18. leden

Svátek má Vladislav.

1971 – zemřel František Maxián starší, klavírista a pedagog (narodil se 9. listopadu 1907). Hovoří se o něm jako o umělci vzácné vyrovnanosti a ukázněnosti a nevšední technické dokonalosti, v interpretaci vynikajícím mužnými rysy, klidem, železnou rytmikou a velkorysou stavebnou plasticitou. Byl žákem Viléma Kurze. Působil v Dubrovníku, roku 1939 se stal profesorem Pražské konzervatoře a v roce 1947 stál spolu s Ilonou Štěpánovou-Kurzovou u zrodu katedry klávesových nástrojů nově vzniklé Akademie múzických umění. Z jeho žáků vynikli Jan Panenka, Peter Toperczer, Marián Lapšanský, Josef Hála, Antonín Kubálek, Sláva Vorlová a Eva Glancová. Významným pianistou byl i jeho syn František Maxián mladší (1950–2024), žák Františka Raucha.

1953 – zemřel Mirko Štork, operní pěvec, tenorista (narodil se 2. července 1880). V letech 1905 až 1936 byl členem operního souboru Národního divadla v Praze.

1945 – narodil se Jan Klár, tanečník a choreograf (zemřel 28. prosince 2024), někdejší sólista Pražského komorního baletu a blízký spolupracovník Pavla Šmoka. Jako tanečník začínal v 60. letech v Československém státním souboru písní a tanců a v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V roce 1969 se přidal k souboru Balet Praha, když se Šmok chystal s částí tanečníků odjet do Basileje a přijmout tam místo šéfa baletu. Klár v Basileji působil jednu sezonu, poté se vrátil do Prahy. Několik let působil v baletu Národního divadla. V roce 1976 se stal členem Pražského komorního baletu, kde setrval až do roku 1987. V roce 2023 obdržel ocenění Master Prix za celoživotní přínos kultuře, které uděluje Nadace Život umělce.

1934 – zemřel Otakar Ševčík, houslista a pedagog (narodil se 22. března 1852), zakladatel české houslové metodiky, vlastní novodobé výukové metody hraní na housle. Působil na hudební škole Mozarteum v Salcburku, v letech 1875 až 1892 v Kyjevě, v letech 1892 až 1906 na konzervatoři v Praze, v letech 1909 až 1918 na hudební akademii ve Vídni a vyučoval i v USA – v Ithace, Chicagu, New Yorku a Bostonu. V Písku působila jím založená a vedená Letní školu nadaných houslistů. Ševčíkovými základními pracemi jsou Škola houslové techniky, Škola smyčcové techniky a Houslová škola pro začátečníky. K jeho žákům patřili mimo jiné Jan Kubelík, Jaroslav Kocian a Václav Huml. Sedm houslových skladeb inspirovaných lidovými písněmi vyšlo tiskem pod názvem České tance.

1930 – premiéru měla v Petrohradu satirická, komediální a absurdní opera Nos tehdy mladičkého sovětského skladatele Dmitrije Šostakoviče. Její předlohou je stejnojmenná povídka Nikolaje Vasiljeviče Gogola z roku 1836. Operu komponoval v letech 1927 až 1928 pod vlivem nově se utvářející západoevropské avantgardy. Dílo vyniká dynamičností, neustálým pohybem, proměnlivostí rytmů, motoričností, provokativní instrumentací a ironií. Není divu, že vyvolalo mnoho negativních reakcí a brzy bylo v SSSR staženo a zakázáno. Na pódiích se objevilo roku 1963 v Düsseldorfu, později v Antverpách, Berlíně a Lucernu, v Šostakovičově vlasti znovu teprve roku 1974, a to v režii Borise Pokrovského a v hudebním nastudování Gennadije Rožděstvenského. V opeře, která vyžaduje zpívající herce se smyslem pro karikaturu, vystupuje 78 postav.

1922 – narodil se Jechezkel Braun, izraelský skladatel (zemřel 27. srpna 2014), emeritní profesor na Telavivské univerzitě. Mezi jeho akademické zaměření patřily tradiční židovské melodie a gregoriánský chorál.

1909 – zemřel Robert Hausmann, německý violoncellista, hudební skladatel, editor a pedagog (narodil se 13. srpna 1852). Byl profesorem hry na violoncello na berlínské vysoké škole a v letech 1878 až 1907 členem Joachimova kvarteta – spolu s houslistou Josephem Joachimem, českým houslistou Karlem Halířem a violistou Emanuelem Wirthem. Joachim a Hausmann byli v říjnu 1887 v Gürzenichu v Kolíně nad Rýnem prvními interprety Brahmsova Koncertu a-moll pro housle a violoncello.

1890 – narodil se Antonín Pokorný, violista a skladatel (zemřel v roce 1975). Působil v amatérském Orchestrálním sdružení Praha i v profesionální Šakově filharmonii. Soukromě studoval skladbu u Vítězslava Nováka. Byl členem redakční rady pro vydávání díla Zdeňka Fibicha. Jako skladatel se uplatnil zejména instruktivními skladbami, úpravami populárních skladeb a klavírními úpravami operních árií.

1886 – zemřel Josef Tichatschek, drážďanský operní pěvec českého původu (narodil se 11. července 1807), považovaný za prvního typického představitele hrdinného tenoru. Zpíval hlavní role ve světových premiérách Wagnerových oper Rienzi a Tannhäuser, několik árií ve svých operách pro něj složil Meyerbeer, Berlioz mu napsal tenorové sólo v části Sanctus svého v Requiem. V drážďanském operním divadle působil od roku 1837 a pěveckou kariéru tam ukončil v roce 1870. Jeho rodištěm jsou Teplice nad Metují. Martin Kajzar o něm napsal knihu První wagnerovský tenor Josef Ticháček.

1879 – narodil se František Stupka, dirigent, houslista a pedagog (zemřel 24. listopadu 1965). V mládí byl na Pražské konzervatoři žákem houslisty Otakara Ševčíka a poté téměř dvě desetiletí vyučoval v Oděse, kde se rovněž podílel na založení filharmonie. V Oděse také založil smyčcové kvarteto, ve kterém s ním hráli Jaroslav Kocian, Josef Perman a Ladislav Zelenka. V letech 1919 až 1939 byl druhým dirigentem České filharmonie, spolupracovníkem Václava Talicha. Na Pražské konzervatoři v té době učil hru na violu a občas hrával jako druhý violista na koncertech Českého kvarteta. V letech 1946 až 1956 byl pak hlavním dirigentem a uměleckým ředitelem nově založené Moravské filharmonie v Olomouci.

1841 – narodil se Emmanuel Chabrier, francouzský úředník a skladatel (zemřel 13. září 1894). K definitivnímu rozhodnutí zanechat práce na ministerstvu a plně se věnovat hudbě dospěl po zhlédnutí Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Mnichově v roce 1879. Jako sbormistr v Concerts Lamoureux pomáhal s přípravou pařížského koncertního provedení Tristana a stal se součástí skupiny známé Le Petit Bayreuth; byli v ní také jako Vincent d’Indy, Henri Duparc a Gabriel Fauré. Mezi jeho operetami a operami figuruje jako nejznámější L’étoile. V symfonickém repertoáru žije jeho rapsódie pro orchestr España (1883). Byl úzce spjat s impresionistickými malíři a zanechal po sobě rozsáhlou a cennou sbírku obrazů.

1839 – narodil se Norbert Javůrek, lékař a skladatel (zemřel 29. ledna 1880), působící v českých zemích i v Chorvatsku a na dalších místech monarchie. Proslavil se zejména harmonizací Sušilových moravských národních písní a organizováním koncertů slovanských písní v Brně a Olomouci. Přispíval také do novin jako operní kritik.

1835 – narodil se César Antonovič Kjui (César Cui), ruský armádní důstojník, autor knih o vojenství, skladatel a hudební kritik (zemřel 13. března 1918), člen Ruské pětky (Mocné hrstky, kučkistů), skupiny usilující v duchu ruského romantického nacionalismu o komponování specificky ruské hudby, neimitující starší západoevropskou hudbu. Patřili do ní Milij Balakirev, Modest Petrovič Musorgskij, Nikolaj Rimskij-Korsakov a Alexander Borodin. Ani jeden z nich nebyl skladatelem z povolání a vesměs byli hudebními samouky. Kjui pocházel z římskokatolické rodiny francouzského a polsko-litevského původu a ve Vilniusu se učil u polského skladatele Stanisława Moniuszka. Proslavil se jako autor oper, z nichž je nejznámější Vězeň z Kavkazu podle Puškinovy předlohy.

1807 – narodil se Josef Wenzig, převážně německy píšící spisovatel a libretista (zemřel 28. srpna 1876), autor libret ke Smetanovým operám Dalibor a Libuše. Do češtiny obě přebásnil Ervín Špindler.

1751 – narodil se Ferdinand Kauer, rakouský hudební skladatel, houslista, klavírista a dirigent, původem z Moravy (zemřel 13. dubna 1831). Působil jako učitel u jezuitů v Rumburku, v Trnavě studoval medicínu, ve Vídni se stal varhaníkem v kostele servitů, přivydělával si výukou hry na klavír a studoval kompozici. Nakonec se stal cenzorem, překladatelem a korektorem ve vydavatelství Ontaria and Co. V té době také vydal svá hudebně teoretická díla: Školu hry na klavír, violu a flétnu a Školu generálbasu. V roce 1781 se stal dirigentem orchestru divadla Leopoldstädter Theater, o dvacet let později dirigentem v divadle v Josefstadtu. Byl jedním z nejpopulárnějších skladatelů typického vídeňského singspielu, je autorem romantické lidové pohádky Das Donauweibchen (Dunajská vodní víla, 1798).