22. říjen
Svátek má Sabina.
2021 – zemřel Udo Zimmermann, německý skladatel, dirigent a operní režisér (narodil se 6. října 1943). Pracoval jako profesor kompozice, byl dramaturgem Státní opery v rodných Drážďanech, kde také založil Centrum pro soudobou hudbu, a byl ředitelem Lipské opery a Německé opery v Berlíně. V letech 1997 až 2011 stál za cyklem soudobé hudby musica viva, který v Mnichově pořádala vysílací společnost Bayerischer Rundfunk. Jeho nejznámějším dílem je opera Weiße Rose, kterou v letech 1967/1968 složil na libreto svého bratra Ingo Zimmermanna. V dětství zpíval v dráždanském chlapeckém sboru Kreuzchor.
2019 – zemřel Raymond Leppard, britsko-americký dirigent, cembalista, skladatel a editor (narodil se 11. srpna 1927). V 60. letech sehrál významnou roli v oživení zájmu o barokní hudbu. Byl jedním z prvních významných dirigentů, kteří uvedli barokní operu; oživil díla Claudia Monteverdiho (Korunovace Poppey na festivalu v Glyndebourne v roce 1962), Francesca Cavalliho a Jeana-Philippa Rameaua. Dirigoval opery ve významných mezinárodních operních domech a na festivalech, včetně festivalu v Glyndebourne, kde řídil světovou premiéru opery Vycházející měsíc od Nicholase Mawa… V roce 1969 debutoval v Americe jako dirigent Westminsterského sboru a Newyorské filharmonie (byl zároveň sólistou Haydnova Cembalového koncertu D dur). V roce 1973 se na sedm let stal šéfdirigentem BBC Northern Symphony Orchestra v Manchesteru (nyní BBC Philharmonic), v letech 1987 až 2001 byl šéfem Indianapolis Symphony Orchestra. V září 1986 dirigoval kultovní koncert Last Night of the Proms v Royal Albert Hall v Londýně.
2004 – zemřela Vlasta Urbanová, operní zpěvačka – koloraturní sopranistka (narodila se 22. května 1914). Profesionální kariéru započala v roce 1941 jako sólistka opery Státního divadla v Ostravě, v letech 1943–1944 působila u pražského studia kresleného filmu AFIT (Ateliér filmových triků), které mělo v plánu tvorbu kreslené filmové opery. V letech 1945–1948 byla sólistkou opery Divadla 5. května. V letech 1946 – 47 vystupovala v Belgii, Nizozemí a Švýcarsku. V Národním divadle, kde na přelomu 40. a 50. let hostovala, byla pak v letech 1952 až 1973 sólistkou. V roce 1964 v Itálii s operou Národního divadla zpívala titulní roli Hábovy Matky; natočila ji rovněž na desky). Jejím manželem byl dirigent Národního divadla Jiří Jirouš.
1992 – zemřel Josef Veselka, sbormistr a pedagog (narodil se 7. března 1910), v letech 1959 až 1981 hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru. V roce 1931 založil a vedl Akademické pěvecké sdružení Moravan (tehdy jako Pěvecké sdružení katolických akademiků Moravan, v jeho čele stál v letech 1931–1992. Za druhé světové války krátce řídil Brněnské pěvecké sdružení Foerster a poté Sbor pro pěstování barokní hudby. Na Masarykově univerzitě v Brně studoval filosofii, filologii a navštěvoval přednášky Vladimíra Helferta a Václava Kaprála… Vyučoval na gymnáziu v Ivančicích a řízení sboru na JAMU a AMU. Od roku 1977 vedl sbor Accademia Nazionale di Santa Cecilia.
1987 – premiéru měla opera Nixon in China (Nixon v Číně) Johna Adamse, a to v inscenaci Petera Sellarse v Houston Grand Opera v Texasu. Hrála se pak mnohde po světě a v roce 2011 ji uvedla Metropolitní opera. Byla inspirována návštěvou amerického prezidenta Richarda Nixona v Čínské lidové republice, která v roce 1972 přinesla do studené války zásadní diplomatický průlom. Partitura je naplněna proměnami rozmanitých hudebních charakteristik od minimalismu ve stylu Philipa Glasse spolu přes pasáže připomínající skladatele 19. století, jako byli Wagner nebo Johann Strauss, až k neoklasicismu 20. století podobnému Stravinského hudebnímu jazyku. Ojedinělé nejsou ani jazzové odkazy a zvuky big bandu odkazující na Nixonovo mládí ve 30. letech 20. století. Adams rozšířil orchestr o velkou saxofonovou sekci, další bicí nástroje a elektronický syntezátor.
1986 – zemřela Gisela Khoss-Sternegg, skladatelka, pedagožka a spisovatelka (narodila se 17. srpna 1892). Psala klavírní a varhanní skladby, cykly a básně. Od roku 1928 pracovala jako klavíristka, skladatelka a učitelka hudby ve Vídni a spolupracovala s rozhlasem. Byla členkou Österreichischen Komponisten-Bundes a Genossenschaft deutscher Tonkunst.
1979 – zemřela Nadia Boulangerová, francouzská hudební pedagožka, dirigentka a skladatelka (narodila se 16. září 1887). Ovlivnila generace mladých hudebníků, zejména z USA a dalších anglicky mluvících zemí. Mezi jejími studenty bylo mnoho významných skladatelů, sólistů, aranžérů a dirigentů, mimo jiné Grażyna Bacewicz, Daniel Barenboim, Elliot Carter, Aaron Copland, David Diamond, John Eliot Gardiner, Philip Glass, Dinu Lipatti, Igor Markevitch, Ástor Piazzolla a více než 250 dalších. Učila i ve Spojených státech a Velké Británii, ale jejím hlavním zázemím po většinu života byl byt v Paříži. Tam učila po většinu sedmi desetiletí od začátku kariéry až do smrti… Byla první ženou, která dirigovala mnoho významných orchestrů v Americe a Evropě. Dirigovala několik světových premiér. Byla obdivovatelkou Debussyho a žákyní Ravela, chovala jen málo sympatií k Schönbergovi a vídeňským dodekafonistům, byla vášnivou zastánkyní Stravinského.
1973 – zemřel Pablo Casals (Pau Casals Defilló), katalánský violoncellista a dirigent (narodil se 29. prosince 1876). Vystupoval jako sólista nebo s klavírním triem, které založil se svými přáteli klavíristou Alfredem Cortotem a houslistou Jacquesem Thibaudem. Jeho virtuózní technika, spojená s hlubokým pochopením smyslu díla, vzbuzovala nadšení, stal se jedním z nejlepších výkonných hudebníků světa. Pořádal také interpretační kurzy a vychoval několik slavných violoncellistů. Od roku 1914 působil také jako dirigent, řídil orchestry v Evropě i v USA. Roku 1920 vybudoval v Barceloně na vlastní náklady profesionální symfonický orchestr Orquestra Pau Casals, který během let získával ve Španělsku stále větší uznání… První koncert měl ve třinácti, brzy si začal přivydělávat hraním v kavárně. V roce 1893 odjel do Madridu, kde s podporou mecenáše hraběte de Morphy, přítele královské rodiny, studoval na konzervatoři. Po dvou letech mu hrabě domluvil přijímací zkoušku na Královské konzervatoři v Bruselu, Casals však zvolil Paříž… Po nástupu Francova fašistického režimu se usadil v exilu ve francouzských Pyrenejích. V roce 1956 se odstěhoval na Portoriko, kde založil symfonický orchestr, konzervatoř a pořádal hudební festivaly.
1961 – premiéru měla orchestrální skladba Atmosphères od György Ligetiho. Symfonický orchestr Jihozápadoněmeckého rozhlasu ji uvedl na festivalu v Donaueschingen. Po Apparitions to byla druhá skladba, kterou napsal, aby využil to, co nazval mikropolyfonní texturou. Další popularitu získala po použití ve filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea.
1956 – zemřel Dragutin František Pokorný, český dirigent, hornista a folklorista (narodil se 10. října 1867). Začínal jako hráč a korepetitor vídeňského Karlstheatru, záhy však odešel do Srbska a stal se v Bělehradu na dvanáct let dirigentem Srbského národního divadla. Za první světové války se s armádou dostal do Albánie a do severní Afriky, kde organizoval symfonický orchestr a pořádal koncerty. Po návratu do Bělehradu se stal na osmnáct let kapelníkem Srbské královské gardy. Na koncertech významně propagoval českou hudbu.
1949 – zemřel Kamil Voborský, skladatel (narodil se 28. listopadu 1883), učitel hudby a znalec a sběratel hudebních nástrojů. Působil v Jindřichově Hradci jako ředitel kůru proboštského kostela a profesor hudební výchovy na gymnáziu a jiných středních školách. Vlastnil tam také hudební školu, řídil studentský sbor a orchestr a dirigoval hradecké amatérské i chrámové sbory a orchestry. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Napsal 240 číslovaných prací.
1944 – premiéru měla 2. symfonie od Davida Diamonda (1915–2005), jednoho z nejvýznamnějších představitelů americké hudby své generace. Boston Symphony Orchestra dirigoval Sergej Kusevickij
1940 – narodil se Petr Sovadina, varhaník (zemřel 13. srpna 2019). Působil jako výrazný propagátor soudobé české tvorby, mimo jiné Petra Ebena a Klementa Slavického. Natočil také LP Varhanní fugy českého baroka. Byl absolventem AMU. V roce 1964 získal 1. cenu v Mezinárodní bachovské soutěži v Lipsku a v roce 1966 vyhrál Mezinárodní varhanní soutěži Pražské jaro.
1937 – zemřel Frank Damrosch, německo-americký hudební pedagog a dirigent (narodil se 22. června 1859). V roce 1905 založil Newyorský institut hudebního umění, předchůdce Juilliard School. Dirigenty byli i jeho otec Leopold Damrosch (zakladatel Oratorio Society) a bratr Walter Damrosch, který byl ředitelem Newyorského symfonického orchestru, dirigoval světové premiéry různých děl, včetně Klavírního koncertu F dur a Američana v Paříži George Gershwina, a podílel se také na založení Carnegie Hall.
1937 – narodil se Tadeáš Salva, slovenský skladatel, pedagog a výtvarník (zemřel 3. ledna 1995). Spojoval tradici s nejmodernějšími postupy. Je autorem řady scénických a mnoha symfonických děl, ale také elektroakustických skladeb. Byl vedoucím Hudební redakce Čs. rozhlasu v Košicích, v roce 1968 dramaturgem Čs. televize v Bratislavě, pak dramaturgem SĽUKu. V 90. letech působil na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře a v letech 1990–1995 předsedou Spolku slovenských skladatelů. V kompozici byl v Bratislavě žákem Alexandra Moyzese a Jána Cikkera a v Katovicích Bolesława Szabelského.
1935 – zemřel Komitas (Soghomon Soghomonian), osmansko-arménský kněz, muzikolog, skladatel, aranžér, zpěvák a sbormistr (narodil se 8. října 1869). Je považován za zakladatele arménské národní hudební školy a uznáván jako jeden z průkopníků etnomuzikologie. V letech 1896 až 1899 studoval v Berlíně, v roce 1910 se usadil v Konstantinopoli. V důsledku arménské genocidy, masakrů Arménů osmanskými Turky v roce 1915, se duševně zhroutil. Po pobytu v tureckých nemocnicích se v roce 1919 dostal do psychiatrické léčebny v Paříži, poslední roky prožil v agónii. Je všeobecně považován za mučedníka genocidy.
1934 – narodil se Donald McIntyre, novozélandský pěvec – basbarytonista (zemřel 13. listopadu 2025), od roku 1967 působící v Královské opeře v Londýně a mezi roky 1975 až 1996 často hostující v Metropolitní opeře. Byl všestranným zpěvákem, ale nejvíce se proslavil ztvárněním wagnerovských postav, zejména Wotana v Prstenu Nibelungově v Bayreuthu v roce 1976. Na jevišti debutoval ve Velšské národní opeře v roce 1959. V letech 1960 až 1967 patřil k londýnskému souboru Sadler’s Wells Opera.
1930 – uskutečnil se první koncert BBC Symphony Orchestra, a to v londýnské síni Queen’s Hall za řízení Adriana Boulta
1899 – zemřel Václav Michael Mölzer, stavitel varhan (narodil se 7. listopadu 1830). Po návratu z Berlína, kde pracoval několik let, si roku 1857 založil v Čáslavi vlastní firmu. Později působil postupně v Kutné Hoře, Milevsku a Táboře. Je autorem četných nástrojů zejména na jihu Čech.
1898 – narodil se Marcel Mihalovici, rumunsko-francouzský skladatel (zemřel 12. srpna 1985). V roce 1919 se z Bukurešti přestěhoval do Paříže, aby studoval u Vincenta d’Indyho. Přátelil se tam s Bohuslavem Martinů a také s Conradem Beckem a Tiborem Harsanyim. Do volného sdružení zvaného Pařížská škola s nimi patřili také Alexandre Tansman a Alexandr Nikolajevič Čerepnin a rovněž výtvarní umělci. Mihalovici spoluzaložil Société de Musique de Chambre Le Triton. Byl zastáncem neoklasicismu, ale přijal i řadu podnětů od soudobých stylů s harmonickým jazykem sahajícím od chromatiky po serialismus. Jeho nekonvenční využití rytmických variací a instrumentální barvy ovlivnila rumunská lidová hudba.
1893 – narodil se Joe Jenčík, tanečník, publicista, pedagog, choreograf a herec (zemřel 10. května 1945). Stál ve 30. letech za choreografiemi řady revue v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha… Po návratu z fronty 1. světové války působil v pražských kabaretech, pak byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech. Na konci 30. let a za války byl choreografem a baletním mistrem Národního divadla. Připravil také řadu masových vystoupení, například IX. Všesokolský slet.
1891 – narodil se Fidelio Fritz Finke, česko-německý hudební skladatel (zemřel 12. června 1968). Studoval na Pražské konzervatoři, kde byl potom učitelem hudební teorie. V roce 1920 přešel jako pedagog na pražskou Německou akademii múzických umění. V letech 1927 až 1945 byl jejím rektorem. Během okupace složil díla vyjadřující sympatie k nacistům. V roce 1945 byl sovětskými vojsky přes Moskvu převezen do Drážďan. Tam založil Státní hudební akademii a divadlo a do roku 1951 byl jejím rektorem. Potom působil jako profesor zvukových nahrávek na Lipské hudební akademii. Byl členem vládnoucí komunistické strany v Německé demokratické republice. Je autorem asi 170 skladeb.
1883 – slavnostní otevření původní budovy Metropolitan Opera House (newyorské Metropolitní opery). Prvním představením byla opera Faust Charlese Gounoda. Měla na Manhattanu adresu 1411 Broadway a zabírala blok mezi West 39th Street a West 40th Street. Budova byla pro svůj industriální vzhled a barvu cihel přezdívána The Yellow Brick Brewery (Žlutý pivovar). Zbořena byla v roce 1967. Moderní druhou budovu Met v areálu Lincolnova centra na Manhattanu otevřela 16. září 1966 světová premiéra opery Antony and Cleopatra od Samuela Barbera.
1883 – premiéru měla v Drážďanech Violoncellová sonáta a moll, op. 36 Edvarda Griega. Hrál Friedrich Ludwig Grützmacher a za klavír usedl sám skladatel. Sonátu věnoval svému bratru Johnovi, který byl amatérským violoncellistou.
1883 – narodil se Viktor Jacobi, maďarský operetní skladatel (zemřel 10. prosince 1921). Kariéru zahájil jako Jakabfi Viktor 17. prosince 1904 operetou A rátartós királykisasszony (Povýšená princezna). Jeho nejslavnější opereta měla premiéra 14. listopadu 1911 v Královském divadle v Budapešti pod názvem Dívčí trh; v roce 1913 byla adaptována jako Svatební trh a v roce 1914 jako Szibill… Skladatel během pobytu v New Yorku vážně onemocněl a zemřel.
1881 ؘ– uskutečnil se první koncert Boston Symphony Orchestra. Konal se v původní budově Old Boston Music Hall pod vedením prvního šéfdirigenta, kterým byl německý dirigent a zpěvák George Henschel. Na programu byla díla Ludwiga van Beethovena, Christopha Willibalda Glucka, Josepha Haydna a Franze Schuberta. Realizoval se tak celoživotní sen zakladatele orchestru, filantropa a veterána americké občanské války Henryho Lee Higginsona, který toužil v Bostonu zřídit stálé špičkové těleso
1868 – newyorskou premiéru měla Geneviève de Brabant od Jacquese Offenbacha, opera s dějem založeným na středověké legendě. Poprvé byla inscenována v Paříži v roce 1859. Nová tříaktová verze byla prvně uvedena v pařížském Théâtre des Menus-Plaisirs 26. prosince 1867. Rozšířená pětiaktová verze byla pak navržena pro uvedení v Théâtre de la Gaîté-Montparnasse 25. února 1875.
1859 – zemřel Louis Spohr, německý skladatel, dirigent a houslista (narodil se 5. dubna 1784). Byl vynikající učitel hudby a vynalezl houslový podbradek. Vychoval asi 200 houslových žáků, k nejznámějším patří Henry Blagrove a Henry Holmes. Byl blízkým spolupracovníkem Ludwiga van Beethovena a také svobodným zednářem. Napsal deset symfonií, deset oper, osmnáct houslových koncertů, čtyři oratoria a řadu komorních skladeb. Jeho nejznámější opera Faust měla roku 1816 premiéru v Praze. Poprvé uvedla do vážné opery faustovskou legendu a jako první využila tzv. leitmotiv. V roce 1817 se Spohr stal řídícím opery ve Frankfurtu nad Mohanem, pak dvorním dirigentem v Kasselu. Roku 1954 v Kasselu vznikla Spohr-Gesellschaft propagující jeho dílo.
1859 – narodil se Karl Muck (Carl Muck), německý dirigent (zemřel 4. března 1940), známý svými německo-nacionálními a antisemitskými názory. Zejména od doby působení v pražském Německém zemském divadle – v letech 1886 až 1892, pod vedením ředitele Angela Neumanna – se věnoval interpretaci děl Richarda Wagnera, která se stala jeho specializací. Působil rovněž v Curychu, Salcburku, Brně, Štýrském Hradci a od roku 1892 v berlínské Dvorní opeře, kde byl současně s Richardem Straussem a Bruno Walterem prvním kapelníkem. Od roku 1908 byl šéfdirigentem a hudebním ředitelem. Od roku 1901 dirigoval na Hudebních slavnostech v Bayreuthu. V letech 1894 až 1911 se jako pravidelný hostující dirigent rovněž účastnil Slezských hudebních slavností ve Zhořelci. Po několika letech v Bostonu působil v letech 1919 až 1922 v Mnichově, v letech 1920 až 1925 v Amsterdamu a od roku 1922 do roku 1933 stál v čele Hamburské filharmonie. Byl jedním z prvních významných dirigentů, kteří po sobě zanechali zvukové záznamy. Snímky, které s Boston Symphony Orchestra pořídil roku 1917 pro firmu Victor Company, jsou vůbec prvními orchestrálními gramofonovými nahrávkami.
1832 – narodil se Leopold Damrosch, německo-americký skladatel a dirigent (zemřel 15. února 1885). Vystudoval medicínu, ale život zavětil hudbě. Získal v Německu slávu jako houslista. Jako dirigent se poprvé objevil v sezóně 1859, kdy řídil filharmonické koncerty v rodné Vratislavi. V roce 1862 tam založil symfonický spolek s osmdesátičlenným orchestrem, který byl vytvořen podle vzoru koncertů v Gewandhausu v Lipsku. V roce 1871 emigroval do Spojených států. V New Yorku debutoval 6. května 1871 s Newyorskou filharmonií, provedl Beethovenův Houslový koncert s vlastní kadencí. V roce 1873 založil Oratorio Society of New York, třetí nejstarší hudební organizací ve městě. Liszt mu věnoval skladbu Le Triomphe funèbre du Tasse, třetí část Trois odes funèbres. Damrosch ji dirigoval v premiéře v New Yorku 24. března 1877. Ve stejném roce založil Newyorskou symfonickou společnost. V září 1884 zahájil pozoruhodnou sérii operních představení jako generální ředitel a šéfdirigent Metropolitní opery, zaměřený na německý repertoár… Jeho synové Frank Damrosch a Walter Damrosch, oba narození ještě ve Vratislavi (Breslau), byli rovněž dirigenti.
1832 – narodil se August Labitzky, houslista, dirigent a skladatel (zemřel 28. srpna 1903). Byl synem proslulého houslisty a dirigenta Josefa Labického, zakladatele Karlovarského lázeňského orchestru. V roce 1868 převzal od otce řízení tělesa. Orchestru, zaměřenému dosud převážně na promenádní koncerty a lehčí repertoár, rozšířil repertoár o díla světových skladatelů vážné hudby. Převzal s ním také roli orchestru karlovarského divadla. Od roku 1875 pak pořádal pravidelné páteční symfonické koncerty s náročnou dramaturgií… V roce 1879 přijel do Karlových Varů Antonín Dvořák; byl nadšen provedením své Smyčcové serenády E dur, takže později dal souhlas k tomu, aby se karlovarský orchestr ujal evropské kontinentální premiéry Novosvětské symfonie. Ta se konala 20. července 1894.
1811 – narodil se Franz/Ferenc Liszt, rakousko-uherský klavírista a skladatel (zemřel 31. července 1886). Komponoval v různých stylech, napřed patřil mezi přední představitele romantismu. Svými symfonickými básněmi byl jedním z průkopníků programní hudby. Jeho hlavní díla pak patří do tzv. novoněmeckého hudebního stylu. Napsal kolem tří set padesáti vlastních skladeb a přes dvě stě transkripcí děl pro klavír jiných autorů. Jeho národnost bývá předmětem sporů, nárokují si ho Maďaři, Rakušané i Slováci, z toho plyne i nejednotnost v zápisu jeho křestního jména. Na klavír hrál od šesti a komponoval od osmi let. Studoval ve Vídni, klavír u Carla Czerného a skladbu u Antonia Salieriho, dál pak soukromě u Antonína Rejchy a operního skladatele Ferdinanda Paëra. Koncert Niccolò Paganiniho ho motivoval stát se nejlepším klavíristou své doby, což se mu povedlo a léta 1839–1847 strávil na nepřetržitém koncertním turné po celé Evropě. Pak na několik let zakotvil ve Výmaru, kde měl na starosti repertoár koncertů tamní filharmonie a osobně je dirigoval. Výmar pak začal opět získávat mezinárodní renomé. Během Lisztova výmarského působení se kolem něj zformoval okruh modernistických skladatelů, pro něž se užívá název Novoněmecká škola. Do výmarského období spadá velká část jeho zralého díla. Především třináct symfonických básní, hudebního útvaru, k jehož zakladatelům Liszt patřil, a zásadní dílo pro sólový klavír, sonáta h moll. Posledních dvacet let prožil v Římě, roku 1865 přijal čtyři nižší svěcení beze slibu celibátu, byl pak nazýván abbé Liszt a stal se terciářem ve františkánském řádu. Choval se nezištně vůči svým kolegům – skladatelům. Například počátkem roku 1869 poslal do Norska doporučující dopis, aby mladý Edvard Grieg obdržel státní stipendium na studijní pobyt v zahraničí. Několik měsíců v roce také učil na Maďarské konzervatoři v Budapešti. Je pohřben na hřbitově v Bayreuthu. Mezi stovky jeho žáků patřili m.j. Carl Tausig, Hans von Bülow, Karl Klindworth nebo Julius Reubke. Jeho dceru Cosimu si vzal za manželku Hans von Bülow a pak Richard Wagner. Liszt několikrát hrál a dirigoval v Česku a na Moravě, dokonce hrál čtyřručně na klavír a také karetní hru whist s Bedřichem Smetanou.
1807 – narodil se Nikolaj Ivanovič Bachmetěv, ruský voják, skladatel a houslista (zemřel 12. září 1891), v letech 1861 až 1883 ředitel Císařské dvorní kapely. Vydal dvousvazkovou Společnou knihu hudebního církevního zpěvu, kerá se stala standardní liturgickou sbírkou carského dvora. Pod jeho dohledem byly vydány další tři svazky duchovních sborových skladeb a jeho redakční revize tradičních zpěvů měly trvalý vliv na ruskou pravoslavnou církevní hudbu. Je známý právním sporem s Čajkovským – zakázal provádění jeho nově vydané Liturgie svatého Jana Zlatoústého během bohoslužeb. Zákaz byl nicméně u soudu zrušen.
1800 – narodil se František Xaver Chotek, skladatel (zemřel 5. května 1852). Jeho učitelem byl dvorní varhaník J. B. Henneberg a po jeho smrti Šimon Sechter, mj. učitel Ludwiga van Beethovena. Byl varhaníkem v kostele Am Hof ve Vídni, učitelem hry na klavír a záhy si získal značnou oblibu i ve šlechtických rodinách. Tiskem vydal okolo stovky skladeb, psal zejména chrámové kompozice a úpravy tehdy populárních oper (Gaetano Donizetti, Saverio Mercadante, Gioacchino Rossini, Jacques Fromental Halévy, Giuseppe Verdi, Giacomo Meyerbeer, Giacomo Puccini…) a zlidovělých písní, nejčastěji v provedení pro klavír na čtyři ruce. Na operní témata komponoval koncertní variace pro klavír. Složil a vydal i řadu instruktivních skladeb pro své žáky. Chrámové skladby zůstaly většinou v rukopise a řada jich je ztracena. Nejslavnější je mše Tantum ergo.
1764 – zemřel Jean-Marie Leclair l’aîné (starší), francouzský skladatel a houslový virtuos (narodil se 10. května 1697), zakladatel francouzské houslové školy a završitel syntézy barokního stylu francouzského a italského. Působil v Paříži, kde vystupoval v rámci veřejných koncertů Concert Spirituel a věnoval se komponování, hlavně sonát pro flétnu a basso continuo; dále pracoval na dvoře oranžské princezny Anny Hannoverské v Haagu jako kapelník jejího soukromého orchestru. A na čas vstoupil v Madridu do služeb infanta Filipa Parmského, velkého obdivovatele francouzské hudby. Jeho bratři Jean-Marie Leclair mladší (1703–1777), Pierre Leclair (1709–84) i Jean-Benoît (1714-1759) byli rovněž hudebníky.
1725 – zemřel Alessandro Scarlatti, italský barokní skladatel (narodil se 2. května 1660), zakladatel neapolské operní školy. Podle starších zdrojů zemřel 24. října, to je však spíše datum pohřbu… Byl dvorním kapelníkem královny Kristiny Švédské, která žila v Římě, a kapelníkem místokrále v Neapoli. Tam zkomponoval řadu děl ve stylu opera seria, která dosáhla mimořádné obliby. Skládal pro soukromé divadlo Ferdinanda III. Medicejského ve Florencii, kromě toho se stal kapelníkem kardinála Ottoboniho v Římě a na jeho přímluvu i kapelníkem jednoho z nejdůležitějších římských chrámů: baziliky Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore). Své nejslavnější opery – Telemaco, Marco Attilio Regolò a La Griselda – a mnoho nádherné chrámové hudby složil právě v Římě. Komponoval vedle oper i oratoria a hudbu ke státním příležitostem. Byl zřejmě žákem Giacoma Carissimiho, ale ovlivnili ho také Alessandro Stradella a Giovanni Legrenzi. Scarlattiho dílo je důležitým přechodem mezi barokním vokálním stylem 17. století a klasickou hudbou 18. století, kterou pak završil Mozart. Byl otcem dvou neméně slavných skladatelů: Domenica a Pietra Filipa.
1698 – narodil se Nicola Bonifacio Logroscino, italský skladatel (zemřel v roce 1764 nebo 1765). Jeho první skladba, oratorium Il mondo trionfante nella concezione di Maria sempre Vergine, byla uvedena v Brně na dvoře kardinála von Schrattenbacha. V roce 1735 byla v neapolském divadle Teatro della Pace uvedena jeho první opera buffa Lo creduto infedele. Zkomponoval množství oper pro neapolská divadla Teatro dei Fiorentini a Teatro Nuovo. Koncem padesátých let začala jeho obliba klesat ve prospěch děl Niccoly Picciniho.
1651 – zemřel Jacob Praetorius, německý varhaník a skladatel (narodil se 8. února 1586). Jako student Jana Pieterszoona Sweelincka byl jedním z nejvýznamnějších varhaníků a nejuznávanějších pedagogů severoněmecké tradice před Johannem Sebastianem Bachem. Dochovala se zejména moteta a varhanní skladby. Jeho kompoziční styl zahrnuje tradiční i progresivní prvky. Od roku 1603 působil jako varhaník v Petrikirche v Hamburku. Jeho nejvýznamnějším žákem byl Matthias Weckmann. V rodině Jacoba Praetoria figuruje několik dalších skladatelů: byli jimi jeho otec Hieronym, dědeček Jacob Praetorius starší i bratr Johann. Nejsou příbuzní se svým významným současníkem Michaelem Praetoriem.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1962 – Karibská krize… Prezident John F. Kennedy zveřejnil v televizním projevu objevení sovětských jaderných zbraní na Kubě a nařídil námořní blokádu ostrova.
1938 – Edvard Beneš po abdikaci z úřadu prezidenta (5. října 1938) odletěl do Londýna, kde později sestavil exilovou vládu