17. říjen
Svátek má Hedvika.
1988 – zemřel Josef Vlach, houslista, dirigent a pedagog (narodil se 8. června 1923). Od roku 1950 do roku 1975 byl primáriem Vlachova kvarteta. V letech 1946 až 1948 byl druhým koncertním mistrem v Českém komorním orchestru dirigenta Václava Talicha, poté působil krátce jako vedoucí skupiny druhých houslí v České filharmonii a v období 1949 až 1956 v činoherním orchestru pražského Národního divadla. V roce 1958 obnovil Český komorní orchestr a byl až do smrti jeho uměleckým vedoucím a dirigentem. Byl vyhledávaným sólistou a komorním hráčem, spolupracoval jako dirigent s orchestry včetně České filharmonie, působil jako pedagog. Od roku 1958 zasedal v porotě mezinárodní soutěže smyčcových kvartet v Liège. Na Pražské konzervatoři byl žákem Stanislava Nováka a Jana Šlajse. Od roku 1947 studoval na Akademii múzických umění u Jindřicha Felda, absolvoval u Jaroslava Pekelského.
1986 – narodil se Josef Špaček, houslista, v letech 2011–2020 koncertní mistr České filharmonie. Už po prvním roce studia na Pražské konzervatoři byl přijat na Curtisův hudební institut ve Filadelfii, od září 2009 pokračoval ve studiích na Juilliard School v New Yorku ve třídě Jicchaka Perlmana. Ve dvaceti čtyřech letech se stal nejmladším koncertním mistrem v historii České filharmonie. Po roce 2020 zůstal jejím hostujícím koncertním mistrem a uměleckým partnerem. Jako sólista vystupuje s předními světovými tělesy i dirigenty. Intenzivně se věnuje také komorní hře, zejména se souborem Trio Zimbalist, které kromě něj tvoří violoncellista Timotheos Gavriilidis-Petrin a klavírista George Xiaoyuan Fu. Vystupuje také na recitálech s klavíristou Miroslavem Sekerou a s violoncellistou Tomášem Jamníkem. V roce 2019 začal hrát na housle „LeBrun; Bouthillard“ z dílny Giuseppe Guarneriho del Gesù z roku 1732, předtím hrál na housle francouzského houslaře Jeana-Baptista Vuillaumeho z roku 1855.
1979 – zemřel Karel Reiner, skladatel, klavírista a hudební publicista židovského původu (narodil se 27. června 1910). Studoval na Právnické fakultě UK v Praze, vedle toho varhany na Německé hudební akademii, hudební teorii a kompozici na mistrovské škole u Josefa Suka a skladbu u Aloise Háby, u kterého se vzdělával i v kurzu čtvrttónové a šestinotónové hudby a spolupracoval s ním jako interpret na čtvrttónové piano. Z války se v Terezíně aktivně zapojil do kulturní činnosti jako klavírista i skladatel a podařilo se mu uniknout z pochodu smrti. Působil jako klavírista a skladatel scénické hudby v divadle D 35-39 Emila Františka Buriana, jako hudební referent novin Kulturní politika a Svobodné Československo, byl jedním ze zakladatelů opery Divadla 5. května, tajemníkem Syndikátu českých skladatelů a české sekce Svazu československých skladatelů, předsedou Českého hudebního fondu. Jeho skladatelské dílo je rozsáhlé, na tři sta převážně instrumentálních skladeb, scénická hudba pro film, divadlo a rozhlas a angažoval se i jako autor politické a masové písně. Široká je i jeho činnost publicistická a na v oboru hudební vědy. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
1966 – zemřel Wieland Wagner, operní režisér a scénograf (narodil se 5. ledna 1917), vnuk Richarda Wagnera. Prosazoval nový moderní styl režie i scénografie Wagnerových oper; naturalistické inscenování nahradil symbolickým minimalismem a zaměřil se na psychologii dramatu. Když byly roku 1951 znovu zahájeny Hudební slavnosti v Bayreuthu, stali se Wieland a jeho bratr Wolfgang jejich řediteli místo své matky Winifred Wagnerové, jejíž blízké vztahy s Adolfem Hitlerem ji pro další vedení festivalu diskvalifikovaly. Do „nového Bayreuthu“ přilákali elitu wagnerovského zpěvu, umělce, kteří museli současně být skvělými herci. Vedle děl svého děda a oper svého otce Siegfrieda Wagnera inscenoval Wieland v různých evropských divadlech i díla Gluckova, Beethovenova, Weberova, Verdiho, Bizetova, Straussova, Bergova a Orffova.
1966 – zemřel Karel Hruška, zpěvák vážné i populární hudby, od roku 1911 tenor městského divadla v Plzni a od roku 1919 též Národního divadla v Praze (narodil se 14. června 1891). Jeho životní rolí byla postava Komedianta z Prodané nevěsty, kterou mezi lety 1920 až 1950 zpíval více než tisíckrát. Za svého uměleckého působení hostoval často i v dalších operních a operetních divadlech. Spolupracoval i s Vlastou Burianem, se členy bývalého kabaretu Červená sedma a měl i vlastní pořady v tehdejším Radiojournalu. Za to byl kritizován tehdejším konzervativním vedením pražského Národního divadla, protože multižánrové přesahy nebyly v tehdejší době zvykem, předběhl tak svoji dobu. Na gramofonových deskách proto dokonce bylo jeho jméno nahrazeno anonymním označením „zpívá Ultraphon duo“.
1957 – zemřel Ralph Benatzky, česko-rakouský operetní skladatel, dirigent, autor filmové hudby, textař, scenárista, libretista, klavírista, divadelní ředitel, dramatik, překladatel a spisovatel (narodil se 5. června 1884). Byl mimo jiné žákem Antonína Dvořáka. S první manželkou Josmou Selim vytvořil velmi úspěšnou hereckou dvojici. V roce 1910 se stal dirigentem Kleines Theater v Mnichově. Pak vystřídal několik kabaretních scén, pro které psal písně, texty, scénky a menší operety. Díky nim se stal v roce 1914 hudebním ředitelem vídeňského kabaretu Rideamus a stal se nejpopulárnějším autorem hudebních komedií první poloviny 20. století. Vedle výpravných velkých operet se věnoval také menším hudebním komediím a úspěšná byla i jeho hudba k filmům. Zachováno nebo doloženo je několik stovek písní a chansonů, z nichž okolo dvou set je tištěných (Benatzky sám uvedl, že jich vytvořil pět tisíc), víc než sto hudebně dramatických skladeb, libreta, hudba a scénáře ke čtrnácti filmům, mnoho drobných i větších literárních děl. Byl pochován v Sankt Wolfgang im Salzkammergut, kde se odehrával děj jeho patrně nejslavnější operety Im weißen Rößl (U Bílého koníčka).
1954 – premiéru měla Symfonie Fis dur, op. 40, jediná dokončená symfonie rakousko-amerického skladatele Ericha Wolfganga Korngolda. Pracoval na ní v letech 1949 až 1952 poté, co opustil hollywoodskou filmovou tvorbu. Skladba obhájuje tradice romantismu proti nástupu atonality a moderních racionálních kompozičních technik. První provedení patřilo Vídeňským symfonikům pod taktovkou Harolda Byrnse.
1944 – zemřel Pavel Haas, skladatel a pedagog (narodil se 21. června 1899). Studoval na Brněnské konzervatoři u Jana Kunce, Viléma Petrželky a Leoše Janáčka. Jeho dílo zahrnuje jen několik desítek skladeb, uplatňují se v něm prvky české a moravské lidové hudby a časté citace husitské písně a Svatováclavského chorálu. Po příchodu německých vojsk zvažoval emigraci, ale neměl štěstí a nezískal potřebná víza. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let pracoval na symfonii, kterou ale už nestačil dokončit kvůli deportaci do Terezína. Tam složil ještě složil mužský sbor Nenaříkej (Al S´fod) na hebrejský text. Zahynul v koncentračním táboře Osvětim. Jeho bratr Hugo se stal filmovým hercem a režisérem (tomu se emigrovat podařilo, ale bez několikatýdenního syna). Spolupracoval s ním na třech filmech, pro které složil hudbu, Život je pes, Mazlíček a Kvočna.
1940 – narodil se Stephen Kovacevich, americký pianista a dirigent. Vystupoval také pod jmény Stephen Bishop nebo Stephen Bishop-Kovacevich. Koncertovat začal už v jedenácti letech. V osmnácti se přestěhoval do Londýna, kde studoval u legendární klavíristky Dame Myry Hess. Mezinárodní uznání a renomé mu vynesly především koncerty a nahrávky s díly Ludwiga van Beethovena, Bély Bartóka, Johannese Brahmse a Franze Schuberta. Jeho nahrávka Beethovenových Diabelliho variací z roku 2008 získala prestižní ocenění Classic FM Gramophone Editor’s Choice Award. Po celou kariéru byl i oddaným komorním hráčem. Mezi jeho nejvýznamnější hudební partnery patřila violoncellistka Jacqueline du Pré. Jeho manželkou byla slavná argentinská klavíristka Martha Argerich.
1938 – zemřel Aleksander Michałowski, polský klavírista a skladatel (narodil se 5. května 1851). Studoval u Ignaze Moschelese a Carla Reinecka v Lipsku, kde také v sedmnácti debutoval jako klavírista Chopinovým koncertem e-moll v sále lipského Gewandhausu. Ve studiích pokračoval u Karola Tausiga a u Karola Mikuleho, žáka Chopina. Byl profesorem na varšavské konzervatoři a poté na Vyšší hudební škole Fryderyka Chopina. Byl uznávaným interpretem Chopinových skladeb a pedagogem. Je uváděn jako jeden z tvůrců polské klavírní školy přelomu 19. a 20. století. Mezi jeho žáky patřili Róża Etkin, Jerzy Lefeld, Wanda Landowska, Heinrich Neuhaus, Jerzy Żurawlew a Wladyslaw Szpilman.
1930 – narodil se Angelo Paccagnini, italský skladatel a pedagog (zemřel 2. července 1999). Od roku 1958 pracoval s Brunem Madernou a Lucianem Beriem ve Studiu di Fonologia Musicale RAI v Miláně, jehož se později stal ředitelem. Založil jednu z prvních italských kateder elektronické hudby, a to na milánské konzervatoři.
1924 – premiéru měl Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka. Uvedlo ho České kvarteto na koncertě Spolku pro moderní hudbu v pražském Mozarteu. Janáček dílo objednané tímto souborem složil mezi 13. a 28. říjnem 1923 a rukopis ještě revidoval od 30. října do 7. listopadu 1923. Byl inspirován novelou Lva Tolstého Kreutzerova sonáta, která byla inspirována Beethovenovou Houslovou sonátou č. 9 nesoucí jméno dedikanta Rodolphe Kreutzera.
1918 – zemřel Ludvík Lošťák, básník, skladatel a publicista (narodil se 21. března 1862). Studoval na varhanické škole v Praze. Byl spolužákem Josefa Bohuslava Foerstra. V roce 1887 se vydal do Londýna, po třech letech se vrátil a stal se učitelem angličtiny a vydal i učebnici. Pod patronací hudební komise Sokola vytvořil skupinu nespokojených hudebníků a vydal manifest Otevřený list mladé hudební generaci v Čechách a na Moravě, který otiskl časopis Dalibor a který vyzýval k hudební reformě. Komponoval klavírní i orchestrální skladby a jeho operu Selská bouře uvedlo i Národní divadlo. Svým dílem chtěl navázat na Antonína Dvořáka, ale chyběla mu hudební invence a jeho hudba neměla velký úspěch. Dále se proto věnoval více literární činnosti a činnosti kritické a polemické. Zvláště se stal známým pro své ostré polemiky a vysloužil si označení „enfant terrible“ české hudby a kultury zlomu 19. a 20. století. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
1908 – premiéru měla Klavírní sonáta č. 1 d moll, op. 28 Sergeje Rachmaninova. V Moskvě ji zahrál Konstantin Igumnov. Vznikla v letech 1907 až 1908 během autorova pobytu v Drážďanech. Jedná se o méně hranou skladbu, o jedno z jeho monumentálních děl, kladoucích na klavíristu extrémní technické a výrazové nároky.
1898 – narodil se Shinichi Suzuki (Šiniči Suzuki), japonský hudební pedagog (zemřel 26. ledna 1998), také houslista, filozof a skladatel, zakladatel mezinárodní Suzukiho metody hudební výchovy. Při pobytu v Berlíně konvertoval ke katolicismu. Po návratu do Japonska založil se svými bratry smyčcové kvarteto a začal učit hru na housle na Císařské hudební škole a na hudební škole Kunitachi v Tokiu. Už tehdy se začal zajímat o rozvoj hudební výchovy. Jeho metoda je vnímána jako filozofie pro život, snažící se otevřít svět krásy už malým dětem. Své myšlenky rozvíjel na základě silné víry ve „vzdělávání talentů“, filozofie výuky založené na předpokladu, že talent je něco, co lze rozvíjet u každého dítěte.
1892 – narodil se Otakar Jeremiáš, skladatel a dirigent (zemřel 5. března 1962). Vystudoval varhany u Josefa Kličky a teorii a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval violoncello u Jana Buriana a skladbu u Vítězslava Nováka. V osmnácti se stal violoncellistou České filharmonie. Působil na hudební škole v Českých Budějovicích a po smrti otce se stal jejím ředitelem. V roce 1920 založil pokrokové pěvecké sdružení Foerster, kde byl až do roku 1928 sbormistrem. Příležitostně řídil operní představení v Jihočeském divadle (Hubička, Libuše, Carmen) a uváděl tam velká kantátová díla (Händlův Mesiáš, Dvořákova Svatá Ludmila) a sborové koncerty. Velký úspěch měla jeho opera Bratři Karamazovi uvedená v roce 1928 v Národním divadle. V letech 1929–1945 byl dirigentem rozhlasového symfonického orchestru Radiojournalu v Praze, z původně zábavní organizace se mu podařilo vytvořit přední symfonické těleso. Od roku 1945 byl členem užšího vedení umělecké správy opery ND. V březnu roku 1946 byl jmenován šéfem opery Národního divadla v Praze. V roce 1949 se stal předsedou Svazu čs. skladatelů, v roce 1950 byl předsedou festivalu Pražské jaro. Pracoval také ve Společnosti O. Ostrčila a Společnosti Z. Fibicha. Jeho manželkou byla od roku 1935 sólistka opery ND Marie Budíková. Psal skladby komorní a sborové, řadu písní a klavírních skladeb, také scénickou a filmovou hudbu. Upravoval lidové písně v pásmech pro dětský a smíšený sbor s orchestrem a za války psal odbojové písně. Instrumentoval řadu skladeb jiných autorů, kterých si velmi vážil (Smetanova Macbetha, Foersterovu Baladu horskou, Bachovu Toccatu a fugu d moll..). Svou programní činností rehabilitoval dílo mnoha skladatelů, které upadalo do zapomnění.
1892 – narodil se Herbert Howells, anglický skladatel, varhaník a učitel (zemřel 23. února 1983), autor především duchovní hudby v tradicích anglikánské církve. Spolupráce na edici latinského tudorovského repertoáru, oživovaného ve Westminsterské katedrále v Londýně, poskytla Howelsovi nejen příjem, ale i možnost vstřebat styl anglické renesance, který miloval a který evokoval ve své vlastní hudbě. V letech 1920 až 1979 vyučoval na Královké hudební akademii. U jeho hudebních začátků předtím stál Herbert Brewer, varhaník katedrály v Gloucesteru. Formativní bylo i setkání s Ralphem Vaughanem Williamsem při premiéře jeho Fantazie na téma Thomase Tallise v září 1910 na Třísborovém festivalu v Gloucesteru. Jeho posledním rozsáhlým sborovým dílem byla Stabat Mater. Ve Washingtonu mělo 22. listopadu 1964 premiéru moteto Take Him, Earth, For Cherishing (Vezmi si ho, Zemi, k vděčnosti), posmrtná pocta prezidentu Johnu F. Kennedymu.
1882 – narodil se František Hrdina, český houslista, kapelník a skladatel (zemřel 20. května 1963). Po roce 1900 byl členem vojenské kapely v Záhřebu, krátce působil u strýce v Novgorodě, byl houslistou ve Varšavě a v Lodži a působil v řadě ruských měst od Saratova až po Vladivostok. V roce 1914 se vrátil do vlasti a založil v Protivíně hudební školu. Nějaký čas řídil divadelní orchestr v Sofii. Po roce 1924 se usadil v Čechách natrvalo a stal se majitelem hudební školy v Úvalech. Komponoval nenáročné drobné skladby určené k příjemnému poslechu. Nejčastěji byly určeny pro housle a klavír.
1849 – zemřel Fryderyk Chopin, francouzsko-polský hudebník a pianista (kolem přesného data jeho narození panují dlouhodobé nejasnosti, církevní matrika uvádí 22. únor, rodina ale 1. březen 1810). Po otci Francouz a po matce Polák, vyrostl v Polsku, které bylo tehdy součástí ruské říše. V roce 1830 právě proto odešel na Západ. Vyskytoval se ve Vídni, také na Mallorce, kde pobýval se svou přítelkyní, spisovatelkou George Sandovou, ale nejvíc v Paříži, kde s pomocí vlivných lidí získal žačky ze zámožných rodin. Jeho odkaz se v podstatě výhradně týká klavíru. Komponoval klavírní skladby menšího rozsahu, jako jsou nokturna, valčíky nebo preludia. Daleko dopředu posunul uměleckou závažnost klavírní tvorby. Výraz rozšířil o subjektivní lyriku a o některé znaky polské lidové hudby a k tomu ještě dodal mnoho charakteristického, výrazně virtuózního v pianistické technice – zejména figuracemi opřádané jemné melodie. Navíc značně proměnil vnímání některých hudebních forem, ať už je nechal vykrystalizovat, nebo změnil jejich význam. Vytvořil i formy nové, jako je literárně inspirovaná balada. Dalším výrazným typem jsou jeho mazurky, kterých napsal na šest desítek, slavnostnější polonézy a další taneční skladby. Z etud, původně jen technických cvičení, vytvořil ve svém pojetí samostatný umělecký útvar. Známé jsou i jeho klavírní sonáty a hodně se hrají oba jeho klavírní koncerty… Pokud v něčem navazoval na typ stylizace, který do sólových klavírních skladeb po roce 1800 nejslyšitelněji přinesli irský skladatel, pianista a pedagog John Field a vídeňský, původem bratislavský pianista a skladatel Johann Nepomuk Hummel, přidal k tomu současně navíc zásadní a osobité nové prvky.
1837 – zemřel Johann Nepomuk Hummel, rakouský skladatel, klavírista, dirigent a pedagog (narodil se 14. listopadu 1778). Tvořil v přechodném období mezi klasicismem a romantismem. Ve své době patřil k nejuznávanějším hudebníkům Evropy a byl považován za vážného konkurenta a zároveň respektovaného přítele Ludwiga van Beethovena. Byl zázračné dítě. Jeho mimořádný talent zaujal i samotného Wolfganga Amadea Mozarta, u kterého Hummel od svých osmi let dva roky bezplatně bydlel a studoval. Pak se učil u dalších největších mistrů své doby, Josepha Haydna, Antonia Salieriho a Johanna Georga Albrechtsbergera. Působil na několika prestižních místech, mimo jiné jako kapelník v Eisenstadtu, kde nastoupil po Haydnovi, ve Stuttgartu a nakonec ve Výmaru. Jako pedagog ovlivnil celou generaci klavíristů a jeho učebnice klavírní hry z roku 1828 patřila k zásadním dobovým textům. Skládal i opery, kantáty a mše, jeho hlavní doménou ale byla klavírní a koncertní tvorba. Zásadně ovlivnil tvorbu autorů jako Frédéric Chopin, Franz Liszt nebo Felix Mendelssohn-Bartholdy.
1831 – premiéru měl 1. klavírní koncert G dur Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Uskutečnila se v Mnichově a autor byl sólistou.
1825 – premiéru měla opera Don Sanche aneb Zámek lásky, mladistvé dílo Franze Liszta. Zazněla v Paříži. Později ve 40. letech skladatel naplánoval, načrtl, ale nikdy nedokončil několik dalších oper.
1796 – zemřel František Pavel Rigler, rakouský klavírista, skladatel, pdagog a teoretik (narodil se kolem roku 1747 až 1748). Asi od roku 1775 žil v Bratislavě, kde založil v roce 1779 hudební školu. Mezi jeho žáky patřil i otec Franze Liszta Adam Liszt. Pak působil ve Vídni. Jeho žákem byl i hudební skladatel Ján Nepomuk Hummel.
1761 – premiéru měl Don Juan (Don Juan ou Le Festin de Pierre), balet Christopha Willibalda Glucka. Uskutečnila se ve vídeňském divadle Theater am Kärntnertor, rok před jeho Orfeem a Eurydikou, dílem, které otevřelo radikální operní reformu.
1688 – narodil se Domenico Zipoli, italský skladatel, varhaník a cembalista, jezuitský misionář (zemřel 2. ledna 1726). Psal hlavně církevní hudbu a skladby pro varhany a cembalo. V roce 1708 krátce studoval v Neapoli u Alessandra Scarlattiho, pak se přestěhoval do Boloně, působil v Římě, ale z neznámých důvodů v roce 1716 odešel do Sevilly v Španělsku, kde vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova se žádostí odejít do jezuitských misí v Paraguayi v Jižní Americe. Až do smrti pak působil ve městě Córdoba na území dnešní Argentiny a působil jako hudební ředitel pro místní jezuitské mise. Je považován za nejnadějnějšího mladého jezuitského hudebníka a misionáře, který přispěl k rozvoji přirozeného hudebního nadání obyvatel koloniální Jižní Ameriky.
1680 – zemřel Gasparo Sartorio, italský barokní skladatel (narodil se 18. října 1625), varhaník v kostele San Rocco v Benátkách. Patřil k méně známým představitelům benátské opery. Komponoval orchestrální, komorní i vokální hudbu, je autorem čtyř oper. Byl bratrem architekta Girolama Sartoria a hudebníka Antonia Sartoria, jehož proslulosti ale nedosáhl.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1937 – komtesa Lata Brandisová vyhrála jako první žena Velkou Pardubickou na klisně Norma
1925 – Frejkovo divadlo poprvé vystoupilo pod názvem Osvobozené divadlo na zájezdě v Bratislavě
1888 – Thomas Alva Edison si dal patentovat vynález optické fotografie