narodil se 17. července 1832), předního příslušník romantické generace, známý ve své době zejména písňovými a sborovými díly, založenými na lidovém materiálu, operetami a divadelní hudbou k osmi desítkám her. Pracoval jako sbormistr a asistent dirigenta v Královské švédské opeře.
1869 – narodil se Franz Zeischka, šéfdirigent lázeňských orchestrů v Teplicích a v Karlových Varech (zemřel 13. září 1909). V mládí působil jako houslista v Lublani, v Görlitz, Berlíně a Mnichově a nějakou dobu i v Rusku. Hned první rok svého působení v Teplicích provedl prvních osm Beethovenových symfonií. Na program zařazoval i díla Roberta Schumanna, Richarda Strausse, ten dokonce jeden z koncertů v Teplicích dirigova, Maxe Brucha, Johannesa Brahmse a dalších známých autorů. Mezi sólisty, které získal, byli např. houslisté Pablo de Sarasate, Eugène Ysaÿe a Fritz Kreisler, operní pěvkyně Lilli Lehmann a na komorním koncertu vystoupilo v březnu 1903 České kvarteto. I později jako šéfdirigent Karlovarského lázeňského orchestru uváděl uznávaná díla svých současníků, Saint-Saënse, Mahlera, Elgara a dalších, a novinky, např. v roce 1908 Variace a fugu Maxe Regera na Hillerovo téma tři měsíce po světové premiéře.
1862 – v londýnské Královské opeře Covent Garden měla premiéru opera Lily of Killarney, jejímž autorem byl Julius Benedict, v Anglii usazený německý hudebník, v kompozici žák Johanna Nepomuka Hummela a Carla Marii von Webera. Na libretu se podílel irský dramatik Dion Boucicault, autor hry The Colleen Bawn, předlohy pro operu.
1860 – premiéru měla v Hamburku Serenáda č. 2 A dur, rané dílo Johannesa Brahmse napsané pro temněji znějící orchestr bez houslí.
1858 – narodil se Karl Pohlig, německý dirigent, klavírista a violoncellista z českých zemí (zemřel 17. června 1928). Studoval hru na klavír u Franze Liszta a byl asistentem dirigenta Gustava Mahlera ve Vídeňské dvorní opeře. Když byl v roce 1901 dirigentem Orchestru württemberského krále ve Stuttgartu, provedl jako první kompletní verzi Brucknerovy Symfonie č. 6. V roce 1907 se stal dirigentem Filadelfského orchestru v USA. Kariéru završil jako dirigent dvorní opery v Braunschweigu v Německu.
1841 – narodil se Walter Parratt, britský varhaník a skladatel (zemřel 27. března 1924), varhaník kaple sv. Jiří ve Windsoru a po tři desetiletí mistr Královské hudby, tedy hudební poradce britské Koruny za vlády tří panovníků: královny Viktorie a králů Edwarda VII. a Jiřího V. Roku 1908 se stal profesorem hudby na Oxfordské univerzitě, kde převzal funkci po skladateli Hubertu Parrym.
1832 – zemřel Antonio Benedetto Maria Puccini, italský skladatel a varhaník (narodil se 30. července 1747), autor duchovní hudby a pradědeček Giacoma Pucciniho.
1820 – narodil se Cornelius Gurlitt, německý skladatel (zemřel 17. června 1901). Je znám především díky svým klavírním etudám. Působil v Hirschholmu poblíž Kodaně jako učitel hudby, v březnu 1845 získal, stejně jako před dvěma lety skladatelé Gade a Reinicke, královské dánské stipendium. Tvořil i v Lipsku a v Římě, kde mu Accademia di Santa Cecilia udělila čestné členství a v roce 1855 ho jmenovala čestným profesorem hudby. Během Dánsko-německé války v roce 1864 hrál ve vojenské kapele na německé straně, předtím však při Prusko-dánské válce v letech 1848 až 1851působil jako důstojník ve vojenské kapele dánské armády. V roce 1866 se stal varhaníkem v chrámu sv. Trojice v Altoně, v roce 1879 královským hudebním ředitelem. Od stejného roku vyučoval sborový zpěv na konzervatoři v Hamburku. Vedle četných kompozic pro klavír napsal mnoho písní, dvě operety, jednu operu a komponoval i symfonickou a komorní hudbu.
1819 – narodil se Josef Věnceslav Soukup, skladatel, varhaník, učitel, malíř a odborný publicista (zemřel 23. července 1882). Studoval současně na technice a na Varhanické škole. Podílel se na založení Vyšší měšťanské dívčí školy v Písku a stal se jejím ředitelem. Učil i v Praze, v Táboře a v Písku. Psal písně, skladby pro klavír a chrámová díla, také řadu učebnic a odborných článků.
1819 – narodil se Richard Storrs Willis, americký skladatel církevních hymnů a dalších duchovní písní (zemřel 10. května 1900). Po návratu ze studií v Německu pracoval jako hudební kritik pro New York Tribune, později založil a vedl vlastní časopis. Byl také aktivní v Newyorské americké hudební asociaci, která propagovala díla naturalizovaných amerických skladatelů. Nejznámější je jeho Carol (Koleda) s textem It Came Upon the Midnight Clear od Edmunda Searse. V USA jde o dosud oblíbené spojení, zatímco v Británii se stejný text zpívá na melodii Noel od Arthura Sullivana.
1816 – zemřel Jean-Paul-Égide Martini, francouzský skladatel německého původu (narodil se 31. srpna 1741). Vystupoval také pod jmény Johann Schwarzendorf, Martini Il Tedesco nebo Jean-Paul-Gilles Martini. Jeho nejznámějším dílem je píseň Plaisir d’amour, kterou aranžoval Hector Berlioz. V roce 1815 složil rekviem za krále Ludvíka XVI., které bylo provedeno v bazilice Saint-Denis. Věnoval se i operám a vojenským pochodům.
1794 – v Londýně měla premiéru 99. symfonie Es dur Josepha Haydna,sedmá z jeho dvanácti takzvaných Londýnských symfonií. Vznikla o rok dříve ve Vídni v očekávání skladatelovy druhé cesty do Angile. První provedení se uskutečnilo v sále Hanover Square Rooms. Orchestr dirigoval Haydn sedící u fortepiana.
1788 – narodil se Johann Peter Pixis, německý pianista a skladatel (zemřel 22. prosince 1874). V letech 1808 až 1824 žil ve Vídni a poté do roku 1840 v Paříži, kde byl uznávaným sólistou a komorním hráčem. Počet jeho děl dosahuje přibližně 150 a zahrnuje skladby v různých žánrech, zejména však komorní hudbu, stejně jako hudbu pro sólový klavír a čtyřruční klavír. Starší bratr Friedrich Wilhelm Pixis (1785–1842) byl houslista, který se později stal prominentním v hudebním životě Prahy.
1750 – narodil se Stanislao Mattei, italský františkánský řeholník, který se proslavil jako skladatel, pedagog a muzikolog (zemřel 17. května 1825). Působil jako chrámový hudebník v Boloni a Padově. V roce 1804 byl jmenován profesorem na Liceo Musicale di Bologna (nyní Conservatorio Giovanni Battista Martini). Mezi jeho žáky byli Gaetano Donizetti a Gioacchino Rossini. Dochovalo se několik symfonií, ale hlavně byl autorem deseti mší tří stovek motet a jiných liturgických kompozic, včetně responsorií pro Svatý týden a Magnificat. 6. dubna 1792 bylo v Bologni uvedeno jeho oratorium La Passione di Gesù Cristo Signor Nostro (Utrpení Ježíše Krista Pána našeho) na text Pietra Metastasia. V Boloni byl Mattei žákem slavného hudebníka Giovanniho Battisty Martiniho, známého jako Padre Martini.
1741 – byl pokřtěn Franz Adam Veichtner, psán také Feichtner, německý houslista a skladatel (zemřel 3. března 1822). Byl ve službě u hraběte Hermana Karla von Keyserlinga v Královci a Petrohradu, později se stal koncertním a kapelním mistrem na dvoře Petra von Birona v Mitau v Kuronsku, v jedné z pěti kulturně-historických lotyšských zemí. Složil řadu příležitostných děl a asi šedesát symfonií.
1735 – narodil se Johann Christoph Kühnau, německý dirigent a skladatel (zemřel 13. října 1805). Působil v Berlíně, kde byl zakladatelem a dirigentem sboru, učitelem a kantorem a hudebním ředitelem v kostele Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitskirche), barokním protestantském chrámu postaveném roku 1739 a zničeném v listopadu 1943; jeho sutiny byly po válce odstraněny. Kuhnauovým hlavním dílem je rozsáhlá sbírka duchovních písní Vierstimmige alte, und neue Choralgesange. Jeho syn Friedrich Wilhelm Kühnau byl ve stejném kostele varhaníkem od roku 1814.
1717 – narodil se Pierre de La Garde, francouzský skladatel, zpěvák a kytarista (zemřel asi 1792). Byl hudebním učitelem dcer Ludvíka XV. Jeho dochované skladby pro zpěv a kytaru jsou převážně lehké, složené pro něj samotného. Je autorem opery-baletu Aeglé a kantáty La Sonate, oživených v 21. století nahrávkami.
1702 – narodil se Jean-Pierre Guignon, známý také jako Giovanni Pietro Ghignone, italsko-francouzský houslista a skladatel (zemřel 30. ledna 1774). Působil v kapli knížete Savojsko-Carignanského a královské kapli, získal titul Royal Maître des Ménétriers. Dochovala se řada jeho houslových a triových sonát.
1696 – narodil se Johann Melchior Molter, německý skladatel a houslista pozdního baroka (zemřel 12. ledna 1765), autor řady koncertů pro trubku. Byl dvorním kapelníkem v Karlsruhe a kapelníkem na dvoře vévody Viléma Jindřicha Sasko-Eisenašského, od roku 1747 pak u markraběte Karla Friedricha z Baden-Durlachu, syna svého prvního zaměstnavatele. Dochovalo se více než 140 symfonií, mnoho koncertů, včetně několika prvních klarinetových, řada kantát a komorních skladeb.