18. únor
Svátek má Gizela.
2026 – zemřel Wolfgang Schmidt, německý tenorista, výrazná osobnost Bayreuthských slavností, spjatý zejména s wagnerovským repertoárem (narodil se 19. srpna 1956). Proslul jako hrdinný tenor s výjimečnou hlasovou silou, precizní artikulací a neúnavnou jevištní energií. Několikrát se představil i publiku v Praze, na Pražském jaru a v Národním divadle jako Siegfried ve Valkýře a Siegmund v Soumraku bohů. Mezinárodní renomé si vybudoval právě interpretací wagnerovských rolí, s nimiž vystupoval na nejvýznamnějších světových operních scénách. Na Bayreuthském festivalu debutoval v roce 1992 v titulní roli Tannhäusera. Studoval zpěv na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem u profesora Martina Gründlera. Už během studií byl oceněn Nadací Paula Hindemitha za mimořádné interpretační výsledky, často koncertoval a cestoval po celém světě. Vystupoval s Pocket Opera Company Nürnberg‘ a podílel se na mnoha rozhlasových a CD nahrávkách. Profesní dráhu zahájil angažmá v divadlech v Hofu, Kielu a Dortmundu, od roku 1988 byl dlouholetým členem souboru Německé opery na Rýně v Düsseldorfu, kde ztvárnil prakticky celý klíčový repertoár svého hlasového oboru. V roce 1996 zde obdržel titul Komorní pěvec.
2014 – zemřela Maria Franziska von Trapp, americká zpěvačka rakouského původu (narodila se 28. září 1914). Byla členkou souboru Trapp Family Singers, který emigroval v roce 1938 do USA. Životy Trappových inspirovaly muzikál a film Za zvuků hudby.
2011 – zemřel Carlos Veerhoff, německý skladatel argentinského původu (narodil se 3. června 1926). Žil střídavě v Německu i v Argentině, kde vyučoval hudební teorii na univerzitě v San Miguel de Tucumán na Departemento Musical, kterou nově založil Ernst von Dohnányi. U Hermanna Scherchena v Buenos Aires absolvoval hodiny dirigování. Jako autor se neřídil módními trendy a zůstal hudebním outsiderem.
2002 – zemřel Nathan Perelman, sovětský klavírista a pedagog (narodil se 1. srpna 1906). Koncertoval od roku 1927 do roku 1996, byl jedním z prvních sovětských hudebníků, kterým bylo povoleno vystupovat v zahraničí. Od roku 1937 do roku 2002 učil na Leningradské (později Petrohradské) konzervatoři.
1998 – nevidomý italský tenorista Andrea Bocelli debutoval v opeře, a to jako Rudolf v Pucciniho Bohémě v Teatro Comunale v Cagliari.
1997 – zemřel Eric Fenby, anglický skladatel, dirigent, klavírista, varhaník a učitel (narodil se 22. dubna 1906), známý jako písař ochrnutého a nevidomého britského skladatele Fredericka Deliuse v letech 1928 až 1934. Pomohl mu ve Francii, kde žil, realizovat řadu děl, která by jinak nevznikla. Po jeho smrti nastoupil do hudebního vydavatelství Boosey & Hawkes. Po válce založil hudební oddělení North Riding Training College byl uměleckým ředitelem festivalu Bradford Delius a v letech 1964 až 1977 profesorem harmonie na Královské hudební akademii v Londýně. Jako autor byl sebekritický a zůstalo po něm jen několik skladeb.
1986 – zemřel Václav Smetáček, dirigent a hobojista, sbormistr, pedagog, hudební vědec a skladatel (narodil se 30. září 1906). Vystudoval hru na hoboj, skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři a hudební vědu a estetiku na Karlově univerzitě. Roku 1928 založil Pražské dechové kvinteto, jehož uměleckým vedoucím byl do roku 1956. V letech 1930 až 1933 působil jako hobojista České filharmonie, v letech 1934 až 1939 jako zástupce sbormistra a později jako hlavní sbormistr pěveckého sboru Hlahol pražský. Současně začal dirigovat nově založený Orchestr FOK, ve kterém v roce 1942 převzal post šéfdirigenta. U Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK pak působil prakticky až do smrti… Na Islandu nastudoval s českými sólisty a islandským operním souborem Smetanovu Prodanou nevěstu, v roce 1966 uvedl v milánské opeře La Scala premiéru opery Leoše Janáčka Z mrtvého domu. V Teatro Colón v Buenos Aires nastudoval Musorgského operu Boris Godunov, Šostakovičovu Kateřinu Izmailovou a Janáčkovu Káťu Kabanovou. S řadou zahraničních orchestrů nastudoval Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast, řídil jeho jihoamerickou premiéru v Argentině a s Českou filharmonií pořídil pro Supraphon Mou vlast jako vůbec první československou digitální nahrávku.
1982 – zemřel Nat Shilkret (Natan Schüldkraut), americký hudebník, dirigent a hudební režisér (narodil se 25. prosince 1889), řídící mezi válkami Victor Salon Orchestra a pak najatý do týmu Victor Talking Machine Company (později RCA Victor) jako aranžér a dirigent. V roce 1929 dirigoval premiérovou nahrávku symfonické básně Američan v Paříži George Gershwina.
1958 – zemřel Jaroslav Kvapil, klavírista, dirigent, skladatel a pedagog (narodil se 21. dubna 1892). Studoval skladbu u Leoše Janáčka, vedle toho klavír, varhany, kontrapunkt a zpěv. Pokračoval na konzervatoři v Lipsku, skladbu u Maxe Regera, dirigování u Hanse Sitta a klavír u Roberta Teichmüllera. Stal se dómským varhaníkem v Olomouci, učil na Varhanní škole v Brně a v hudební škole Žerotína a vystupoval jako klavírista. V době 1. světové války bojoval na italské a ruské frontě. Po vzniku Československa učil opět na Varhanní škole v Brně a v roce 1919 byl jmenován profesorem klavíru na brněnské konzervatoři. Souběžně byl korepetitorem operního souboru a stal se ředitelem a sbormistrem hudební školy Filharmonického spolku Beseda brněnská. Ve spolupráci s divadelním orchestrem a sólisty uvedl na brněnská pódia vrcholné skladby světové oratorní a kantátové tvorby. Též vedl katedru skladby a hudební teorie na JAMU v Brně.
1956 – zemřel Gustave Charpentier, francouzský skladatel (narodil se 25. června 1860). Studoval u Julese Masseneta. Měl pověst člověka, který své profesory touží šokovat. V roce 1887 získal cenu Prix de Rome. Během pobytu v Římě, který z ceny vyplýval, napsal orchestrální suitu Impressions d’Italie a začal pracovat na libretu a hudbě k dílu, které se stalo jeho nejznámějším, na opeře Louise. Měla premiéru 2. února 1900 v pařížské Opéra-Comique pod taktovkou Andrého Messagera a okamžitě se setkala s úspěchem. Brzy se hrála po celé Evropě i v Americe. Realistický portrét života pařížské dělnické třídy je někdy považován za francouzský příklad veristické opery. V roce 1902 založil Conservatoire Populaire Mimi Pinson, která měla za cíl poskytovat bezplatné umělecké vzdělání pařížským pracujícím dívkám. Sám pracoval na pokračování Louisy, na opeře Julien aneb Život básnířky (Julien, ou La vie du poète), ale po vlažné premiéře v roce 1913 upadl jako skladatel v zapomnění.
1952 – premiéru měla Symfonie-koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 125 Sergeje Prokofjeva, jedno ze skladatelových posledních děl. Prvním interpretem byl Mstislav Rostropovič, kterému byla skladba věnována, a Svjatoslav Richter jako dirigent. Patří mezi jeho poslední dokončená díla. Autor zemřel před provedením finální verze, jejíž provedení se konalo 9. prosince 1954, opět s Rostropovičem jako sólistou.
1947 – narodila se Christina van Oranje, nizozemská princezna (zemřela 16. srpna 2019), po studiu hudby na École de musique Vincent-d’Indy v Montrealu v Kanadě pěvecká pedagožka a taneční terapeutka žijící v New Yorku a pracující s nevidomými. V roce 1989 umožnila použití svého jména pro soutěž Prinses Christina Concours, pořádanou na podporu hudebních talentů dětí v Nizozemsku.
1942 – zemřel Dobroslav Orel, hudební vědec a kněz (narodil se 15. prosince 1870), autor Českého kancionálu katolické církve a řady odborných publikací k dějinám církevního zpěvu, který od roku 1910 vyučoval na Pražské konzervatoři. Zároveň studoval skladbu u Vítězslava Nováka a získal doktorát na vídeňské univerzitě. Od roku 1921 působil jako profesor dějin hudby na bratislavské univerzitě. Od roku 1928 byl předsedou Ústavu pro lidovou píseň a s Karlem Plickou nahrával na Slovensku zvukové projevy do fonografického archivu Československé akademie věd. V Bratislavě založil a vedl Akademické pěvecké sdružení a pomáhal zřizovat a organizovat pěvecké spolky. Roku 1939 se vrátil do Prahy.
1939 – narodil se Marek Janowski, polsko-německý dirigent. Působil jako hudební ředitel ve Freiburgu a v Dortmundské opeře, kde v 70. letech dirigoval Dortmunder Philharmoniker, v 80. letech byl šéfdirigentem Královské liverpoolské filharmonie a kapelníkem Gürzenich-Orchestru v Kolíně nad Rýnem. Pro roky 1984 až 2000 se stal hudebním ředitelem Orchestre Philharmonique de Radio France v Paříži a pro roky 2000 až 2009 šéfdirigentem Filharmonie Monte Carlo. Dvakrát vedl Drážďanskou filharmonii – mezi roky 2001 až 2003 a 2019 až 2023. V letech 2002 až 2016 byl šéfdirigentem Berlínského rozhlasového symfonického orchestru. V jeho bohaté diskografii figuruje i první digitální nahrávka kompletního cyklu Prsten Nibelungův Richarda Wagnera pořízená v letech 1980 až 1983 se Staatskapelle Dresden se slavnými pěvci.
1935 – narodil se Sergei Cortez, chilsko-běloruský skladatel (zemřel 26. června 2016). Napsal jednoaktové opery Jubileum a Medvěd podle povídek Antona Čechova.
1934 – narodil se Aldo Ceccato, italský dirigent. V letech 1973 až 1977 byl hudebním ředitelem Detroitského symfonického orchestru, v letech 1976 až 1982 Hamburské filharmonie, v letech 1985 až 1990 Bergenské filharmonie, dále rozhlasového orchestru NDR v Hannoveru, Italského rozhlasového symfonického orchestru v Turíně, Španělského národního orchestru v Madridu a v letech 1997 až 2000 Filharmonie Brno.
1931 – narodil se Dieter Schönbach, německý skladatel a režisér (zemřel 28. května 2012). V roce 1959 byl jmenován vedoucím oddělení scénické hudby v divadle Schauspielhasus Bochum. Už na konci 50. let upoutal pozornost smyčcovým kvartetem. Později měly premiéry jeho multimediální opery jako nové hudební umělecké formy. Skládal opery a muzikály i instrumentální hudbu. Byl majitelem nakladatelství Multimediale Kunstwerke Dieter Schönbach.
1930 – narodil se Karel Janovický, skladatel, klavírista a novinář, vlastním jménem Bohuš Šimsa, který žil od dvaceti v Londýně (zemřel 9. ledna 2024). Od roku 1962 působil v rozhlase BBC, v letech 1980 až 1990 řídil jeho československé oddělení. Celý život se současně věnoval hudbě – vedle komponování také učil pěvce výslovnost pro uvádění inscenací děl českých operních autorů v původním jazyce a překládal texty o hudbě do angličtiny. A byl činný v britské Dvořákově společnosti – The Dvořák Society for Czech and Slovak Music. Psal hudbu moderní v sazbě a průběhu, převážně komorní nebo vokální, nicméně hudbu ukotvenou ve stylu, který v každém okamžiku bere ohled na posluchače a na jeho schopnost orientace v hudebním prostoru a čase… V roce 1949 se hlásil na AMU, z politických důvodů však nebyl přijat. Ve stejném roce pak odešel tajně přes hranice na Západ. V Británii studoval na Royal College of Music. Své umělecké jméno přijal z důvodu utajení identity před špiony z východního bloku.
1906 – premiéru měla v Paříži symfonická báseň Letní den v horách (Jour D’été à La Montagne) Vincenta d’Indyho.
1898 – narodil se Walter Herbert (narozen jako Walter Seligmann), americký dirigent a impresário německého původu (zemřel 14. září 1975), v roce 1937 v rámci rakouského týmu mistr světa v bridži… Byl ředitelem Opera in English v San Franciscu, v roce 1943 byl jmenován prvním generálním ředitelem New Orleans Opera Association; pozici zastával do roku 1954. V roce 1955 založil Houston Grand Opera, kde působil jako generální ředitel a dirigent až do roku 1972. Byl hudebním ředitelem Opera/South v Jacksonu ve státě Mississippi. V roce 1965 založil operu v San Diegu a byl jejím generálním ředitelem a dirigentem od roku 1969 do smrti… Operní debut měl v roce 1925 s Carmen v Městském divadle v Bernu. Ve 30. letech byl šéfdirigentem vídeňské Volksoper. Krátce před anšlusem Rakouska v roce 1938 navštívil Japonsko, aby tam představil moderní západní klasickou hudbu. Emigroval odtamtud do USA a v roce 1944 se stal americkým občanem.
1888 – narodil se Josef Martínek, pedagog a skladatel (zemřel 29. května 1962). Vystudoval bohosloví, absolvoval varhanický kurz u Leoše Janáčka a vzdělával se v hudební škole vojenského kapelníka Stanislava Živného. Byl ředitelem kůru v kostele sv. Michala, kde založil Cyrilskou jednotu. I jeho skladatelské dílo bylo určeno především církvi. Učil rovněž náboženství na brněnských školách a stal se docentem církevního zpěvu na brněnském alumnátě.
1859 – narodil se Ondřej Kadlec, český houslista, dirigent a skladatel (zemřel 6. února 1928). Hrál ve vojenské hudbě Mladé Boleslavi, ale v roce 1885 odešel do Ruska. Stal se houslistou a violistou a později dirigentem Mariinského divadla v Petrohradě. Řídil také Těrecký symfonický kozácký orchestr a byl ředitelem Carské hudební společnosti ve Vladikavkaze. V roce 1912 byl požádán o složení hudby k první mongolské státní hymně. Po bolševické revoluci odešel do Samary, kde se stal profesorem na konzervatoři a založil symfonický orchestr, který vedl až do smrti.
1829 – zemřel Jan Křtitel Kuchař, český skladatel, varhaník, cembalista a hráč na mandolinu (narodil se 5. března 1751). Byl žákem varhaníka Josefa Segera, od roku 1772 působil jako varhaník v kostele sv. Jindřicha v Praze, od roku 1790 ve Strahovském klášteře. Vyučoval také hudbu v pražských šlechtických rodinách. Byl mezi prvními, kdo v Praze propagoval Mozartovu hudbu. Hrál ve Stavovském divadle při české premiéře Figarovy svatby, v roce 1787 hrál spolu s Mozartem na cembalo v premiérovém provedení Dona Giovanniho. Z obou oper i z opery Così fan tutte vypracoval klavírní výtah… Mozart složil Kuchařovi hold, když v Donu Giovannim při scéně hostiny hraje kapela na scéně Kuchařův motiv a Leporello zpívá „Ten váš kuchař, ten to umí…“ K nejvýznamnějším Kuchařovým dílům patří dva varhanní koncerty a varhanní sólové skladby.
1825 – narodil se Carl Faust, pruský vojenský hudebník a skladatel (zemřel 12. září 1892), kapelník pluků v Halle a ve Vratislavi, od poloviny 60. let šéf filharmonie ve Waldenburgu (Wałbrzychu), kde byl jmenován městským hudebním ředitelem.
1808 – premiéru měl v lipském Gewandhausu Trojkoncert (Koncert C dur pro klavír, housle, violoncello a orchestr) Ludwiga van Beethovena, zkomponovaný v letech 1803 až 1804. Vídeňská premiéra v sále Augarten pak následovala v květnu téhož roku. Dílo bylo věnováno knížeti Františku Josefovi Maxmiliánovi z Lobkovic a tiskem vydáno v roce 1807.
1799 – zemřel Maurus Haberhauer, český skladatel a řeholník (narodil se 13. března 1746). Po studiích vstoupil do řádu benediktinů a stal se mnichem a varhaníkem v klášteře v Rajhradě, kde se vlastními skladbami i pořizováním a prováděním děl soudobých autorů významně zasloužil o rozkvět tamní hudební kultury. Zkomponoval na 50 mší a mnoho dalších církevních i světských skladeb. Jeho oblíbeným nástrojem byl anglický roh, pro který napsal i koncert s orchestrem. Působil rovněž jako učitel komponování. Jeho nejznámějším žákem byl Wenzel Müller.
1745 – zemřel Nicola Fago, italský barokní skladatel, příslušník neapolské operní školy (narodil se 26. února 1677). Studoval v Neapoli na Conservatorio della Pietà dei Turchini a od roku 1705 do konce života na této škole vyučoval, stejně jako na konzervatoři S. Onofrio. V letech 1709 až 1731 byl kapelníkem v Tesoro di S. Gennaro a od roku 1736 vedl až do smrti orchestr a sbor v chrámu S. Giacomo dei Spagnuoli. Těžiště jeho díla je v hudbě chrámové.
1701 – zemřel Gian Domenico Partenio, italský zpěvák, kněz a skladatel (narodil se 5. června 1633). Jako operní skladatel debutoval v roce 1669 v divadle Teatro Santi Giovanni e Paolo dramatem Genserico, komponovaným na libreto hraběte Nicolò Beregana. Později napsal ještě čtyři další opery, ale proslul zejména jako sbormistr a skladatel chrámové hudby. Začal jako tenorista ve sboru baziliky svatého Marka v Benátkách. V červenci 1685 se stal zástupcem sbormistra a po smrti Giovanni Legrenziho v květnu 1690 se stal jeho nástupcem ve funkci maestra di cappella. Vedle toho působil i jako ředitel nemocnice Ospedale dei Mendicanti a nějakou dobu také v léčebně nevyléčitelně nemocných Ospedale degli Incurabili.
1632 – narodil se Giovanni Battista Vitali, italský skladatel období baroka, hráč na strunné nástroje (zemřel 12. října 1692). Byl kapelníkem na dvoře vévody Francesca II. d’Este v Modeně. Významně ovlivnil vývoj triové sonáty, zejména způsobem propojování témat a tónin a použitím tanečních rytmů. Inspiroval pozdější autory, jako byli Arcangelo Corelli a Henry Purcell.