2. březen
Svátek má Anežka.
2011 – zemřel Čestmír Gregor, český skladatel (narodil se 14. května 1926). Jako skladatel byl zpočátku silně ovlivněn Stravinským a dalšími klasiky hudby 20. století, ale i jazzem. Padesátá léta a dobové požadavky socialistického realismu se v jeho díle odrazily v komponování budovatelských písní a estrádních skladeb pro svazácké soubory i v tematice jeho symfonického díla – Symfonie O slávě našeho života či symfonický obraz Svazačka.
2005 – zemřel Ivan Parík, slovenský skladatel klasické a elektroakustické hudby (narodil se 17. srpna 1936). Byl žákem Alexandra Albrechta, Andreje Očenáše a Alexandera Moyzese. Byl v letech 1962 až 1997 pedagogem hudební teorie a kompozice na VŠMU v Bratislavě a v 90. letech rektor školy. V letech 2003 až 2005 vedl katedru hudební výchovy na univerzitě v Nitře. V jeho dílech dominuje osobní introvertní výraz spjatý s technologiemi poválečné avantgardy, charakteristický soustředěním na vycizelované detaily. Vytvořil také hudbu k mnoha filmům. S dirigentem Bystríkem Režuchou je autorem publikace Jak číst partituru.
1998 – zemřel Miroslav Barvík, skladatel, funkcionář a kritik (narodil se 14. září 1919). Po válce podepsal prokomunistické Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu! a prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!. Po komunistickém puči v roce 1948 patřil k funkcionářům Svazu čs. skladatelů, kteří vyřazovali z repertoáru vůdčí osobnosti moderní zahraniční i tuzemské hudby, vedl hudební oddělení Státního výboru pro věci umění a Armádní umělecký soubor a pracoval na ministerstvu školství a kultury a v ideologickém oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Učil také dějiny hudby na Pražské konzervatoři i na konzervatoři v Brně. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl však funkce zbaven a vyloučen z komunistické strany… V kompozici byl žákem Václava Kaprála, Vítězslava Nováka a Jaroslava Řídkého. Vedle kantát, jako byly Poděkování Sovětskému svazu, Píseň o sovětské zemi nebo Pionýrská pohádka, napsal také několik orchestrálních skladeb, včetně Tanců ze Slovácka, a komorní díla, mezi nimiž bylo i Klavírní trio Na památku Vítězslavy Kaprálové. Napsal knihy Základy nauky o hudbě, Hovory o hudbě a Poprvé v opeře i několik publikací zcela poplatných režimu.
1961 – narodila se Simone Young, australská dirigentka a akademická pedagožka s irskými a chorvatskými předky. V letech 1998 až 2002 byla šéfdirigentkou Bergenské filharmonie v Norsku. V listopadu 2005 byla první ženou, která dirigovala Vídeňské filharmoniky. V letech 2005 až 2015 působila v Hamburské státní opeře a u tamní filharmonie, v roce 2022 se stala se smlouvou nejméně do roku 2029 šéfdirigentkou Symfonického orchestru v Sydney, ve svém rodišti. Právě tam začínala jako korepetitorka společnosti Opera Australia, v níž se v polovině 80. let stala první ženou dirigentkou. V Evropě byla asistentkou Jamese Conlona v Opeře v Kolíně nad Rýnem a asistentkou Daniela Barenboima ve Státní opeře v Berlíně a na festivalu v Bayreuthu… Je první dirigentkou, která natočila komplet symfonií Antona Brucknera a kompletní operní tetralogii Prsten Nibelungův Richarda Wagnera. V Hamburku v roce 2013 v roce Wagnerova 200. jubilea dirigovala na festivalu na festivalu s názvem Wagner-Wahn „bayreuthský kánon“ jeho deseti oper. V roce 2024 byla první ženou, která dirigovala Prsten na festivalu v Bayreuthu.
1959 – slavnostní zahájení výstavby Opery v Sydney, ikonické stavby navržené architektem Jørnem Utzonem. Stavěla se 14 let. Měsíc před oficiálním otevřením budovy byla už 28. září 1973 v Operním sále uvedena první inscenace – Prokofjevova Vojna a mír.
1955 – narodil se Oliver Dohnányi, slovenský dirigent a sbormistr, v letech 1986 až 1991 šéfdirigent Opery Slovenského národního divadla, v letech 1993 až 1996 a 2004 až 2007 šéfdirigent opery Národního divadla v Praze, v letech 2006 až 2010 umělecký šéf opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a od roku 2006 také šéf Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Stal se pravidelným hostem Anglické národní opery v Londýně a Opery North a jejího orchestru English Northern Philharmonia v Leedsu, hostoval v Karlsruhe, Mannheimu a Výmaru, u Záhřebské filharmonie a u tamních rozhlasových symfoniků, v opeře ve Stuttgartu, Seattle a Baltimoru, v Adelaide se Státní operou South Australia a vzápětí s Operou Queensland v Brisbane, hostoval u orchestru Chicago Sinfonietta a s velkým ohlasem také v Uralské opeře v Jekatěrinburgu. Od roku 2001 pravidelně spolupracoval s Bavorskou státní operou v Mnichově, v roce 2004 dirigoval v Teatro Colón v Buenos Aires. Vracel se rovněž k tělesům v Aucklandu a Wellingtonu na Novém Zélandu. Od roku 1978 vedl dlouhé roky pražský komorní sbor Canticorum iubilo. Za nahrávku televizní opery Memento Mori skladatele Juraja Filase, pořízenou se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, získal zvláštní cenu na Televizním festivalu v Salcburku… Dirigování vystudoval u Václava Neumanna a Aloise Klímy na pražské AMU, pokračoval pak ještě u Otmara Suitnera na Univerzitě hudebních a dramatických umění ve Vídni.
1949 – zemřel Antonín Bednář, dirigent, sbormistr a skladatel (narodil se 1. listopadu 1896). Působil jako sbormistr (pěvecký spolek Praga, Vinohradský Hlahol, a další), založil a vedl Pěvecké sdružení českých učitelů, založil i Orchestr českých železničářů, byl korepetitorem brněnské opery a řídil Starobrněnský Hlahol, pohostinsky orchestr České filharmonie, orchestr Československého rozhlasu a řadu předních symfonických těles v celé Evropě. Hudbu studoval nejprve soukromě. Na Pražské konzervatoři byl později žákem Jana Heřmana (klavír), Josefa Bohuslava Foerstera (skladba) a u Františka Spilky a Karla Boleslava Jiráka (dirigování). Jako skladatel se inspiroval hlavně dílem Vítězslava Nováka. Psal scénickou hudbu, klavírní skladby a sbory
1944 – narodil se Leif Segerstam, finský dirigent a skladatel (zemřel 9. října 2024), původně houslista, osobitý propagátor severské hudby a autor obsáhlého kompozičního odkazu čítajícího bezmála čtyři stovky symfonií. Jako šéfdirigent stanul v letech 1975 až 1982 u Symfonického orchestru Rakouského rozhlasu ve Vídni a v letech 1977 až 1987 u Symfonického orchestru Finského rozhlasu v Helsinkách. V osmdesátých letech byl rovněž generálním ředitelem Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz. Roku 1988 byl jmenován šéfdirigentem Symfonického orchestru Dánského rozhlasu, po sedmi letech nastoupil jako šéfdirigent Královské opery ve Stockholmu. Jeho posledním angažmá bylo v letech 1995 až 2007 vedení Helsinské filharmonie… Po studiích houslí, klavíru, skladby a dirigování na Sibeliově akademii v Helsinkách v letech 1952 až 1963 pokračoval postgraduálním studiem na Juilliard School of Music v New Yorku. Nejprve se uplatňoval jako instrumentalista. Dirigentskou dráhu odstartoval působením v operních domech v Tampere, Helsinkách, Stockholmu a Berlíně. Hostoval v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, londýnské Covent Garden, v Teatro Colon, ale i v německých operních domech v Kolíně nad Rýnem, Hamburku a Mnichově. Dirigoval také na Salcburském festivalu či na operním festivalu ve finské Savonlinně.
1940 – narodil se Juraj Beneš, slovenský skladatel a klavírista (zemřel 11. září 2004), autor oper Císařovy nové šaty, Zkamenělý, Hostina a The Players, Hudby pro orchestr, Rekviem, tří smyčcových kvartetů, pěti klavírních sonát a vokální tvorby. V operách užíval ojedinělou koncepci odosobněného, antipsychologického ztvárnění postáv a dějů. Hovoří se o něm jako o prvním postmodernistickém skladateli na Slovensku. V letech 1974 až 1983 učil na Pedagogické fakultě v Trnavě, od roku 1984 na VŠMU v Bratislavě. V letech 1988 až 1990 byl dramaturgem Opery SND v Bratislavě.
1938 – narodil se Simon Estes, afroamerický basbarytonista, jehož významná mezinárodní operní kariéra začala v 60. letech 20. století. (Podle některých zdrojů se narodil 2. února 1938.) Je považován za součást generace umělců, kteří sehráli klíčovou roli v prolomení bariér rasových předsudků v operním světě. Jeho první hudební zkušenosti se odehrávaly v baptistickém kostele. Na Univerzitě v Iowa City chtěl studovat medicínu, psychologii nebo religionistiku, ale nakonec se věnoval vokální hudbě. Od roku 1964 se věnoval dalšímu vzdělávání na Juilliard School v New Yorku. V roce 1965 debutoval ve Verdiho Aidě v Deutsche Oper Berlin, o rok později získal bronzovou medaili na Čajkovského soutěži v Moskvě. Vystupoval pak ve většině významných operních domů světa. V roce 1978 se stal prvním Afroameričanem, který zpíval hlavní roli na Bayreuthském festivalu: byl to Wagnerův Bludný Holanďan. V Metropolitní opeře debutoval až 4. ledna 1982 ve Wagnerově Tannhäuserovi. Jeho nejviditelnějším okamžikem v Met bylo účinkování v roli Amonasra ve Verdiho Aidě 3. ledna 1985, kdy se v titulní roli s kariérou loučila Leontyne Price, první afroamerická sopranistka, která získala mezinárodní uznání a která se stala v Met přední sólistkou. Ve stejném roce zpíval Estes Porgyho v první inscenaci Gershwinovy opery Porgy a Bess v Metropolitní opeře. Později se věnoval pedagogickému působení na Univerzitě v Iowa City. Ukončení operní kariéry oznámil v roce 2022. Jeho jméno nese amfiteátr Simon Estes Riverfront Amphitheatre v Des Moines, metropoli státu Iowa.
1937 – zemřel Gustav Wohlgemuth, německý skladatel a sbormistr (narodil se 2. prosince 1863), autor a aranžér více než stovky děl především pro mužský sbor. Řídil několik desetiletí Leipziger Männerchor, ale také Leipziger Singakademie a další tělesa, v letech 1898 až 1932 byl členem výkonného výboru Německého pěveckého spolku jako hudební expert řídícího výboru.
1927 – narodil se Siegfried Köhler, německý skladatel a manažer (zemřel 14. července 1984). Byl ředitelem Mezinárodní hudební knihovny v Berlíně a v letech 1963 až 1968 uměleckým ředitelem vydavatelství VEB Deutsche Schallplatten Berlin. V roce 1968 se stal rektorem Hudební akademie Carla Marii von Webera v Drážďanech, v roce 1982 prezidentem Asociace skladatelů a muzikologů a v roce 1983 ředitelem Saské státní opery v Drážďanech. Znovuotevření Semperovy opery v roce 1985 se však nedožil. Jeho nejznámějším dílem je píseň Heut ist ein wunderschöner Tag a vánoční koleda Tausend Sterne sind ein Dom. V Symfonii č. 5 „Pro Pace“ z roku 1984 připomněl zkázu Drážďan bombardovaných protihitlerovskými spojenci. Pro LP desku Peter Schreier singt Weihnachtslieder upravil všechny písně pro sólový tenor, chlapecký sbor a orchestr.
1921 – narodil se Robert Simpson, britský skladatel, hudební spisovatel a také dlouholetý producent a moderátor BBC (zemřel 21. listopadu 1997).
1917 – narodil se John Gardner, britský skladatel a pedagog (zemřel 12. prosince 2011), obzvláště známý svými díly pro sbory, ale také symfonickými i komorními skladbami. Jeho nejznámějším dílem je vánoční koleda Tomorrow Shall Be My Dancing Day. Na komerčních nahrávkách jsou zaznamenány 3. symfonie, Koncert pro hoboj, Koncert pro flétnu, Malá suita pro zobcovou flétnu a smyčce a některé další skladby. Číslovaných opusů obsahuje jeho odkaz 249, poslední položkou je Koncert pro fagot napsaný v roce 2004.
1913 – narodil se Celedonio Romero, španělsko-americký kytarista (zemřel 8. května 1996), v roce 1960 zakladatel a do konce života člen kytarového kvarteta Los Romeros. To vytvořil se svými třemi syny poté, co v roce 1957 rodina emigrovala ze Španělska do USA. Natočil množství nahrávek, sólových i s Romeros. Napsal také přes 100 skladeb pro kytaru, včetně tuctu koncertů. Jeho učitelem byl Joaquín Turina.
1900 – narodil se Kurt Weill, německo-americký skladatel (zemřel 3. dubna 1950), spolupracovník Bertolta Brechta. Studoval kompozici v Berlíně u Ferruccia Busoniho, tak také složil svou první symfonii, inspirovanou Mahlerem, Schönbergem a Stravinským. Ačkoli s ní měl úspěch, lákalo ho komponování vokální hudby a hudby pro divadlo. A svými písněmi skutečně u širší německé veřejnosti na přelomu dvacátých a třicátých let vzbudil velký zájem. Jeho tvorbu pro divadlo obdivovali i Berg, Zemlinsky, Milhaud nebo Stravinskij; mezi odpůrce naopak patřili mj. Schönberg a Webern. Weilovou nejlepší prací je Die Dreigroschenoper (Třígrošová opera) z roku 1928; vznikla ve spolupráci s dramatikem Bertoltem Brechtem jako přepracování Žebrácké opery Johna Gaye. Obsahuje i Weilovu nejslavnější píseň Mackie Messer, ve dvé době hit. Kvůli rozdílným politickým názorům se oba umělci v roce 1930 rozešli. V březnu roku 1933 se Weill rozhodl opustit nacistické Německo. V Paříži zkomponoval Sedm smrtelných hříchů, své nejznámější dílo. V roce 1935 emigroval do USA.
1838 – zemřel Ludwig Abeille, německý klavírista a skladatel (narodil se 20. února 1761). Psal klavírní, komorní a vokální skladby a zpěvohry. Působil jako člen dvorní kapely, koncertní mistr a dvorní varhaník ve Stuttgartu.
1824 – narodil se Bedřich Smetana, skladatel, dirigent a pianista (zemřel 12. května 1884). Řadu vrcholných děl napsal už v době naprosté hluchoty. Sluch ztratil na vrcholu tvůrčích sil. Jeho tvůrčí schopnosti to ale neochromilo. A jelikož se musel vzdát veřejných aktivit, především dirigování, tak se jeho umělecká produktivita paradoxně značně zvýšila. Do posledního desetiletí života spadá téměř třetina tvorby… Cyklus šesti symfonických básní Má vlast vznikal od roku 1874. Během komponování první z nich, Vyšehradu, přišel Smetana definitivně o sluch. Blaník, poslední z básní, dokončil na jaře 1879. V hluchotě komponoval tedy nejen celou Mou vlast, ale rovněž České tance, kantátu Česká píseň, sbor Věno, duo Z domoviny, Pražský karneval, oba smyčcové kvartety, konečnou verzi Dvou vdov a opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna… Osm dokončených oper je vedle programních symfonických básní vrcholem jeho odkazu. Neméně pozoruhodná, i když méně často uváděná je i jeho romanticky založená a náročně stylizovaná klavírní tvorba pocházející z mladších let, kdy studoval nebo pak učil hru na klavír. Zcela zásadními a jedinečnými příspěvky do daného žánru jsou potom všechna tři Smetanova mimořádně závažná velká komorní díla – dva smyčcové kvartety a klavírní trio… V rodné Litomyšli strávil Smetana prvních sedm let života. Spadá do nich už i vystoupení při hudební akademii, kdy zahrál v klavírní úpravě předehru k Auberově opeře Němá z Portici. Na housle se učil už od čtyř let, brzy pak začal hrát i na klavír. Jako místa pobytu – s rodiči a za studií na různých gymnáziích samostatně – následují po Litomyšli v rychlejším sledu Jindřichův Hradec, Růžkovy Lhotice u Čechtic mezi Benešovem a Pelhřimovem, Jihlava, Německý Brod, Praha, Plzeň… a po maturitě a po roztržce s otcem, od devatenácti let, Praha. Po několika letech uměleckého působení ve Švédsku spojil od roku 1861 svůj život definitivně a naplno s Prahou a v ní s Prozatímním divadlem a s budovaným Národním divadlem. Byl také předsedou hudebního odboru spolku Umělecká beseda, který vznikl pro pěstování české kultury, a přijal místo sbormistra pěveckého spolku Hlahol. Poslední desetiletí života však strávil v ústraní v Jabkenicích. Jeho zásadní význam pro českou hudbu tkví zejména v jeho novátorském pojetí opery a symfonické básně, v jeho důrazu na propojení domácích a evropských dobových uměleckých podnětů a v jeho přínosu národní kulturní a politické emancipaci v roli sólisty, kapelníka, publicisty a organizátora hudebního dění. Smetana měl ze soudobých hudebních proudů zcela určitě značně blízko k novoněmecké škole kolem Liszta, a to pro její pokrokovost, nicméně zdaleka ne výhradně. Inspiroval se i francouzskou, italskou a slovanskou kulturou, ale hlavně si zakládal na vlastní osobitosti; chtěl být sám sebou. Veřejnost jen pomalu vnímala Smetanův individuální kompoziční jazyk jako styl, který by mohl naplňovat představu české národní hudby, a jeho samotného jako tvůrce a reprezentanta takové hudby. Ale nakonec se jím v české historii neochvějně stal.
1822 – zemřel Friedrich Christian Hermann Uber, německý skladatel (narodil se 22. dubna 1781), stylově na cestě k romantismu. Skládal francouzské a německé opery, intermezza, houslový koncert i kantáty a pašije. Byl komorním hudebníkem na dvoře knížete Ludvíka Ferdinanda, prvním houslistou v orchestru v Braunschweigu, v letech 1808 až 1814 kapelníkem opery v Kasselu, od roku 1815 působil také jako kapelník Státního divadla v Mohuči a v roce 1816 se stal hudebním ředitelem skupiny divadel v Drážďanech. Od roku 1818 až do smrti působil jako hudební ředitel a kantor drážďanského evangelického chrámu Kreuzkirche. Pocházel z Vratislavi, tehdy německého města Breslau.
1795 – premiéru měla Symfonie č. 103 Es dur Josepha Haydna, zvaná Trommelwirbel-Sinfonie (S vířením kotlů) podle neběžné úvodní pasáže svěřené tympánům. První provedení se uskutečnilo v His Majesty’s Theatre, v Královském divadle na ulici Haymarket v Londýně, na jehož místě dnes stojí divadelní budova se stejným názvem postavená koncem 19. století. Koncert uspořádal a zorganizoval impresário Johann Peter Salomon. Orchestr byl na svou dobu neobvykle velký, skládal se z asi šedesáti hráčů. Úkol dirigovat byl rozdělen mezi koncertního mistra, houslistu Giovanniho Battistu Viottiho, a Haydna, který seděl u fortepiana. Jde o jedenáctou z dvanácti Haydnových takzvaných Londýnských symfonií, komponovaných v britské metropoli pro tamní uvedení, a o předposlední symfonii, kterou složil. Zůstává jednou z nejčastěji uváděných a natáčených Haydnových symfonií. V roce 1831 ji Richard Wagner upravil pro klavír. V roce 1806, ke konci života, daroval skladatel rukopis mladému kolegovi Luigimu Cherubinimu, který ho navštívil v jeho domě ve Vídni (dnes Haydngasse 19). Rukopis se nakonec dostal do sbírek Britské knihovny.
1792 – premiéru měla Symfonie č. 98 B dur Josepha Haydna, šestá z dvanácti takzvaných Londýnských symfonií, složená jako součást souboru symfonií složených během jeho první cesty do Londýna. Poprvé byla provedena v londýnském sále Hanover Square Rooms. Není vyloučeno, že šlo o Haydnovu poctu jeho příteli Mozartovi, který zemřel nedlouho předtím, 5. prosince 1791. Haydn dirigoval od fortepiana, orchestr vedl jako koncertní mistr Johann Peter Salomon, který stál za uspořádáním Haydnových cest do Anglie.