12. říjen
Svátek má Marcel.
2015 – zemřel Duncan Druce, britský houslista a violista, skladatel a muzikolog (narodil se 23. května 1939), uznávaná osobnost v intepretaci současné i staré hudby. Byl zakládajícím členem souboru Pierrot Players, vystupoval se soubory Music Theatre Ensemble a Fires of London, ale současně hrál na violu d’amore v Akademii staré hudby Christophera Hogwooda a bvyl zakládajícím členem Yorkshire Baroque Soloists. Zajímal se však rovněž o indickou hudbu. Přednášel na univerzitách v Leedsu a Huddersfieldu.
2012 – zemřela Geraldine Mucha, skotsko-česká skladatelka od roku 1945 žijící v Praze (narodila se 5. července 1917). Byla snachou malíře Alfonse Muchy. V roce 1992 založila Muchovu nadaci, která spravuje jeho dílo. S Jiřím Muchou měla syna Johna Muchu, spoluzakladatele Muchovy nadace. Napsala přes tři desítky skladeb různých druhů, od vokálních, přes koncerty až komorní a orchestrální, také dva balety.
1998 – zemřel Oldřich Flosman, skladatel (narodil se 5. dubna 1925). Působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, poté ve svobodném povolání, v letech 1972–1989 byl ředitelem Ochranného svazu autorského. Stal se členem Ústředního výboru Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a Svazu československých skladatelů, programové komise festivalu Pražské jaro a hlavním dramaturgem umělecké agentury Pragokoncert. Dílem trvalejší hodnoty je koncertantní skladba pro violu a orchestr Michelangelův kámen. Byl žákem Karla Janečka a Pavla Bořkovce.
1974 – zemřel Joseph Frederick Wagner, americký skladatel a dirigent (narodil se 9. ledna 1900). Byl zakladatelem a dirigentem Bostonského občanského symfonického orchestru (Boston Civic Symphony), dirigoval Orquesta Sifónica Nacional de Costa Rica v San José, vyučoval v Bostonu, New Yorku a Los Angeles. V letech 1923 až 1944 byl zástupcem hudebního ředitele na bostonských veřejných školách. V Paříži studoval u skladatelky Nadii Boulangerové a dirigenta Pierra Monteuxe, v Basileji u dirigenta Felixe von Weingartnera.
1971 – divadelní premiéru měl muzikál (rocková opera) Jesus Christ Superstar skladatele Andrew Lloyd Webbera a textaře Tima Rice. Stalo se tak v newyorském Mark Hellinger Theatre, kde se do léta 1973 uskutečnilo 711 představení. Později byl titul několikrát znovu nastudován. Uvedení předcházelo už v roce 1970 vydání alba.
1968 – zemřel Tauno Hannikainen, finský violoncellista a dirigent (narodil se 26. února 1896). Od roku 1922 byl druhým dirigentem Finské opery v Helsinkách, od konce 40. let šéfdirigentem Helsinské filharmonie. Přechodně působil v USA, kde byl asistentem dirigenta a zástupcem dirigenta Chicagského symfonického orchestru. Dirigoval na Sibeliově pohřbu.
1956 – narodil se Jozef Kundlák, operní pěvec – tenorista, od roku 1983 sólista opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Na repertoáru měl mozartovské role, Verdiho Alfréda a Vévodu, Donizettiho Edgarda z Lucie z Lammermooru, Gounodova Fausta, Čajkovského Lenského, Prince z Dvořákovy Rusalka, Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové a řadu dalších. Studoval na konzervatoři v Bratislavě u Idy Černecké. Zvítětil v několika pěveckých soutěžích, například v roce 1985 soutěži Luciana Pavarottiho ve Filadelfii.
1955 – zemřel Ladislav Prokop Procházka, lékař, politik, skladatel a spisovatel (narodil se 1. května 1872). Byl znamenitý klavírista a houslista. Ve skladbě byl žákem Vítězslava Nováka, u kterého studoval v letech 1900–1903. Na jeho tvorbu měl nezanedbatelný vliv také Antonín Dvořák. Jeho skladby uváděla Česká filharmonie, hrány byly i jeho opery. V letech 1909 až 1935 pracoval jako hlavní pražský hygienik. V první úřednické vládě v letech 1920–1921 byl ministrem zdravotnictví. S Alicí Masarykovou pracoval na založení Československého červeného kříže a z jeho iniciativy byla v hlavním městě v letech 1925–1931 vybudována Veřejná všeobecná nemocnice Na Bulovce. Byl přítelem spisovatele Karla Čapka a zúčastňoval se schůzek Pátečníků.
1948 – narodil se Jiří Hlaváč, klarinetista a saxofonista, skladatel a pedagog, hudební organizátor a publicista, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet a člen Českého dechového tria. Od roku 1975 odehrál na 3000 koncertů v 50 zemích. Byl dlouholetým předsedou Asociace hudebních umělců a vědců, byl porotcem a předsedou Stálé soutěžní komise mezinárodní soutěže mladých hudebníků Concertino Praga a podobné úlohy měl i v mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro. Na AMU byl žákem Vladimíra Říhy, od roku 1990 tam pak sám vyučoval.
1946 – zemřel Giuseppe Adami, italský libretista, dramatik a hudební kritik (narodil se 4. listopadu 1878). Spolupracoval s Giacomem Puccinim na jeho operách La rondine, Il Tabarro a Turandot. Po skladatelově smrti publikoval sbírku jeho korespondence, v roce 1935 napsal jednu z prvních Pucciniho biografií a roku 1942 další – Il romanzo della vita di Giacomo Puccini. Psal libreta i pro jiné skladatele, například Riccarda Zandonaie.
1944 – z Terezína do Osvětimi byl deportován a tam pak usmrcen James Simon, německý skladatel, klavírista a muzikolog židovského původu (narodil se 29. září 1880). Bývá označován za ztraceného skladatele, přestože jeho klavírní díla, písně a opera Frau im Stein (1918) byla publikována, mnoho jeho klíčových děl zůstalo neznámých. Studoval na Musikhochschule v Berlíně hru na klavír u C. Ansorge a skladbu u Maxe Brucha. Jeho Lamento pro violoncello a klavír premiérovali František Brikcius a Tomáš Víšek v Praze 23. dubna 2007.
1944 – pouliční nepokoje na Columbus Day (datum objevení Ameriky). Na koncert Franka Sinatry v Paramount Theatre s kapacitou 3500 diváků přišlo na newyorské Times Square více než 30.000 lidí. Šlo o jeden z prvních projevů masové fanouškovské hysterie v dějinách moderní popmusic, o zrod moderní teenagerské kultury – poprvé se ukázalo, že dospívající mládež (a zejména mladé ženy) představuje obrovskou ekonomickou a společenskou sílu, která dokáže diktovat trendy v hudebním průmyslu. Fanynkám Franka Sinatry, které tvořily velkou část davů, se přezdívalo bobby-soxers podle typických ohrnutých bílých ponožek.
1935 – narodil se Luciano Pavarotti, italský operní pěvec – světoznámý umělec, jeden z nejuznávanějších tenoristů všech dob, přezdívaný jako „Král vysokých C “ (zenřel 6. září 2007). Jeho idolem byl Giuseppe Di Stefano, hluboce ho ovlivnil také Mario Lanza. V roce 1955 zažil první úspěch, když s mužským sborem Corale Rossini z Modeny, v němž zpíval spolu s otcem, získali první cenu na Mezinárodním sboru Eisteddfod v Llangollenu ve Walesu… Debutoval v roce 1961 v roli Rudolfa v Pucciniho Bohémě v Teatro Municipale v Reggio Emilia pod taktovkou Francesca Molinariho-Pradelliho. Ve Verdiho Traviatě debutoval 23. února 1963 ve Vídeňské státní opeře. V roce 1963 také debutoval v londýnské Covent Garden, když v roli Rudolfa nahradil indisponovaného Giuseppe Di Stefana. V únoru 1965 debutoval v USA v Donizettiho Lucii di Lammermoor, a to v Miami. Následně 28. dubna debutoval v La Scale v Bohémě režiséra Franca Zeffirelliho, a to po boku Mirelly Freni a pod taktovkou Herberta von Karajana. Jeho první vystoupení v roli Tonia v Donizettiho opeře Dcera pluku se konalo v Covent Garden 2. června 1966: byl prvním, kdo v árii „Ah! mes amis“ zazpíval devět přirozených vysokých C. Ve stejné roli zaznamenal triumf 17. února 1972 v newyorské Metropolitní opeře… Účinkoval pak v prvním televizním přenosu Live from the Met v březnu 1977, kdy se dávala Bohéma…. Jeho televizní koncert v londýnském Hyde Parku přilákal rekordních 150.000 posluchačů, v červnu 1993 se na jeho bezplatném vystoupení v newyorském Central Parku shromáždilo více než 500.000 posluchačů a miliony dalších po celém světě sledovaly vystoupení v televizi. Ve stínu Eiffelovy věže v Paříži zpíval o rok později pro 300.000 lidí… Posledním vystoupením bylo jeho ikonické dílo, árie Nessun dorma z Pucciniho Turandot, na zimních olympijských hrách 2006 v Turíně. Árie Nessun dorma dosáhla díky němu už dávno předtím statusu popové hudby… Prodal více než 100 milionů desek. První nahrávka Tří tenorů – koncertu Pavarottiho, Plácida Dominga a Josého Carrerase během mistrovství světa ve fotbale v roce 1990 – se stala nejprodávanějším klasickým albem všech dob. V závěru kariéry spolupracoval i s ikonami populární hudby. Jeho kamarádkou z dětství byla Mirella Freni.
1932 – narodil se Joel Mandelbaum, americký skladatel a pedagog, známý především pro používání mikrotonálního ladění. O mikrotonalitu se začal zajímat po vyslechnutí přednášky Paula Hindemitha, který nedostatečně vyvrátil různé alternativní formy ladění… V letech 1961 až 1999 působil jako učitel a vedoucí hudební katedry na Queens College City University of New York.
1931 – narodila se Marcela Machotková, operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 7. prosince 2021). Po absolvování Pražské konzervatoře v roce 1954 byla sólistkou pražského vojenského uměleckého souboru Vítězná křídla. V roce 1960 byla přijata do libereckého divadla, kde první úspěchy slavila ve smetanovských a dvořákovských inscenacích. V divadelní sezoně 1964/1965 byla v angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde zpívala Taťánu, Zuzanu Vojířovou, Desdemony, ale i Libuši. Od roku 1966 do roku 1988 byla sólistkou Národního divadla. Její životní rolí se tam stala Mařenka v Prodané nevěstě. Ztvárnila však i Julii v Jakobínu, Rusalku, Kněžnu v Čertovi a Káče, Hančí v Psohlavcích, Elvíru v Donu Giovannim… a opět také Libuši. V roce 2017 převzala cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
1928 – první vystoupení měli Alexandrovci, tehdy Soubor rudoarmějské písně. Uskutečnilo se v Ústředním domě Rudé armády v Moskvě. Těleso tvořilo osm zpěváků, dva tanečníci, harmonikář a recitátor. Zpočátku vystupovali pouze v Moskvě, ale s rostoucím úspěchem začali vyjíždět do okolí a ve 30. letech měli už 200 až 300 členů. Jméno svého zakladatele Alexandra Alexandrova nese soubor od roku 1949, původně byl pojmenován po bolševikovi Michailu Frunzem. V dobách Sovětského svazu byli Alexandrovci – plným názvem Akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova – hýčkaným artiklem, ale po jeho rozpadu prošli bouřlivým obdobím. Navíc při zřícení letadla v Soči 25. prosince 2016 zahynulo všech 64 členů pěveckého sboru souboru, který měl v té době ještě devět sólistů, 38 členů orchestru a 35 tanečníků a tanečnic. Soubor však nezanikl – byl doplněn a obnoven.
1928 – narodil se Dživan Gasparjan (Djivan Gasparyan), arménský skladatel (zemřel 6. července 2021) a hudebník hrající na duduk, dvouplátkový dechový nástroj. V roce 1948 se stal sólistou Arménského populárního souboru písní a tanců a Jerevanského filharmonického orchestru. Jako profesor na Jerevanské státní hudební konzervatoři vychoval řadu hráčů na duduk. Založil rovněž dudukové kvarteto, se kterým cestoval po světě. Jeho hudba byla vybrána do soundtracků k několika mezinárodním filmům – mimo jiné spolupracoval se skladatelem Hansem Zimmerem na hudbě k filmu Gladiátor. Nahrával také s Kronos Quartet a Los Angeles Philharmonic. V roce 2006 byl nominován na cenu Grammy za nejlepší album tradiční world music.
1924 – první provedení Nulté symfonie (Symfonie d moll) Antona Brucknera. Uskutečnilo se v Klosterneuburgu, dirigoval Franz Moissl. Symfonii Bruckner složil v roce 1869 – mezi Symfonií č. 1 (1866) a Symfonií č. 2 (1872). V roce 1895 o ní prohlásil „nepočítá se“, na titulní stranu napsal „anulováno“ a původní „č. 2“ nahradil symbolem „∅“. Ten byl později interpretován jako číslice nula a symfonie dostala přezdívku Die Nullte, Nultá. Byla vydána a měla premiéru až v roce 1924.
1907 – narodil se Wolfgang Fortner, německý skladatel a pedagog (zemřel 5. září 1987). Byl docentem hudební teorie na Hochschule für Kirchenmusik Heidelberg, založil Heidelberský komorní orchestr, s nímž podporoval novou hudbu. Ve stejném roce však také převzal vedení orchestru Hitlerjugend v Heidelbergu. Po válce učil v Detmoldu a ve Freiburgu. Po smrti Karla Amadea Hartmanna se v roce 1964 ujal vedení koncertů musica viva, které řídil až do roku 1978. V letech 1957 až 1971 byl prezidentem německé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu.
1906 – narodil se Willy Hess, švýcarský skladatel a muzikolog (zemřel 9. května 1997), znalec Beethovenova díla. Mezinárodní uznání získal v roce 1957 vydáním katalogu Hess-Verzeichnis, detailně mapujícího Beethovenovy skladby, které nebyly zahrnuty v původním kompletním kritickém vydání z 19. století; katalog obsahuje i alternativní verze známých skladeb, fragmenty, cvičení, kadence k orchestrálním koncertům, rozpracované skici. Hess v letech 1942 až 1971 hrál na fagot ve Winterthur Stadtorchester.
1893 – narodil se Páll Ísólfsson, islandský varhaník a skladatel (zemřel 23. listopadu 1974), považovaný za jednoho z nejvlivnějších islandských hudebníků v první polovině dvacátého století. Byl jedním z prvních Islanďanů, kteří studovali hudbu v zahraničí – na lipské konzervatoři byl žákem renomovaného varhaníka Karla Straubeho. V březnu 1916 uspořádal první veřejný koncert v reykjavícké katedrále, což se stalo zlomovým bodem v koncertním životě města… V letech 1939–1968 byl v tomto kostele hlavním varhaníkem. V roce 1939 se sborem a orchestrem Hudební společnosti provedl Haydnovo Stvoření; šlo o první provedení nějakého oratoria na Islandu… Dirigoval pak na islandském Festivalu nezávislosti v roce 1944. Stal se vedle toho prvním hudebním ředitelem Islandského národního rozhlasu a prvním ředitelem Reykjavícké hudební školy založené v roce 1930.
1892 – narodila se Gilda dalla Rizza, italská operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 5. července 1975). Kariéru zahájila v roce 1912 v Teatro Verdi v Bologni rolí Charlotty ve Wertherovi. V letech 1915–1934 pravidelně vystupovala v milánské La Scale a v mezinárodních domech jako Covent Garden v Londýně; nikdy však nezpívala ve Spojených státech. Ztvárnila roli Magdy ve světové premiéře Pucciniho opery Vlaštovka (La rondine) v roce 1917, zpívala v evropských premiérách jeho oper Suor Angelica a Gianni Schicchi v roce 1919. V letech 1939 až 1955 působila na Konzervatoři Benedetta Marcella v Benátkách.
1872 – narodil se Ralph Vaughan Williams, anglický skladatel (zemřel 26. srpna 1958). Vedle úprav lidových písní a vedle chrámových hymnů pro anglikánskou liturgii v jeho odkazu figurují i rozměrné vokální a vokálně-symfonické kompozice, osm scénických děl a devět výrazně vyprofilovaných symfonií, včetně symfonie Londýnské, Mořské, Pastorální a Antarktické. Svůj hudební jazyk, odpoutaný od dosavadních obvyklých germánských a dalších kontinentálních vlivů, nacházel pomalu a postupně. Jeho učiteli kompozice byli Hubert Parry a Charles Stanford. K cíli došel i díky školení u Maurice Ravela. Inspirací mu celoživotně byla hlavně anglická hudba sedmnáctého století a dědictví britských lidových písní. Dospěl k osobitému stylu, melodickému a trochu archaicky modálně zbarvenému, posluchačky přístupnému a zejména v kontextu poválečné avantgardy radikálními kruhy označovanému za příliš tradicionalistický. V některých skladbách však dovedl být vizionářský a stejně podnětný jako třeba Jean Sibelius nebo Béla Bartók… Během 30. let se definitivně stal přední osobností britské hudby, zejména po smrti Edwarda Elgara, Frederica Deliuse a Gustava Holsta v roce 1934. Zvláště Holstova smrt byla pro něj osobní ranou, od studentských let byli nejbližšími přáteli.
1865 – zemřel William Vincent Wallace, irský skladatel (narodil se 11. března 1812), ve své době slavný na třech kontinentech jako virtuóz ve hře na housle a na klavír. Vzhledem k tomu, že se ekonomické podmínky v Dublinu po Aktu o unii z roku 1800 zhoršily, rodina se v roce 1835 rozhodla emigrovat do Austrálie, kde brzy otevřeli první australskou hudební akademii a kde se mimo jiné věnoval dovozu klavírů z Londýna. Jako sólista byl pak nazýván „australským Paganinim“. V roce 1841 dirigoval sezónu italské opery v Mexico City, poté se přesunul do USA a několik let pobýval v New Orleans, než se dostal do New Yorku. Tam se podílel na prvních koncertních sezónách Newyorské filharmonické společnosti… Byl významným operním skladatelem, ale napsal také velké množství klavírní hudby, která byla v 19. století velmi populární.
1864 – narodil se Čeněk Zíbrt, etnolog, folklorista a kulturní historik (zemřel 14. února 1932), profesor Karlovy univerzity, ředitel knihovny Národního muzea a redaktor kulturněhistorického a národopisného sborníku Český lid. Byl zaměřen především na život prostého lidu, jeho zvyky a obyčeje. Napsal na 1600 článků a studií a více než 40 publikací, mimo jiné také Hrály dudy: dějiny starodávné selské muziky české a Jak se kdy v Čechách tancovalo: dějiny tance v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku z věků nejstarších až do nové doby se zvláštním zřetelem k dějinám tance vůbec… V letech 1916–1919 jezdil s dudákem Karlem Michaličkou po českém venkově a představoval českou píseň a dudáckou muziku.
1855 – narodil se Arthur Nikisch, maďarský dirigent a houslista (zemřel 23. ledna 1922). Vyrůstal v moravských Bučovicích. Po studiích na vídeňské hudební akademii působil jako houslista ve vídeňské Dvorní opeře Hofoper, pak se začal věnovat dirigování a spolupracoval s lipskou operou (Neues Theater), Bostonským symfonickým orchestrem, Královskou operou v Budapešti a Londýnským symfonickým orchestrem. Od roku 1895 do roku 1922 byl hudebním ředitelem Orchestru lipského Gewandhausu a současně šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Vedle Hanse von Bülowa a Hanse Richtera je považován za jednoho ze tří nejvýznamnějších německých dirigentů přelomu 19. a 20. století. Patřil k výrazným interpretům děl Antona Brucknera a Petra Iljiče Čajkovského. Ač nikdy oficiálně neučil, ovlivnil řadu budoucích dirigentů; mezi jeho žáky patřil například Václav Talich, Adrian Boult či Albert Coates.
1830 – premiéru měl Klavírní koncert č. 1 e moll, op. 11 Fryderyka Chopina. Uskutečnila se v Národním divadle ve Varšavě s autorem jako sólistou a pod taktovkou Carla Evasia Solivy. Dílo vzniklo bezprostředně po premiéře skladby později vydáné jako Klavírní koncert č. 2 f moll.
1791 – uskutečnila se premiéra Kantáty ke korunovaci Leopolda II. českým králem od Leopolda Koželuha, a to v Praze ve Stavovském divadle
1713 – pokřtěn byl Johann Ludwig Krebs, německý varhaník a skladatel (zemřel 1. ledna 1780). Byl pět let katedrálním varhaníkem v kostele Panny Marie ve Zwickau a později dvorním varhaníkem knížete Friedricha III. ve vévodství Sachsen-Gotha-Altenburg. Komponoval pro varhany a cembalo i hudbu orchestrální a vokální. Hru na varhany studoval u Johanna Sebastiana Bacha, který učil i jeho otce Johanna Tobiase Krebse. V Lipsku se naučil hrát také na loutnu, cembalo a housle. Krebsovi tři synové se stali ve své době známými interprety a Johann Gottfried Krebs byl skladatelem písní, od roku 1711 městským kantorem v Altenburgu.
1692 – zemřel Giovanni Battista Vitali, italský skladatel období baroka, hráč na strunné nástroje (narodil se 18. února 1632). Byl kapelníkem na dvoře vévody Francesca II. d’Este v Modeně. Významně ovlivnil vývoj triové sonáty, zejména způsobem propojování témat a tónin a použitím tanečních rytmů. Inspiroval pozdější autory, jako byli Arcangelo Corelli a Henry Purcell.
1687 – narodil se Sylvius Leopold Weiss, německý skladatel (zemřel 16. října 1750) považovaný za jednoho z největších loutnistů všech dob. Začínal jako zázračné dítě, byl zaměstnáván šlechtici, s nimiž cestoval po různých dvorech a městech v Evropě. Od roku 1718 byl hudebníkem na drážďanském dvoře Augusta Silného, saského kurfiřta a polského krále, kde působil jako velmi dobře placený loutnista a teorbista. Mezi jeho kolegy tam byli i Carl Heinrich Graun, Johann Georg Pisendel, Johann Joachim Quantz nebo Johann Adolf Hasse. Je pravděpodobné, že se několikrát setkal s J. S. Bachem.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1990 – Státní banka československá provedla devalvaci koruny, stanovila její kurs vůči americkému dolaru v poměru 1:24. Opatření je pokládáno za začátek ekonomické reformy v Československu
1945 – Divadlo Spejbla a Hurvínka, založené v Plzni v roce 1930 Josefem Skupou, trvale přesídlilo do Prahy
1935 – nacistické Německo zakázalo jazz v rádiu
1931 – v Riu de Janeiru byla odhalena socha Krista Spasitele
1810 – v Mnichově se při příležitosti královské svatby konal první Oktoberfest
1492 – tři španělské karavely pod velením janovského mořeplavce Kryštofa Kolumba přistály na ostrově San Salvador (dnes Bahamy) – námořníci tak objevili dosud neznámý světadíl Ameriku