2. únor
Hromnice. Svátek má Nela.
2023 – zemřel Caspar Richter, operní, operetní a muzikálový dirigent (narodil se 16. září 1944), v letech 1987 až 2010 umělecký ředitel vídeňské společnosti Vereinigte Bühnen. Spolupracoval se Státní operou Praha a s Filharmonií Brno, která ho v roce 2002 ocenila čestným titulem stálého dirigenta, i s Národním divadlem Brno, kde nějakou dobu vedl operní soubor. V Městském divadle Brno se podílel na hudebním nastudování muzikálů Funny Girl, Jesus Christ Superstar, Mozart!, Cats, Jekyll a Hyde a naposledy v roce 2021 muzikálu Jane Eyrová. V Brně i v Praze dirigoval také řadu operetních, muzikálových a vánočních i novoročních koncertů a v roce 1997 českou premiéru Bernsteinovy Mše. Mezinárodně se proslavil jako dirigent nových aranží operet Jacquese Offenbacha, jako znalec Bernsteinovy hudby a jako dirigent celosvětově významných muzikálů, z nichž řadu nastudoval ve světové či evropské premiéře. Vedle toho hostoval u významných evropských orchestrů. Jeho otec pocházel z Ústí nad Labem a byl luteránským pastorem v Lübecku. Richter zpíval v chlapeckém sboru, studoval varhany a klavír a hudební vzdělání dokončil na Hudební akademii v Hamburku v oborech dirigování, klavír a bicí. Od roku 1969 působil v Deutsche Oper v Berlíně, v roce 1972 se stal šéfdirigentem orchestru RIAS Berlin, byl také ředitelem Berliner Festspiele. Roku 1983 se usadil v rakouské metropoli a stal se dirigentem Vídeňské státní opery a šéfdirigentem Volksoper.
2015 – zemřel Joseph Alfidi, americký dirigent a klavírista (narodil se 28. května 1949). Jako zázračné dítě měl už v šesti letech profesionální angažmá – dirigoval Miami Symphony Orchestra na Floridě a členy Newyorské filharmonie na Long Islandu. Jako sedmiletý dirigoval v Carnegie Hall předehry k Figarově svatbě a Vilému Tellovi, Haydna a Beethovenovu Osudovou. V dalších letech dirigoval v mnoha amerických městech a cestoval po Evropě, ve Vatikánu koncertoval pro papeže, v roce 1960 v Bruselu vystoupil jako pianista, dirigent a skladatel před královnou. V roce 1972 získal 3. cenu v prestižní soutěži královny Alžběty v Bruselu. Později postupně opustil veřejné vystupování a žil v Belgii, kde vyučoval hru na klavír na Královské konzervatoři v Lutychu.
2014 – zemřel Gerd Albrecht, německý dirigent (narodil se 19. července 1935), v letech 1993 až 1996 první cizinec na postu šéfdirigenta České filharmonie. Z Prahy odcházel s pověstí kontroverzní osoby; tvrdil, že musel odejít z politických důvodů jako Němec… Po získání první ceny na mezinárodní soutěži v Besanconu se jako sedmadvacetiletý stal v Lübecku nejmladším německým generálním hudebním ředitelem. Následovaly vedoucí pozice v Kasselu, v Deutsche Oper v Berlíně a v Konzerthalle v Curychu a v letech 1988 až 1997 ve Státní opeře v Hamburku. Poté byl ještě šéfdirigentem symfonického orchestru Yomiuri v Tokiu a Dánského rozhlasového národního symfonického orchestru. Od mládí se intenzivně věnoval současné hudbě, stál u prvního provedení děl Wolfganga Fortnera, György Ligetiho, Hanse Wernera Henzeho, Ariberta Reimanna a dalších. Stejně tak se stal známým díky provádění a natáčení nehraných děl autorů první poloviny 20. století, jako interpret méně uváděné české hudby – Zdeňka Fibicha apod. – i pozapomenuté tvorby židovských skladatelů z českých zemí.
1986 – zemřel Rudolf Macudzinski, klavírista a skladatel (narodil se 29. dubna 1907). Ve skladbě byl žákem Leoše Janáčka a Františka Neumanna, ve hře na klavír Viléma Kurze. Svou dráhu začal jako klavírní virtuóz. Za druhé světové války působil jako klavírista a hudební referent bratislavského rozhlasu, po válce se stal korepetitorem opery Slovenského národního divadla a pokračoval v koncertní činnosti. Od roku 1953 vyučoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Napsal řadu komorních a klavírních děl, symfonické skladby a tři opery.
1983 – narodil se Ondřej Gregor Brzobohatý, skladatel, zpěvák, textař a pianista. Absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v oboru skladba, klavír a dirigování, u Milana Kymličky se soukromě učil filmové hudbě a orchestraci. Je spoluautorem muzikálů Já, Francois Villon, Cyrano a Legenda jménem Holmes a autorem filmové hudby, mimo jiné k filmu Anděl Páně 2. Pro koncerty s autorskými kompozicemi využívá zvuku symfonického orchestru.
1974 – zemřel Jean Absil, belgický skladatel (narodil se 23. října 1893). V roce 1922 se stal ředitelem Hudební akademie v Etterbeeku, od roku 1931 působil jako profesor na konzervatoři v Bruselu. Založil časopis Revue internationale de musique věnující se vážné hudbě. Je autorem několika symfonii, koncertů, baletů a knih o hudbě. Jeho 1. klavírní koncert byl v roce 1938 v Soutěži královny Alžběty povinnou skladbou pro všechny finalisty.
1970 – zemřel Jaroslav Vogel, dirigent a skladatel (narodil se 11. ledna 1894). Učil se na housle u Otakara Ševčíka, kompozici studoval soukromě u Vítězslava Nováka a pak na Pražské konzervatoři, kontrapunkt v Mnichově u svého strýce Viktora Glutha. Působil jako korepetitor a dirigent Národního divadla v Praze, dirigent opery a operety v Plzni, dirigent a později šéf opery v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, šéf opery Českého lidového divadla v Brně a Státní filharmonie Brno. Byl také krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. Napsal první komplexní monografii o životě a díle Leoše Janáčka.
1966 – zemřel Jindřich Hybler, sbormistr a hudební skladatel (narodil se 31. prosince 1891). Vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Ve skladbě byl jeho učitelem Josef Bohuslav Foerster. Později se Hybler stal jeho osobním tajemníkem a pak jednatelem Foersterovy společnosti. Byl sbormistrem Akademického pěveckého sboru a dirigentem orchestru Hudební jednoty vysokých škol pražských a od roku 1944 byl ředitelem hudební školy v Semilech, na své místo však kvůli neshodám s komunistickým vedením obce později rezignoval. Zhudebňoval verše předních českých básníků a pozornost věnoval i chrámové hudbě.
1957 – narodil se Jan Jiráň, herec, hudebník, písničkář, od roku 1987 člen pražského Divadla Ypsilon. Věnuje se také režii audioknih a jejich dramatizaci. Jako scénárista a režisér tak stál i za mnohadílným CD projektem Nebojte se klasiky!, prezentovaným jako unikátní a bezbolestné poznání klasické hudby pro děti i rodiče zábavnou a poutavou formou. S Robertem Rytinou je spoluautorem obdobně koncipované publikace Nebojte se opery.
1944 – narodil se Andrew Davis, anglický dirigent (zemřel 20. dubna 2024). Byl dlouholetým šéfdirigentem Toronto Symphony Orchestra, vedl BBC Symphony Orchestra a Melbourne Symphony Orchestra. V letech 1988 až 2000 byl hudebním ředitelem operního festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie, spojován je i s dirigováním kultovních londýnských koncertů Last Night of The Proms. V letech 2000 až 2021 byl hudebním ředitelem a šéfdirigentem Lyric Opera of Chicago. Dirigoval také v Metropolitní opeře. Kariéru začal jako hráč na klavír, cembalo a varhany v proslulém orchestru Academy of St Martin in the Fields.
1935 – narodila se Raven Wilkinson, americká primabalerína (zemřela 17. prosince 2018), první Afroameričanka tančící ve velkém baletním souboru; dosavadní bariéru prolomila v roce 1955, když podepsala smlouvu na plný úvazek v newyorském Ballet Russe de Monte Carlo. V letech 1966-1973 byla potom sólistkou Nizozemského národního baletu a v letech 1974-1985 v New York City Opera.
1930 – narodil se Miroslav Raichl, hudební skladatel (zemřel 11. ledna 1998). Vynikl zejména tvorbou pro dětské pěvecké sbory. Od roku 1980 až do konce života učil na konzervatoři v Pardubicích. V roce 1988 založil komorní vokálně-instrumentální soubor ReBelcanto, se kterým dosáhl velkých úspěchů na festivalech po celé Evropě.
1921 – zemřel Luigi Mancinelli, italský skladatel, violoncellista a operní dirigent (narodil se 6. února 1840). Řídil operní orchestry v Covent Garden v Londýně a v Madridu, v Buenos Aires dirigoval operní představení při otevření slavného divadla Teatro Colón. V roce 1893 debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku s operou Charlese Gounoda Faust a Markétka u příležitosti znovuotevření divadla po požáru z předchozího roku. Po devět let byl hlavním dirigentem Met uvedl tam americké premiéry světových oper, mimo jiné Werther, Cid, Falstaff, Ernani, Samson a Dalila, Kouzelná flétna, Don Giovanni, La Bohème a dalších. Jeho proslulost byla srovnatelná se slávou Artura Toscaniniho, ale oproti Toscaninimu existuje jen málo jeho nahrávek a navíc ve špatné technické kvalitě. Zkomponoval čtyři opery a psal hudbu k filmům.
1906 – zemřel Josef Paukner, hudební skladatel (narodil se 25. února 1847). Byl učitelem hudby na Pivodově hudební škole v Praze. Po krátkém pobytu ve Varšavě odešel do Moskvy, kde byl nejprve druhým dirigentem carské opery a po dvou letech se stal ředitelem kůru v tamním polském katolickém chrámu. V roce 1881 se vrátil do Prahy. Komponoval snadno přístupné skladby, zvláště vlastenecké sbory a písně.
1901 – narodil se Jascha Heifetz, americký houslista rusko-židovského původu z Litvy (zemřel 10. prosince 1987), považovaný za jednoho z nejvlivnějších interpretů všech dob. Studoval u Leopolda Auera na Petrohradské konzervatoři, v roce 1912 debutoval s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Arthura Nikische, 27. října 1917 debutoval v Carnegie Hall v New Yorku. To už žil v USA, kam emigroval po ruské bolševické revoluci. V roce 1928 vydal první z desítek uznávaných transkripcí pro housle. Mnohé z nich, včetně jeho aranžmá úryvků z Gershwinova opery „Porgy a Bess“, jsou dnes součástí standardního repertoáru. Jako vášnivý vlastenec, od roku 1925 občan USA, během druhé světové války uspořádal stovky koncertů pro vojáky a vojáky Spojenců, včetně turné po Střední a Jižní Americe, severní Africe, Itálii, Francii a Německu. Vyučoval na University of Southern California, jeho nejznámějším žákem se stal Itzhak Perlman. Byl také bojovníkem za čistý vzduch, v roce 1967 přestavěl své auto na elektromobil. Vlastnil slavné stradivárky Dolphin Stradivarius z roku 1714, Habeneck Stradivarius z roku 1734 a Piel Stradivarius z roku 1731, koncertoval však většinou na neméně slavné housle „ex David“ Guarneri del Gesù z roku 1742. V roce 1989 Heifetz obdržel posmrtně cenu Grammy za celoživotní dílo.
1900 – premiéru měla opera Louise (Luisa) od Gustave Charpentiera. Uskutečnila se v Salle Favart v Paříži v provedení souboru Opéra-Comique, dirigoval André Messageri. Jde o příběh ze života dělnické třídy v Paříži; mladá švadlena žijící s rodiči miluje umělce Juliena a touží po svobodě… Opera je příkladem verismu a francouzského naturalismu. Česká premiéra díla, které měl prý v oblibě Leoš Janáček, se konala v Národním divadle v Praze 13. února 1903.
1897 – narodil se Roman Blahník, skladatel, klavírista a kapelník (zemřel 22. prosince 1966). Za první světové války působil u vojenské hudby v Maďarsku, ve 20. letech byl korepetitorem divadla v Plzni. Působil jako pianista a kapelník orchestrů v nočních podnicích, pro něž také komponoval taneční hudbu. Od druhé poloviny 30. let se začal věnovat převážně tvorbě operet. Napsal také balet Petrklíče a operu Bratrstvo podle knihy Aloise Jiráska. Byl žákem varhaníka Josefa Kličky a skladatele Josefa Bohuslava Foerstera.
1890 – premiéru měla Osmá symfonie zvaná Anglická od Antonína Dvořáka. Orchestr Národního divadla dirigoval autor. Vznikla během léta a počátku podzimu 1889, převážně na skladatelově letním sídle ve Vysoké u Příbrami. Jde o dílo životní radosti a obdivu k přírodním krásám, plné proměnlivých nálad, pastorálních, tanečních a pochodových i dramaticky vypjatých, o dílo výrazně kantabilní a prozrazující Dvořákovu náklonnost k lidové hudbě. Jednání o vydání tiskem u jeho berlínského nakladatele Fritze Simrocka ztroskotalo na výši honoráře a Dvořák symfonii vydal u londýnské firmy Novello.
1875 – narodil se Fritz Kreisler, rakouský houslový virtuos a skladatel (zemřel 29. ledna 1962). Na repertoáru jsou dnes hlavně jeho krátké skladby, často používané jako přídavky, a úpravy nebo reminiscence děl jiných skladatelů. Studoval ve Vídni a v Paříži, jako virtuos se proslavil na přelomu století. Byl židovského původu, i když sám byl katolíkem, a před druhou světovou válkou unikl do USA, kde získal občanství. Vlastnil cennou sbírku mistrovských houslí, mnohé z exemplářů dnes nesou jeho jméno.
1873 – narodil se Leo Fall, vídeňský operetní skladatel (zemřel 16. září 1925). Hrál v orchestrech ve Vídni, Berlíně a Hamburku, později byl dirigentem v berlínských divadlech. Psal scénickou hudbu ke komediím a po přestěhování do Vídně se nakonec věnoval komponování operet a populární hudby. Největší úspěch zaznamenala opereta Der liebe Augustin z roku 1912, která dosáhla neuvěřitelných 3360 repríz.
1866 – zemřel Léopold Aimon, francouzský skladatel (narodil se 4. října 1779). Je autorem deseti oper, tří desítek smyčcových kvartetů a další komorní hudby, dvou koncertů pro fagot a violoncellového koncertu i duchovní hudby, včetně mše a dvou kantát. Začínal jako divadelní kapelník v Marseille, roku 1817 přesídlil do Paříže a stal se vedoucím orchestru v divadle Théâtre du Gymnase a roku 1821 v Théâtre-Français.
1861 – zemřel Hippolyte Chelard, francouzský operní skladatel (narodil se 2. února 1789). Studoval v Itálii. Po roce 1829 se z kariérních důvodů přestěhoval do Německa. Byl přítelem Hectora Berlioze.
1846 – narodila se Mathilde Weissmannová-Zavrtalová (Mathilde Weissmann-Sawerthal), operní pěvkyně (zemřela 22. července 1908). V letech 1859 až 1863 studovala na Pražské konzervatoři, jejím prvním známým větším vystoupením byl koncert roku 1870 v Pise. V roce 1871 se odstěhovala do Londýna a získala angažmá v Drury Lane Theatre. Poté působila v německé opeře v Praze.
1826 – premiéru měla komická opera Dráteník, první původní česká opera, tedy první opera zkomponovaná na české libreto, dílo skladatele Františka Škroupa a básníka a překladatele Josefa Krasoslava Chmelenského. Představení se uskutečnilo v pražském Stavovském divadle ve čtvrtek 2. února 1826 ve čtyři hodiny odpoledne. Škroup, běžně vystupující v barytonových rolích, ztvárnil titulní úlohu, dirigentem byl nejspíše kapelník Josef Triebensee. Autor si dal za cíl vytvořit dílo v žánru lyrické měšťanské zpěvohry, a to podle vzorů francouzské opéra-comique s dějem vyprávěným v próze, v dialozích, jen málokdy v podobě recitativů. Citové momenty a úvahy postav jsou naopak příležitostí pro zpěvní čísla písňového charakteru, blížící se německému romantickému singspielu.
1811 – narodil se Aristide Cavaillé-Coll, francouzský varhanář (zemřel 13. října 1899), největší a nejslavnější stavitel varhan v 19. století. Jeho nástroje umístěné v kostele sv. Sulpicia v Paříži, kostele sv. Ouena v Rouenu a bazilice svatého Saturnina v Toulouse jsou považovány za nejcennější varhany Francie. Skvělé jsou i nástroje v dalších pařížských chrámech – Saint-Denis, Église de la Madeleine, Sainte-Clotilde, Notre-Dame a Sacré-Cœur. Je autorem mnoha vynálezů a vylepšení, ať už se týkají mechaniky, vzduchotechniky nebo samotných píšťal a rejstříků, které se při stavění varhan používají dodnes. Umění ručně vyráběných nástrojů, které v té době nemělo obdoby, nestačilo však k zajištění jeho firmy. Krátce před jeho smrtí ji převzal Charles Mutin… Nástroje Cavaillé-Coll jsou k nalezení ve Francii, Španělsku, Portugalsku, v Belgii, Nizozemsku a Británii a dokonce v sále Čajkovského konzervatoře v Moskvě. Navrhl také velké, ale nikdy nepostavené varhany pro baziliku svatého Petra v Římě… Skladatel a varhaník Marcel Dupré prohlásil, že „komponování pro orchestr se zcela liší od komponování pro varhany… s výjimkou symfonických varhan mistra Cavaillé-Colla.“
1804 – narodil se Leopold Eugen Měchura, hudební skladatel (zemřel 11. února 1870), významný předchůdce Bedřicha Smetany, jehož vzory byli Mozart, Carl Maria von Weber, Mendelssohn-Bartholdy a Schumann, později i Liszt a Wagner. Byl úředníkem na votínském panství, ale významně se podílel na hudebním životě Klatov a okolního kraje. Působil jako varhaník, hráč na lesní roh a dirigent. Za jeho působení tam byly prováděny i Mozartovy opery a velká Haydnova, Beethovenova a Mendelssohnova oratoria. Byl vychováván ve dvojjazyčném prostředí a přátelil se jak s německými, tak s českými literáty a hudebníky. Své první skladby psal na německé texty, ale pod vlivem Františka Palackého a dalších českých přátel se stále více přikláněl na stranu českého obrozeneckého hnutí. Z roku 1866 jsou jeho kantáty Štědrý den, První májová noc a Pohřeb na Kaňku – první kantáty na české texty vůbec. Byly uvedeny 22. března 1868 na koncertě Umělecké besedy v Praze na Žofíně. Jeho opera Marie Potocká je první českou operou na ruský námět. Zazněla v Prozatímním divadle za řízení Bedřicha Smetany 13. ledna 1871. Měchura vystudoval filozofii a práva na Karlově univerzitě a vedle toho studoval i hudbu u Friedricha Dionysa Webera a Václava Jana Tomáška.
1795 – premiéru měla 102. symfonie od Josepha Haydna, a to v King’s Theatre v Londýně, kde pobýval na druhé dlouhé umělecké návštěvě. Jde o desátou z dvanácti takzvaných Londýnských symfonií, které Haydn postupně zkomponoval na popud německého houslisty a impresária Johanna Petera Salomona, o jednu ze tří, na kterých pracoval v roce 1794, spolu se 103. a 104. symfonií. Haydnova hudba dominovala koncertní scéně v Londýně už od roku 1782, od smrti Johanna Christiana Bacha. Cesta do Anglie v letech 1791–1792 a opakovaná návštěva v letech 1794–1795 tak byly bez velkého překvapení velmi úspěšné, umělecky i finančně.
1785 – narodila se Isabella Colbran, španělská sopranistka (zemřela 7. října 1845), múza a první manželka skladatele Gioacchina Rossiniho. Její hlas, dramatický soprán schopný těžkých koloratur, ji předurčoval pro velkolepé, tragické role. Téměř deset let byla považována za jednu z nejlepších pěvkyň v Evropě; věrnou základnu fanoušků měla zejména kolem divadla San Carlo v Neapoli. Rossini v letech 1815 až 1823 napsal s představou jejího hlasu osmnáct oper.
1773 – narodil se Vincenc Tuček, skladatel a dirigent (zemřel 1821). Začínal jako tenorista v pražských divadlech U Hybernů a v Boudě. Vstoupil do služeb hraběte Sweertse a pak byl od roku 1797 koncertním mistrem v kapele vévody Petra Kuronského na zámku v Náchodě. O dva roky později se stal hudebním ředitelem divadla ve Vratislavi, po dalších dvou letech odešel do Vídně, kde působil jako kapelník divadla v Leopoldstadtu. V roce 1810 přijal místo dirigenta divadelního orchestru Pešti. Komponoval skladby pro kytaru, dobové tance, melodramy, kantáty, oratoria a chrámové skladby i scénické hudby k dramatům a fraškám. Největší úspěch mu však přinesly singspiely (zpěvohry), kterých zkomponoval na třicet.
1762 – premiéru měla opera Artaxerxes od Thomase Arneho. Uskutečnila se v Královském divadle Covent Garden v Londýně. Jde o jednu z nejúspěšnějších a nejvlivnějších anglických oper 18. století a o jediný známý pokus o napsání italské opery seria v angličtině s použitím recitativu místo mluvených dialogů. V roce 1764 ji při návštěvě Londýna zhlédl Wolfgang Amadeus Mozart, který později tvrdil, že ovlivnila jeho vlastní opery. Arne, anglický hudebník z doby přechodu mezi barokem a klasicismem, je známý jako autor vlastenecké písně Rule, Britannia! Napsal hudbu k devadesáti divadelním dílům – hrám, maskám, pantomimám a operám – a je tak počítán mezi nejdůležitější autory své doby.
1749 – zemřel André Cardinal Destouches, francouzský skladatel (narodil se 6. dubna 1672) tvořící v době Ludvíka XIV. Nejznámější je jeho opera-balet Les Élémens (Živly), neboli Ballet des élémens. Spoluautorem byl Michel Richard Delalande. Taneční divertissementy v něm při provedení v Théâtre des Tuileries 31. prosince 1721 předvedl budoucí král Ludvík XV., tehdy jedenáctiletý. André Cardinal začínal kariéru v armádě, teprve později se věnoval umění. V roce 1713 ho král jmenoval generálním inspektorem Královské hudební akademie, později se stal superintendentem komorní hudby v Královské komoře a nakonec ředitelem Akademie. Jako autor byl přítomen i v programu při zahájení veřejných koncertů Concerts Spirituels v Paříži v roce 1725.
1731 – premiéru měla opera Poro od Georga Friderica Handela. Představení se uskutečnilo v londýnském King’s Theatre. Šestnáct repríz bylo pro svou dobu známkou úspěchu, stejně jako fakt, že inscenace byla obnovena 23. prosince 1731 a znovu v přepracované podobě 8. prosince 1736. Italské libreto adaptoval Metastasio z dřívějších děl. Příběh vychází ze setkání Alexandra Velikého s Porem v roce 326 př. n. l. V průběhu 18. století byl námět použit jako text pro více než šedesát oper.
1669 – narodil se Louis Marchand, francouzský skladatel, cembalista a varhaník (zemřel 17. února 1732). Byl varhaníkem v několika pařížských kostelech, roku 1708 se stal dvorním varhaníkem a rivalem Françoise Couperina. Svým uměním si získal přízeň krále Ludvíka XIV. V roce 1717 koncertoval v Drážďanech a měl se utkat v soutěži ve varhanní improvizaci s Johannem Sebastianem Bachem, ale traduje se, že urychleně Drážďany opustil. Dochovalo se jen málo jeho děl. Avšak varhanní skladby Grand dialogue a Fond d’orgue jsou považovány za klasická díla francouzské varhanní školy.
1633 – premiéru měla opera Erminia sul Giordano od Michelangela Rossiho, a to v divadle Palazzo Barberini v Římě během karnevalu. Ačkoli byl Rossi za života proslulý jako vynikající houslista, žádné houslové skladby se nedochovaly; dnes se jeho pověst opírá hlavně o jeden dochovaný svazek klávesové hudby, obsahující desítku toccat.
1594 – zemřel Giovanni Pierluigi da Palestrina, italský hudební skladatel (narodil se patrně 3. února 1525), nejuctívanější z renesančních autorů. Pocházel z městečka Palestrina ležícího východně od Říma. V tamním kostele San Agapito řídil sbor, hrál při svátcích na varhany, vyučoval kněží zpěv a staral se o vzdělávání chlapců vokalistů. Když se tamní biskup Giovanni Maria Ciocchi del Monte stal v roce 1550 papežem Juliem III., byl Giovanni Pierluigi povolán, aby jako hudebník pracoval ve Vatikánu a aby řídil Svatopetrský sbor – proslulé těleso Cappella Giulia. V blízkosti papežů pak tvořil celé půlstoletí. Napsal stovky duchovních skladeb, které na první poslech zaujmou klidnou krásou a vyvážeností i srozumitelností zhudebněných textů. První knihu mší vydal roku 1554. Byl prvním italským skladatelem, který tak učinil. Do té doby byl tento žánr v rukou francouzsko-vlámských skladatelů… Na Palestrinu se po jeho smrti nezapomnělo. Odvolávali se na něho autoři nauk o kontrapunktu, nejvýrazněji asi Johann Joseph Fux ve spisu Gradus ad Parnassum v roce 1725. Kontrapunkt „v Palestrinově stylu“ se stal předmětem hudebních zkoušek na akademiích a univerzitách. Jeho styl byl však také vzorem a inspirací pro komponování chrámové hudby v devatenáctém století: takzvaný cecilianismus jako reformní hnutí v katolické církvi usiloval o obnovu charakteru duchovní hudby; šlo o snahy zbavit ji operních a dalších světských znaků, které do ní v barokní době i později postupně prosákly. Pro liturgické účely tak na příslušné texty vznikala oproštěná, orchestrem nedoprovázená vokální hudba.